Toto všecko když se téhož dne k nám na Karmel odeslalo, psaní našim pánům toto sme učinili: "Urozeným pánům, pánům, panu Václavovi Švihovcovi a panu Karlovi Krajířovi z Krajku i jiným u víře jednomyslným Jich M. Milosti boží a pokoje jeho i v pracech a jednáních přítomnosti a jim žehnání V. M. žádáme. Urození páni, páni a bratří v Kristu a v pravdě jeho nám nejmilejší! Došla nás zpráva, že již od J. M. C. odpověď Jich M. pánům stavům jest dána, v kteréž mezi jinými slovy dotýkati ráčí, že pod tím vyznáním kryjí se Bratří Boleslavští, ježto se s nimi nesrovnávají a že jest to věc vědomá, že sou se prvé nesrovnávali a k tomu že některé osoby z nich daly se slyšeti, že se s těmi artikuli ano i s konfesí augšpurskou nesrovnávají, a kdyby jim na jich svědomí bylo saženo, že by nemohly než těch artikulů podaných se odčísti, a poněvadž ta sekta zde jest zapovědína, že pod tím vyznáním se krýti nemůže. Zpráva ta jistě od kohokoli J. M. C. dána jest, u nás místa míti nemůže a za hodné soudíme, aby od V. M. Jich M. pánům stavům, s nimiž naše snešení jest, to předloženo bylo: že Jich M. známé jest, kterak my ne k Boleslavi ale k Kristu, jakožto pánu a vykupiteli svému, a potom ke všechněm Krista se přidržejícím a jeho svaté pravdy v čistotě následujícím se přiznáváme, aniž za ty jmíni býti můžeme, že bychom se krýti chtěli za jinými, poněvadž Bohu i J. M. C., Jich M. stavům a všechněm, kdož jen učení naše slejchají nebo knihy naše i písně chval božských mají, v učení našem křesťanském známi sme; ale na nás mnozí to cpají, že se ukrýváme, tou příčinou žádostivi sme jakož psaními tak službami slova božího, velebnými svátostmi Kristovými, zjevně sloužiti. A poněvadž nás ze všech stran viniti nepřátelé naši usilují, jestliže tejně v nebezpečenstvích služby konáme, viní nás, že se krejeme, děláme-li to zjevně, praví, že proti mandátům J. M. C., to o nás mluví, že se pod tím vyznáním kryjeme a že se s nimi nesrovnáváme, prvé neměvše s sebou nikdá jednání a přátelského rozmlouvání, to snad býti mohlo, že sme se nesrovnávali, již pak snesše se, to v předmluvě na touž konfesí páni stavové s jistou naší vólí a vědomostí J. M. poznamenavše zejména světlými slovy podali: i kterakž tedy kryjeme se? Myť bychom neradi v tom za nějaké lehkomyslné a smluv nezdrželivé jmíni byli, v tom se pánu Bohu i Jich M. stavům, zvláštně těm pánům v původu toho jednání křesťanského postaveným ohlašujeme. O to, že někteří prvé pánu Bohu sloužili, pokudž známosti božího světla propůjčení měli, a jiní posléze, na tom málo zakládáme, poněvadž pán a spasitel náš Kristus Ježíš ukázal to zjevně oním příkladem, že i v poslední hodinu přišlým dal totéž jako prvním.

S augšpurskou konfesí i těch, kdo ji spisovali, jak dalecí neb blízcí jsme, předmluva v naší konfesí ukazuje i svědectví osvícených mužů. Kdež pak ta slova položena jsou, že ta sekta jest zapovědína, protož pod tím vyznáním se krýti nemůže: za to žádáme, jakž nejvýš pro Boha a milosrdenství i spravedlnost jeho prošeno býti může, poněvadž sektou odsouzenou a potupenou od žádného spravedlivě nebyli jsme [považováni] a nejsme, aby to na nás nebylo obracováno, když tomu netoliko předkové naši odpírali a i my psaním i skutkem a pravdou odpíráme, k tomu se ohlašujíce, že praví Čechové pod obojí způsobou, držící se zákona božího i předků našich milých Čechů starých, jím se spravujících, jsme a proti tomu není nám do dnešního dne nic ukázáno, co bychom činiti měli proti zákonu božímu a víře té pravé pod obojí, kterážto věc a takové křesťanské náboženství nikdá nebylo zapovědíno, a toho my následovati žádáme a ne něčeho bludného. Obraceli mnozí na předky naše majestát krále Vladislava i sněmy o Pikhartích nevěrných a bludných, čehož i mandátové potvrzují: ale poněvadž my takoví lidé nejsme, těch bludů se odčítáme, jich nedržíme, nebem i zemí, Bohem i anděly a vším světem lidí pobožných našeho učení, psaním i jinak vynešeným vědomého, to tvrdíme, vedli-li kdo to na nás, že křivdu před Bohem nám činí a z toho hrozně počet spravedlivému soudci, že nevinné potupuje, vydati musí.

