V PRAZE. 1578, 8. srpna. — Opis souč. v arch. kons. Pražské.

Nejjasnější a nejnepřemoženější římský císaři, uherský a český etc králi, pane, pane náš nejmilostivější! S velikou i ustavičnou vroucí žádostí tohoto VMCské na hrad Pražský šťastného příjezdu jsme očekávali, a to předkem, abychom VMCskou v dobrém způsobu a zdraví (jakož se tak z milosti boží stalo) spatřiti mohli, a potom, aby ty veliké věci, Boha a církve se dotýkající, které jsou na na VCskú a na onen čas KMt, i také na Jich Mti pány místodržící, od nás skrze mnohé suplikací vznášeny a často připomínány byly, a které jsou do tohoto VMCské příjezdu odloženy, již aspoň k svému místnému a náležitému opatření přivedeny býti mohly. Jakož jsou pak tyto nejpřednější a nejpotřebnější: předkem, strany velikého a prvé v straně pod obojí nikdy nebývalého kněžstva pořádného nedostatku, k kterémuž jest přišlo příčinou nějakého interdiktu od svatosti papežské JMti panu arcibiskupu pražskému, jakž zprávu máme, učiněného, pro kterýž nám více než od deseti let ani jeden žák k ouřadu kněžství sv. není ordinován.

Druhé, strany pikhartských a sektářských schůzí, které se proti řádu země této a proti přísným mandátům a zápověděm, netoliko po domích ale i v kostelích, čehož prvé činiti nesměli, nyní zjevně dějí a beze všeho vostejchání provozují.

Třetí, strany některých měst v tomto království, která proti řádu starobylému a proti obzvláštní přísné zapovědí, od slavné a svaté paměti císaře Maximiliana JMti jim učiněné, kněží, kteří v řádu a poslušenství konsistoře naší nestojí a kteří nejsou pořádně ordinováni, bez dovolení též konsistoře o své újmě přijímají, a těm náboženství a řády starobylé měniti a jiné nové hostinské uvozovati dopouštějí.

Čtvrté, strany far na gruntech panských a rytířských, k správě duchovní konsistoře naší od starodávna přináležejících, na které s větší strany kollatorové světští tolikéž bez konsistoře naší a jejího dovolení, čehož prvé nikdy nebývalo, kněží nepořádné a ty, ježto v řádu a poslušenství konsistoře naší nejsou a býti nechtí, uvozují a je s náboženstvím a řády hostinskými proti řádu starobylému trpí a fedrují.

Páté, strany hejtmana panství Pardubského, který ouřad duchovní sobě osobuje, kněží nepořádné, vejtržné, ženaté a bludné, ježto v řádu a poslušenství konsistoře naší nestojí, na fary téhož panství o své újmě bez dovolení našeho přijímá, uvozuje, jim náboženství vyměřuje a ukládá, a kněží, kteříby se jeho aneb toho, kterého sobě do Pardubic za děkana vystaví (jakož jest již dva vystavil), vyměřením nechtěli spravovati, na témž panství trpěti nechce; tak že pro něho kněží, když jim co od nás poručeno bývá (zvlášt strany sacros liquores), obávajíce se od něho těžkostí, které jest jeden vězením nenáležitým pocítil, nesmějí poručení našeho vykonávati.

Co pak z neopatření a nepřetržení těch věcí zlého a škodlivého v tomto království pochází, to jsme v týchž suplikacích obšírně předložili; kteréžto naše suplikací mělyby se v kanceláři VCMti najíti.

Nicméně i toho VMCskou tajná činiti nemůžeme, kterak již s větší strany (jakž mužem rozuměti) kněží, kteří se k pod obojí přijímání hlásí, proti duchovnímu právu a řádu země této se zženili, ženy oddávané a jinak neřádné mají a s nimi děti na svět plodí, čehož jest jim v tomto království nikdy dopuštěno nebylo: a ačkolibychom rádi takové kněží k nápravě přivedli a tu věc při nich zastavili (vidouce co z toho zlého a škodlivého v církvi pochází), však pro veliký nedostatek kněžstva pořádného a pro ty, kteří je v tom proti konsistoři naší fedrují a zastávají, toho sami zastaviti nemůžeme.

Při tom i to na VCMt vznášíme, kterak kněží pořádní a věrní, jako ti, kteří se konsistoři naší řídí a v starobylém řádu stojí, veliké soužení trpí a snášejí, neb jich collatores na farách míti a trpěti nechtí, nébrž divným způsobem jich vybývají, aneb příčiny, aby se z far hnouti museli, dávají, obzvláště tím, že kollatorové to, co jest od starodávna k záduší pro kněží nadáno, od záduší odjímají, sobě osobují a přivlastňují, desátky a platy zadržují aneb k nim dopomáhati nechtí; i vytisknouce kněze věrné z fary, na to místo nepořádné od ledkuds přiběhlé, aneb z poslušenství konsistořského vyšlé, z dosti malé peněžité sumy aneb z chatrné částky desátkové najaté přijímají, a tím netoliko kněží se zužují, ale také záduší i duše lidské hynou, ješto jsou takové věci předešle od slavné a svaté paměti císaře Ferdinanda JMti nejedním mandátem ano i obecními sněmy přísně zapovědíny. K tomu i to se děje, že kšaftové kněžští, jakkoli pořádně učiněni a od práva duchovního konsistoře naší podle vyměření o kšaftích kněžských pořádně váženi, svého průchodu míti nemohou; nebo mnozí collatores na statečky kněžské, pořádně kšaftované, mimo řád a právo sahají, je sobě přivlastňují, a jich těm, komuž náleží, vydávati nechtějí. A jsouc v tom bud od konsistoře neb od těch, jimž kšaftováno, zvlášt od chudých lidí a přátel kšaftujícího, náležitě hledáni, a mívajíce sobě někdy od VMCské aneb pánův místodržících o to činěná spravedlivá poručení, na to nic nedbají, nébrž na soudy a práva světská ukazují; jakož jest tak nějaký Hendrych Kekule z Stradonic učinil, s kterýmžto podle poručení VMCské na soudu komorním pře na čtyry léta jest trvala, a prvé než k slyšení přišla, on Kekule umřel, statek pak od něho nespravedlivě pobraný až dosavad navrácen není.

