Druhé, pan Kurcpach též v ta slova strany. pana sudího a psaní toho císaři pravil, než toliko přidával: přijde-li nač a kdo by pod sebou na svém dědictví Bratří trpěti nechtěl, kdo jim může kázati? než abychom my panu sudímu jaké psaní činiti měli, že nikoli neradí, než když z Prahy pojede, že chce k Boleslavi zajeti a o to dále promluviti a že pan sudí byl divně nadýchán, ale že spraven jest zase. Na tomto oba dva se snesli, že i pan sudí to mluvil, že sme proto neměli tak náhle toho zboru otvírati, poněvadž pánu našemu i mnohým to jméno zbor tak předivné jest. Avšak prý snad kostely mají, proč do nich nechodí jako v Hradečtě a v Práchenště to dělají; a abychom toho mandátu na sebe nikoli nepotahovali a zjevně pánu Bohu sloužili a od nich se neodtrhovali, že oni též od nás pustiti nechtí, pokudž pak pochopeno, tak se smátlo a sepsalo.

Item, pan sudí že jest měl říci pánu s Rožmberka: "Co se to děje s těmi mandáty?" A na to že jest pán z Rožmberka tuto odpověď dal: že jich mnoho bylo, na kteréž se exekucí žádné nestalo, tento také není než strach.

Item, toto též oznamujeme Vám, že osada Jilská dosti dlouho bránila se, aby kněze z konsistoře nebrali, avšak tuto neděli u pana komorníka byli sou, a on jest je k tomu napomínal, aby toho popa vzali, že jest vůle J. M. C. Oni pak potom pánu předkládali, jaký jest lotr, buřič a že maje ženu vzdávanou s ní není, než že sobě chová kuběnu, s níž patero má pankhartův, a že i list pod pečetí. města Loun zjednati chtí, jak se choval nepokojně i jinde. A nad to vejše že chce, abychom jemu dali 18 kop že se do Prahy stěhoval, aby mu dali 50 kop co jest v Praze u sv. Havla utratil, aby jemu dali kvartál jeden, dříve než na faru přijat bude. Pán odpověděl: že to nic jemu neškodí, a že já vám za to slibuji, že jemu nic nedáte čehož žádá, prosím vás jen, přijměte ho, nemůže-li déle býti aspoň do sv. Jiřího. A tak k tomu i nucením i prošením jest je přivedl, že sou povolili, ač proslejchati, že by se zase zpěčovati měli. Jak dále bude, čas s sebou přinese. Od měst Pražských mají také osoby volené k J. M. ve čtvrtek konečně vypraveny býti, a to z každého města osoby dvě, mezi nimiž jest pan Kutovec jeden, za příčinou nějakých věcí obecních, a při tom že mají s císařem mluviti o to, co se za příčinou listů těch císařských v městech děje mimo přípovědi J. M., a že se bojí, aby něco horšího potom odtud nepřišlo.

V neděli první adventní kněz Martin Malostranský vzat jest od oltáře, když jest hostiam v ruce vzal a s ní se obrátil k lidu, a že sou mu zpěváci k vůli nezpívali, rozhněval se až ho šlak porazil po jedné straně; než tak troufají, že ho zhojí zase. I to pravili mi, ač sem to přijal tak běžně, že mladý kněz jeho nebo kaplan chtěl ho nožem zabíti t. kněze Martina již tak nemocného přijda z kostela, než že se tu jeden z ouředníků kostelních nahodil a jeho že jest zdržel, a potom že sou pro jiné ouředníky poslali a tu nevoli nějak upokojili. Také dnes pan Kutovec oznámil, že sou páni doktoři, kteříž v osadě Jilské bydlejí, [In margine: D. Banno, D. Lidl.] v sobotu u pana komorníka byli a se pánem o to, jak sou i s jinými zhaníni od pana primasa, mluvili. Pán pak jakoby o tom nic nevěděl, k tomu nemnoho co říkal, ač oni přede pánem o tom pravili, že chtějí tu věc na J. M. C. vznésti. Pán pak jim toto mluvil: "Ale, milí páni! prosím vás, držme se té starobylé české víry a pořádků dobrých; neb já se bojím, že nás ti Bratří sežerou, vidíte, že již víc než tři díly Bratří jsou v tomto království a zvlášť v Hradečtě, neb všickni téměř jsou Bratřími, jediné Hradec se trochu ještě drží. A zprávu toho jistou mám, že teď těchto dnů minulých více než na pět set lidu přijato jest a k nim přistoupilo, pak jistá věc, že nás požrou v sobě. 1575 před vánoci po vydání mandátu.