Protož, poněvadž páni stavové a Jich M. páni, páni v původu postavení nám předce víru chovají, jakž to z odpovědi J. M. C. od Jich M. dané sme poznali, i my ne jiných úmyslů sme k nim se ve vší lásce chovati, a když začali dobré, věříme anobrž prosíme, že konati předce budou u J. M. C. i sobě volnosti v službách i nám žádajíce; nebo jakož se J. M. C. ohlašovati v tom ráčí, že to obmýšleti ráčí, aby byla svornost, láska v království tomto, může se pravda mluviti, že jiného se v tom takovém křesťanském snešení našem necítí než láska a svornost. Protož velmi rozdílný způsob od Frankrejchu a Nidrlantu tuto jest: onino s sebou bojují, my pak v svornost a lásku se uvodíme, a jedni s druhými v odpory, ovšem k válkám příčin dáti nemíníme ani kdy myslili sme; k straně pod jednou v pokoji a lásce sobě sme se ohlásili a tak v pokoji zůstávati se strojíme. A když posavad nebylo ubližováno od J. M. strany religí, již podle milostivé přípovědi, poněvadž nic neslušného nežádáme, odpovědi laskavé, na níž bychom přestati mohli, žádáme.

Ano i za to Jich M. pánův, s nimiž naše snešení jest, žádati V. M. sluší, jestliže ke dskám ty artikule vyznání křesťanského složí, aby nás při tom podle přípovědi laskavé tak také opatrovali jako i sebe, i k tomu se přičiniti, aby majestát, sněmové a mandátové byli vysvětleni, že to ne na nás se vztahuje, poněvadž takoví nejsme, ale na takové, kteříž by tak bludní byli, vztahovati se má.

Toto vše tak běžně z povinnosti své, jako služebníci Kristovi a V. M., sme napsali, jiného neobmejšlejíce než čest a slávu boží a svou v službách povolnou hotovost V. M. i Jich M., s nimiž naše sjednocení jest, stálost a věrnost, jimž za to žádáme naše služby povolné s modlitbami svatými a ustavičným pamatováním, i na všecky stavy království tohoto, [kteříž se] čisté pravdy následovníky praviti ráčíte.

Milosti boží a ochraně jeho V. M. i sami se poručena činíme. Datum.

V outerý před sv. Bartolomějem sšedše se stavové ráno do zeleného pokoje v 7 hodin, J. M. C: poslati ráčil k nim pana Strejna a po něm oznámiti: poněvadž se tu velikých věcí dotýče, že v tak krátkém čase odpovědi dáti moci neráčí, ale ještě na to chce ten den pomysliti a nazejtří ráno že chce odpověď dáti; nyní na ten čas aby sněmovali a času nemařili. Podle čehož se i zachovali a hned do sněmu šli. Ten den psaní starších panu Krajířovi dodáno a i některým jiným z stavu rytířského přečteno.

Potom v středu na den sv. Bartoloměje raníčko nejvyšší pan sudí království Českého obeslal jest k sobě osoby tyto, zejména pana Václava z Švihova, pana Jindřicha z Valdštejna, pana Jaroslava z Kolovrat, pana Karla z Bibrštejna, pana Michala Španovského, pana Albrechta Kapouna, pány dva Vřesovce, Václava a Šebestiána, pana Petra Kaplíře.

Ti když sou se sešli, J. M. C. ráčil jest mezi ně poslati pana Reyharta Štrejna, presidenta komory dvorské, a jim poručil oznámiti: kterak toho milostivě při stavích žádati ráčí, aby toho na J. M. nežádali ani na J. M. o to tuze netřeli, aby na žádost jich strany religionu jim odpověď publice a sněmem dáti ráčil, a to z těchto příčin těm pánům oznámených:

1. nejprvé, že ustavičná psaní o to sobě činěná od papeže má, aby toho nijakž nedopouštěl, čeho stavové žádají, pod klatbou.

2. Druhé, od krále hišpanského, od krále franského, od kurfirštů duchovních tolikéž, jestliže toho dopustí zde království tomuto, jakožto hlavě, že potomně okolní jiné země jakožto oudové témuž chtíti budou, a tak že nemalé roztržení by přišlo; slibujíc král hišpanský J. M., jestliže toho nedopustí, synům jeho dvěma, kteréž v Hišpanii má, po smrti své znamenité dvoje království dáti; kurfirštové pak duchovní slibují, že chtějí J. M. druhým dvěma synům největší dvoje biskupství dáti: a tak kdyby to dovolení J. M. stavům na žádost jich stalou publice do sněmu jíti a vepsáno býti mělo, poněvadž se sněmové tištění ven z země, sem i tam, roznášejí, že by snad potomně i těm osobám to se dostati mohlo, a tak tudy že by dědicové J. M. i J. M. o to přijíti musili. Ale že jim J. M. C. milostivě připovídati ráčí, všecko to, což stavové pod obojí při J. M. žádají, milostivě dovoliti, a nad to výš toho jim milostivě i majestátem svým potvrditi, tak aby on i budoucí králové čeští nemohli jim stavům pod obojí v tom žádné překážky činiti, a podle toho i král Rudolf, aby od sebe týmž způsobem stavům takovouž konfirmací aneb certifikací učinil, a stavové že budou moci na tom přestati, a jiní národové nebudou věděti ani tomu rozuměti, jakým způsobem stavům pod obojí toho od J. M. C. dovoleno jest, a tak překážka ani těm jednáním, kteráž se v říši díti mají, činěna nebude moci býti, nýbrž že i podstatnější budou, poněvadž to se jedná, aby králi Rudolfovi kurfiršta saského dcera za manželku dána byla. (Tomu odpíral pan kanclíř, aby co býti mělo jakého jednání s kurfirštem.) Ten, chtěl-li by kdo co straně Vaší ubližovati, podstatným přítelem a sousedem i pomocníkem vaším bude.

