Bez datum. [1578.] — MS. souč. č. 127. v arch. česk. místod.

... Ačkolivěk od stavuov svaté říše znamenitá pomoc, jak by se někdo domnívati mohl, svolena jest, však taková pomoc nebývá zouplna spravena a daleko tak mnoho, jakž se svoluje, nevynáší.

Z toho JMCská dávati ráčí arciknížeti Karlovi na pomoc k vosazení Charvatských a Slovanských pomezí jedenkrát sto tisíc čtyryceti tisíc zlatých, tak že kdyby se šestkrát stotisíc scházelo, což také při mnohém tolik není, nezuostávalo by více JMCské z té sumy nežli čtyřikráte sto tisíc a šedesáte tisíc zlatých, také stavuom jest vědomé a z vejtahu, kderýž vnově z strany držení hranic a pomezních míst udělán jest, se ukázati může, že JMCská toliko na samé Uherské hranice přes desetkrát sto tisíc zlatých, na jiné pak k hraničným potřebám náležité vydání, jakožto na turecké dary, stavení, střelbu, pštoluňk nejvyšších, kderýmž služba před se jde, každého roku zbíhá se přes šestnáctekrát sto tisíc; také se o tom ví, co JMCské, dokud se JMti z říše žádné jisté pomoci nečinily, z těchto království a zemí vycházelo, a kderak sou takové pomoci na tak veliká vydání, kderá se na hranice činila, postačiti mohly. Však nechtíc JMCská, aby místa hraničná a pomezní do gruntu opuštěna byla jakž pak skrze nenadálé vpády paše Budínského a jiných Turkuov někderé zámky v Uhřich ztraceny byly, ráčil jest skrze všelijaké snesitedlné i nesnesitedlné prostředky mezi stavy svaté říše peníze objednávati dáti, kderé se potomně zase z jiných svolených pomocí zaplatiti musily; též také od stavuov svolené pomoci nečasně spravovány a vyplňovány bývaly, jakž pak v království českém, v markrabství, Moravském, v knížectví Slezských ještě veliké reštanty zuostávají, a tak tudy JMCská za těmi příčinami, že takové pomoci na určité časy nevycházely, lidu válečnému záplatou přispěti moci neráčil. Těm pak menším hraničným místuom jako Papě, Totys, Palatě, Česneku, kderá mezi jezerem, jenž slově Platensee, a Dunajem leží, JMCská ještě po nyní minulém oučtu přes deset tisíců dlužen zuostávati ráčí, a ti mají ještě všickni ode dvou i tří oučtů své staré vejtahy, kdeří se vztahují na mnoho tisíc zlatých.

Co se nosařů dotýče, těm také od pěti let služba placena není až teď nyní měsíce září, však za něco málo měsíců a s JMti nejvyšší obtížností jim dáno, a těm se také zuostává na jich starých reštích několiko mnoho tisíc zlatých.

Na báňských městech hraničných rovně tak stojí, že již uherskýho lidu jízdného ani pěšího dostati nemohou, a jestliže se pak v službu JMCské dadjí [sic], tehdy pro nedostatek záplaty a z chudoby v službě setrvati nemohou, ale téměř po celý rok chudým lidem poddaným na hrdle leží, jim to, čím by se sami vychovati mohli, berou, ztráví a k žádné vochraně jim, nýbrž k soužení, škodě a záhubě sou a ke všelijakým nevolem, zlým a škodlivým praktikám v zemi, jim příčinu dávají.

Nasaři [sic] v Komárnu své bráně položili a vespolek pojednou službu vypověděli a pryč táhli, však zase dosti pracně, že sou se navrátili, k tomu přivedeni sou; nyní pak zase znovu, poněvadž bez záplaty nač živi býti nemají, odtud pryč chtějí, k nimž se nemůže trestáním, kderé by v těch příčinách náležité a slušné bylo, přikročiti.

Německým knechtuom v Rábu již od šesti let placeno není, skrze což sou v největší chudobu, nouzi a bídu, nemajíc ani šatu na sobě, vešli.