V pondělí pominulý ráno byli sme někteří v pokojích císařských, viděli sme tu administrátora a několiko kněží s ním asi do osmi anebo více; číhali tu chvíli, potom puštěni k císaři do pokoje. Pilně se naslýchalo co se tam dělalo, byl tam s nimi pan komorník, nic tak nemohli sme přezvěděti, než veselí ven vyšli, neb hned potom brzo císař vsedati a jeti ráčil. Až dne 6. datum listu tohoto, když sem měl na vozík vsedati a domův jeti, přišel ke mně pan Jan Mráz zprávu mi dávaje o tom, že se kněží chlubí, jak se J. M. k nim laskavě míti ráčil a připovídati, že jich opustiti neráčí a ruku nad nimi držeti; a potom administrátor že se doptával, nad jakými kněžími ruku držeti má, nad těmi-li, kteříž pořádně od biskupa svěceni sou? že oznámiti ráčil: nad těmi. Doptával se dále: co pak o Bratřích a jejich kněžích? odpověděl: o těch poručím, aby jim zborové byli zavříni. A tu dosti posměšně o té konfesí nové a těch artikulích že dotknouti ráčil, a tak rozuměti, že na nohy povstali. Doložil, že pan Kutovec se panem Jiřím z Valdštejna [mluvil] o otevření zboru, pán že pro Boha prosil, aby se toho nečinilo tak kvapně, až by nějaký počátek se učinil od nich, a že by se měli některé časy okolo sv. Martina na Mělníce ti páni defensorové sjeti a tu něco naříditi; však my, dáli pán Bůh, předce přijeti sme úmyslu, a pán také, naději se, neumešká zítra bohdá přijeti a pochytí-li tam co více, vím, že tejna neučiní. Pán Bůh sám rač spravovati cesty naše. Amen. Rád i nerad i s nemalým studem učinil sem to, mám-li o tom napsati a oznámiti: i usoudil sem, abych nemlčel, vím, komu píši a že tím bohdá nic neurazím. Pán předce při svou povede i vyvésti ráčí:

Lži o Bratřích Martina Malostranského kněze a pana komorníka a jim podobných, jimiž se při svých stolích a kvasích krmí.

I. Jedno, to že nejsou pořádní kněží v mešném rouše, že neposluhují ani nekáží, a tak od koho k těm službám sou povoláni aneb stvrzeni, o tom se neví, než ledajakýs řemeslník vystoupí, káže a sacramenta se dotýká. [In margine od J. K[alefa]: "1. To lživý nářek o nepořádu; 2. v židovském figurném, když pravda přišla, nesloužíme, než Kristovém; 3. proč nevíte, ne proto, že vám není povědíno, než že nechcete slyšeti; 4. to pouhý klam, by lecjakýs řemeslník sloužil.]

2. Druhé, když buď káží aneb posluhují a jméno Ježíš pán když se jmenuje, jemu žádné snímání kloboukův ani poklony nečiní a to že držáno má býti pro dvojí věc: jedno, že sám otec vysvědčil s nebe, totoť jest syn můj milý, v němž se mi dobře zalíbilo, toho poslouchejte; druhé, ve jméno jeho klaněti se bude pekelní i zemské koleno, a na tom artikuli velmi zuřivě a tvrdí stojí a to sou. [In margine: "Jmenování ne ale jménu pána Ježíše klaníme se i poctivost srdečnou oustní i skutečnou činíme právě; 2. toť písmo není o pokloně ale o poslušenství slepce; 3. dí "ve jméno" a nedí, když se jmenovati bude, bídný krte; 4. bezpochyby tvrději na b. slovu než ty na svém mozku."]

