MS. souč. v arch. král. hlavn. města Prahy.

JMt římský císař a uherský, český etc. král, pán náš nejmilostivější, od stavuov království Českého a jiných stavuov z zemí k tomuto království příslušejících a přináležejících s pinií mocí vyslaných posluov, věrných poddaných svých milých, že sou se k tomuto nynějšímu od JMCské rozepsanému a položenému obecnímu sněmu sem poslušně sjeli, s obzvláštní milostí přijímati ráčí. I ačkoliv JMCská stavy království Českého a zemí k němu příslušejících a připojených položením a rozepsáním tohoto sněmu a obsielání jich sem by rád ušanovati ráčil, však jsouce JMCská z mnohých vysoce duoležitých potřeb i příčin JMCské, i všeho křesťanstva se dotýkajících, k tomu přiveden, a také obzvláštně proto, aby JMCská tohoto království a jiných zemí věrných poddaných obecním i obzvláštním ztížnostem, kteréž ještě na místě postaveny nejsou a bez přítomnosti JMCské býti nemohly, podle náležitosti spomoženo býti mohlo, i sice což by vlasti k dobrému a užitečnému, prospěšnému a k platnosti bylo, podle své nejvyšší možnosti milostivě fedrovati ráčil; jakož pak stavové za spomožení a vyřízení takových ztížností častokrát při JMCské o to usilovali, a JMCská z zvláštní milosti, jakožto král český, k tomu vždycky každého času nakloněn býti ráčil, a co jest toliko v tom čase v nepřítomnosti JMti, i také jakž JMt osobou svou zde býti ráčil, pokudž čas postačovati mohl a při JMCské hledáno bylo a vyřízeno bejti mohlo, že jest v tom na pilnosti své, což stavuom tohoto království i také s plnu mocí vyslaným z zemi připojených v dobré vědomosti jest, nic sjíti dáti neráčil. Těm pak jiným ostatním ztížnostem, kderých by potřeba ukazovala, aby za času přítomnosti JMCské v tomto království fedrovány byly, čehož by tak stavové i strany při JMCské hledali: JMCská, aby i těm, pokudž nejvejše možné, spomoženo bylo, též na tom milostivě býti ráčí.

JMCská byl by také rád prvé sem do tohoto království, kdyby JMt mnohá jiná zaneprázdnění pro ouřad duostojenství JMCské, kderýž na sobě míti ráčí, a nebezpečenství na hranicích z strany držení rákose v království Uherském i také sněmuov v arciknižectvi Rakouském, i jiné mnohé vysoce duoležité příčiny všeho křesťanstva, království, zemí, věrných poddaných JMCské se dotýkající, kderé v to proti vší vuoli JMti vkračovaly, nebyly zdržovaly, vypraviti se ráčil; ale hned jakž taková zaneprázdnění a překážky něco se poněkud umenšily, JMt ničímž se jiným zaměstknávati, ani ničehož jiného žádostiv býti neráčil, nežli, což nejspíš možné bylo, se sem do tohoto království mezi stavy, věrné poddané své milé, z srdečné císařské lásky a náchylnosti, kderouž k stavuom království českého a jiným ouduom k němu připojeným jmíti ráčí, osobně vypraviti a v tom ve všem, což by toliko možného a náležitého bylo, k nim se milostí svou císařskou nakloniti.

Proti tomu nicméně JMCská té jisté a milostivé duověrnosti k stavuom býti ráčí, poněvadž takových ztížností, kteréž se čím dále více a více rozmáhají, se neumenšuje, těm bez JMCské stavuov, věrných poddaných, přičinění a pomoci spomoženo býti nemuože, a v předešlých takových podobných obtížnostech JMCské věrní poddaní tohoto království a zemí k němu příslušejících předkuom JMCské a zvláště ku panu dědu a ku panu otci, slavných pamětí, činěním znamenitých a častých pomocí jsou se věrným úmyslem, dobrým upřímným srdcem ukazovali, že se tolikéž neméně k JMCské, jakožto králi a pánu svému, poddaně ukáží a tu věc, poněvadž se jich vlastně dotýká, upřímně při sobě považovati budou a k srdcím svým připustí.

A mohou sobě stavové a s plnou mocí vyslaní ku paměti přivésti, že mezi těmi všemi JMCské ztlžnostmi podle jinejch nejpřednějších tato jest, na čemž JMCské i všemu křesťanstvu a předkem království a zemím JMCské vysoce a mnoho záleží: aby země a poddaní JMCské před moci tyranskou ouhlavního a dědičného nepřítele všeho křesťanstva, Turka, bezpečně opatřeni, hranice a místa pomezní v království Uherském dobře a silněji osazeny a s pomocí pána Boha všemohoucího déle zdržány býti mohly.

