1579. Souč. opisy v mincm. a měst. arch. Hor Kuten.[

nejjasnějšího a velikomocného knížete a pána, pana Rudolfa,toho jména Druhého, římského císaře, uherského a českého krále, s uvážením a snesením všech tří stavův království českého horníkům starobylých a svobodných hor na Horách Kutnách, i jiným všechněm horníkům království českého [Současný rukopis těchže práv horních s letopočtem 1579 má čtení: "v království českém."], kteří by je sobě koliv též i na nových horách při začátku oblíbili a zvolili, aby se jimi spravovali a řídili, znovu napravena a vydána.

Za ouřadu nejvyššího mincmejstrství urozeného pána, pana Vilíma staršího Oprštorfa z Dubu a Fridštejna a na Slavěticích, císaře JMti rady, a hofmistra na Horách Kutnách Ludvíka Karla z Řasně. [Odstavec tento nenachází se v zmíněném již exempláři práv horních s letopočtem 1579.]

Rudolf Druhý z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, a uherský, český, dalmatský, chorvatský etc. král, arcikníže rakouské, markrabě moravské, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc.

Jakož jsou na dobré a svaté paměti nejjasnějšího knížete a pána, pana Maximiliana, toho jména Druhého, voleného římského císaře, uherského a českého krále, pana otce našeho nejmilejšího, všickni třístavové, též nejvyšší mincmejstr náš, vše království Českého, i naši ouředníci horní na Horách Kutnách, nejednou vznášeli, oznamujíc, kterak že v právích jejich horních, která jsou jim od nejjasnějšího knížete a pána, pana Václava, toho jména Druhého, ale v počtu šestého krále českého a též krále polského, někdy předka našeho vydána, mnozí artikulové s nynějšími časy a obyčeji se srovnati nemohou a velicí nedostatkové při nióh se nacházejí: i prosili jsou JMti též potom i nás snažnou žádostí, abychom jim práva homí nová a světlá, kteráž by se k těmto nynějším časům, obyčejům a zvyklostem lépe hoditi mohla, vydati ráčili. My pak znajíce jejich prosby slušné, spravedlivé a netoliko těm Horám Kutnám, ale i tomuto všemu království Českému a zemím k němu připojeným potřebné, s dobrým a zdravým rozmyslem naším, s uvážením a snesením všech tří stavův království Českého a radou rad našich, i nejvyššího mincmejstra a jiných našich ouředníkův horních, věrných milých, mocí královskou, jakožto král český, vydali jsme jim tato práva horní nová, jimižbyse všickni nynější i budoucí naši ouředníci, horníci, kverci, nákladníci, jejich správcové i dělníci, jak při týchž Horách Kutnách, tak také kdež by se koliv v království Českém a zemích k němu připojených staré hory vyzdvihovaly anebo nové zjevily a rozmáhaly, řídili, tehdy týmž horníkům a nákladníkům na vůli dáváme, aby sobě hned při počátku, berouce propůjčku, buď tato práva Hor Kuten anebo Jochmstálská, která jsme také znovu napravili, snesouce se jednomyslně, zvoliti a jich pokojně užívati a jimi se spravovati a říditi mohli na časy budoucí, a to bez jich kverkův proměnění.

A protož všem našim horníkům na Horách Kutnách i jiným, kteří by sobě tato práva oblíbili, zvolili, a jim vydána byla, přísně přikazovati ráčíme, abyste je všickni ze spolka i jeden každý, kdož na těch horách kde jich užívají, náklady činí, buďto domácí nebo přespolní, pavuje, spravuje anebo dělá, podnikli, jimi se spravovali a vedle nich živi byli, a to pod uvarováním nemilosti naší a přísného trestání i pokut těmito právy vyměřených, kteréž žádnému v ně upadlému bez vědomosti a vůle naší, a budoucích králův českých, prominuty bejti nemají.

Ale nejprve sluší věděti o osobách k těmto právům náležících: nebo by práva žádnému neprospívala, kdyby k tomu osoby zřízeny nebyly, které by na místě našem nad nimi ruku držely a jiné pod ně příslušející vedle nich řídily, soudily a spravovaly.