3. Třetí, že lidem při přijímání osob a též rukojmím při křtu velké závazky vydávají a mimo ty, kteříž pod ně sluší, žádnému posluhovati, by ho i mříti co hovado viděli, sacramenty, ani o něj žádné péče míti nechtí, a též, kohož od sebe vyloučí, též toho z své péče opustí a již takový od nich opuštěný můž i v zoufalství přijíti a tudy i duši zavésti, čímž by žádný vinen nebyl nežli oni sami. [In margine: "1. Rovně jako i vy, aby bezbožní nebyli, ale pobožní, chtíli milosti boží užiti; 2. bychom jen slepí slepým nesloužili a neznající ovec pastýři jakž by dobří; 3. hrubě se o nás staráš, abychom nehřešili, děkujemeť z lásky, kteráž hledí všelijak skrze lež bližní zoškliviti."]

4. Čtvrté, že sami sebe a ty, kteříž se jimi spravují, za spasené drží a jim to zjišťují a jiné všecky odsuzují. [In margine: "To již stará a dávno přemožena lžička k důvodu vynášejících ji, čí sou děti. Jan 8."]

5. Páté, že vědí z rozličných zemí a jazykův i od domácích o postillách kázání slova božího, ale jiní, kteříž mezi nimi nebývají, nevědí co učí, a tak vlastně se za své učení stydí a tudy své učení bludné kryjí. [In margine: "Bychme se styděli, toliko konfesí co sme jich vydali několika králům, knížatům, pánům všem vůbec i mnohých spisů, písní nevydali bychom na světlo, ješto i do jiných zemí to roznešeno a to prvé než v jiných zemích co toho bylo, neb i sám Luter píše: že ponejprv na nás, když ještě v papežství těžek byl c, proč tedy nevíte? nedá vám zlý duch věděti?"]

Naposledy pak, 6. že nejsou než sami své cti vyhledávatelé a jiných potupitelé, neb psáno jest: nesuď, nebudeš souzen a mně pomstu poroučej, jáť odplatím tobě..., kdož se výší, ponížen bývá, jakož i těm rúhačům a své vůle činitelům se stalo pro zbouření země České, co sou dobrého svedli a koho zavedli, toť toho užitek nesou, nechť jim děkují. A tak by se mělo mnoho o protivnících důtklivých psáti a oznamovati, což dále v uvážení vašem buď. [In margine: "Však jest důvod toho, když nás za horší než židy máte a jim raději rouhavého náboženství Kristu Ježíši než nám pravého přejete. To jest pak již přejedovatá a hloupá lež, proti nimž sou mandátové císařští, akta vytištěna, zmučeného Augusty i druhého propuštění z vězení. O přelživá ústa Martinkova, mámť jeho jazyky od něho samého psané, jichž přivykl užívati; přenešlechetný člověk! přijdeť čas také záplaty té lži hanebné.]

S. P. D. Ó, by Hospodin zástupův všecky nepřátely své za podnož nohám svým podložené měl a konec všechněm bídám učinil, převelmi utěšený byl by způsob lidu a království jeho: ale poněvadž se J. M. tak líbí dlouho snášeti, i to s milostí trpělivě snášeti musíme i my. Otče můj nejmilejší! Psaní Vaše dne dnešního jest mi dodáno, v němž (abych Vám oznámil co se dále děje u nás) mně přikazujete. Dnes pak v jedenácte hodin přede dnem do Prahy sem přijel a hned tu, kdež bych něco přezvěděti mohl, co se dělá, pilnost sem přiložil. I zastavil sem se u pana Jana Kutovce, a ten jest mi o tom pravil, co sou páni defensores ten týden, tu v Praze jsouc, dělali; to pak jmenovitě, že sou psaní J. M. C. učinili dosti tuhé a přísné, však na ten rozum, že jest jemu pan Jindřich z Valdštejna i pan Španovský oznámil, že tak vlastně; jakž o sebe tak i o nás péči vlastenskou mají; a všecky věci že J. M. připomínají, kteréž stavům připovídati ráčil společně sjednoceným, ano i toho že by měli dokládati, že oni o žádných Valdenských nevědí již ani o Pikhartech, a to psaní již ve čtvrtek minulý do Vídně k císaři na poště odesláno jest a na odpověď se čeká. Avšak mohl-li bych notule toho psaní se kde uptati, neobmeškám Vám ji odeslati. U pana Kurcpacha sem nebyl, než očekával sem na pana Vliňského a Kamenického. I zůstali sme na tom, abychom zejtra bohdá ku pánu z Valdštejna a ku panu Kurcpachovi se vypravili a něco místného přezvěděli, o čemž Vám hned bez meškání oznámeno bude, ačkoli pan Albrecht dnes něco to proklusne, avšak málo víc zvěděti mohl nad to, což Vám oznamuji. I to Vám oznamuji, že divné jakési mezi ouřadem a osadními sv. Jiljí dějí se podezřelosti, odkudž se znáti dává, že se k ničemémuž dobrému neschyluje, ale i dosti jedni druhým jistě hluboko na poctivost sahají, neposlušnými a nepoddanými rozkazů císařských, nevážnými býti praví, a zvláště ten pes starý primas, pročež i nemalé proti němu se jest stalo omluvení od některých osob dosti znamenitých na rathouze Staroměstském v pondělí minulý. Také za příčinou té rumrejšky osoby k J. M. do Vídně mají býti vypraveny z měst Pražských, aby psaní J. M. dodaly a ty věci aby předloženy byly, co se zatím dělati chce a počíná, a tento outerý konečně mají vyjeti. Bůh dej, aby dobře bylo. Také slyším, že jest to tak opatřeno, aby to psaní panu kanclířovi nebylo v ruce uvedeno, ale samému císaři dodáno. Vale et iterum vale, dulcissime pater. Velice Vás salutují pan Vlinský, pan Vančura a kteříž nyní z našich v Praze jsou.

