Hlavní příčinou svolání sněmu z r. 1578 byl vždy větší a větší nedostatek finanční při dvoře císařském.

Dříve nežli sněm rozepsán byl, radili se tajní radové císařští Trautson, Harrach, Strein a president císařské komory dvorské, jakým by způsobem čeští stavové k tomu přivedeni býti mohli, aby větší, vydatnější pomoc na berních svolili, poněvadž peněžitá tíseň byla příliš již veliká a dosavadní důchody na vychování dvoru i na přečetné dluhy císařské nestačovaly. Dluhy koruny rostly měrou úžasnou, v samém království Českém obnášely sumu 1,200.000 tolarů. A vedle zprávy komory dvorské důchody z komorních a korunních statků prý nic nevynášely, muselo se na správu jich ještě připláceti; výnos berní byl menší než za císaře Maximiliana II., a úvěr císařský velice poklesl, tak že v cizině nebylo možno sehnati výpůjčku, poněvadž cizím věřitelům neplatily se úroky z dluhův, kteréž již léta 1567, všechny dohromady, páčily se na 8,000.000 zlatých, nepočítaje v to nezaplacené úroky a nemalé sumy peněz, za něž četné statky korunní v zástavu dány byly; mimo to byl císař dlužen milion zlatých žoldu válečné posádce na hranicích proti Turku a 100.000 zl. služného svému dvořanstvu a čeledi. R. 1577 vyrostly dluhy císařské na 10,000.000 zlatých, nepočítaje sumy zástavní. Komora dvorská znala jediný jen prostředek, kterýž císaři jako spásu před hrozícím bankrotem a nebezpečnými jeho následky doporučovala, aby totiž veškeré země znamenitou pomoc na berních svolily. Poněvadž však císař v příčině sněmu uherského do Břetislavi svolaného sněm království Českého ihned rozepsati nemohl, žádal nejvyšší úředníky zemské za učinění potřebných opatření, aby terminem již docházející berně domovní a posudné zatímně i na dále vybírány býti mohly. (List ze dne 2. března 1578.) Císař chtěl, jakmile volného času nabude, do Čech přijeti a jenerální sněm rozepsati, aby veškeré země koruny České stejně vydatnou berni svolily, za kterouž příčinou nařídil nejvyšším úředníkům zemským, aby mu podali dobré zdání, jaké berně by na všeobecném sněmu českých korunních zemí předloženy býti měly. Načež odpověděli nejvyšší úřednicí zemští listem obšírným, radíce důvěrně císaři, chceli vydatnou pomoc na obranu hranic Uherských a na zaplacení dluhů královských při budoucím sněmu si zjednati, aby do království Českého přijel a upřímností hleděl si stavy české získati; při čemž připomenuli, že obrana hranic Uherských není vlastní, domácí záležitostí zemí koruny české, ale věc jim cizí, na kteréž tak ohromné sumy sněm český stále svolovati nemůže. Toužili dále, že komorní statky české cizincům zastaveny, čímž koruna vlastních důchodů zbavena byla, a to vše že se bez jich vědomosti stalo; žádali císaře, aby o českých záležitostech bez nich rozhodováno nebylo, neboť jako oni do říšských, uherských a arciknížectví Rakouských věcí nesahají, tak zase, aby české zemské záležitosti nebyly svěřovány k poradě cizincům. Jaké se jim dostalo od císaře odpovědi, nevíme; změna se však nestala žádná, císař řídil se i na dále svými Rakušany.

Brzké svolání jenerálního sněmu všech zemí koruny České, jejž císař osobně zahájiti chtěl, a na němž svoleny býti měly znamenité berně na obranu hranic Uherských proti Turku a vydatná pomoc na zaplacení dluhů císařských, nemohlo býti uskutečněno hlavně za tou příčinou, poněvadž císař, záležitostmi uherskými a jinými zaměstknán, nemohl v krátké době do Čech se vypraviti; doufal teprv na konci měsíce července na hrad Pražský přibýti a tehdy teprv potřebná opatření v příčině rozepsání jenerálního sněmu učiniti. Však ani taková projednávání o položení všeobecného sněmu všech zemí koruny České nemohla vedle zdání císaře samého po jeho do Prahy příjezdu ukvapena býti, aby se nezdálo, že císařův do království Českého příchod stal se více a skoro výhradně jen za příčinou svolení berně a žádané pomoci, než pro obecné dobro zemské. Poněvadž ale sněmem léta 1577 svolená berně i posudné terminem sv. Jiří došly, a peněz na vychování dvoru královského i na válečné opatření hranic Uherských nezbytně bylo potřebí, požádal císař nejvyšší úředníky zemské za dobré zdání a radu: zdaliby nebylo možné před všeobecným, velkým sněmem všech zemí korunních zatímně "malý" sněm království Českého svolati, na němž by odvádění berně o jeden termin a vybírání posudného až do sv. Havla prodlouženo bylo.