Protož jsme předně nařídili našeho mincmejstra nejvyššího v království Českém, kterémuž jsme, na našem místě, podle jisté instrukcí od nás jemu vydané všecky hory kovové a lidi horní v témž království k spravování poručili. K tomu se mají všickni naši ouředníci, horníci, kverci, správcové i dělníci v potřebách horních utíkati a nápravy při něm hledati. A viděloliby se komu, že by od soudcův horních ortelem neb vejpovědí, anebo čímkoliv jiným, obtížen byl, tehdy se všemi ztížnostmi svými i odvoláními od práva nikam jinam než před osobu naši, a kdybychom my v zemi nebyli před nadepsaného nejvyššího mincmejstra se odvolávati mají; tu se jednomu každému podle téhož práva, pod kterým jest mu se bezpráví stalo a od kterého odvolání vzal, a žádného jiného rozsuzování i napravení státi má.

A témuž mincmejstru nynějšímu i budoucímu mají všickni jiní ouředníci horní, horníci, kverci, jejich správcové, dělníci i jiní všickni, kteříž pod tato práva příslušejí, všelijaké náležité poslušenství zachovati, jako i nám.

Také nejvyššího mincmejstra ouřadu náleží, aby, vymieňujíc nejvyššího perkmistra v království českém, hofmistra na Horách Kutnách, a jestli bychom mu koho více k radě horní přidali, i všecky ty, kteří jsou nám do naší komory peněžnými počty povinni a zavázáni, a důchody naše k sobě přijímají a z toho odpovídati povinni jsou, všecky jiné ouředníky a služebníky horní jako perkmistry, vrchní štejgíře a jiné, též hutní i při jiných k horám příslušejících věcech zřízené, aby moc měl na ouřady i z ouřadův a služeb saditi, přísahy jim vedle uznání potřeb vydávati i napravovati; však byloli by jakého nového prvé nebývalého ouřadu naříditi potřebí, toho nemá bez našeho vědomí a povolení učiniti.

Ale jestliby se kde na našich panstvích, nebo jiných královských svobodných i také duchovních gruntech, anebo na stavův gruntech, jaké hory zjevily a rozmáhaly, tak že by obzvláštního perkmistra zapotřebí uznal, má to na nás, a v nepřítomnosti naší na naše rady komory v království Českém vznésti: a nebudeli ve čtyřech nedělích pořád zběhlých na své vznešení, buďto v takových neb jiných pilných potřebách horních, odpovědi míti, poněvadž takové věci protahův míti nemohou, tehdy bude moci s uvážením nejvyššího perkmistra a jiných rozumných horníkův, našich ouředníkův horních, a kde jest na stavův gruntech také s radou pána gruntu, osobou hodnou, která by se k tomu ouřadu perkmistrskému hoditi mohla, i jiné potřeby horní naříditi a opatřiti.

A pokudž by ty hory na našich panstvích, neb gruntech, byly a ještě tak mnoho oužitkův nevynášely, aby perkmistru mzda odtud vycházeti mohla, tehdy nejvyšší mincmejstr má moc míti jemu z jiných našich, neb na duchovních gruntech, hor, kterým by bez ublížení bylo, placení mzdy, z počátku po třidcíti groších českých a potom, jestli by se hory rozmáhaly a práce jemu přibejvalo, vedle uznání naříditi a to potud, pokudby ty nové hory tak mnoho užitku, aby mu odtud jíti mohlo, nevynášely.

Pakli by na stavův gruntech byly, tehdy, poněvadž my, vedle o hory a kovy s týmiž stavy snesení, toliko jeden díl desátku do jistých let bráti máme a stavové tři díly a perkmistr má jak nám, tak také pánu gruntu, přísahou zavázán býti: protož my také do těch let toliko jeden díl a pán gruntu tři díly služby neb mzdy perkmistrovi dávati máme. Ale kdyžby ta léta vyšla a ta druhá čtvrt desátku nám se zase navrátí, tehdy my polovici a pán gruntu druhou polovici dávati budeme.

