103. Usnesení sněmu obecního, jenž zahájen byl dne 12. srpna 1577 na hradě Pražském. [ K sněmu tomuto v původním zápisu deskovém nebyla napsána hlava, klademe ji pod čáru z artikulů tištěných:
"Tito artikulové na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v pondělí po svatém Vavřinci léta Páně 1577, s jistým povolením nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa Druhého, voleného římského císaře, uherského, českého krále, jakožto krále českého od všech tří stavův téhož království Českého svoleni a zavříni, a téhož léta v pátek po památce narození blahoslavené panny [13. září] Marie k vytisknutí vůbec podáni jsou."]
MS. zápisů úředních deskových s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582" v král. česk. archivu zemském.
Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf, římský císař, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, na podané předložení, radu a poníženou žádost některých nejvyšších ouředníkův zemských a rad JMCské, kteříž toho zvláštní příčiny a potřebu tohoto království a zemí k němu příslušejících býti jsou uznali, sněm obecní všem třem stavům téhož království českého rozepsati a položiti jest ráčil: k kterémužto tak od JMCské položenému sněmu všickni tři stavové se sjevše, předkem na to jsou k předložení a rozjímání svému společnému nastoupili, kterak těchto nynějších časův jisté příčiny toho zřetelně ukazují a potřeba toho býti chce, aby království české s pomocí pána Boha všemohoucího skrze milostivou péči JMCské a bedlivost stavův jistým nařízením toho v dobrém opatření býti a s zeměmi k tomu připojenými lepšího bezpečenství před každým, i kdožby tomu království aneb oudům jeho škoditi oumysl měli, užívati mohlo; protož na tomto obecním sněmu všichni tři stavové království Českého na tomto jsou se snesli.
Předkem, co se okolních Jich Mtí kurfirštův a knížat svaté říše dotýče, poněvadž od starodávna toto království s nimi v dobrém srozumění jest uvedeno a to jistými erbanuňky a smlouvami dědičnými utvrzeno, stavové království tohoto nechtíce, aby příčina jim k protržení takových smluv a erbanuňkův jaká dána býti mohla, to jsou při JMCské ne na jednom sněme poddaně hledali i také osoby jisté ze dvou vyšších stavuov k tomu volili, a poněvadž těchto pominulých let při některých osobách skrze smrt časnou týchž kurfirštův a knížat proměny jsou se staly a do několika nových potentátův, s kterýmiž ještě žádné smlouvy a erbanuňci obnoveni nejsou, v regiment jich jsou vešli: aby JMCská, začež stavové vždy poníženě žádati nepřestávají, na to nastoupiti a ty erbanuňky a dědičné smlouvy s dotčenými kurfiršty a knížaty svaté říše k obnovení vedle starobylého způsobu bez dalšího odtahování, a jakžby nejdříve šťastný JMCské příjezd, kteréhož stavové, jako věrní poddaní, s potěšením očekávají, do království Českého byl, k obnovení a skutečnému toho vykonání přivésti, i také při takovém JMCské nejprvnějším na hrad Pražský příjezdu léna od některých kurfirštův a knížat, která od toho království mají, i jiných manův, kteříž jsou toho ještě nevykonali, přijíti ráčil.
Což se pak království Polského dotýče, s kterýmžto toto království České v jistých smlúvách a kompaktatích od dávných let vždycky jsou byli [sic], protož co poslové, od stavův k JMCské s jistou instrukcí vyslaní, při JMti v té věci jednati mají, to táž instrukcí v sobě obsahuje, při čemž se tak toho zanechává.
Majíce pak také stavové těchto časův tak nebezpečných mnohé příčiny před očima a v svém uvážení, protož jsou mezi sebou jistou veřejnou hotovost, aby ta k připadlé nastalé potřebě roku tohoto před rukama byla, nařídili a to na způsob tento.