Poslušenství své vzkazuji s náležitou povlovností můj nejmilejší otče, a při tom i jiného žádost dobrého, což nejvíce možné jest. Že pán Bůh Vás zase v pokoji svém doprovodil, díka jemu. Výborně mi se líbí vyložení toho mandátu od Vás, jáť bych na tom rád přestal: ale že pak nevšickni, můj otče, tak chtějí rozuměti a zvláště v našem koutě. Taková turba až hrozno u nás, ba i páni měšťané Nechánští i druzí sousedé pohotově jen tlouci a ovšem páni Hradečtí. V neděli tejden ve všech těch kostelích čtli mandát, a ten kterýž má býti evangeliš u svatého Antonína, kterýž nejvíce papeži laje, když jej přečetl, vzdechl velice a řekl: Ha, ha, vždytě pán Bůh uvedl nám ty lotry zase v ruce, aby ne oni nás, ale my je spravovali. V pondělí pak na rathouz všecky Bratří i některé počínající ženy obeslali, a tu jim příčinu jich obeslání oznámili, že poněvadž v kostele nebývají, že se bojí, že o mandátu nevědí. I tu jim čtli nejprv předešlý mandát s pokutami, potom nynější, potom zvláštní poručení císařské též zpečetěné. Praví, že jest v něm, aby v religii nic nového mimo starobylé pořádky v obci nezačínali, kněží vnově povstalých nepřijímali, ale konsistoří starou se spravovali a jiných hábů mnoho, praví, tam našplíchali. Tak jest to vyhledáno, že sami páni pro to poručení jezdili a je vyžádali, že nestane-li se přítrže, že na větším díle k Bratřím se obrátí. Tu pak divně hrozili po přečtení těch věcí, až některé v péči přijaté odstrašili, že jim slíbili, že nepůjdou více. Bratří pak jim oznámili, že ten mandát na ně se nevztahuje, poněvadž nikdá ti nebyli Bratří takoví, o nichž se v tom majestátu krále Vladislava píše; nad to, že i ode všech tří stavův nyní před J. M. C. ne za ty takové ale milé Bratří sou vyhlášeni. Víc potom, dáli Bůh, oustně oznámím.