Jestližeby v nepřítomnosti nejvyššího mincmejstra některej z ouředníkův skrze smrt aneb jakkoliv z ouřadu neb služby sešel, a s dosazením protahu míti nemohlo: tu má hofmistr neb perkmistr těch hor s jinými ouředníky horními jinou hodnou osobu do příjezdu nejvyššího mincmejstra na to místo opatřiti, ale nepotvrzovati. A uznali potom nejvyšší mincmejstr tu osobu k tomu ouřadu neb službě za hodnou, bude míti vůli ji k tomu ouřadu neb službě potvrditi, anebo jinou naříditi.

Též nejvyššímu mincmej stru náleží, aby v městě Hoře Kutné, i všech jiných našich horních městech v království českém, konšely sadil, a při sazení tento způsob zachovával: aby jeden každej z konšelův na Horách Kutnách dvě osobě, a při jiných horních městech nejmíň po jedné osobě, jakž kde od starodávna obyčej jest, na svém místě jmenoval; a nejvyšší mincmejstr má z těch osob poznamenaných na ouřady konšelské saditi. Pakli by mimo ty poznamenané osoby některé jiné dobře zachovalé sousedy, kteří při nejmenším tři léta s městem trpící by byli, k těm ouřadům hodnější býti uznal, toho při vůli naší a nejvyššího mincmejstra zanecháváme, aby je k tomu, ač by koliv poznamenáni nebyli, na místě našem voliti mohl.

Potom má také i jiné všecky pořádky havířské, hašplířské, hutnické, šlychířské, trejvířské, a jak ty při každých horách obzvláštní jména mají a potřeba ukazuje, podle svého uvážení a uznání voliti, saditi a přísahy jim vydávati.

A po obnovení rady, hned druhého dne v každém městě horním, mají bejti povinni přede-šlej ouřad města a konšelé před nejvyšším mincmej strem v přítomnosti obecních starších, a potom též i starší nad havéři, hašpliři i jiní všickni pořádkové, kteří na našem místě od nejvyššího mincmejstra sazeni bejvají, též druhého dne po obnovení jich ouřadův nejvyššímu mincmejstru z všech svých důchodův, přijmuv i vydání pořádné počty činiti, tak abychom věděti mohli, [Rukopis druhý z r. 1579 má: "aby věděti mohl."] jak jsou obecní dobré a starší své pořádky spravovali a opatrovali; a najdeli v čem jaký nedostatek, má to k nápravě přivésti, anebo na nás a v naší nepřítomnosti na naše rady zřízené komory v království českém vznésti.

A při Horách Kutnách, jakožto v tomto království Českém předních a jedněch z nejstarších hor stříbrných, jest od předkův našich nařízen hofmistr; ouřad a povinnost jeho jest, aby všecky jiné nižší ouředníky řádně spravoval, nebo on tu na Horách Kutnách po nejvyšším mincmejstru přední ouřad na sobě má. A protož má k tomu ouřadu obrána býti osoba rozumná, v horních věcech zkušená, střídmá, dobrého a pokojného obcování, nezuřivá, aby přílišnou přísností lidi od sebe neodháněl, nýbrž každého volně vyslejchal, a když toho koliv potřeba, aby sám také dolů v lezl, jak se jiní při svých spravování chovají přihlídal, a žádnému neslušných věcí netrpěl, ale, pokud nejvejš možné, ve všem mírnost a prostředek zachoval.

ouřa

A toho má obzvláštně se vší pilností šetřiti, aby ouřadové všickni dobrými a hodnými osobami ctného obcování, při kterých se vážnost, pilnost a věrnost by nalézala, osazeni byli; a má je často napomínati, aby jeden každý ouřadu a povinnosti své dosti činil. A kteří by z dobrého řádu vystupovali a proti závazku svému činili, takových nemá trpěti, ale však s vědomostí nejvyššího mine-mejstra ouřadu zbaviti a jinou hodnou osobu na to místo posaditi.