Předkem, z panství a statkův JMCské, též také z statkův stavův panského a rytířského, nicméně všichni klášterové a jiná duchovenství, dědiníci, nápravníci, svobodníci, dvořáci, manové a jiní všichni v království tomto obyvatelé, kdožkoli statky bud pozemské neb městské a šosovní mají a drží, jeden každý vždy ze tří tisíc kop grošův českých jeden kůň zbrojný vypraviti a na hotově míti má. Rejtar pak ten aby na sobě měl zbroj černou přední, zadní kus, obojček s dlouhými náramky, šturmhaub, šorc, zárukaví, plechovice, ručnice dvě se všemi potřebami a meč dobrý při boku, při tom jednoho pěšího s ručnicí dlouhou a též s zbraní dobrou při boku. A kdož by tak statku za tu sumu tří tisíc kop grošův českých neměl, tehdy jedni s druhými, vedle šacuňkův a listův přiznávacích, do té sumy se snesouce společně takového rejtara zbrojného a při tom osobu pěší tím vším způsobem, jakž výš vyměřeno, aby na hotově měli a podle jiných zmustrovali i také, kdyžby potřeba toho kázala, vypravili. Takových pak šacuňkův listové přiznávací, předně od každého hejtmana JMCské z statkův a panství JMti a tolikéž od osob ze všech tří stavův i jiných všelijakého povolání výš dotčených, mají konečně do sv. Václava nejprve příštího hejtmanům jednoho každého kraje, vedle notule a formy pod tímto artikulem postavené, odesláni býti. A dále jeden každý vedle šacuňku svého rejtary své k mustruňku, který v jednom každém kraji v městě hlavním téhož kraje skrze hejtmany krajské ten pondělí po památce Všech svatých [4. listop.] držán bude, k témuž dni aby vypravil, kterýžto lid jízdný, tak od jednoho každého vypravený, tíž hejtmane, jakž jest jeden každý zbrojně vedle tohoto vyměření opatřen, zmustrujíce, aby spis, poznamenání toho, které osoby jsou se tak v něm podle sněmovního snesení náležitě zachovaly, i s listy jich přiznávacími JMCské místodržícím na hradě Pražském ihned po vykonání takového mustruňku odeslali, aby se tomu, jak jest se v tom jeden každý zachoval, i také jaký počet lidu jízdného též pěšího taková veřejnost vynese, vyrozuměti mohlo.
Nicméně také, kdožby se tak nezachoval a listu přiznávacího šacuňku statku svého hejtmanům krajským neodeslal, aneb, dadouc list přiznávací od sebe, časně k mustruňku nevypravil, aby o tom hejtmané pánům mistodržícím JMCské psaním svým oznámení učinili, a ten každý má k soudu zemskému, nejprve příštímu, obeslán býti, a což tu takovému na témž soudu větším zemském nalezeno bude, to podniknouti.
Co se pak pěšího lidu dotýče, poněvadž by odsíláním těch [do] míst krajských k mustruňku, zvláště dalším, obtížné a s outratou zbytečnou býti chtělo: ty aby jeden každý pán doma na gruntech svých, vedle listu svého přiznávacího, s takovou oupravou, jakž výše o lidu pěším vyměřeno jest, spravil, zmustroval a v hotovosti měl, tak kdyžby toho potřeba přišla, ty také aby vedle lidu jízdného vyslati mohl a vyslal; a ti, kteříž peníze na ourocích mají, tolikéž aby se v tom tak zachovali a vždy ze tří tisíc kop grošův č. kůň zbrojný a pěšího vedle jiných vypraviti povinni byli. Listové pak přiznávací šacuňkův statkův k veřejné hotovosti jeden každý od sebe v tato slova vydávati mají:
Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního na obecním sněmu, kterýž držán byl na hradě Pražském, v tom artikuli, co se nařízení veřejné hotovosti v království tomto, jak jeden každý ze 3 tisíc kop grošův českých kůň zbrojný a jednoho pěšího na hotově míti a v čas nastalé potřeby vypraviti má, […] statek svůj všecken, kteréhož užívám, šacoval, a toho mám za sumu N, a to přijímám k svému svědomí. Toho na jistotu pečeť svou vlastní k tomuto listu sem přitisknouti dal. Datum etc.
Jakož jsou stavové na předešlých sněmích častokrát JMCské oznamovali, kterak se přes meze a hranice do království Českého nemálo vkračuje, žádajíc všichni tři stavové JMCské, aby JMCská, kdež tak o to na odpořích jest, to s Jich Mtmi kurfiršty a knížaty okolními k srovnání přivésti ráčil, jakž pak i od stavův království Českého předešlými sněmy k tomu i osoby voleny a nařízeny jsou, ale to až posavad na ničemž postaveno není: protož poslové, kteříž k JMCské ode všech tří stavův království Českého vysláni jsou, JMCské to připamatovati a od stavův poníženě prositi mají, aby JMCská to tak milostivě naříditi ráčil, aby ihned při začátku měsíce máje nejprve příštího, podle předešlých stavův žádosti a sněmu, to již aspoň jednou k svému vyřízení, na místě a konci postavení přijíti mohlo.