Naposledy i to VMCské oznámiti musíme, kterak právo duchovní konsistoře naší, jenž jest zvláštní ouřad VMCské, velmi se zlehčuje, nebo mnozí k němu stávati, ani kněží neposlušných a jiných lidí stavěti, ani na vejpověděch jeho spravedlivých přestávati nechtějí, takže skrze to mnozí neřádové, zvláště kdež se kněží neb slibův manželských aneb stavu manželského dotýká, pocházejí a se fedrují. K tomu mnozí v jurisdikcí téhož práva duchovního nenáležitě sahají a co témuž právu vlastně náleží, sobě osobují, netoliko tím (jakž nahoře dotčeno), že kněží bez konsistoře na fary podávají a uvozují, ale i tím, že kšafty kněžské ku právu světskému přijímají, je tu publikují, i také světským způsobem tvrdí a tím mnohé nepořády, kteří by při duchovním právě proti privilegiu kněžskému průchodu neměli, zastírají a fedrují. Jsouce pak od nás v tom napomínáni, na to málo dbají, jakož jsou tak učinili Stříbrští, Hradečtí, Velvarští, Žatečtí, Písečtí, Sedlčanští, Nymburští měšťané a jiní mnozí: což jest předkem proti právu duchovnímu a potom proti vyměření od JMti císaře a na onen čas krále Ferdinanda, slavné paměti, podle snesení sněmovního, o kšaftích kněžských mandátem vůbec vydanému. Nadto mnozí by se našli, ježto konsistoře naší, kteráž jest od vlastní osoby JMti pána, pana otce VMCské nejmilostivějšího, slavné paměti, před sedmi lety obnovena a nařízena, za pořádnú míti a držeti nechtí, nébrž o ní dosti potupně mluví a píší, kterýmižto věcmi ouřadu tomu i osobám našim veliká potupa a mnozí odporové se dějí. Neníli pak to všecko, což tuto vznášíme, na veliké zlehčení důstojenství velebnosti císařské, to bude při spravedlivém VMCské uvážení; neb v dobré paměti VMCské zůstává, jaká jest nám odpověď od JMti, pana otce VMCské, při nejposlednějším JMti z tohoto království do města Řezna odjezdu v přítomnosti VMCské dána, v kteréž jest toho znamenitě doloženo: kterak JMCská jurisdikci práva duchovního konsistoře naší žádnému neráčil dáti a poručiti, než že ji v rukou a moci své císařské a tolikéž VMCské zanechávati a nad ní zvláštní ochranu miti a držeti ráčí. Protož VMCskou pro pána Boha a jméno jeho svaté se vší ponížeností prositi nepřestáváme, že VMCská, jakožto nejpřednější a nejvyšší pán křesťanský, podle povinnosti křesťanského a katolického císaře a krále, tak velikých, od nás jakž předešle skrze dotčené suplikaci, tak i nyní, přednášených a připomenutých věcí, kdež se p. Boha, církve jeho, náboženství pravého křesťanského, důstojenství VMCské a obecního dobrého tohoto království velice dotýká, časným vyřízením a spravedlivým opatřením již dále prodlévati a odkládati neráči, tak aby takové věci v dobrý a starobylý řád, který jest od starodávna v dobrém způsobu v této zemi stál, uvedeny a k nápravě přivedeny býti mohly, a tím způsobem čest a sláva boží se rozmáhala a rozšiřovala. Nicméně i za to poníženě prosíme, že VMCská ouřad konsistorský milostivě obnoviti a osobami dostatečnějšími, než my býti můžeme, opatřiti ráčí, nebo někteří z počtu našeho již zemřeli, jiní se jinam z měst Pražských z příčin jistých obrátili, a kteří pozůstáváme, z větší strany pro sešlost věku a nedostatky při zdraví, a potom pro veliké a téměř ustavičné práce jak církevní neb kostelní, tak i konsistorské, témuž povolání, jakž by náleželo, zadost učiniti nemůžeme. S tím VMCské ty všecky přednesené věci k brzkému a spravedlivému opatření, ouřad pak konsistorský i osoby naše v milostivu ochranu poroučejíce, VMCskú za laskavů a potěšitelnů odpověď se vší ponížeností prosíme. A my za VMCskou k pánu Bohu všemohoucímu na modlitbách našich vůbec i obzvláštně (jakž to činíme) modliti se budeme, aby pán Bůh VMCské výborné zdraví, dlouhé a rozšířené panováni a nad nepřátely šťastné vítězství dáti ráčil. Dána v Praze v pátek po slavné památce proměnění pána Krista 1578.