Též jemu náleží o všecky věci k horám potřebné pečovati, aby, pokudž možné, v ničemž žádného nedostatku při horách ani při hutech nebylo, zvláště z čehoby našemu užitku ujma přijíti mohla; ale aby každá věc časem svým opatřena býti mohla, dříví, koze, provazy, loje, obroky, uhlí, olovo, popely a cožkoli potřebí, aby, skrze nečasné jednání a příhodných časův zmeškání, nákladové naši i kverkovští nebyli zvejšeni.

Ale že sám osobou svou toho všeho stihnouti nemůže, protož jsou jiní ouředníci k tomu nařízeni, skrze které to jednáno bejvá, má je k tomu přidržeti a napomínati, aby, která věc kterého ouřadu a povinnosti přísluší, toho ničímž neobmeškával; však to vše s vědomostí nejvyššího mincmejstra.

Také má hofmistr o každém nákladu našem horním i hutním věděti, a od písařův horních i hutních týhodní košty, totiž počet vydání, nákladův přijímati a přeslejchati; najdeli co nepořádného toho nedopouštěti, nýbrž před vydáním zastaviti, a když takové košty přeslechne a za pořádné uzná, má se v nich také sám vlastní rukou podepsati, a písař, kterej ty košty spisoval, též podepsati se má křtěným jménem i příjmí. A podle toho má ouredník mince na tak podepsané košty peníze z naší mince vydávati a jinak nic. A tak všecky věci při týchž horách a hutech, i coby nejvyššímu mincmejstru náleželo, v nepřítomnosti jeho, a k našemu i obecnímu dobrému a rozmnožení hor přijíti mohlo, věrně a upřímně spravovati a opatrovati má.

Byloli by pak co tak těžkého, že by sám s radou i jiných přísežných ouředníkův napraviti nemohl, má to vznésti na nejvyššího mincmejstra a od něho naučení bráti. Má taky každého času, když soud horní držán bejvá, osobně v soudu seděti, leč že by pro jiná pilnější zaneprázdnění, nebo pro nemoc, což každého vymlouvá, přijíti nemohl.

K ouřadu urburéře náleží, aby o každém díle horním i dolovém věděl, také aby vrchní štejgíře, kteří při Horách Kutnách perkmistři jmenováni bývají, k ustavičnému do dolův a na vorty lezení přidržel, a o jejich lezení, co jsou spatřili a Vyřídili, má každého času 0 každém dolu neb vortu zprávu přijímati, aby o tom o všem, jak v dolích a na vortích stojí, věděti mohl; a poznali z jich zprávy v čem jakej nedostatek, má to hned skrze tyž vrchní štejgíře, anebo sám svou osobou, pakliby co tak těžkého bylo, tehdy s radou hofmistra a všeho ouřadu horního napraviti. Ale kdeby pilnější potřeba byla, a že by se našich neb kverkovských velkých nákladův dotejkalo, nebo že by odpor mezi kverky o meze, jak se maršejdy jmenují, vznikl, nebo jiné velké příhody byly, tehdy pro jistší pravdy poznání a vyrozumění má sám také dolův lézti a očitě spatřiti.

A jakož urburéř o těch věcech, které na dni jsou, jako o stavení všelijakém, o čeledi, kde, kdo a jak dílo své vykonává, též o štolmejstrův čeládce koňské, o koních, aby jimi děláno a nezaháleno bylo, také jak se při kavnách čeledi a v maštalích koním v potravách a jiných potřebách a úprava děje, nicméně než jako o dolových věcech věděti má. Protož má sám taky ke všemu přihlídati aniž se má ve všech věcech na vrchní štejgíře a štolmistra bezpečiti, a nemá na jejich opatrování, poněvadž se také při některých nedostatkové a nepilnosti nacházívají, spolíhati a se bezpečiti.

Urburéři také náleží vedle hofmistra o všecky jiné horám a dolům potřebné věci při Horách Kutnách pečovati, aby skrze nedostatky potřeb díla horní, užitkové naši i kverkovští nebyli obmeškáni; a čehoby sám opatřiti nemohl má oznámiti nejvyššímu mincmejstru a v nepřítomnosti jeho hofmistrovi, a společně sobě mají radni a pomocni býti, neb tak přísahy, které jsou nám učinili, bez poskvrny zachovají.