V Horní zemi Uherské zuostává se záplata, mimo to že jich mnoho, kdeří ještě od vosmi a desíti let staré reštanty vyupomínati mají, pětiletá, kderá jim zaplacena býti má, ačkolivěk před dvěma lety za pět měsícův jim služby dáno; však nemohla ta suma, kderáž tehdáž před rukama byla, poněvadž ostatek k tomu dodán nebyl, dále než na tři hraničná místa postačiti. Za tou příčinou nemohl Ruber, nejvyšší v poli, až do té chvíle odsud vypraven býti, jakož pak i druzí dva nejvyšší z Sakmaru a Tokaje za tou příčinou zde také zdržáni sou, a nyní teprva ten z Tokaje dosti pracně s těmi pěti měsíčnými žoldy vypraven jest.

A tak již v tom místě s profantem tak dále postačiti nebudou moci, a ten nebohej lid nijakž zdržán a vychován býti moci nebude, jestliže se jim nějaká brzská pomoc nestane; a tak oni nebo hladem zemříti anebo na chudé poddané vypadati, jim škodu činiti, k tomu přinuceni a potom nad tím zmordováni budou, a ta hraničná místa za tou i jinou přičinou opuštěna a prázdna zuostati musejí. K tomu stavení tak nedokonaná téměř na všech hranicích zuostávají; na Kanyž sou tento rok stavové rakouští nemalou pomoc učinili, ale poněvadž to již také, jestliže jiné nebude, vychází, také tak zuostati musí.

Stavení v Rábu se také nefedruje, v Uyvaru a před báňskými městy, ačkoli několikrát na to vyjížděno i spatříno bylo, však ještě na předpoložených hranicných místech žádné stavení začato není.

V Horní zemi Uherské totižto v Erlu, Tokaji a Sendreo také nemůže hůře stati, nebo ouředníci, mistři a dělníci všickni na službě a pštoluňku sou a nemohou pro nedostatek duokladu, kderýni by se všelijaké potřeby k stavení skupovati jměly, dělati a tak se ta služba na ně nadarmo vynakládá.

V jiných věcech z strany střelby mají se mnohé pilné věci přihotoviti a vopraviti, nebo cejkhauzy, kderéž již všecky vyprázdněny a vybrány sou, měly by se zase všelijakými potřebami vopatřiti: to se všecko za příčinou duokladu a že JMCská na samá hraničná místa postačiti moci neráčí, tak zanechati musí, a kdyby k nějaké veliké a duoležité potřebě proti nepříteli přišlo, nemohly by se ty potřeby potomně za žádné peníze dostati; na profantu JMCská velikou škodu snášeti ráčí za tou přičinou, že ty potřeby, pro nedostatek duokladuov, v příležitých časech skupovány býti nemohou, a tak se to potom v nepříležitém času všecko dráže a za dvojnásobní peníze bráti a platiti musí.

Takové potřeby a nedostatky nepříteli dobře povědomý sou, neb on, nerci-li o všem zví, ale sám to každého času spatřuje, že sou hranice opuštěné, lid v nich nezaplacený, nahý, zle vopatřenej a nikda v počtu svým není, nevolnej a k tomu na nejvyšší schuzen: to jest jemu příčinu dalo a to jemu ještě až posavad srdce dává, že tato všecka léta pořád tak mnoho křesťanského lidu, ano i na několik tisíc chudých poddaných, ze všech míst pobral a do věčné služebnosti zaved; tak mnoho castellů, zámkův netoliko náhlým vpádem a chytrostí, ale mocí, voblehnutím a nepřátelským šturmem pod trvajícím příměřím vzal, a tak tím podmaněním téměř se německých gruntuov dobral. A ačkolivěk předešlý baše Budínský z poručení svého císaře usmrcen a tento na jeho místa usazený baše se ještě až posavad pokojně chová a ukazuje: však jemu v ničemž, jakožto nepříteli krve křesťanské, věřiti možné není, nežli mnohem více jeho chytrosti se obávati, aby potomně svou tichost s JMCské a těch zemí nenabytou škodou, pojednou, jakž pak to nejsnázeji učiniti může, nevyzjevil, o čemž také JMCská, že od svého pána, aby všecka malá hraničná místa, co by se s malým počtem a nákladem spraviti mohlo, bral, poručení jmá, dobré kunšafty a správy jmíti ráčí, a jemu na ten čas nic jiného nežli nepřiležitost času v tom překáží.