Ten mandát se na nás nevztahuje a obrácen nikoli býti nemůže od žádného a to proto, 1. že se v něm zapovídají schůze a zborové náboženství postranního, zjevní i tajní. Naše schůze a zborové nejsou postranní ale obecného pod obojí, starého a ne nového náboženství, a to se netoliko nezapovídá ale přikazuje, nové samé věci a stranní se zapovídají, protož se na nás obraceti nemůže a vykládati od nižádného leč lživě. 2. Zapovídá se v něm náboženství a zborové proti zápisu a majestátu krále Vladislava dskami stvrzenému, ten jest na ty lidi, kteříž sou bludní, proti pánu Bohu a jeho milé matce a jeho svatým a proti víře svaté křesťanské, my pak že žádného bludu proti Bohu, matce boží, svatým, nad to víře svaté křesťanské nedržíme a neučíme, to téměř všemu křesťanstvu i J. M. C. z počtu podaného z víry známé jest, nad to z svědectví všech stavův tohoto království Českého roku tohoto 1575 daného v své konfesí, v níž nás ne za takové postranní aneb bludné lidi, ale I. za své milé pány a přátely a tak bratří býti vysvědčili zjevně ve všem sněmě a ještě vysvědčují, II. učení naše ne za bludné ale za pravé s svým se v podstatných věcech srovnávající a sjednávající, III. podle toho přiřkli a slíbili nám nás při náboženství tom obecného učení, řádích zvyklých neutiskati, IV. na všech spolu sjednocených žádosti na se vzkládané J. M. C. ráčil přípověď velikou učiniti stavům, že nám při náboženství tom překážky nebude činiti, a ty věci se ne postranně ale zjevně dály, čehož živí svědkové jsou před rukami. A protož ten mandát nikoli spravedlivě na nás obrácen býti nemůže a nemá, a jestliže by jej kdo na nás obracel, ten by již proti sněmovnímu snešení činil. 3. Jest na ty lidi, kteříž proti zřízení zemskému by zbory a schůze mívali: my pak ne proti zřízení zemskému zbory, ale podle zřízení země a všeho království sněmu s dovolením J. M. C. zbory máme a míváme, protož nikoli ten mandát se na nás nevztahuje, poněvadž se podle zřízení a zůstání zemského věrně chovali sme a chováme. Ti, kteříž jej na nás obracejí, drží-li víru zřízení zemského a nečiní-li proti němu, nechť rozumný rozváží? Snad spíše sou to ti postranníci nežli my, poněvadž proti sněmu činí, a ti i proti přísaze J. M. činí, že ani s pod obojími ani s pod jednou nejsou: ale my poněvadž sme pod obojí prvé od pod jednou odděleni, na ty povinnost neb přísaha J. M. C. se vztahuje, jakož sám J. M. vysvědčil. 4. Jest též tento mandát vydaný proti těm bludařům, pro něž mnozí mandátové vyšli sou a oni proti nim čelí aneb je přestupují. Jsouť pak mandátové předešlí a poručení proti bludařům ut supra. My když ti a takoví nebyli a nejsme, proti nám tedy nemohou býti obrácíni nikoli, leč z pouhé slepé zlosti a vzteklosti; neb vždycky odpíráme a odpírali jsme křivým žalobníkům a slyšení žádali sme prvé, než mocí a násilím na sebe sahání. 5. Nýbrž vidí se ten mandát sněmovního snešení potvrzovati, aby kromě náboženství sněmem předešlým potvrzeného pod obojí, Bratří spolu se všemi evangelíky snešeni volně, svobodně, bez překážky, outisků své náboženství vedli, jakž se stalo na ten způsob J. M. povolení i přirčení, a jiné stranní krom toho schůze a zborové se zapovídají. Protož my tak činíme a J. M. mandátů v zdravém rozumu posloucháme. 6. A takéť tak nevážně o J. M. C. smýšleti nemůžeme, by proti slovům svým v dobré paměti mnohým zůstávajícím co činiti směl a měl, neb tak veliký pán nikoli se toho dopustiti nemůže, a kdož by to tak vykládal a na nás obracel, ten by v velikou lehkost a podezření J. M. dával a uvodil, což o milosti J. tak smysliti na srdce nikterakž jíti nechce. Protož pouhou bezbožnost páší ti, kteříž na Bratří ty mandáty obracejí, ovšem podle nich těžkosti činí a činiti dopouštějí, ti i důstojenství J. M. ubližují, i víry sněmovnímu snešení i s námi nedrží. Toť sou ti právě stranníci, ježto ani s Římany ani s pod obojími snesenými, jimž povoleno náboženství své konati, se nesrovnávají a na ně ten mandát vlastně příleží. 7. A i toť jest; že v tom mandátu ani jména bratrského položeno není, by na nás byl, ani pikhartského, a byt pak bylo, máloť by nám to vadilo, poněvadž my jimi nejsme (Pikharty), což všem stavům vědomé. Nebo kdybychom my jimi byli, poněvadž všickni stavové učení naše s svým v podstatných věcech srovnávající se býti vysvědčili, tedyť by i oni též s námi Pikharty býti museli, ale jakož oni nejsou žádnými Pikharty tak ani my též učení mající býti nemůžeme, protož všelijak na nás ten mandát nepříleží. Ó, přenešlechetní a převrácení sou tedy ti lidé, kteříž jej na nás cpají a tudy bouřky a roztržky činí. 8. Ano, kdybychom kdy jimi byli, poněvadž i v zápisu i ve všech mandátích toho se nepodávalo, abychom se s některou stranou, neb pod obojí neb pod jednou, snesli a smluvili, a my to nyní učinili, s nimi se sjednotili: tedyť již ten mandát a zápisové žádného práva a moci na nás by více neměli, když se to učinilo, k čemuž se oni vztahovali, ovšem když sme takovými nebyli. Protož bezbožné a převrácené to kněžstvo a kdožkoli ten mandát na nás obracejí jsou a podle něho pokojným lidem nesnáze a těžkosti činí, nýbrž pokojnou zemi bouří a k vraždám podněcují. Všickni křičeli na srovnání a když se stalo, proč proti tomu čelí? Rozumětit jakým duchem o srovnání mluvili.