Nejvyšší úředníci zemští, uváživše důvodnou žádost císařovu, usnesli se, hlavně přímluvou pána z Rožmberka a Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic, navrhnouti císaři, aby ťmalýŤ sněm v království Českém (i v jiných přivtělených zemích v příčině volby delegátů na jenerální sněm) rozepsán byl, na kterémž od nevelikého počtu účastníků, poněvadž v čas žní nemnozí se sjedou, požadavky císařovy vyplněny býti moci budou. Sněm položen byl mandátem císařským na den 1. srpna 1578 a císař slíbil sám osobně jej zahájiti.

Před otevřením sněmu dne 28. července vydáno bylo k žádosti stavů českých (na sněmu 1577 dne 12. srpna přednesené) nařízení císaře Rudolfa II. všem řemeslníkům a obchodníkům v království Českém, kterýmž ustanoveny jim byly ceny, mzdy, čas práce a způsob jak se ve svých řemeslech a obchodech chovati mají. Takový od nejvyšších úředníkův zemských za pomoci některých osob ze všech tří stavův sepsaný řád uveřejněn byl na ochranu stavův i poddaných, aby nemírným nadsazováním všelijakých věcí od řemesel ztěžováni nebyli. Takž pekaři vedle daného jim vyměření aby se řídili, dvě osoby úřední v každém městě aby vedle ceny obilí také cenu, váhu chleba určovaly; krom cechu pekařského pečení chlebové aby toliko dvakráte do téhodne v městech prodáváni býti mohli. Sladovníkům také cena piva vždy ve třech měsících aby sazena byla a určeno bylo, mnoholi mají sladu na jeden var piva dávati. Šenkýři vína když nějaká vína domácí nebo přespolní do Prahy si přivézti dali a v ungelte je vyclili, museli je perkmistru anebo jeho konšelům "koštovati" dáti, kteříž pak vedle dobroty a hodnoty cenu vína sadili; v městě pak takové víno kde a zač se prodává vyvolati a na tabuli v příhodném místě (na radnici) poznamenati dali; více měl se pilný pozor na to dáti, aby "žedlíkům" dna vrážena nebyla nebo po straně stlučeny nebyly, vína aby se vodou, sírou, cukry, medy, mlékem, hořčicí nefalšovala a "neplundrovala"; podobný dozor aby dán byl na šenkýře piva. Poněvadž i při apatekářích nemalý "neřád" a nezpůsob se nacházel, měli v městech Pražských od obce placení lékařského umění doktoři na ně dohledati, všecka lékařství, "simplicia a composita" ohledávati, probovati, a co by nehodného, zkaženého našli, ven z apateky aby na ulici vyházeli. Řezníkům určena sazba, zač masa, loje, kůže prodávati mají, kterýby pak "nad slušnost" maso prodával, lidi domácí neb přespolní přetahoval, tomu aby zboží všecko pobráno bylo; kupci, kteříž voly na trh do Prahy hnali, aby jich na cestě překupníkům neprodávali, než teprva na dobytčím trhu v Praze. Koželuzi také vedle sazené ceny kůže ševcům prodávati měli, a bohatší koželuhové před chudšími kozí od řezníkův překupovati nesměli. Ševci, na kteréž mezi všemi řemeslníky od chudého lidu největší pokřik vzešel, aby chudých a jiných lidí více řemeslem svým neobtěžovali, vedle ustanovené taxy díla svá prodávati museli; a poněvadž se pak tohoto řemesla mnoho potřebovalo, byly v každém městě tři osoby nařízeny, kteréž bedlivě na to dohlížeti měly, aby se obuví dobré, užitečné dělalo a dráže než určeno neprodávalo, který pak švec by se toho dopustil a obuv nedobrou, nehodnou dělal a dráže ji cenil, aby 14 dní u vězení seděl a dříve propuštěn nebyl, léčby jednu kopu grošů českých pokuty zaplatil. Jirchářům nařízeno, zač kůže prodávati a vzdělávati mají. Sedláři i řemenáři také aby drahoty své ulevili a díla nová i správky vedle ustanovené ceny