V PRAZE. 1577, 11. října. — Orig. v archivu českého místodržitelství.

VMti vysoce urození páni, páni, urození a stateční páni z rytířstva, JMCské rady a místodržící v království Českém, páni nám v pánu Bohu laskavě přízniví! Ráčili jste nám suplikací naši, kterou jsme VMti předešlé naší suplikací, JCské a na onen čas KMti roku předešlého podané a VMtem k vyřízení zanechané, v jistých a velikých artikulích připomenuli, s jistým na též suplikací poznamenaným dekretem odeslati; kterýžto dekret to v sobě obsahuje, abychom VMtem zejména oznámili, v kterých domích a kostelích schůze pikhartské se provozují, v kterých městech kněží ženatí, a které fary na gruntech panských, rytířských k správě konsistoře naší, na kteréžby se kněží ženatí uvozovali, náležící jsou, kteréhožto dekretu actum jest 19. Septembris anno 1577.

I ačkoli jsme o těch věcech JCské a na onen čas KMti skrze dotčené suplikací s větší strany zejména oznámili, však nicméně podle téhož dekretu o těch věcech, které jsou patrné a zjevné, pokudž nám možné jest, (neb pro rozmnožení těch věcí všeho nám oznámiti nijakž možné není) VMtem tuto oznámíme.

Předkem, strany schůzí pikhartských sektářských, které se Bratřími jmenují, kdeby se v kterých kostelích provozovaly a provozují, pokudž se na nás od kněžstva vznášelo a vznáší, na onen čas JMKské tato místa jsme jmenovali: v Kartusicích na gruntech pana Václava Hrzaně z Harasova, v Éitonicích, na Loukovci pana Albrechta Berky z Dube a z Lipého, v Struhách pana Bohuslava Mitrovského z Nemysle, v Hradišti pana Jana Labounského z Labouně, v Stežeřích pana Šťastného Pravětického z Pravětic, v Nechanicích pana Mikuláše Pecingara, v kostele u svatého Petra v Žalanově pana Karla Zilvara z Pilníková, v Tuchoměřicích pana Ctibora Sluzského z Chlumu; co se pak v městě Mladém Boleslavi, kdež jich přední hnízdo jest, a v okolních místech i jinde jak po domích a zhořích, tak i po kostelích v tomto království děje, to, poněvadž se zjevně od nich působí, snadno se vyhledati může.

A ačkoli jsou někteří z oznámených osob na onen čas od JMKské (jakž zprávu máme) na hrad Pražský proto obsíláni byli, však zpráva se dává, že jsou takových schůzí nezastavili a nezastavují, nébrž příkladem jich jiní mnozí na gruntech svých beze všeho vostýchání schuoze sektářské činí, jakž toho na nás kněžstvo vznášeti nepřestává. Co pak z toho jde a pochází, to jsme na onen čas JMKské v dotčené suplikací, potom i VMtem předložili.

Města pak JMCské a Její Mti císařové, která proti řádu dobrému starobylému této země a přísné zápovědi slavné a svaté paměti císaře Maximiliana JMti činí, jsou tato: Litoměřičtí od dávního času kněze Václava Brodského, ženatého, který někdy proto od JMti arciknížete Ferdinanda trestán byl, proti vůli konsistoře naší až dosavad u sebe drží, a jsouc od nás nejednou napomenuti a žádáni, jeho před námi k nápravě stavěti nechtěli.

Horníci na Horách Kutnách kněze Jana Semina ženatého k tomu, aby, jsouc od nás obsílán z příčin hodných, před námi stál, míti nechtěli, nébrž bez konsistoře naší nějakého kněze Jakuba ženatého k Námětí a potom Mistra neb doktora Pavla Pressia, o kterém se, aby od pořádného biskupa ordinován byl, neví, k svatému Jiří za kazatele německého přijali. Ti pak náboženství proti řádu starobylému konají i také kněží nepořádně ordinované o své ujmě přijímají.

Domažličtí bez konsistoře naší sami o své ujmě kněze, který již druhou ženu oddávanou v svém kněžství má, přijali a jej u sebe posavad drží.

Nymburští též, vědouce, že kněz Vondřej Albin, děkan jich ženatý, řád kostelní při mši svaté změnil a nový tu nebývalý uvedl, k tomu že kněží nepořádné přijímá a jich požívá, jej u sebe trpí a zastávají.

Chrudimští předešle nějakého kněze Jiříka s náboženstvím a řády novými (o němž se hrozné věci na nás vznášely) proti konsistoři a proti zápovědi JMti pánův místodržících na onen čas u sebe trpěli; a nyní opět nějakého kněze ženatého z markrabství Moravského nám neznámého proti vůli konsistoře přistěhovali, kterýž u nich až dosavad zůstává.