Též má o všech nákladích horních i dolových věděti, jako i hofmistr, a obzvláštní zření míti, aby zbytečných a nepotřebných nákladův nedopouštěl; také má vedle hofmistra v soudu seděti a v nepřítomnosti hofmistra místo jeho zastati.

Vrchní štejgíři na horách stříbrných mají každého téhodne, což nejčastěji možné, dolů lézti a v sobotu při koštích, kde jest kterej byl a co jest spatřil a jak kde našel, o každém dolu i umprochu k ouřadu hornímu zprávu psanou podati.

Ale Kaňkovští [Rukopis z r. 1579 má ještě: "a z Taurkaňku."] mají každého týhodne dvakrát a při nejmenším jednou dolův na všecky vorty lézti, a též o všech vortich a umprošich zprávy psané dávati. A jak jedni tak i druzí, totiž stříbrných hor i Kaňkovských i na Tůrkaňku mají umprochy se vší pilností spatřiti a uvážiti, mohouli z toho umprochu více rudy neb kyzu shledávati nežli vydávají, a pokudž by mohli, mají havíře skutečně k tomu přidržeti; pakliby uposlechnouti nechtěli, mají vznésti na hofmistra neb na urburéře. Při tom i toho šetřiti mají, v kterém místě dělají; a když podruhé přilezou, najdeli je kde jinde dělati, má se na to vyptati, proč jsou toho prvnějšího místa zanechali a vezmouc zprávu, sám očitě spatřiti, takli jest, a najdeli že jsou toho místa pro nějakou lest, chtíce je kverkům ukrýti, pustého zanechali, má to hned na hofmistra nebo urburéře vznésti, aby takoví [Rukopis z r. 1579 má ještě: "jiným ku příkladu vedle zasloužení i na hrdle."] trestáni byli; a protož žádnému hut-manu nebo havéři nemají dopouštěti bez opovědi a uvážení svého místa těžícího pustého zanechati a jinde se vosazovati.

V štrosích a pergkvestích, kdeby dolu neb vortům na škodu bejti mohlo, nemá dopouštěti dělati ani žádného místa, kde jest, docela by pak málo rudy neb kyzu na umprochu bylo, dopouštěti zasazovati, ani na hlubiny nebo do vod, nebo do pustejch hašplův, bez uvážení a dovolení ouřadu horního kverkův pouštěti, než na den aby bráni byli, aby doloví a vortoví uklizováni bejvali.

Žádali kdo, aby s ním dolů lezl, že mu místo pusté ukáže, aby mu propůjčeno bylo, má se hned každému volně v tom propůjčiti, a místa hodného nemá odepříti a propůjčky brániti.

A má věděti pokud kdo jakou propůjčku má, a jestli více v té propůjčce, nežli obložili, umprochu, a by lili by hodni k těžení, a bez překážky jinejch mohli by na nich dělati, tehdy má napomenouti hutmana, aby obložil, pakli toho neučiní [Rukopis z r. 1579 má ještě slova: "ve dvou nedělích."] a jinej by za slezeni žádal na to místo, má jemu povoliti a k žádání za propůjčku před ouřad horní ukázati.

Nemá dopouštěti žádných handštanův od dolu roznášeti; pakli by kdo pro potěšení kverkův ukázati chtěl, má jej od perkmistra vyručiti a zase v té celosti dodati k dolu, a chtěl-li by kdo přespolním kverkům co odeslati, tehdy nemá toho bez dovolení hofmistra neb urburéře dopouštěti.

Na to má také šetřiti, aby z vortův každého téhodne všecku rudu neb kyzy, co jsou nasekali, zouplna vydávali, a k druhému týhodni nasekané rudy nic v dole nezanechávali; nebo někdy hutmané a havéři svou nepilnost tím přikrejvají.

Náleží jemu také pozor míti na šmelíře, aby šmelíř štrejchéře, podšmelíře dolové, latrošníky a fudrýře, i jinou k těm podobnou dolovou čeládku pořádnou měl, aby každé dílo vedle potřebnosti vykonáno bylo, a koze v své míře, velikosti a celosti aby zachovány, a časně, nežli se škoda stane, opravovány bejvaly.