dávali. Krejčím, proti kterýmž nemalá ztížnost ode všech byla, také jich ťnadsazováníŤ přetrženo a k mírnějšímu způsobu ustanovením ceny přivedeni; podobně kožišníci a kováři. Kupci, kramáři a suken kraječi také všechněch svých koupí velmi posadili a koření, cukry, hedvábné i jiné věci, též i sukna, což z jiných zemí i z Čech přiváželi, příliš draho prodávali, měr, loktův, váh jednostejných neměli, a proto také k spravedlivému srovnání to přivedeno. Tesařům, jichž díla lidé nemálo ale mnoho potřebovali a oni nad míru v díle svém a záplatě nádenní jsou se nasadili a zdražili, čas práce i denní mzda vyměřeny. Bečvářům, mydlářům, svíčníkům, vostružníkům, zámečníkům, nožířům, platnýřům, barvířům, mečířům, ručníkářům, truhlářům, kolářům, hrnčířům, zedníkům, kameníkům, skalníkům, cihlářům, sklenářům i těm jako prkna prodávají, pořádek vyměřen. Na hospodáře dohlídali tržní, aby oves, seno, slámu i jinou stravu draho neprodávali, a při vína a piva šenkování jako jiní šenkýři se zachovali. Překupníci, hokyně a jiní ležáci Pražští viktualie a jiné věci před trhem a o trhu teprv po desáté hodině kupovati a prodávati směli. Kdožby koli obilí anebo jiné věci k živnosti lidské náležející mimo potřebu svou ťna drahotuŤ skupoval, tomu od rychtáře městského mělo pobráno a do špitálu dáno býti. O překupování pláten nařízeno, aby první dva dni o jarmarcích překupníci a "handléři" jich skupovati nesměli, než toliko přespolní a domácí lidé. O kočích nařízeno, mnoholi jim denně, tý-hodně vedle vychování, anebo když by sobě někdo kočího na krátkou cestu zjednal, od míle dáváno býti má; kdyby kočí jeti nechtěl, měl šatlavou trestán býti, rovněž ustanoveno mnoholi poslům od míle platiti se mělo. Na rybném trhu dvě osoby přísežné aby procházely a kdoby sobě co ztěžoval, k nápravě vždy přivedly. Podavačům kameníkův, zedníkův i při jiném všelijakém díle mzdy určeny. A na konec postaven artikul na všecky řemeslníky vůbec se vztahující: kdyby který řemeslník nějaké objednané dílo zkazil, je opraviti, dodělati nechtěl, aby mu za takové jeho dílo ničehož placeno nebylo, nýbrž ještě aby vězením šatlavním za dvě neděle trestán byl. Nařízené pak k řemeslům osoby přísežné vždy ve dvou měsících hejtmanům měst Pražských zprávu o řemeslech, i také jak samy povolání své vykonávaly, oznamovati povinny byly.

Předložení královské, kteréž na sněmu zahájeném dne 2. srpna předneseno bylo, žádalo na stavích českých 1. svolení berně domovní na obranu hranic Uherských proti Turku, 2. vybíráni posudného na vychování dvoru královského, 3. zvyupomínání starých i nových dluhů berních, a 4. nařízení veřejné hotovosti, kteráž by za času válek neb pokoje trvanlivě držána byla.

Stavové uváživše bedlivě proposici královskou, aby hranice Uherské proti Turku náležitě opatřeny býti mohly a lidu válečnému na týchž hranicích placeno býti mohlo, svolili berně domové o vánocích vyšlé jeden termin po desíti groších českých z jednoho každého domu lidí poddaných stavu panského, rytířského i městského, též osob duchovních, z manův i z panství Hrádeckého, z hrabství Kladského, panství Loketského. V příčině krajiny Chebské požádali stavové císaře, aby vedle usnesení sněmovního z r. 1576 konečně jednání dokonáno a placení berně se stavy království Českého srovnáno bylo. Pražané a města královská svolili na místě podomovní berně dáti na čas sv. Martina 6250 kop gr. č. — I dědiníci, svobodníci a židé berni dáti museli.