Peldřimovští tolikéž o své ujmě bez konsistoře naší nějakého kněze na stolici děkanská do obce své dosadili.

Žatečtí pak vědouce, že jich předešlý děkan kaplana bez konsistoře naší přijal, na připsání naše jeho v konsistoři pro zachování řádu dobrého postaviti zanedbali, nébrž kšaft dotčeného děkana ku právu svému světskému přijali, publikovali i tvrdili a tím v jurisdikcí práva našeho duchovního, proti řádu dobrému a nařízení slavné paměti císaře Ferdinanda JMti, s povolením všech stavův učiněnému, a proti našemu přátelskému napomenutí, sáhnouti směli. Nicméně i toho úmyslu jsou (jakž nás zprávy docházejí) poněvadž jsme jim kněze jednoho z příčin jim od nás oznámených za děkana stvrditi nemohli, aby sami o své ujmě proti konsistoři naší nějakého kněze na děkanská stolici do obce své dosadili; čehož jestližeby jim od VMtí časně překaženo nebylo, snadnoby i dovésti mohli. Tyto věci tolikéž co s sebou nesou, na onen čas JMKské tolikéž jsme předložili, a nebudouli časně zastaveny a k nápravě přivedeny, více se rozmáhati budou; jakož pak jiná města, jestližeby tato průchod měla, mohlaby se o též pokusiti.

Co se pak far na gruntech panských a rytířských, které k správě duchovní konsistoře naší od starodávna přináležely, a na které jest táž konsistoř vždycky faráře podávala a tvrdila, dotýče: muožem VMtem oznámiti, že všecky fary, kteréž jsou pod obojí, k správě duchovní konsistoře Pražské od starodávna přináležejí, a na ty bez vědomí a dovolení administrátora a dotčené konsistoře Pražské collatores kněží jsou neuvozovali a podle snesení všech stavův království tohoto uvozovati nemohli; než o kněží k administrátorovi a konsistoři neb děkanům, kteří se touž konsistoři spravovali, se dopisovali. Nyní pak ode dvou let a vejše nemůžeme přes patnácte kolátorův z vyšších stavův vyhledati, kteřižby s vědomostí konsistoře naší kněží na dotčené fary přijímali a o ně se jako prvé dopisovali. A však nicméně collatores, počnouc od předních až do posledních (jichž nám není možné pro množství zejména jmenovati), kněží na farách mají ženaté, i nepořádné netoliko do vsí ale i do měst na stolice děkanské sami o své ujmě přijímají. Což mnozí z obecního lidu vidouce, řemesel a obchodův světských nechávají a do Witmberka neb Lipska a Frankfurtu běží, a přicházejíce zase s titulem kněžským snadno zjednaným, na fary z laciné sumy se přijímají. I což toho přichází, to jsme též na onen čas JMKské předestřeli.

Že pak tyto věci jsme vznášeli a vznášíme, to jsme podle povinností našich učinili, nic při tom svého osobního neobmejšlejíce, než obecní potřebu církve boží v tomto království, a ne tím úmyslem, abychom se s těmi osobami, jichž se tu dotýká, měli v jaké odpory a rozepře dáti (majíce prvé dosti veliká zaneprázdnění) než proto, aby ty škodlivé věci od VMtí na místě JMCské vyhledány a opatřeny byly.

Při tom mlčením pominouti nemůžeme suplikací naší nejpřednější, které jsme též JMKské strany ordinování mládencův k ouřadu svatého kněžství podali, poněvadž ta věc jest nejpotřebnější, kteráž beze všeho prodlévání jistého vyřízení a skutečného opatření potřebuje, a to pro veliký a nikdy prvé v straně pod obojí nebývalý nedostatek kněžstva pořádného; nebo od desíti let nám ani jeden žák za příčinou interdictu, který se JMt pan arcibiskup Pražský od svatosti papežské míti praví, není ordinován. A touž věcí budeli se dále odkládati, nijakž konsistoři naší možné nebude obcí a vosad, ani předních, kněžími pořádnými pro veliký nedostatek opatřovati. Čímž my vinni nebudeme moci býti, poněvadž jsme o to od dotčeného času až do této chvíle pečovali a při vrchnosti, předkládajíce toho velikú potřebu, téměř ustavičně sollicitovali, však až posavad tak velice potřebná věc opatřena není.

Nicméně i druhů suplikací naši strany panství Pardubského VMtem ku paměti přivozujeme, poněvadž ta věc, o kterú jsme suplikovali, tolikéž opatření potřebuje.

A protož VMtem tyto všecky tak znamenité potřebné věci k spravedlivému a brzkému opatření poroučejíce, VMtí za laskavou odpověď se vší uctivostí prosíme. Čehož pán Bůh všemohoucí VMteni ráčí hojná odplata býti. Dáno v Praze, v pátek po památce sv. Diviše léta Páně 1577.