A nemá nových kozí vydávati, leč mu prvé staré koze ukázány budou, a nejdeli, že jsou tak zdělány, že se již ani opraviti nemohou, tehdy teprva koze nové má dáti a staré na opravky obrátiti.

Při díle hašplířském, kde se na lozuňky dělá, má šetřiti, aby laduňkové zouplna vycházeli a koze, v kterých se ruda neb kyzy, perky a voda táhne, aby na pi*avej Spermas, od starodávna k tomu nařízenej, krájeny byly, a ne toliko na krájení šetřiti má, ale také na šití, aby mimo náležitost do švův více nepouštěli, ješto by tím koze umenšeny byly.

A koze knechtova, totiž vodnice, která slově cálovka, kterou na počet vodu berou, těch obyčejně dvě z jedné koze volové krájívají, má býti zšíří mezi švy třimecítma cálův, totiž jednoho Pražského lokte míně jednoho cálu, neb jest loket na čtyrmecítma cálův rozdělen, a zvejší má býti jednoho lokte 9¹/₃ cálů; a do takové koze vlije se vody čtyřidcet pinet pražské míry. A poněvadž perko vice z potřebovaných vodnic dělány bejvají, protož mají dělány býti, což největší postačiti mohou. Že pak dvanácte kozí knechtových do jedné koze radšachetní [sic] vcházeti má, protož také na obzvláštní špermas z největších kozí volovejch dělány býti mají, tak aby byla zvejši i s hrdlem po hendle [sic] tří loket, a zašita má bejti od spodkův nahoru dvou loket a půl druhého cálu, ostatek pro volné štrejchování otevřena zůstane; zšíří vnitř nahoře u hrdla mezi švy [má býti též dvou loket a půl druhého cálu, ale u spodku má bejti zšíří také vnitř mezi švy jednoho lokte dvamecítma a čtvrt cálu.

A perkovice rad šachetní ma bejti zvejší dvou loket a dvamecítma cálův, a od spodku nahoru zašita jednoho lokte a dvamecítma cálův, a zšíří nahoře vnitř mezi švy jednoho lokte a půl šestnáctá calů, a u spodku má bejti zšíří toliko jednoho lokte a deset cálů, a to proto jest u spodka užší, aby z ní bylo snadnější šturcování.

Taková koze má bejti zouplna perkem naplněna, co může do ní vjíti, a nad to co se může i nad zašitím mezi hrdlem držeti.

A poněvadž všelijaké perkovice, jak malé na hašple pro pacholky tak i velké radšachetní, z spotřebovanejch vodnic dělány bejvají a v předělání flekováním i jinak se stahují, že menší budou, a druhé, že perk nemůže se tak zouplna jako voda kozí složiti, protož jest od starých horníkův vyhledáno a nařízeno, aby perkův o dva šilinky lozuňku více taženo bylo nežli vody, tak aby se jedno s druhým srovnati mohlo, osmnácte šilink vody a dvacet šilink perku za lozuňk počítajíc.

Protož má vrchní štejgíř i na šturcíře pozor míti, aby koze mírné a spravedlivé měl, tak aby osmnácti kozí lozuňk vody a ve dvacíti kožech lozuňk perku spravedlivě plněnejch vycházel, a to má bejti za průbu a vyhledání díla hašplířského, půry, kterejch perk přes haldy běhají, mají bejti též mírný, aby se z té jedné koze radšachetní pět půr naplniti mohlo.

Tolikéž káry k hlíně slepování, aby šest kar hlíny za jeden orklaf počítán byl, a kára má šest pur držeti a ta hlína má ve dvou kožich dolův zdána býti.

Po fudrnostech má šetřiti, aby více pacholků nebylo počítáno nežli náleží; pakli by se kdy přihodilo, že by z hodných příčin a uvážení ouřadu horního, jakož se letním časem a někdy pro jiné příčiny přitrefuje, pacholek některej přidán byl, tehdy má zase, když toho čas, ty přidané pacholky složiti a na první počet uvésti, anebo hofmistru neb urburéři připomenouti.