Kdež také všech tří stavův nemalá ztížnost v tom jest, kterak, pod touto (minulého i tohoto roku z milosti a požehnání božího) hojnou ourodou a lacinosti obilí i jiných všelijakých věcí, v městech Pražských a jiných při všelijakých řemeslnicích nesmírné drahoty se užívá, a ti díla svá a věci své čím dále vždy více a výše sobě nadsazují, a poněvadž JMCská při sladovnících i tolikéž pekařích jistá nařízení, v jaké mírnosti vedle povah koupí pšenic i žit by se chovati měli, učiniti poručiti jest ráčil: JMCskou stavové také poddaně žádají, poněvadž stavové sami mezi sebou o to, jak by ten řád při řemeslnících udělán býti měl, jsou se snésti nemohli, nýbrž to na JMCskou poníženě podávají, protož aby JMCská bez prodlívání takové těch řemeslníkův svévolné drahotě poručiti v cestu vjíti, a to kudyby to k nápravě přivedeno býti mohlo, a stavové i také chudí lidé poddaní jich více tak velice ztěžováni nebyli, milostivě obmysliti ráčil; a při čemžkoli JMCská to zůstaviti ráčí, při tom při všem tak a nejinak v městech Pražských i v jiných královských se zachováno býti má.
A jakož jsou také Pražané a z jiných měst království tohoto k sněmu vyslaní na vyšší dva stavy vznesli, připomínajíc předešlé stavův snesení, které se jest na sněmu obecním též léta tohoto 77 ve čtvrtek po neděli jubilate
["Chybné; toho roku ve čtvrtek po jubilate sněmu nebylo. Viz o tom úvod k sněmu ze dne 12. srpna 1575."]
o skorigování a v jedno práv městských v tomto království uvedení stalo, žádajíc při tom, aby stavové k tomu se přičinili a JMCské za to žádali, aby ten artikul podle téhož předešlého sněmovního snesení bez dalších odtahův předsevzat byl a k svému vykonání přijíti mohl: i znajíc stavové žádost jich slušnou, i také všem třem stavům království tohoto nemálo potřebnou a užitečnou býti, za to JMCské poddaně prosí, aby JMCská buď ty předešlým sněmem k tomu nařízené anebo jiné, kteréžby se JMCské viděly, osoby, což nejdřív býti můž, naříditi a obeslati ráčil, aby se k jistému dni na hrad Pražský sjely a těch práv k přehlédnutí a skorigování zasedly a k srovnání je mezi všemi městy království tohoto přivedly. Jestližeby pak v tom mezi nimi městy nějaký odpor anebo rozdíl býti chtěl, a to těmi nařízenými osobami mezi nimi srovnáno býti nemohlo a ještě žeby na nějakém nedostatku co toho zůstávati chtělo: tehdy aby ty nařízené osoby to nejvyšším ouřed-níkům a soudcům zemským při nejprve příštím soudu zemském v známost uvedly; a všichni tři stavové soudu zemskému tímto sněmem jsou moc dali a dávají, pokudž to od Jich Mtí za dobré uváženo a uznáno bude, že to tak všecko při tom zůstati, a to za právo při všech právích městských království tohoto držáno a těch samých a ne jiných vůbec užíváno býti má.