A poněvadž pak ty všecky věci tak spůsobeny sou, že JMCská mimo nynější říšské pomoci, nijakž na další vychování hranic postačiti a ten převeliký již tak rozmnožený náklad déle stihnouti moci neráčí; ktomu na vočitém spatření jest, jestliže žádné jiné pomoci nebude, tehdy hraničná místa, zvláště při báňských městech, kderá stavením z nahoře dotčených příčin velikého nedostatku lidí, profantu i střelbu nejšpatněji opatřena sou, tak že by nepřítel Turek bez všelijaké obzvláštní práce jedno každé to hraničně místo prvním dnem vzíti mohl, což kdyby se státi (čehož všemohúcí pán Buoh dáleji milostivě uchovati rač) jmělo, obrátil by nepřítel moc svou vpády, loupeží, mordováním a za jinou mnohých křesťanských duší [záhubou] na Moravu, Slezsko, potomně i na království České….

Stavové prvé o tom vědomost mají, jakých obšírných hranic JMCská, počnúc od moře Adriatského až k Sedmihradské zemi, k opatrování jmíti ráčí, kderéž se na 130 mil německých vztahují, též z příležícího poznamenání se nachází, jak mnoho tu míst a zámkův pomezních a kderak se osazují a zdržují, a co na ně na všecky jde.

Proti tomu stavové také vyrozumějí, kderak Tureeká hranice a zámky osazeny, tak kdež z JMCské lidu služebného jeden, tu naproti tomu z Turkuov jich čtyry neb více jsou a se chovají bez těch, kdeříž sice bez přestání pro štráfy a loupež k hranicuom se přibližují, a tak by za tou příčinou veliká potřeba byla taková JMCské místa pomezní s větším počtem lidu tím silněji osaditi: ale jak JMCská na ty, kdeříž se nyní drží, ačkoli po několikráte pro veliký náklad, kderýž na ně jde, umenšeni jsou, postačiti, tak také JMCská ještě většího počtu přijímati nemůže; a JMCská by nad tím milostivě spokojen bejti ráčil, aby jen tito svou pořádnou záplatu na jisté terminy jmíti a tím lépe při svých službách zdržáni bejti mohli. Ále poněvadž duochody JMCské z království Uherského a jiných JMCské dědičných zemí takového nesnesitedlného břemene snésti nemohou, a těchto časů pomoci od stavuov království Českého, markrabství Moravského a knížetství Slezského, věrných poddaných, JMCské nešly: JMCská také záplatu na hranice tomu všemu lidu válečnému zouplna spraviti moci neráčil, nébrž velikej rest dluožen pozuostávati ráčí.

Z té pak nespěšné záplaty to pocházelo a ještě každodenně pochází, že lid služebný, zvláště pak Uhři, kdeříž sice skrovné žoldy mají, při službách a místech jich zdržáni bejti nemohou, nébrž své vychování jinde hledají, přes to chudým lidem škody činí a všelijakých neřáduov v zemi se dopouštějí, tím se vymlouvajíc, že se jim to za zlé jmíti nemuože, poněvadž se jim na jejich zasloužených žoldích nic anebo málo a to nespěšně spravuje, že koně a služebníky své, též sebe sami, odnikud vychovati nemohou.

A tak dále z toho pochází, že hranice neosazené zuostávají a nepřítel podle své libosti tam i sem vpády činí, chudý, křesťanský lid zajímá, k holdování přinucuje a čím dále tím více do těchto zemí vkračuje.