JMCská také za nepotřebné uznávati ráčí stavuom a s plnou mocí vyslaným o spuosobu a obyčeji téhož dědičného nepřítele a o jeho tyranství široce oznamovati a tím je zaneprázdňovati, poněvadž na předešlých sněmích v mnohých předloženích nazbyt o tom dosti oznámeno a jeden každý z každodenních událostí, z častého a ustavičného vyzvězenl dobrou vědomost má, a snad by jim mohlo tak časté o tom připomínání, jakž se obávati, více ztížné než příjemné býti: však JMCská pominouti moci neráčí stavuom a s plnou mocí vyslaným toliko toto, jaká nynějšího času příležitost strany běhu a spuosobu válečného vysoce duoležitá potřeba nastává a pominuta bejti nemuože, milostivě v známost uvésti. Což také pořádněji a gruntovněji s větší podstatou lépe se státi nemuože, než tím, jak jest to všecko JMCská od nejjasnějšího knížete pána, pana Arnošta arciknížete rakouského, bratra JMCské nejmilejšího, jakožto nejvyššího nad lidem válečným v království Uherském, a což více k tomu náleží v některých spisích odesláno, a tomu se přiležitě Nr. 1. obšírněji vyrozuměti moci bude.

Jaká pak JMCské na takový nepominutedlný uherský válečný a pomezní spuosob, totiž na střelbu, profanty a jiné k tomu náležející potřeby, na pštoluňky nejvyšších a jiné věci, toliko v času pokoje, znamenitá veliká suma jde, toho stavové království českého a vyslaní s plnou mocí z jiných připojených zemí poněkud při sobě sami dobře uvažovati mohou, a tomu tolikéž teď příležitě pod Nr. 2. něco obšírněji rozdílně vyrozumějí, a jak pak proti tomu a z této strany špatnému osazení a opatření Turecké hranice a místa dobře a pořádně opatřeny jsou, to se z příležejícího spisu pod Nr. 3. pořádně nachází.

A kdyby pak takové nejdůležitější potřebě časným, podstatným, stálým a trvanlivým opatřením na pomoc se přispěti nemělo, tehdy snadně z toho porozuměti, v jak znamenitém nebezpečenství netoliko ty hranice Uherské postaveny bejti, nébrž i k posledku, kdyby k odevřené válce a polnímu tažení přijíti mělo, skrze to veliká nemožnost a nenabytá škoda přijíti mohla. A při tom sluší i na to obzvláštně patřiti, že takové pomoci, jak by snad někdo se domnívati mohl, netoliko království Uherskému a zemím Rakouským k užitku by přijíti měly, ale též a tak dobře království Českému a zemím k němu připojeným k dobrému a ochraně se činí; vzhlédnouc na to, že dědičný nepřítel k těm zemím čím dále tím více se přibližuje, a ty také, nicméně jako země Uherská a Rakouská, skuoro žádnými pevnostmi, kterýmiž by téhož nepřítele veliká moc poněkud málo zdržána a na díle odvrácena býti mohla, opatřeny nejsou. A tak se jest obávati, jestliže by on svou nenasytou moc (čehož pán Buoh milostivě ostříhati a zachovati rač) proti těmto zemím obrátiti a nic jiného jedno, vedle tyranského spuosobu svého, vpád učiniti měl, že by těmto zemím vedle spuosobu a příležitostí jich pojednou velikou nenabytou škodu a záhubu učiniti mohl, a jak se obávati, z toho by i ta nepříležitost a nemožnost pocházeti mohla, že by se takových pomocí více míti, aniž by jedna země druhé ruky podávati nemohla; a kdyby pak potomně to rády učiniti chtěly, že by to již pozdě bylo a čas by k vyplnění toho postačiti nemohl, jestliže by to nyní spuosobeno a obdržáno a pro uvarování takového zlého časně vedle vší potřeby opatřeno nebylo.

