Bez datum. [1579 v srpnu.] - Konc. v arch. česk. místod.

Rudolf etc. Instrukcí na urozené Krištofa mladšího z Lobkovic na Tejně Horšovském, komorníka našeho, Jana z Šlejnic na Libochovanech, Horních Lužic landvojta, Hanuše z Operštorfu na Dubě a Fridštejně, statečné Matesa z Logu, Hanuše Koce z Dobrše na Bystřici, Hertvika Zejdlice z Šenfeldu na Zvoleněvsi, radu naši, slovutného Jiříka Haranta z Polžic na Klenovém, rady naše, jakožto komisaře naše věrné milé, k těm rozepřem, kteréž o meze a hranice mezi korunou Českou z jedné a JLkou knížetem Albrechtem a knížetstvím Bavorským vznikly, z strany druhé, i s adjunkty, totiž doktorem Janem Sclipheo, doktorem Lorenzem Heiglem, doktorem Ottou z Homeku a dvěma prokurátory Janem Kustošem a Matiášem Hostounským, jakožto tolmači k tomu nařízenými, co při společném teď prvního dne Septembris, jinak září, nejprve příštího v městě našem Domažlicích shledání jménem naším předsevzíti a jednati mají.

Když se dotčení komisaři v témž městě pospolu sjedou a shledají, mají zmocnění ode všech tří stavův tohoto království vyslaným neb komisařuom JLky knížete Bavorského předložiti a ukázati, a zase naproti tomu mají také bedlivě podle vší potřeby do jich Bavořanů zmocnění, potom do starých akt, kteráž před touto poslední komisí v kanceláři naší české složena byla, i v jiné spisy, kteréž se při této instrukcí nacházejí, nahlédnouti a sobě přečísti dáti a z toho ze všeho vybrati a vyrozuměti, na čem by té vší věci podstata dosavad záležela, a tak potomně k nastávajícímu jednání se strojiti a připravovati.

Komisařuom pak našim toto milostivě ku paměti přivozujem: ačkoli předešle za živnosti, slavné a svaté paměti, císaře Ferdinanda, pana děda našeho nejmilejšího, s radami bavorskými a komisaři, na onen čas k tomu nařízenými, jednání předsevzato bylo, což jsou JMCské rady a vyslaní sami od sebe učinili a ta místa, o kteráž na rozepři bylo, na pět díluov rozdělili, a Bavořanuom z těch pěti díluov, bez JMCské a stavův království Českého konsensu a vědomí, dva díly podali; kteréhožto podání Bavo-řané sobě oblíbiti a přijíti nechtěli, nébrž od těch míst, o kteráž rozepře jest, království Českému nic více nežli toliko čtvrtý díl pustiti chtěli, skrze což se tehdáž takové jednání a shromáždění stran bez užitku rozešlo; a když potomně na dobrovolné porovnání, podle podání někdy biskupa Friedricha Vircpurského, jakožto ubrmana, přijíti mělo, ani to JLce knížeti Bavorskému příjemné nebylo, předkládajíc příčiny, že by z toho proti svaté říši podle povinností manských odpovídati nemohl. A tak z toho nadepsaný ubrman se domníval, že by taková JLky knížete Bavorského obrana a zpíčení odtud pocházelo, že by se snad toho obával, kdyby na těch dvou pěti dílích tak absolute neb docela přestal, že by JLce některá stavení, stodoly etc. v těch místech od poddaných JLky vystavené, ujíti a poddaní na živnostech svých zmenšení pocítiti museli: ale při JMCské tehdáž se snášelo, že jest knížeti Bavorskému, ani poddaným JLky, nenáleželo na těch místech jaké stavení dělati, anebo sobě grunty cizí, k koruně české náležité, osobovati a přivlastňovati; a tudy že JLka bez mnohého disputování k tomu se nakloní, a na tom, což mu skrze rozměření přísežného měřiče zemského na těch dvou pěti dílech šňórou odměřeno a přivlastněno bude, a JMCská, jakožto král český, na těch třech pěti dílech jemu dáti ráčí, že na tom přestane a tím dobře spokojen bude; ale poněvadž ani to při JLce místa míti nemohlo, tak ta věc až posavad na výpovědi compromisařů zůstávala.