A jakož jsou Jiří a Jaroslav, bratří vlastní, Bořitové z Martinic a na Smečně a Jan Vchynský ze Vchynic a na Nalžovech, purkrabě Karlštejnský, na stavy království českého vznesli, co se svrškův a nábytkův dotyce, kteréž při zámku Karlštejně a při dvořích k témuž zámku náležitých po smrti Jana Bořity z Martinic, na onen čas purkrabí Karlštejnského, otce nadepsaných bratří, jsou zůstaly, pravíce oni bratři, že by ty svršky a nábytkové jim, jakožto dědicům, vlastně náležeti měly, čemuž on Jan ze Vchynic místa dáti jest nechtěl, avšak toho všeho na stavy království Českého strany jsou podaly, tak že cožkoli stavové v tom najdou a vyměří, to že obě strany přijíti a při tom toho zůstaviti chtějí: kdež pak stavové království Českého dali jsou sobě artikul z sněmu, kterýž jest léta
["Chybné datum, poněvadž t.r. sněmu nebylo; usnesení nahoře jmenované stalo se při sněmu, jenž zahájen byl 1545, 17. srpna."] držán byl, přečísti, v němž se to našlo, že jsou na onen čas Šebestiánovi Markvartovi z Hrádku, purkrabí Karlštejnskému, na zakoupení svršků a nábytků k zámku Karlštejnu a ke dvoru k němu náležejícímu, tudíž také i na opravení šest set kop grošův českých dali a to týmž sněmem nařídili a opatřili, aby při témž zámku Karlštejnu a v dvořích k němu náležících vždycky na časy budoucí jeden každý z purkrabův Karlštejnských svrškův a nábytkův za pět set kop grošův českých zanechati a postoupiti povinen byl; a protož stavové království Českého k tomu jsou za komisaře volili a nařídili Mikuláše Zajíce z Hazmburku a na Budyni, Fridricha Mičana z Klinštejna a z Roztok a na Kornhauze, stavu panského, Jana staršího Vratislava z Mitrovic a na Skřípli, Hertwika Zejdlice z Šenfeldu a na Zvoleňovsi, stavu rytířského, aby dotčení komisaři ten pondělí po svatém Bartoloměji [26. srpna] na zámek Karlštejn sjeli a tu v ty ve všecky svršky a nábytky při zámku a dvořích aby nahlídli, a zanechajíc svrškův a nábytkův při témž zámku Karlštejně a ve dvořích, což by spravedlivě za pět set kop grošův českých stálo, o ostatní svršky a nábytky je bratří z Martinic s týmž Janem ze Vchynic aby přátelsky porovnali, tak aby jim bratřím z Martinic on purkrabě Karlštejnský ty ostatní svršky vydal, aneb s nimi se o ně smluvil a jim je zaplatil.
A jakož jest pak dále často jmenovaný Jan ze Vchynic, purkrabí Karlštejnský, stavům v známost uvedl, že jest zámek Karlštejn na stavení i jinač k znamenitému spuštění přišel, takže téměř není kde na témž zámku bydleti a zvláště pak co se káply, kdež koruna, klenoty a privilegia jsou, tudíž také druhé káply, kdež se obyčejně služby boží dějí, ty obě že v znamenitém nebezpečenství zůstávají, takže jest se obávati, aby dokonce snad se nezbořily; tudíž také že by zbroje, oštěpův, střelby, kteréž pro vopatření téhož zámku Karlštejna od slavné paměti císaře Ferdinanda na zámek Karlštejn podány jsou byly, žádné před rukama nebylo, za to prosíc, aby stavové v to nahlídnouti a dále to také náležitě opatřiti ráčili: protož stavové z počátku jmenovaným komisařům poroučejí, v to ve všecko bedlivě aby nahlídli a to spatřili, v poznamenání jisté aby to uvedli a dále spolu s týmž purkrabím Karlštejnským na to, kterému z purkrabů Karlštejnských na onen čas takové zbroje, střelba, oštěpy a jiné bráně jsou odvedeny byly, s pilností a bedlivě aby se vyptali, a při čem to vše najdou, to aby při budoucím a nejprv příštím sněmu stavům zase v známost uvedli, tak aby stavové, v to nahlídnouti a tomu všemu vyrozumějíc, náležitě to opatřiti mohli.
A jakož jsou šepmistři a rada i všecka obec na Horách Kutnách na všecky tři stavy království tohoto vznesli, připomínajíc to, kdež jsou tíž stavové při sněme předešlém, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 76 ve čtvrtek po neděli jubilate, na poníženou žádost a prosbu jich pro vzdělání a rozšíření i další fedruňk hor stříbrných na Horách Kutnách a dobýváni dolův starých řečených Hrušky a Višňoví s měrami jich, povolení své dáti ráčili, aby se do 1 1/2 tisíce kop gr. čes. na to vzdlužiti mohli, že při budoucím sněme na ty cesty, odkudž by taková suma zaplacena býti mohla, pomysliti a to opatřiti chtíti ráčí, to předkládajíc, že na takové svolení v témž sněmu 11/2 tisíce kop grošův českých pro fedruňk výš psaných Hor Kuten jsou se vzdlužili, a z nich ourok posavad že dávají, tu pak všecku sumu na ty doly i mnohem víc vynaložili a věřitelově jich, že na ně o takový dluh těžce již nastupují a svou záplatu míti chtějí, žádajíc za to, poněvadž ta suma na dotčené doly i platně vynaložena jest a tu naději ku pánu Bohu mají, že když bohdá hlubin z týchž dolův dobudou, to s nemalým užitkem a prospěchem předkem JMCské a potom tomuto království i všem obyvatelům v něm bude, aby na ty cesty pomyslili, tak aby jim těch 11/2 tisíce kop gr. čes. při tomto čase dány a položeny byly, aby oni také své věřitele tím spokojiti mohli.