A poněvadž pak jmenované pomoci nikam jinam nežli tomuto království Českému a zemím k němu připojeným a obyvateluom v nich pro ochranu jednoho každého, též také manželek a dítek, statkuov a jmění, jakž dotčeno, vynaloženy nebejvají: JMCská stavuov království českého a vyslaných z připojených zemí s plnou mocí milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby stavové tohoto království předešlou pomoc, kterážto ačkoli k takovým znamenitým a velikým vydáním daleko nepostačuje, totižto sto padesát tisíc kop m. na dva rozdílné terminy ročně, a vyslaní s plnu mocí z zemí k tomuto království připojených též také předešlé poslední pomoci poddaně svolili; však na ten konec, aby JMCská tím jist bejti ráčil, že takové pomoci JMCské na jisté a určité terminy ročně, konečně a zouplna vycházeti budou. Neb bez toho, kdyby takové svolení, jakž se to až posavad stávalo, náležitě a docela spraveno a vyplněno bejti nemělo, nemohlo by tím spuosobu válečnému dobře spomoženo bejti, neb na dobrém řádu k skutečnému dobejvání a spravování toho, což tak svoleno bejvá, tak mnoho jako na těch pomocech samých náleží, a tak stavové a s plnou mocí vyslaní, aby se tak skutkem vykonalo, na to bedlivě pomysliti tím větší příčinu jmíti budou.

Proti tomu se stavuom a vyslaným s plnu mocí vypraveným připouští, aby sami mezi sebou ty cesty a prostředky obrali, a to podle příležitosti jedné každé země a kraje vedle rozdílnosti gruntuov a odbytu rozvrci a takovú rovnost vyhledati a držeti mohli, aby chudý od bohatého stržen nebyl, nébrž v tom náležitá křesťanská rovnost zachována býti mohla.

Také to proti JMCské není, jestliže jich stavuov a vyslaných s plnu mocí vybrané prostředky něco více nežli předešle vynesou, že to, což přebíhati bude, žádnému jinému nežli jim k obecné potřebě zemské k dobrému přijíti a za nimi zuostati má. Pak-li by také to tak mnoho, jako jminule svolené roční pomoci, nevyneslo, tehdy stavové království Českého a z zemí k němu připojených nicméně povinni budou, což by se nedostávalo, každého roku při jistém uloženém terminu odjinud zouplna bez všelijakých odtahuov nahraditi a doložiti. A v takové pomoci aby JMCské města horní, poněvadž bez toho nyní k pádu se schylují a na nejvyšší schuzena jsou, a sice spravením desátkuov a dodáváním stříbra do mince, buď oni s ziskem neb ztrátou pavují, dosti obtížena jsou, slušně sanována byla.

A protož aby JMCská takové ročné hraničné pomoci k těm uloženým terminuom, totiž vždycky v času polouletním, tím jistěji býti mohla, toho nepominutedlná potřeba ukazuje, aby od stavuov království Českého a zemí k němu připojených obzvláštní osoby nařízeny byly, kteréž by takové pomoci časně zvyupomínaly a JMCské, což JMti náleží, bez nákladu JMti, pořádně spravily a odvedly. A protož JMCská milostivě žádati ráčí, poněvadž stavové svaté římské říše časuov jminulých znamenité pomoci do šesti let svolili, aby stavové království Českého a zemí k němu připojených též také napřed jmenované pomoci ne na jeden neb druhý rok, nébrž sami sobě k dobrému, pro uspoření častých a mnohých outrat, do několika let pořád sběhlých svolili; však ne tím spuosobem, aby stavové království českého a vyslaní s plnu mocí z jiných zemí připojených toho se nedomnívali a toho tak neujímali, jako by JMCská sobě skrze to stálé a dědičné důchody zdělati, anebo to, co stavové tohoto království a země k němu připojené z své svobodné dobré vuole a z upřímné poddané lásky činí, v nějaká povinnost uvésti chtíti ráčil, nébrž že to těch hranic nejvyšší potřeba a jich stavuov a poddaných království Českého a jiných k němu připojených zemí ochrana a bezpečenství obzvláštně ukazuje. A když se to vedle milostivé a nepochybné naděje JMCské tak stane a jistá záplata lidu válečnému bude, tehdy na hranicích mnohem lípě a trvanlivěji dobrej a zkušenej lid válečný držán býti moci bude; a takovej lid válečný při JMCské sami službu hledati a při takové trvanlivé a jisté záplatě skrovnějšími žoldy spokojeni budou. Také by jich stavuov ze všech míst přátelé sami, kteříž sice doma bez služby na stravě leží a často (jakž se o tom ví) v svády, pranice a jiné škodlivé handle se vydávají, k tomu potřebováni, před jinými fedrováni a v spuosobu válečném těmto zemím k budoucímu potěšení cvičeni bejti mohli. A tak by tudy i nepřítel na to větší péči a pozor míti a při takovém týchž míst pomezních dostatečném opatření, když by o tom zvěděl, od svého až posavad navyklého tyranského spuosobu, štráfů, loupeží, zahubení zemi, zajímání lidu křesťanského přestati a jej změniti musel, a toto království s zeměmi k němu připojenými skrze takový řád a pořádnú jistú záplatu, též válečného dobrého opatření, v větším a lepším bezpečenství státi a trvati moci bude.

