NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1579, 19. května. - MS. souč. v knih. Roudn.

Jakož jsem tobě, Václave Hubryk, ouředniče Litomyšlský, již nejedno psané i oustní poručení učinil, poněvadž jistými nejedněmi mandáty Jich Mtí císařuov, ano i sněmy obecními ty bratrské schůzky zapověděny jsou, aby takových jak v městě a na předměstí, tak také na všem panství nedopouštěl a nepřehlídal: i maje zprávu, žeby se předce netoliko ty pokoutní schůzky bratrské činiti, ale oni Bratří sami mezi sebou, nebudouc k tomu povoláni a svěceni, děti křtíti, manželstva oddávati a tak se v povoláni kněžská vkládati měli, nemoha já toho nikterakž přes jisté mandáty JMCské na gruntech svých trpěti a přehlídati, ještěť toto pomočení činím, o tom přikazujíc, aby žádnému v žádném místě těch schůzek, nad to pak toho mezi nimi děti křtění a k manželstvu oddávání netrpěl, a tolikéž aby oni mezi sebou děti učiti a své školy (cožby na ujmu obecní školy bylo) jměti měli, jim toho nedopouštěl a nepřehlídal žádným vymyšleným zpuosobem. Kteréžto poručení mé, aby o tom vědomost měli a čím se spraviti věděli, budeš moci předně ouřadu a potom jinším v známost uvésti a jich, aby toho přestali, napomenúti; jestli že by pak přes toto napomenutí a tvé předložení od nich toho přestáno nebylo, a někdo z nich kdo pak koliv k sobě těch schůzek dopouštěl a v tom shledán byl, tehdy hned takový z gruntuov mých ať se vyprodá a pána i živnosti sobě jinde hledá.

O Voldřichovi písaři duochodním zprávu mám, že by tolikéž s těmi schůzkami zacházel a jich do domu svého dopouštěl: protož poněvadž jest služebníkem mým, jemu, ať toho přestane, vejstrahu dej, ač chceli tolikéž vejš dotčené pokuty ujíti. Nad čímž konečná a jistá vuole naplněna a vykonána bude. Actum na hradě Pražském, v outerý po neděli cantate léta 79.