Kdež pak všichni tři stavové prohlídajíc k žádosti jich šepmistrův a rady Hor Kuten i také předešlému dovolení, a při tom vzavše zprávu od komisařův předešlým sněmem na spatření týchž dolův nařízených, kteřížto skrze relací svou jsou to stavům v známost uvedli, že taková suma na výš dotčené doly a nejinam pořádně, upřímně i platně vynaložena jest, takto jsou se o to snesli: poněvadž to pro krátkost času při tomto nynějším sněme tak vyřízeno a spraveno a opatřeno býti nemohlo, poroučejí stavové nejvyšším ouředníkům a soudcům zemským, kterýmž tímto sněmem moc dávají, aby oni nejvyšší ouředníci a soudci zemští při nejprvnějším soudu zemském obešlíc takové věřitele, u kterýchž se oni šepmistři a rada i všecka obec Hor Kuten často psanou sumu vzdlužili, s nimi jednati i na místě postaviti mohli, tak aby té sumy až do nejprve příštího sněmu na dostatečné stavův království tohoto ujištění sčekání měli, a tu při budoucím sněmu na ty cesty, aby k své záplatě konečně při tom času přijíti mohli, pomysliti a to opatřiti stavové chtějí.
A poněvadž pak JMCská tohoto sněmu přítomen býti neráčí, protož všichni tři stavové s takovým sněmovním snesením a toho zavřením k JMCské s jistou podle toho instrukcí a listem věřícím pod pečetí zemskou osoby ze všech tři stavův království českého, totiž Jiříka Zajíce z Hazmburku a na Mšeném, z pánův, Bemarta Hodějovského z Hodějova, na Lčovicích a Tloskově, z vladyk, a Jaroslava z Mutěnína, měštěnína Starého města Pražského, jsou volili, kteříž vyjedouce ke dvoru JMCské, v městě Vídni ten outerý po svatém Bartoloměji [27. srpna] ejprv příštím se najíti dáti, JMCské to poddaně přednésti a JMti ode všech stavův poníženě prositi mají, aby JMCská s stavy v tom ve všem snesení se milostivě snésti a při tom to zůstaviti ráčil; tak aby, když by se zase tíž poslové od JMCské do království Českého navrátili, JMCské místodržícím na hradě Pražském, jak jsou vedle instrukcí jim vydané při JMCské to k vyřízení přivedli a s čím tak zase od JMti vypraveni budou, o tom o všem zprávu svou učinili a od sebe odvedli, aby potom ihned takový sněm k vytištění přijíti, vůbec vyjíti mohl, a každý se čím spraviti vědouc podle toho tak zachovati se nepominul.
Avšak toto nařízení všech tři stavův tohoto království Českého, kteréž z své svobodné dobré vůle činí, není a býti nemá k žádné ujmě, škodě a k nějakému protržení privilejím, právům, svobodám, řádům, starobylým pořádkům a dobrým zvyklostem království tohoto, nyní i na časy budoucí a věčné [V
tištěných artikulích ještě přidáno:
"Léta Páně 77 t středu po památce narození blahoslavené panny Marie [11. září] od JMCské poslové z království Českého jsou se zase na hrad Pražský navrátili a vedle snesení sněmovního Jich Mtem pánuom místodržícím o všem zprávu poselství svého učinili. A tak tento sněm k vytištění svému přišel."].
Relatorové stavu panského:
P. Vilím z Rožmberka a na Českém Krumlově, správce a vladař domu Rožmberského, JMCské tejná rada a nejvyšší purkrabí Pražský.
Ladislav starší z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyšší hofmistr království Českého.
Adam z Švamberka na Přindě a Volši, nejvyšší sudí království Českého.
Vratislav z Pernštejna a na Tovačově a Litomyšli, JMCské tejná rada a nejvyšší kanclíř království Českého.
Jan z Valdštejna a na Sedčicích, nejvyšší sudí dvorský království českého.