Také se JMCská v to milostivě uvolovati ráčí, ačkoliv ty pomoci svaté římské říše a všech JMCské království a zemí k zdržení míst hraničných, jakž toho poněkud vejš dotknuto, by pak zouplna vycházely a spraveny byly, o mnohem nepostačují, že JMCská strany toho, což by se tak nedostávalo, na ty cesty pomysliti ráčí, aby v tom žádný nedostatek nebyl, a to, že dotčených království a zemí pomoci daremně vynaloženy nebudou, v skutku seznáno a shledáno býti má.

Pak-li by se stavuom království českého a vyslaným z jiných připojených zemí s plnu mocí vypraveným za užitečněji a lípěji býti vidělo, že by pro rato těch vejš psaných žádaných pomocí sami hraničné opatření a zaplacení, kteréž by jim od JMCské ukázáno bylo, k ochraně království českého a zemí k němu připojených nejblíže příležejících na sebe vzíti chtěli: tehdy to proti JMCské netoliko není, nébrž to také lidu válečnému k většímu pohodlí a platnosti býti by mohlo. A poněvadž, jakž nahoře dotčeno a všem vuobec vědomo jest, království české a země k němu připojené z strany hranic velmi odevřené stojí a pro budoucí nebezpečenství a zkázu (čehož pán Buoh ostříhati rač) nicméně duoležitá potřeba jest, aby o tom obzvláštní nařízení učiněno bylo, zvláště poněvadž z té v Špeyru na stavení svolené pomoci již nic nezbejvá, Rakušané pak ostatek svolené pomoci, což jest jim přes záplatu lidu válečnému přeběhlo, dávní čas na stavení pevnosti Rábu vynaložili: protož JMCská stavuov tohoto království a vyslaných s plnú mocí milostivě žádati ráčí, aby též k takové duoležité potřebě na stavení týchž pomezních míst nějakou sumu peněz ročně svolili, a jakým by spuosobem tolikéž taková roční pomoc na stavení bez nejmenší obtížnosti nařízena a na táž místa, kudy by království České a země k němu připojené nejvíce a nejlépe opatřeny a bezpečny bejti mohly, vynaložena byla, to JMCská stavuom a vyslaným z zemí připojených k uvážení připouští.

I jakož také na předešlých sněmích obecních ten artikul strany nařízení veřejné hotovosti, a co se království Českého a zemí k němu připojených dotýče, více než jednou přednesen, a tak nyní jedno to na nedostatku jest, aby takové nařízení a což k tomu více náleží, jako z strany hotovosti v zemi, mustruňky a vyzdvižení v zemi, což nejspíš možné, v dobrý řád uvedeno a tak stále v svém spuosobu zdržáno bejti mohlo, na tom vysoce mnoho záleží: protož JMCská té milostivé naděje bejti ráčí, že stavové a vyslaní s plnú mocí z zemí připojených při tomto nynějším sněmu obecním dostatečně, podle vší potřeby, dále o to mezi sebou nařídí a konečně se snesou, a takové snesení jich k JMCské milostivé resolucí v spis uvedou; nicméně také potomně k tomu se přičiní, aby to, což tak s dostatečným uvážením nařízeno bude, v jedné každé zemi vždycky v dobrém stálém řádu držáno a každého roku na určité časy k tomu, jak se při tom zachovává, dohlídáno, a jestliže by co na nedostatku býti chtělo, to skorigováno, napraveno a v dobrý řád uvedeno bylo; a tak tudy aby se jedna země od druhé tím jistčího, stálejšího a spěšnějšího retuňku v čas nenadálé potřeby těšiti, a z každého místa tím spíše pohotově býti a tu, kdež by jim ukázáno bylo, přispěti mohly.