Na vychování dvoru královského, "poněvadž císař do království Českého přijel a stavům se zakázal, že mezi nimi, pokudž nejvýš možné bude, zůstane", svolili posudného z jednoho každého věrtele piva 4 gr. č. až do vánoc příštích.

V příčině veřejné hotovosti, kteráž by v zemi pro všelijaké případné potřeby trvanlivě zdržána býti mohla, zvolena byla osmičlená komise ze stavu panského a rytířského, kteráž takové zařízení uvážiti, sepsati a při příštím sněmu stavům přednésti měla.

O starých "restantech" předešlých berní uzavřeno, aby zvyupomínány byly.

Mimo tato usnesení, jimiž vyhověno žádostem královským, v proposici předneseným, vyřízeny byly ještě jiné artikule pro potřeby obecné. Takž v příčině plavby dříví, obilí po řekách usneseno, aby po všech řekách a "silnicích svobodných" jednomu každému svobodna byla a žádnými cly, mejty, vejtony ztěžována nebyla.

V příčině práv městských žádali opětně stavové císaře, aby skorigována, přehlédnuta, se zřízením zemským srovnána a v zemi jen jedna práva užívána byla.

K žádosti obou purkrabí Karlštejnských, Jáchyma Novohradského z Kolovrat a Jana Vchynského ze Vchynic, zvolili stav panský a rytířský komisí dvanácti čelnějších zástupců, poněvadž žádného inventáře dosud nebylo, aby všechny na Karlštejně se nalézající klenoty, svátosti zemské, privilegie a jiné cenné věci zinventovali, sepsali a ke dskám zemským složili; více, aby seznam všech manu,.kteříž k tomu zámku náležejí a z nichž mnozí od mnoha let léna nepřijímali, zhotovili, a jakýchby oprav Karlštejn potřeboval, poněvadž velmi spustlý byl, při budoucím sněmu zprávu podali.

Konečné usnesení sněmu týkalo se prodeje panství Lichtemburku, kteréž Albrecht Robmháp z Suché od císaře byl zakoupil. Mnoholi statkův komorních prodáno a jak se zboží korunní stále umenšovalo, o tom podává zprávu připis císaře Rudolfa (č. 163).

Mezi stavy strany pod obojí promlouváno bylo také za času sněmování o náboženských záležitostech. Konsistoř utrakvistická ztěžovala si císaři na nedostatek pořádného kněžstva, na schůze bratrské, nebo jak ona je nazývala pikhartské, na usazování kněží nepořádných bez vědomí konsistoře, na hejtmana Pardubského, že kněží ženaté, bludné na fary přijímá; kněží pod obojí proti duchovnímu právu a řádu země že se zženili, ženy oddávané i jinak neřádné mají, konsistoř že to k nápravě přivésti a zastaviti nemůže pro veliký nedostatek kněžstva pořádného a pro ty, kteří je v tom zastávají. Žalovala dále, že kněží pořádní, věrní, kteříž se konsistoří spravují a v starobylém řádu stojí, veliké soužení snášejí, kolátoři že jich na farách trpěti nechtí, a co od starodávna k záduší pro kněží nadáno, sobě přivlastňují. A takž právo konsistoře od císaře Maximiliana před sedmi lety obnovené bylo od kněží i kolátorů zlehčeno, mnozí ani konsistoř za pořádnou míti a držeti nechtěli; a ač konsistoř císaře pro pána Boha a se vší ponížeností prositi nepřestávala, nemohla ochrany se dovolati a obnovení si vyprositi. Stavové pod obojí vidouce takovou v náboženských věcech rozháranost (konfessí sněmem r. 1575 přijatá se neudržela, vedle starých utrakvistů zmáhalo se nové sektářství) žádali císaře, aby konsistoř učenými, příkladnými osobami obnovena byla, a tudíž také kněžstvo v řád křesťanský uvedeno bylo.

Vedle akt sněmovních uveřejněny jsou ještě přípisy císaře, komory v příčině zvyupomínání nedoplacených berní, o obnovení starých smluv s královstvím Polským, žádost Kutnohorských o konečné vyplacení sněmem svolené jim pomoci, o zběhlé čeledi Kutnohorské etc.