NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1577, 10. března. — Konc. v arch. česk. místod.

Rudolf etc. Duostojný, věrný náš milý! Psaní tvému, kterémuž datum na Kroměříži v sobotu před nedělí reminiscere [2. března] a nám teprva dnes dodáno jest, v kterémž mne poněkud poníženě žádáš, abychom tebe z příčin v témž psaní tvém oznámených z té jízdy sem propustiti ráčili, jsme vyrozuměli. I vědětiť dáváme, že jsme se v tom na osobu tvou, že netoliko, jakž jsme předešle o tom psáti a poručiti ráčili, sem přijedeš, nýbrž také oraci nad císařským mrtvým tělem, znajíce v tom hodnost osoby tvé býti, vykonáš, konečně ubezpečiti ráčili: a protožť tě jízdy nijak zbaviti moci neráčíme, nébrž jak předešle ještě poroučíme, aby k času v prvním psaní našem tobě oznámenému a uloženému, tím neprodlívajíc, i s preláty a duochovními pod správu tvou náležejícími, což jich nejvíce jmíti moci budeš, sem přijel a také oraci sepsanou nám k přehlídnutí s sebou přinesl, anebo před příjezdem tvým pokudž možné odeslal; a v tom všelijak se přihotovil, abys ji jakž náleží vykonal, neb se v tom, jakž nahoře dotčeno, konečně na osobu tvou ubezpečiti a tobě to milostivě zpomínati ráčíme. Dán na hradě Pražském, v neděli postní, jenž slově oculi, léta 77.