Takové neosazení míst hraničních nepříteli cesty a příležitost ukazuje, že jest jminulého léta měsíce února na hlavní hraničně místo Kanizu, na němž zemi Rakouské a Štýrské jako na klíči znamenitě mnoho záleží, nočním časem vpád učinil, tu se do předního městečka vebral a do sto osob zamordoval, do 700 zajímal a naposledy takové městečko vypálil. Též také dotčené neosazení hranic begu Ostřihomskému k tomu příčinu dalo, že jest klášter svatého Benedikta, kterýž na cestě a silnici k městuom báňským leží, v bílý den moci šturmoval a niěímž jiným zachovám nebyli, než že jim o tom skrze špehy časně oznámeno bylo, a tak se tiž chudí lidé z dolejšího městečka s tím, což jsou měli, nahoru do kláštera obrátili, a jich tím větší počet k bránění bylo.

Takové a k tomu nápodobné vpády se vždycky sem i tam dějí, a jest se jich napotom dáleji nic méně ale ještě víceji obávati, protože nepřítel vidí a zná, že lidu válečného na hranicích ubejvá, nedbanlivý jest a neoupravněji se ukazují, a místa hraničná čím dále špatněji se opatrují.

A předkem na to zření jmíti potřebí jest: husaři s svejmi lehkými koňmi a rystuňky velmi scházejí, dobří bejvalí váleční muži, kdeříž se posavad na hranicích nejlípe chovali a je bránili, jeden po druhým jati a zamordováni bývají, a za příčinou nespěšné záplaty od válečného spuosobu na hospodářství se vydávají, a tak skrze to vždy větší nedostatek na uherském lidu služebným se nachází; jak pak vysoce mnoho na tom záleží, aby takoví lidé proti témuž nepříteli ustavičně u velikém počtu držáni byli, o tom stavové, kdeříž příležitost hranic a téhož nepřítele obyčejuov a způsobův válečných po-vědomi jsou, dobrou vědomost mají. A jměl-li by takovej lid, jakožto husaři, k dokonalému zahynutí přijíti, stavové při sobě zdravě povážiti mohou, jak by hranice proti takovému bedlivému, chytrému a rychlému nepříteli s jiným lidem, ačkoliv stálým a věrným, ale jemu příliš nespěšným, opatřeny a ochráněny bejti mohly.

JMCská až posavad z JMti království a dědičných zeiní a statkuov komorních, všecky duochody, jak daleko jediné postačiti jsou mohly, v to vdrobiti a vynaložiti ráčil, skrze což komorní statkové na nejvejš zavedeni a rozzastavováni jsou, že již dále nikam věděti neráčí; niajíli pak hranice a místa pomezní v takovém nebezpečenství se nechati, tehdy ničehož jiného očekávati, než že hranice k dokonalé ztrátě přijdou, nepřítel ostatní zemi sobě podmaní, a tak by ihned na markrabství Moravské a Slezsko, a potomně na království české taková záhuba (čehož pane Bože ostříhati rač) přijíti by mohla. A protož aby stavové to upřímným srdcem povážili, že toto království odevřeno, ani jedinou pevností, kderážby proti takovému nepříteli se brániti mohla, opatřeno není, a vždy lépe jest u souseda stodoly pomoci hasiti nežli vohni do svého vlastního krovu přijíti dáti. A protož aby na jejich věrných pomocech pro zdržení těch hranic nic sjíti nedali.

JMCská jich stavuov by milostivě rád sanovati ráčil, ale poněvadž toho taková znamenitá duoležitá, veliká potřeba jest, a také jejich vlastni dobré a bezpečenství toho káže, a JMCské nijakž možné není takový zpuosob válečný z svejch dědičných zemí a království Uherského zdržeti: protož JMCská té milostivé naděje býti ráčí, že sobě takovú pilnú a duoležitú potřebu jich vlastně se dotejkající, neb znáti mohou, že před takovým nebezpečenstvím tak málo jako ti, kdeří nepříteli blízko přisedají [sic], jisti a bezpečni býti mohou, tím více k srdcím svým připustí a upřímnou pomocí svou tím povolněji a spěšněji se ukáží.