Podle toho Bratří Litomyšlští, když byli od ouřadu obesláni na rathouz a mandát jim předložen, dali odpověď.

V pátek na den sv. Martina do Polné tentýž mandát přinesen, a když podobně dána odpověď od Bratří, při pokoji sou zanechání.

Zde proti nám velmi své synáčky satan bouří, tak že se učedlníci farizejští i s služebníky Herodesovými spolu spikli. Pan farář v neděli ten mandát psaný na kázání četl a hned ráno sobě základ položil, přečta jej na ranním kázání, potom na velikém kázání tu poroučel, aby nás brali, jímali a mne, kdekoliv jen mohou na gruntech páně Krištofových vzíti, aby vzali a k němu na faru přivedli, že jim hned dá deset kop, a netoliko mne ale i mládence mého i pachole aby vzali, a on že pak hned do Prahy dodá k vyššímu právu. A pan Krištof také napsal primasovi a poslal hned v noci, jakž mu posel císařský ten mandát přinesl, aby obeslal obec a svolal ji na rathouz a tu aby jim oznámil, že jim přísně poroučí, aby na straně jeho sobě žádných zborův nezaráželi a se nescházeli. A v neděli před večerem poslal poň, aby k němu přišel, a tu mu po jakéms kuchtíkovi dosti horlivě vzkázal, proč podlé poručení toho nevykonal o ten mandát? A on pověděl, že tak učinil. I proč pak na druhé straně ve zboru byli? protož jemu ještě jednou přikazuje přísně, pod pokutou skutečnou, aby ani na druhou stranu nechodili, pakli se kdo dopustí a půjde, že ho hrozně pokutovati bude. Když mi to oznámil, já sem radil, aby šel k němu a žádal toho, aby sám s ním mluviti mohl a jiné věci, kteréž mu poručil, aby mu oznámil, jak to spravil, a při tom bude-li co říkati, aby s ním přímě rozmluvil a za to žádal, že pán o to žádné těžkosti míti nebude, aby jim v tom překážky nečinil, když na gruntech jeho se nescházejí. Chodil tam, nebyl doma, a oniť sou dnes byli v zboru, nevím, coť jim říkati bude. A jiní přátelé se zjevují, praví, že by o nás nic říkati nechtěli, by nás dřeli neb čtvrtili. Těšíť se velmi Turnovští mnozí našim těžkostem, čehož milý Bůh račiž zachovati, aby se nepřátelé neměli čemu radovati.

Pan president pán z Kolovrat za to pana Karla Krajíře žádá, aby jemu zjednána byla latinská konfesí bratrská stará, na kterou Luter předmluvu učinil, a že naschvál k němu kurfiršt Saský proto poslal, aby což nejdříve možné naschvál byla jemu poslána. Četl poně tuto naši novou a to velmi pilně, však chtěl by viděti starou také. V tom co se obmýšlí, nevím, jak Vy učiníte, nechť jest tak. A s tím bene valete. Datum raptim v outerý.