Co se pak veřejného tažení proti nepříteli Turku ven z království Českého a zemí k němu připojených dotýče, tu také toho všechněm vuobec vysoce duoležitá potřeba ukazuje, aby pro lepší a skutečnější odolání nepříteli mezi korunou Českou a Uherskou a zeměmi Rakouskými z strany takového tažení v čas potřeby dobrý korrespondens, srozumění a nařízení ustanoveno, a všechněm těm zemím ku potěšení zachováváno bylo; jakž pak i jiní stavové království Uherského, JMt arcikníže Karel i země Rakouské toho velice žádostiví sou a při JMCské toho hledali, a za to, by to na stavy království českého a zemí k němu připojených na nynějším sněmu vzneseno bylo, obzvláštně poníženě prosili. A protož JMCská stavuov a s plnú mocí vyslaných milostivě žádati ráčí, aby na to mezi sebou pomyslili, a k JMCské v svém poddaném úmyslu a mínění se odevřeli a obzvláštně toho považovali, nebylo-li by v této věci za podstatné, kdyby někdy napotom na jistý jmenovaný čas oni stavové uherští, též JMt arcikníže Karel, nicméně JMt arcikníže Ferdinand (kdeříž bez pochyby k tomu všelijak se nakloňovati a snažovati budou), tolikéž z arciknlžectví Rakouského k takovému jednání a jednomyslnému srovnání vyslané své sem vypravili, tak aby stavové království Českého s zeměmi k němu připojenými skrze osoby zmocněné z prostředku svého, kderéž stavové při tomto sněmu k tomu naříditi by mohli, s vyslanými z týchž zemí strany takového tažení a retuňku, jedni s druhými, promluviti a jak by to držáno bejti mohlo, však na další resoluci JMCské, dostatečně uvážiti a snésti se mohli. A to potomně stavové království Českého s zeměmi k němu připojenými, tak dobře jako se od stavuov království Uherského a arciknížectvi Rakouského stalo, JMCské, jakožto nejvyššímu válečnému pánu, tolikéž aby v moc dali a v tom se milostivému JMti nařízení, jakž by podle potřeby nejužitečněji uznati ráčil, JMti se duověřili, a na JMt arcikníže Arnošta, kterýž od JMCské lidu válečnému za jenerála v království Uherském vystaven jest, jako i jiné země v tom spuosobu, svuoj respekt a zření jměli, tak aby JMCská spolu a podle JMti arciknížete z strany takového nařízení a společného srovnání dále, což by potřeba za nejlepšího a užitečného každého času ukazovala, v tom nařízení činiti moci ráčil.

Dále, jakož posudní svolená před lety nemalou nébrž velikou sumu vynášela, však jest se takový duochod, ačkoli více o někderý groš z každého sudu svoleno, jestliže ne o polovici, ale vždy o třetí díl umenšil, což jest snad z toho, že někderá léta neourodná a drahoty byly, přijíti mohlo, ale na větším díle jest se obávati, že se to děje z nerovného přiznání várky, a co kdo jaký počet suduov piva vystavuje, že pořádně zvyupomínáno nebejvá, přichází, kderéhožto takového duochodu zmenšení JMCské k nemalé škodě a ujmě jest: a protož aby to tak, což stavové království Českého a země k němu připojené JMCské poddaným a upřímným úmyslem svolují, zouplna vycházelo, JMCská za to milostivě žádati ráčí, aby stavové o jistu sumu ročně, každého kvartálu, kderážby JMti za takový duochod spravena byla a JMt také na ní přestati moci ráčil, se snesli. A JMCská také milostivě spokojen býti ráčí, aby stavové takové posudní skrze osoby k tomu volené sami zříditi, vybírati a dobývati dáti mohli, nepochybujíc o tom, že stavové v tomto království tak dobře jako v zemích k němu připojených takové dobré nařízení a prostředky k tomu obmysliti a ustanoviti věděti budou, aby na potomní čas, když pán Bůh lepší léta z štědroty své popříti ráčí, takové posudní netoliko ten deputát vynášeti, ale ještě k tomu jim dobře nad to vejš přebíhati bude, kderého überlaufu a což tak přebíhati bude JMCské stavuom, věrným poddaným svým milým, rád milostivě příti ráčí, aby ten k zemskému dobrému mezi sebou obrátiti a potřebovati mohli; však aby toliko JMCské s deputátem svým, buďto pak že by se posudního více neb méně sešlo, na ty kvartály konečně jist býti a na ten se ubezpečiti moci ráčil.

