V LINCI. 1576, 26. listopadu. — MS. souč. v arch. města Prahy, č. 1080.

Rudolf II. etc. Věrní milí! Jakož o tom dobrou vědomost máte, jakou ste všickni tři stavové království českého s posly z jiných zemí k témuž království příslušejících, s plnou mocí vyslanými, na sněmu obecním, kterýž na hradě našem Pražském léta tohoto 76, u přítomnosti naší na místě nejjasnějšího knížete a pána, Maximiliana, římského císaře a uherského, českého krále, pána a otce našeho nejmilejšího, slavné paměti, držán byl, berni a jistou pomoc na zdržení hranic a míst pomezních proti nepříteli ukrutnému všeho křesťanstva Turku, tolikéž také posudní z poddané lásky na určité časy a terminy svolili a vyplniti připovědělii: i ačkoliv jest čas sv. Martina pominul a tak první termin dávání prvního dílu též berně a pomoci, tolikéž i první kvartál spravování a odvozování výběrčím krajským téhož posudního vyšel, však nás zprávy docházejí, že jsou se některé osoby z obce téhož království slyšeti daly, že by takovými pomocmi, berní ani posudním pro smrt JMCské, a že jsme, ač nedávno, z téhož království českého odjeti ráčili a tam dvorem naším že nejsme, povinny býti nechtěly; za kteroužto příčinou že by velmi zřídka taková berně i takové posudní od stavuov, tu kdež podle týchž svolení náleží, dáváno a spravováno bylo. Což nám do týchž osob, kteréž jsou se v takových řečích daremních pronesly a slyšeti daly, i také jiných by za sebou potáhnouti snad chtěly, ztížné a s nemalým podivením jest. Nebo ačkoliv jest JMCská, slavné paměti, prostředkem smrti z tohoto světa od pána Boha povolán, avšak jest na nás, jakožto pořádně voleného i také korunovaného, krále českého, hned po smrti JMti správa a kralování téhož království přišlo, a ty všecky hranice a místa pomezní s nadepsaným nepřítelem Turkem se od nás s pomocí pána Boha všemohoucího s velikými náklady zdržují a na nich se lid válečný, jakž i předešle za živobytu JMCské,; slavné paměti, drží, načež taková berně od nadepsaných stavuov království našeho Českého a poslův z jiných zemí k němu příslušejících s plnou mocí vyslaných, jakž výš dotčeno, poddaně svolena jest, a tam a nejinam obrácena bude a býti musí. Za jakou pak slušnou příčinou teď nedávno pominulého času jsme na obeslání JMCské, slavné paměti, z téhož království českého našeho do města našeho říšského Řezna odjeli, a co jest k dobrému a užitečnému všeho křesťanstva a tak i království Českého na tom záleželo, to jeden každý z vás u sebe zdravě uvážiti muože. A poněvadž pak po zavření sněmu říšského, který toho dne a té hodiny, když jest JMCská, slavné paměti, život svuoj dokonati ráčil, při přítomnosti osoby naší, na místě JMCské, k zavření a vyřízení svému přišel, a tak po smrti JMti ještě něco míň než přes jeden měsíc toliko v témž městě Řezně v velikých a duoležitých potřebách našich a svaté říše, a to pro dobré a užitečné všeho křesťanstva, pozuostati a odtud, provázejíc tělo mrtvé JMCské, tolikéž také pro některé znamenité příčiny a duoležité pilné potřeby, sem do města našeho Lince se obrátiti a jeti jsme museli; kdež za některý den ještě pobudouce a takové potřeby pilně vyřídíce zase k vám do království českého přijeti jistého a konečného oumyslu býti ráčíme. Z čehož jeden každý z vás srozumívati muože, že bez takového odjezdu našeho ven z království již jmenovaného Českého, pro takové vysoce duoležité a hmotné příčiny, nikoli býti nemohlo; na zaplacení pak předj meno vánému lidu válečnému na týchž hranicích Uherských, pro kterýchž zdržení a témuž lidu placení táž berně jest od stavuov a poslův z jiných zemí, jakž již dotknuto, svolena, peněz se potřebuje. A protož vás všechněch, i jednoho každého obzvláště, napomínati ráčíme, milostivě poroučejíc, abyste, nedadouce sobě takovými zbytečnými a daremními řečmi žádnému překážeti a rozumějíce dobře tomu, že nám těmiž řádně svolenými pomocmi, jakožto králi českému korunovanému, zvláště pak k té pilné duoležité potřebě, bez čehož nikoli býti nemuože, spravedlivě povinni jste, předepsané berně i posudní, jakž to v sobě napřed dotčené sněmovní svolení a zavření ukazuje a zavírá, bez dalšího protahování, tu kdež náleží, dali, spravili a od sebe odvedli; tak aby těm lidem válečným na hranicích předdotčených za služby jejich, což spravedlivého jest, zaplaceno a tak ty hranice proti předepsanému nepříteli všeho křesťanstva, Turku, zdržány býti mohly. Znáti i to dobře mohouce, jestliže by se týmž lidem válečným, pro nevyplnění toho, což tak svoleno, neplatilo, že by oni také v těch místech zuostati a se zdržeti nemohli, a tak by již bez většího nebezpečenství jak všech poddaných našich, tak také i vás, býti nemohlo. Což u sebe vše zdravě rozvážíc, o vás o všech, i o jednom každém zvláště, pochybovati neráčíme, že se k nám v tom ve všem, znajíc toho takovou duoležitou potřebu býti, poddaně a poslušně zachováte; vědouce, že na tom jistu, konečná a milostivu vuoli naši císařsků naplníte. Nebo nestalo-li by se toho, jeden každý z vás muože znáti, že by se na tom každém pokutami, týmž sněmem vyměřenými, též berně i posudného na nemalou škodu a záhubu jeho dobývati muselo. Datum v městě našem Linci, v pondělí po sv. Kateřině léta tec 76.