VE VÍDNT. 1577, 31. srpna. — MS. souč. v arch. města Prahy č. 1080.

Rudolf Druhý etc. Věrní milí! Majíce v paměti, že sou stavové království našeho Českého, slavné paměti, nejjasnějšímu a velikomocnému knížeti pánu, panu Maximilianovi Druhému, římskému císaři, uherskému a českému králi, pánu a otci našemu nejmilejšímu, víc než jednou, i nám na nyní minulém sněmu poddaně přednesli a poníženě prosili, abychom, pokudž nejvýš možné, na hradě Pražském, stolici téhož království, jakožto král český, jim ku potěšení bytností naší a toho všeho, cožby tak koruny české a zemí k témuž království příslušejících věcí potřebných se dotýkalo, přítomni býti ráčili: cožbychom, jsouce jim vší milostí, pokudž by nám nejvýš možné bylo, pro lásku, kterouž k stavuom království našeho Českého, věrným poddaným našim milým, míti ráčíme a oni zase k nám mají, nakloněni, rádi učiniti ráčili, však časem potřeba toho káže pro všecko křesťanstvo, i také pro dobré království Českého a zemí k němu příslušejících že do říše i do království Uherského pro nařízení zpuosobu válečného i jiných zemí našich odjezd náš býti musí. I chtíc my, aby proto v nebytnosti naší království naše České podle svobod, privilegií svých, pořádku, práva, zřízení zemského a starobylých dobrých zvyklostí, jak za slavných pamětí pana děda a pana otce našeho nejmilejšího se řídilo a spravovalo, a jeden ckaždý z obyvateluov tohoto království a zemí k němu příslušejících v nastalých potřebách svých, jakž sme se pak stavuom na minulém sněmu strany nařízení místodržictví na jich poddanou žádost milostivě zakázati ráčili, věděli kde své útočiště míti mají: ráčili sme vysoce urozeného Vilíma z Rožmberka na českém Krumlově, správce a vladaře domu Rožmberského, tajnou radu naši a nejvyššího purkrabí Pražského, urozené Ladislava staršího z Lobkovic na Chlumci, nejvyššího hofmistra, Bohuslava Felixa z Hasnštejna a z Lobkovic na Líčkově, nejvyššího komorníka, Adama z Švam-berka na Volši, nejvyššího sudího, Vratislava z Pernštejna na Tovačově a Litomyšli, též tejnou radu naši a nejvyššího kancléře, Jana z Valdštejna na Sedčicích, nejvyššího sudího dvorského, statečné Michala Španovského z Lysova na Pacově, nejvyššího písaře, Buriana Trčku z Lípy na Světlé nad Sázavou, podkomořího království českého, Jana Vchynského ze Vchynic na Nalžovech, purkrabí Karlštejnského a Albrechta Kapouna z Svojkova na Hlušících, purkrabí kraje Hradeckého, věrné naše milé, na místě našem císařském, jakožto král český, za místodržící naše naříditi. A protož vám všechněm vuobec i jednomu každému obzvláštně poroučíme, jestližeby toho jakéžkoli náhlé potřeby buď naše císařské neb obzvláštních osob se dotýkající nastaly a bud brzkého spěšného opatření, aneb jakžkoliv jinač, potřebovaly, abyste se všickni i jeden každý z vás k nahoře jmenovaným osobám, jakožto od nás nařízeným mlstodržíclm, správcuom a radám na hradě našem Pražském všechněm společně nebo rozdílně, jakž kdy kterého času tu pospolu budou, outočiště a zření své měli, to na ně vznášeli, jimi se ve všem spravovali a k nim všelijakou povolnost a poslušenství náležité zachovali, nebo od nich zatím na místě našem císařském ve všem slušném a spravedlivém podle náležitosti opatrováni býti máte. O vás nepochybujíce, že vědouce tuto jistou milostivou vuoli naši císařskou i také zatím opatření vás všech i jednoho každého obzvláštně býti, v tom se ve všem k nám poddaně a poslušně zachováte, a dotčenými osobami až do dá-li pán Buoh šťastného příjezdu našeho do téhož království na hrad Pražský, nicméně jako naší vlastní císařskou osobou, jakožto králem českým, se říditi a spravovati budete. Vědouce, že na tom konečnou a jistou milostivou vuoli naši císařskou naplníte. Dán v městě našem Vídni v sobotu po svatém Bartoloměji léta etc. 77.