My pak ničehéhož bychom vděčnější býti neráčili, nežli aby tak dávní rozepře pro zachování dobrého sousedství pěkně srovnána a spokojena byla, a zvláště z těchto příčin: že jakžkoli Bavořané, což se tomu z spisuov od obojí strany vzešlých vyrozumívá, z své strany v těch místech, o kteráž rozepře jest, jakž spraveni býti ráčíme, na svém ustavičně tuze stáli, a z strany své, co se těch míst, o kteráž rozepře jest, dotyce, dobrou zprávu mají i také v ustavičném toho držení byli; a tak pro uvarováni dlouhého procesu proti tomu bychom býti neráčili, poněvadž se tomu srozumívá, žeby koruně naší České a držiteluov těch gruntuov beze škody a ujmy bylo, pročby nemělo k přátelskému spokojení přijíti.

A protož mají se komisaři naši k tomu všelijak snažiti a přičiniti, mohloli by k takovému dobrovolnému porovnání přivedeno býti, a jestližeby porozuměli, že by se k smlouvě schylovalo, mají při začatém jednání předně ty grunty a místa, o kteréž rozepře, rozděliti a k tomu směřovati, aby našim a koruny České poddaným ty grunty, kteréž, nejblíž k Čechům a s týmiž poddanými našimi se stýkají, odměřeny a obmezeny byly; a při tom, když se to díti bude, aby všelijaká pilnost a bedlivost zachována byla, aby o ty grunty a hranice, o kteréž mezi korunou Českou a Hořejší Falci minulých let dokonce smlouva se stala, to, že mezníky až posavad v těch místech sazeny nejsou, na překážku nebylo. A při rozdělování těch gruntuov na to šetřiti mají, aby nám ani koruně České, jakožto jedné, tak také knížeti Bavorskému, jakožto druhé straně, nic více jedné než druhé odměřováno a dáno nebylo; než cožby k dobrému koruně České se nejlíp trefiti a povoleno býti mohlo, to obmýšleti, tak aby skrze takové dobrovolné srovnání všelijaké nevole a nesousedství minouti a dobré sousedství a pokoj zachován býti mohl.

A my milostivě pochybovati neráčíme, že kníže Bavorský takovým naším slušným podáním spokojen bude, na ten zpuosob, co by skrze takové dělení Bavořanóm v jednom neb druhém místě přes těch dvou pěti díluov přidáno bylo, aby též zase koruně České také na jiných místech, kdež se trefiti bude moci, k dobrému nahrazeno bylo; však proto té rozšafnosti v tom užívati, jestližeby se vždy Bavořanuom něco dále přes ty dva pěti díly přidati mělo, aby v žádném místě přes polovice meze nebylo.

Dále komisaři naši z příležících spisuov i to vyhledají, jaké jsou od některého času rozepře mezi klášterem Vindsperkem a Václavem Švihovským vznikly, a co jest JLka kníže Bavorský skrze vyslaného svého Octaviana Šrenka při slavné paměti panu otci našem nejmilejším o túž věc jednati dal, též také co jest sobě s poddanými svými JLka teď nedávno ztěžoval, že by od poddaných koruny České nenáležitě obstavováni byli: kdež my té milostivé naděje býti ráčíme, že i té věci podle jiných, pokudž se toho kláštera dotyce, spomoženo býti moci bude. A protož dotčeným komisařuom našim milostivě poroučeti ráčíme, aby do týchž příležitých spisuov s pilností nahlédli a s komisaři JLky knížete Bavorského o to dostatečné rozmluvení měli a k tomu směřovali, aby i tato rozepře bez umenšení našeho a koruny České spravedlivosti přátelsky, však na další ratifikací naši, mohla srovnána býti.

A aby z obojí strany z takových obstavuňků sjíti mohlo, aby komisaři naši od vyslaných bavorských gruntovní zprávu vzali, od kterých osob takoví stavuňkové se stali, a nám o tom o všem v relací své zprávu učinili, abychom dále, v to nahlédnúc, v tom se, pokudž za spravedlivé, zachovati moci ráčili.