V CHRUDIMI. 1579, 13. července. - Orig. v arch. česk. místod.

Nejjasnější etc! Jakož jest se VMCská, jakožto král český, na tom se všemi třmi stavy království tohoto Českého na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně tisícího pětistého sedmdesátého devátého v pondělí po hromnicích a zavřín v outerý po neděli květné, milostivě snésti ráčili, aby sjezdové krajští v tomto království, totiž v pondělí po neděli prosebné byli, na kterýchžto mezi jinými artikuli aby osoby obrány, k tomu voleny byly, kterak by z tak velikých drahot k nějaké mírnější ladnosti v jednom každém kraji přivedeno býti mohlo, v to bedlivě nahlídly: a protož, nejmilostivější císaři, ze všech tří stavův tohoto kraje Chrudimského osoby sou se tak volně najíti a do města krajského Chrudimě na týž den sjeti neobmeškaly, a tu z sebe osoby naše jsou k tomu obraly, a jistý den i druhý uloživši, tak jsme se podle téhož nařízení zachovali. Jiného pak mimo předešlé VMCské dobré nařízení jsme najíti nemohli, kromě těchto níže psaných artikulův.

O pekařích, ten artikul se při předešlých dvou nařízeních od VMCské, kteréž jest se na onen čas léta oetc. 77 ve čtvrtek po rozeslání apoštolův Páně [18. července] stalo, zůstavuje, při kterýchžto nařízení[ch] se město Chrudimě i jiná města v tom kraji tak zachovávají a chovati mají.

O sladovnících, to se v tom artikuli za dobré vidí býti, aby k tomu osoby v městech přísežné nařízeny byly, aby v každých čtyřech nedělích nejméně dvakrát na sladovně mezi slady dělané chodily a k sladovníkům bedlivě dohlídaly, aby se v tom žádní fortelové a obmyslové od nich nedali, a tiž sladovnící aby z žádného korce pšenice výše pěti věrtel sladu nevyroštovali, a osoby, kteréž k tomu dohlídati mají, nařízeny jsouce, z každé hromady sladu aby něco na průbu vzaly a osobám ouřadním k přehlídnutí aby vydaly. A ty osoby k tomu nařízené aby dohlídaly, kdo pšenici nečistou na sladovně na slady dá, aby ji mezi čistou míchati sladovníkům nedopouštěly, a tak těm, kteříž čisté pšenice na sladovní zsejpají, aby se žádného skrácení nedalo. A kdožkoliv pšenici buď čistou neb nečistou na sladovní sype, aby jednoho každého na obzvláštní hromadu a ne spolu míchajíc se sypala. Pivovarníci pak z šestnácti korcův pšenice více dvaceti korcův sladu neberouce, výše dvaceti pěti sudův piva aby nebrali. Jestliže by se pak který sladovnik toho čeho dopustil a mimo jistá nařízení a snesení toto co toho přestoupil, tehdy aby od purkmistra a rady toho města, kdež by se toho dopustil, vězením trestán a dvě neděle v něm držán byl; a pakli by se podruhé kdy toho více dopustil a přestati po témž vězení nechtěl, tehdy aby deset kop grošův českých pokuty propadl, kteréž pokuty polovice do špitala aby dáno bylo a druhá polovice těm, kteřížby k nim dohlídali. A při každém pak městě mlynářům, kteřížby slady mleli, aby přísahy vydány byly, slad: kterýžby k němu dodán byl, aby bedlivě prvé, nežli by jej mlel, přehlídl, jestliže jest hodný a dobře tak, jakž vyměřeno jest, udělaný, tehdy aby jej mlel; a pakli by nebyl, tehdy aby s ním k osobám ouřadním šel, jim jej okázal, a o tom, že slad nejní hodný, oznámil. A osoby ouřadní, věda o tom, budou se věděti jak o to k osobám, kteréž k sladovníkům dohlídati mají, domlouvati. A jestližeby se pak tak v tom mlynář nezachoval, tehdy aby vězením od purkmistra a rady města, kde by se toho co stalo, dvě neděle trestán byl.

O koželuzích, to se za nejlepší býti uznává, ti aby řemeslo celé dělali, kůže dobře vydělávali a sami, jakž na to záleží, dobře mazali; a jestližeby pak celého řemesla dělati nechtěli, tehdy aby mistři ševcovští, kteříž by sami uměli a sobě sami ku potřebě kůže dobře vydělávati, mazati a strojiti mohli, toho jim aby dovoleno bylo, a od žádných jiných řemeslníkův aby jim v tom překáženo nebylo. Osoby pak přísežné po městech, kteréž by k tomu dohlídati měly, aby nařízeny byly, aby každého měsíce nejmíněji dvakrát k tomu dohlídaly a nad tím ruku bedlivou, aby se tak dalo, držely. Jestližeby pak z těch řemesl dvou se jinače které mimo toto nařízení chovalo, tehdy aby vorkaf ten, kterýžby u něho nalezen byl, aby propadli, a polovice toho, což by tak propadli, aby chudým do špitala speněženo a dáno bylo, a druhá polovice těm, kteříž k takovým řemeslům dohlídati budou.

O hospodářích na domích hostinských, tu v každém městě a městečku osoby dvě aby nařízeny byly, a ty aby každé soboty po domích hostinských šly, a po čem ten tejden oves v trhu byl na obzvláštní tabuli v každé hospodě aby rukou svou napsaly, aby pocestní lidé věděli po čem hospodáři platiti, a žádný hospodář, jakž nařízeno, aby více prese dva groše bílá na korci nepřijímal. A strany vína, po čem se sadí, kterého týhodne, u koho, taky aby na též tabuli se poznamenávalo. Který by pak hospodář toho nedržel aneb smazal, aneb smazati dal, ten jednu kopu grošův českých těm, kteříž k tomu dohlídati budou, aby dal, a dva dni v šatlavě aby sedal.

O překupnících, to se při nařízení VMCské zůstavuje, krom to se za potřebné uznává, aby v jednom každém městě krajském žádný z měšťanův obilí žádného, mimo svou potřebu, neskupoval a zase formanům, na draho chovajíc, neodbejval. Neb se skrze to na větším díle v kraji tomto drahoty činí, nýbrž každému v jednom každém městě aby trh svobodný na všelijakou koupi a zvláště pak pekařům šel, a když kdo na trh přiveze cokoliv, aby svobodně prodati mohl, komuž by chtěl a mohl; a tolikéž také kdož kupovati chce, aby kdyžkoliv může kupoval, a v tom, jakž chudým tak i bohatým, aby svoboda byla.

A tak, nejmilostivější císaři, my věrní poddaní VMCské, a k tomu z stavův tohoto kraje volení, majíce nápomocné pány hejtmany krajské a jiných drahně osob z stavu rytířského i městského, nemohli jsme v těch ve všech artikulích, předešle od VMCské dobře a bedlivě nařízených, nic jiného, pokudž potřeba tohoto kraje káže, najíti. Což vše v milostivé vůli VMCské, pána našeho nejmilostivějšího, zůstavujíce, na věčném pánu Bohu dlouhého a šťastného nad námi panování žádáme etc. Datum v Chrudimi v městě krajském v pondělí den svaté Markéty léta etc. 79.

VMCské věrní poddaní

Spis spečetěn jest devíti pečeťmi.