240. Šepmistři a konšelé i všecka obec na Horcích Kutnách prosí císaře Rudolfa za pomoc v příčině jich hor.
Bez místa. 1579, 18. května. - Orig. v arch. města Hor Kut.
Nejjasnější a nejnepřemoženější císaři a pane, pane náš nejmilostivější! etc. Vedle toho na VMCskou ve vší poníženosti pokorně vznášíme, kterak od léta šedesátého šestého pominulého až posavad, pro vzdělání a zvelebení i také rozšíření Hor Kuten, jakožto obzvláštního klenotu VMCské a tohoto království českého, na jisté a přísné poručení slavné a svaté paměti císaře Maximiliana, pana otce VMCské nejmilejšího, a mnohé Jich Mtí pánův komisařův tehdáž k nám na Hory Kutny nařízených a vyslaných, tolikéž nejvyššího pana mincmejstra s úřadem horním předkládání i přinucení, v dobejvání a gveldigování starých dolův, Hrušek a Višňoví a některých k nim přináležících vortův a šachet na couku Grejfském, jsme se dáti musili, a na ně, chtíce vedle zprávy lidské nadělení božího v rudách dosáhnouti a tudy JMCské užitky urburou i jinak přivozovati, znamenitej a nad možnost větší náklad učinili. Však s tím se vším na žulu a grunt převeliké hlubiny tak pracně došedše a dobyvše, vedle dotčených zpráv a naděje nám dávané s ničímž tak odplatně jsme se potkati nemohli, nébrž skrze tak veliké náklady od též hlubiny jsme upustiti a takový náklad v jiných místech k vrchnějšímu gradu, však v týchž dolích Hruškách a Višňoví na některé spolhorty a vorty k hledání nadělení božího obrátili. V kterýchžto místech, ačkoli již na díle se ukazuje a nachází, tak že již i přes košt nynější na pomoc vyhrazeni předešlých narážek a nedostalých, od neděle, jenž misericordia slově, něco přebíhati začíná, což JMti panu mincmejstru nejvyššímu panu Vilémovi Operštorfovi s úřadem horním i jiným vědomé jest: však poněvadž jsme, jakž oznámeno, již se tak vysoce propavovali, peníze obecní i sirotčí, což jsme v moci své kde jměli, na to vynaložili a k tomu v mnoho tisícův kop gr. č., z nichž i úročiti musíme, mezi lidmi se zdlužili, nad to vejš sousedům, řemeslníkům, dělníkům i jiným, kteříž takové doly řemesly a statečky svými fedrovali, a skrze to, zavedeni jsouce, tolikéž veliké těžkosti a vězení snášeti musejí, též znamenitá suma jest naražena; a tak již skrze nemožnost naši a znamenité takovým pavo
váním schuzení, zvláště poněvadž ani ta pomoc od Jich Mtí všech tří stavův království tohoto sněmem obecním léta pominulého etc. 76 k tomu svolená, po mnohém od toho času Jich Mti solicitování a outratách na to vzešlých, nám až posavad kromě půltřetího sta kop grošův českých odvedena není, takových nákladů a koštův déle již na sobě zdržeti nemůžeme, ani také, bychom i rádi chtěli, v více se kde dlužiti nevíme. A poněvadž pak VMCská do jmenovaných dolův Hrušek a Višňoví vedle nás a jiných kverkův nemalou sumu z mince VMCské pomoci jest vydati poručiti ráčila, a častopsaným nákladem a gveldigováním několik příležících dolův, šachet a vortův, v nichž by se i nadělení božího hledati mohlo, sfeilováním z nich vod vosušeno jest, za dobré i také užitečné těm horám, jakž se u nás snáší, by bylo, aby se toho koštovalo a něco opovážilo, ale my již nemáme nač; a kdyby skrze takovou nemožnost a chudobu naši bez vznešení a té věci VMCské v známost uvádění, zase zapuštěni a předepsaní nákladové a znamenití koštové (čehož pane Bože uchovati rač) v nic obráceni býti měli, jaká by tu předně VMCské i také nám chudým a propavovaným kverkům a věrným poddaným VMti škoda se stala, snadno se rozuměti může.
A protož v takových našich velikých a nesnesitedlných těžkostech k VMCské, jakožto pánu, pánu našemu nejmilostivějšímu, se utíkáme a se vší pokorou poníženě, jakž nejvejš býti může, pro. símě, že nás v těch příčinách v své milostivé ochraně a oznámenou potřebnost naši a těch hor v laskavém uvážení jmíti i také, prvé nežli bychom skrze častopsanou chudobu a nemožnost naši s velikým a nenabytým zlým nás, vší obce i také potomkův našich, od toho všeho bezelstně upustiti musili, takové doly s jich příslušenstvím a foroty od nás k komoře VMCské přijíti, v oznámených dluzích a nedostalých nás zastoupiti, i také dalším fedrunkem ty doly, aby takový znamenitý náklad pro chudobu a zašlost naši v nic obrácen nebyl, milostivě opatřiti poručiti ráčíte. Jakož i předešlých časův císař Ferdinand, slavné a svaté paměti, pan děd VMCské nejmilejší, důl řečený Plimle na Kaňku v podobném nebezpečenství na onen čas postavený k komoře své přijíti a jej před pádem milostivě zachovati ráčil, v kterémž od těch časův až posavad se těží dosti užitečně a odplatně, i také nemalí užitkové vycházejí.
Pakli bychom té milosrdné lásky a ochrany i také pomoci od VMCské užiti nemohli, tehdy bezelstně, chudobou na nejvyšší přemoženi jsouce, již bychom to pánu Bohu poručiti a konečně od častopsaných dolův upustiti musili: ale jsme té důvěrné k VMCské a ponížené naděje, že VMCská toho na nás přepouštěti neráčí. V čemž se VMCské v milostivou ochranu poručena činíme a za milostivou a brzkou odpověď, poněvadž ta věc rychlého opatření potřebuje, se vší ponížeností pokorně prosíme.
VMCské věrní poddaní
|
Šepmistři a konšelé i všecka obec na Horách Kutnách. |
In tergo: "Actum feria 2. post Sophiae 1579."