Jaroslav Smiřický z Smiřic na Kostelci nad Černými lesy, JMCské dvoru maršálek království Českého.
Zdeněk z Vartmberka a na Buštěhradě, hejtman Nového města Pražského; přiznal se p. hofmistr.
Jiřík Zajíc z Hazmburku a na Mšeném.
Jiří z Lobkovic a na Liběchovicích, JMCské rada a komorník.
Adam z Hradce a na Hradci, Hluboké, JMCské rada a komorník.
Jindřich z Valdštejna na Dobrovici a Kunstberce, JMCské rada.
Mikuláš Kavka Říčanský z Říčan a na Štěkni, JMCské rada.
Joachym Novohradský z Kolovrat a na Košatkách, JMCské rada a president zřízené komory české.
Fridrich Kurcpach z Trachmburku a z Milče, na Roňově a Lemberce, JMCské rada, přiznal se skrze Jana z Kolovrat a na Záběhlicích.
Jan Bezdružický z Kolovrat a na Záběhlicích, JMCské rada nad apelacími.
Mikuláš Zajíc z Hazmburku a na Budyni, přiznal se skrze pana Jiříka bratra svého.
Jiří z Valdštejna a na Hostinném, přiznal se skrze pana Jindřicha z Valdštejna a na Dobrovici.
Jan z Šternberka a na Konopišti a Voticích, p. skrze pana Jana z Kolovrat.
Mikuláš Říčanský z Říčan a na Beztahově, hejtman kraje Vltavského.
Fridrich Mičan z Klinštejna a z Koztok a na Kornhauze.
Jiří hrabě z Gutnštejna a na Ryzmberce.
Jiřík Horštejnský z Velhartic.
Krištof z Roupova a na Pořičí.
Jiří Bořita z Martinic a na Smečně.
Jiřík Pruskovský z Pruskova a na Starém hradě.
Jan z Roupova a na Roupově.
Karel z Valdštejna a na Hostinném.
Adam starší z Šternberka a na Sedlci.
Volf Novohradský z Kolovrat a na Lnářích.
Stavu rytířského:
Michal Španovský z Lysova a na Pacově, nejvyšší písař království Českého.
Burian Trčka z Lípy a na Světlé nad Sázavou, podkomoří království českého.
Jan Vchynský ze Vchynic a na Nalžovech a Karlštejně, purkrabí Karlštejnský.
Albrecht Kapoun z Svojkova a na Hlušících, purkrabí kraje Hradeckého.
Adam Nebilovský z Drahobuzi a na Polině.
Bernart starší Hodějovský z Hodějova a na Lčovicích a Tloskově.
Petr Boubínský z Oujezda a na Dubě.
Jan starší Vratislav z Mitrovic na Skřipli a Litni.
Humprecht Černín z Chuděnic a na Chuděnicích, JMCské rada a hejtman hradu Pražského, a Její M. císařové podkomoří měst v královští Českém.
Albrecht Bryknar z Brukštejna na Libni nad Vltavou, JMCské rada a prokurátor v království Českém.
Adam Muchek z Buková a na Pičíně, JMCské rada.
Šebestián Leskovec z Leskovce a na Staré Červené Rečici.
Jiřík Kokořovec z Kokořova a na Šťahlavech.
Jan Salava z Lípy a na Oumoníně.
Vilím Beřkovský z Šebířova a na Beřkovicích.
Zikmund Malovec z Malovic a na Vejrči.
Pavel Kůrka z Korkyně na Vostrově, v Suchém dole, JMCské hejtman panství Dobříšského.
Bohuslav Ojíř z Očedělic.
Hynek Rausndorf z Špremberku.
Mikuláš Stampach z Štampachu a v Lukách.
Hendrych Štampach z Štampachu a na Hostivici.
Václav Sadovský z Sloupna a na Hořejní Dobré Vůdě.
Fridrich Chrastecký z Chrastu.
Jiřík Voděradský z Hrušová.
Radslav Vchynský ze Vchynic a na Petrovicích.
Hertvik Zejdlic z Šenfeldu na Zvoliněvsi a Lanech.
Jan Malovec z Malovic na Kamenici a Chejnově.
Václav Ples Heřmanský z Sloupna a na Chotěšicích, JMCské kraječ.
Pavel Grymiller z Třebska, prubýř zemský.
Pražané, Horníci a jiní poslové z měst království českého přiznali se na místě vyslaných i také na místě svém.