A ačkoliv by JMCská k tomu milostivě nakloněn bejti ráčil království, zemí a věrných poddaných svých milých ztížnejmi daněmi, což nejvíc a nejvejš možné, ušanovati: ale jest to stavuom a poddaným království českého a vyslaným z připojených zemí s plnu mocí vypraveným a skuoro všem vuobec vědomo, jaké znamenité a veliké dluhy od někdy císaře Ferdinanda a Maximiliana, pana děda a pana otce JMti nejmilejšího, slavné paměti, na JMCskou dědičně přišly; a kterak také i nyní a vejš dotčený JMCské pán a otec nejmilejší takové dluhy pro ty hned z počátku při spravování JMCské připadlé a pořád dlouho trvající války, i také pro jiná veliká znamenitá a častá vydávání, kteráž až posavad trvají a těch Čím dále vždy více přibejvá, [....]. K vyvážení pak a zaplacení takových ztížných dluhuov JMCská žádného jiného útočiště věděti neráčí, nežli k královstvím a zemím, věrným poddaným svým, také té potěšitedlné nepochybné naděje býti ráčí, že se k tomu, aby JMti v tom spomoženo bylo, skutečně přičiní, tak jako i jiné země a to mnohé, které sou vrchnostem svým v podobných případnostech též činily a to někderým, kderéž z strany dluhuov svých ne tak vysoce duoležité toho příčiny jměly; jakž JMt to s jistotou a dobrým gruntem, jakž se to z nahoře dotčených spisuov vyrozumí, prokázati muože, že takové všecky vypůjčené a vyjednané peníze na větším díle pro obranu a retuňk JMCské království, zemí a vuobec všeho křesťanstva, i těmto zemím k dobrému obráceny a vynaloženy jsou.

A protož JMCská stavuov království českého a zemí k němu připojených milostivě žádati ráčí, že jako věrní poddaní toho při sobě zdravě pováží a JMti stálou a trvanlivou pomocí do jistých let na splacení takových ztížných dluhuov, jak hlavních sum tak ourokuov, k čemuž jim JMCská někderé prostředky předložiti a podati ráčí, přispějí, takové ztížné dluhy na sebe k zaplacení přejmou, věřitele spokojí a v tom se neméně, jako i jiných potentatuov poddaní vrchnostem svejm činí, k JMCské, jakožto králi a pánu svému, povolně a poddaně, což jim po všem světě k obzvláštní poctivosti a po-chlubě bude, z věrné poddané lásky dobrovolně ukáží.

A poněvadž pak často jmenovaní stavové království českého a vyslaní s plnú mocí z zemí k němu připojených od JMCské upřímný, srdečný, milostivý úmysl, kderýž JMCská o země a poddané své i o všecko křesťanstva dobré jmíti ráčí, poznávají, a JMCské milostivá tato žádost na snesitedlné prostředky se vztahuje: a protož JMCská té nepochybné jisté, milostivé naděje býti ráčí, že mezi sebou tu věc k spěšnému vyřízení, pro uvarování zbytečných outrat a obmeškání, fedrovati budou, a žádnej z stavuov s plnu mocí vyslaných bez jistého vědomí a povolení JMCské odsud neodjede, nébrž tomuto jednání sněmovnímu až k zavírce téhož sněmu s obzvláštní pilností a bedlivostí přítomni budou; též také se vedle obzvláštní JMCské milostivé duověrnosti svolením jich tak upřímně, poddaně a povolně ukáží, a svaté římské říši, při kterýchž stavuov JMCská nicméně také jejich přičinění a pomoci se vší bedlivou pilností hledati ráčí, a kdeříž v tom na tyto země, věrné poddané JMCské, obzvláštní oko a zření mají, dobrý příklad k následování toho a většímu potřebnému svoleni dají.

A což tak stavové království Českého a vyslaní s plná mocí z zemí k němu připojených na tyto nahoře psané milostivé žádosti z upřímné lásky učiní, mohou tím jisti býti, že to JMCské v žádné zapomenutí přijíti nemá: nébrž vejš dotčeným stavuom království Českého a zemím k němu připojeným, všem společně i jednomu každému zvláště, vší milostí svou císařskou skutečně spomínati a nahrazovati ráčí, a v potřebách jich obecních i obzvláštních podle vší náležitosti a možnosti opouštěti neráčí.

A také nicméně JMCská se milostivě uvolovati ráčí stavy království Českého a zemí k němu příslušejících a připojených vedle starobylého a chvalitebného pořádku, že jim takové dobrovolné svolení na jejich privilegiích, svobodách, starobylých zvyklostech a pořádcích beze škody a ujmy býti má, dostatečným reversem opatřiti a jejich milostivým císařem, králem a pánem bejti a zuostati ráčí.