Bez místa i datum. [1579.] Opis souč. v rukop. bibliot. kapit. Pražské.

Nejjasnější a nejnepřemoženější, velikomocný římský císaři, uherský a český králi, pane, pane náš nejmilostivější! Jakož od VMCské o pomoc peněžitou k válečné potřebě, jmenovitě osm set kop grošů míšeňských, pro ochranu království a zemí VMCské i všeho křesťanstva proti tomu ouhlavnímu a všeho křesťanstva krve žíznivému nepříteli Turku psaní milostivé jest nám učiněno, abychom takových osm set kop grošů míš. shledali a při ouřadu rentmistrském ve dvou nedělích je složili a vyčetli, pakli bychom takových peněz shledati nemohli, tehdy abychom se jich při komžkoli z obyvatelův království tohoto, majíce sobě při tom od VMCské mocnej list na to danej, zdlužili: i můžeme na to vše tuto naši žádost a omluvu poníženou před VMCskou z příčin důležitých učiniti, ačkoliv rádi bychom, jakožto věrní a poslušní kaplane, VMCské vůli milostivou v tom naplniti chtěli, však že v tom veliká jest naše nemožnost, VMCskou poníženě žádáme, že nás, jakožto své věrné kaplany, VMská omluvena milostivě míti ráčí. Nebo předně žádných vlastních pozemských statků, to jest žádných dvorů, žádného popluží, žádných ovčínů, žádných rybníků ani lesů, aniž ničehos takového, na čem bychom sobě důchod náš kapitolní zlepšiti aneb zlepšovati mohli, nemáme, kromě některých vsí, jichžto jest dosti na mále, a z nichž nic jiného nám nevychází jediné od lidí poddaných samé toliko holé platy, z kterých dosti špatné a chatrné, ač nás skrovný počet při tom svatém kostele jest, vychování bychom míti mohli, kdyby z oltářův, kterým sloužíme, platové komorní (kteříž i z komory VCské a KMti vycházeli a vycházeti by měli k oltáři sv. Klimenta, což od několika let až posavad zadržáno jest) vždy nějaké nám pomoci nečinili.

Z kterýchžto příčin od nás nikoli, ani skrze jakou půjčku státi se možné není, neb bychom nevěděli, kde co vzíti a jak se vychovati, kněžstva musilo by se umenšiti, kteréhož prvé málo jest, a tak by služby boží hynouti musily, et piae intentiones et ultimae fundatorum voluntates defraudarentur.

Při tom poníženě VMCské k milostivé paměti přivozujeme, jak vždycky a po vše časy po slavných předcích svých VMCská nad tímto slavným kostelem, kterýž přední a slavný jest v tomto království, v němž mnohá těla dědicův českých i jiných odpočívají, císařové, králové, císařovny, královny, knížata česká své pohřby mají, i jiní mnozí znamenití lidé od arcibiskupův, biskupův a jiní duchovní, tolikéž z rodu stavův tohoto království i z jiných zemí v pánu Bohu odpočívají, tolikéž v témž kostele králové a královny voleni a korunováni bývají, svou milostivou ruku ochrannou míti ráčil, a ještě až posavad míti ráčí; nepochybujíce též o tom, že VMCská dobrou vědomost míti ráčí, jak týž kostel od mnohých císařův, králův a knížat, slavných předkův VMCské, mnohými privilegiemi a nadáním opatřen a osvobozen jest, tak že netoliko my ale i lidé poddaní naši k žádným sbírkám, berném a daním potahováni bychom býti neměli, nenáležíce ovšem, jako jiní duchovní a řeholní lidé, do komory VCské a KMti. A však nicméně až posavad zároveň s světskými táhnouce, pro napřed dotčenou příčinu a potřebu, ač dosti s velikou nouzí a těžkostí, ano i s obtížností a ztracením poddaných lidí našich, bez odporu po ta všecka léta to jsme činili a ještě činíme.

Protož VMCskou pokorně a poníženě žádáme a prosíme, jakožto pána našeho nad svými věrnými kaplany nejmilostivějšího, že VMCská tuto žádost a omluvu naši poníženou k srdci milostivému připustiti, a nás od takové pomoci (poněvadž možné není), osvoboditi, anobrž pro rozmnožení cti a chvály jména božského při témž kostele, nám, jakožto služebníkům, dle fundací slavné paměti císaře Ferdinanda, pana děda VMCské, pomoci své milostivé uděliti ráčí. My pak za VMCskou, aby všemohoucí pán Bůh VMCské prodloužené zdraví a šťastné nad námi i vším křesťanstvem panování, tak tolikéž pomoc svou božskou a slavné vítězství nad tím ouhlavním a krve křesťanské žíznivým nepřítelem Turkem dáti ráčil, na modlitbách svých nehodných ustavičně žádati budeme.

V čemž se VMCské jak sami sebe, tak i ten svatý kostel, kterému sloužíme, v milostivou ochranu poručena činíme.

VMCské věrní a poddaní kaplané