A toho nemá dopouštěti, aby šmelíř k nepotřebným dílům pacholky počítal, jakž obyčej mívali, když bylo dostatek čeledi a díla málo, že ledajakés nepotřebné dílo vyhledali, jen aby více koštu míti mohli; a dopustí-li se toho čeho šmelíř, tehdy aby do koštu kladeno nebylo a on k tomu trestán byl. Však kdyby zimním časem dostatek čeledi bylo, má šmelíři poručiti, aby po fudrnostech i v jinejch místech pustejch a přístupnejch perky dal uklizovati, též vody, což nejvíc mohou, z hlubin ujímati, aby letním časem, kdyby nedostatek v čeledi byl a vortové zouplna fudrováni nebyli neb bejti nemohli, prázdná místa, kdeby zase perky saditi mohli, měli, a též vody aby nemohly tak brzo na škodu zhůru vystupovati. Žumpův má pilen bejti, aby často vyšlemováni bejvali, aby tím více vody držeti mohli a nedopustili se jim vodou přeplňovati, nýbrž časně dáti vodu bráti.

Každých sedm hodin, když se havéři v kavnách dolův lézti strojí, má vrchní štejgiř přítomen býti, aby věděl, všicknili a ze všech vortův hutmané a havéři dolův lezou, a nepostavil-li by se kterej, aby jim mohl o to domlouvati i trestati, jakž toho příčinu neb potřebu uzná.

A kde se ohněm sadí, tu má hutmany vortovní k tomu přidržeti, aby při sazení ohňův pilnost měli, a v děrách i v latroších, pokud jim náleží, zase často vymetali, aby se škoda skrze zapálení nestala, a přísně přikazovati, jestli by se kdy oheň přitrefil a se zapálilo, aby hned oznámili, aby to vrchní štejgiř bez odtahův opatřiti mohl. Avšak nemá žádnému tomu, kterej by s ohněm sazení neuměl a v tom zkušen nebyl, saditi dopouštěti, nebo skrze takové nejvíce škod se stává.

Také má i při kavnách a maštalích, neb kdekoli se s ohněm, s světlem obchází, přihlédati a čeládku napomínati, aby ohněm škody neučinili. Náleží jemu, aby k prejtířům dohlídal, aby rudy a kyzy, též i šlichy a krejple na čisto vypravovali. A poněvadž dolovej štejgiř pod jeho správu náleží, má o všem věděti kde cimrmani dělají, aby nezaháleli, ale ustavičně důl svým dílem opatrovali a lezení aby bylo bezpečné, a zbytečných Cimrmanův aby nedopouštěl přikládati, loje, provazy, hřebíky a jiné takové potřeby aby zbytečně, mimo potřebu, dělníkům v ruce vydávány nebyly. Při koštův kladení dolovejch i vrchních též i lenšaftních, totiž kverkovejch, má pilnost míti a je přeslejchati, aby nic kladeno nebylo, o čem by sám nevěděl a za slušné neuznal.

Byloli by kde na dni při trejvích, šachtách, kavnách, kyzkomorách, marštalích, aneb při čeniž-koliv, jakého stavení neb opravování potřebí a toho na mnoze bylo, má vznésti na hofmistra a urburéře, pakli na mále, tehdy má hned sám dáti opraviti, aby se větší škoda nedala.

A poněvadž každej vrchní štejgiř, totiž perkmistr, jsouc za hospodáře dolu i všech věcí k tomu příslušejících nařízen, má na všecky věci, které také tuto zejména postaveny nejsou, avšak k jeho spravování náleží, pilné zření míti, aby všecko věrně a pilně opatrováno bylo, jak naše, tak také i kverkovské, a kdež by cokoli ku polepšení a rozmnožení užitku znal a věděl, toho nikoliv tajiti nemá; tolikéž co by škodného býti poznával, aby přetrhoval a nemohl-li by sám, ale časně na hofmistra neb urburéře vznesl, jakž jej pak i přísaha jeho k tomu vede a vyučuje.