Co se pak konsistoře pražské dotýče, J. M. že laskavě žádati ráčí, abychom se o ni nedrali. Jakoukoli sobě stavové konsistoř nařídí, že jim toho J. M. též dovolovati ráčí, nebo s touto že nic nesvedou a zvlášť, poněvadž ustavičně vždycky o to, aby zkažena nebyla, papeže stará. A když se jí žádný spravovati nebude, sama pomalu že zhyne, a zemrouc tito, stavové že budou moci sobě to, jak budou chtíti, naříditi. K tomu přidal pan Štrejn: "A protož, milí páni! přestaňte na tom, nebo tím způsobem v Rakousích J. M. jest to dopustiti ráčil, ale my sme J. M. za to 80 tisíc dali a vy k tomu přijdete darmo."

Oznámiv to pan Štrejn těm osobám, jako k víře, odešel a páni hned jeli nahoru a do zeleného pokoje. podle společného včerejšího dne zůstání se sešli, kdež také brzy přišel i pan Štrejn a oznámil, že J. M. C. milostivě žádati ráčí, aby se stavové nerozcházeli, že je ráčí k sobě povolati, jak jen J. M. pojésti ráčí. A tak čekali na to všickni na paláci.

V tom času psaní z Karmelu učiněné pánům přečteno bylo, ano také i panu Kurcpachovi. ukázáno, a chtěl pan Krajíř i panu sudímu je ukázati, ale pan Kurcpach neradil nyní, až se zví, jaká J. M. C. odpověď bude, snad (prý) nebude třeba. V tom času J. M. C. ráčil jíti do kostela a po mši k stolu a jsa při stole ráčil poslati pro pana sudího a po něm všechněm vzkázati toto: ačkoliv J. M. na tom býti ráčil konečně nyní stavům odpověď dáti, však že nějaké věci J. M. sou zašly, že toho nyní vykonati nemůže a pány také dlouho zdržovati se nevidí, protož milostivě žádati ráčí, aby zejtřejšího dne ráno v 7 hodin nahoře všickni pod obojí byli, což jich nejvíce býti může, a aby ještě i jiným, kteříž dole zůstali, oznámili, aby konečně v 7 hodin nahoře byli, tu že všechněm spolu oznámiti ráčí, co J. M. ráčí moci učiniti. A s tím se všickni rozešli. Já jda s hůry zastavil sem se u doktora Kratona, kterýž mi mezi jinou řečí řekl: J. M. C. není možné dopustiti a potvrditi těch artikulův, ale (prý) bude to, ráčí dopustiti, ut sint tales quales, modo sit quies.

Ve čtvrtek po sv. Bartoloměji když podle poručení všickni tři stavové ráno nahoře se sešli, vzkázáno jim bylo, aby všickni do pokoje J. M. C. šli, což ihned učinili. A postavivše se před J. M. C. tato odpověď jim od J. M. samého jest dána: "V paměti dobré mám to, což jest od Vás stavův pod obojí poručeno bylo mně za odpověď dáti strany těch věcí, za kteréž stavové žádají; pak kdyby mezi mou samou osobou a mezi Vámi bylo činiti, tedy bych se snadně o všecko s Vámi snesl a srovnal, ale že někteří sou pod obojí a katolíci, kteříž spisův svých podali a v nich své ztížnosti proti Vám předkládali, ano také i zřízení zemská, sněmy na sebe natahovali, a má přísaha k oběma stranám se vztahuje, a by pak ty věci slušně rozvažovány býti měly a zřízení zemská a sněmové vyhledáváni, v krátkém času aby to vykonáno bylo nemožná věc jest, neb jest to tak veliká věc, že k tomu dva nebo tři měsíce by nepostačily a tak by se protáhlo a mnoho nevolí a roztržitostí skrze takové odpory povstati by mohlo; a rozuměti můžte z příkladů v okolních zemích. Já pak, abyste mi toho věřili, ty věci obmýšlím, kteréž by mezi vámi pokoj a svornost vzdělati mohly a ke všemu dobrému této zemi se vztahovaly, a poněvadž o tom víte, že posavad strany religí žádné osobě z stavův od osoby mé překážky žádné se nestalo, protož mi se vidí, aby všelikých disputací zbytečných o víru zanecháno bylo. Však abyste věděli, že té vůle nejsem v religii Vaší co překážeti, připovídám Vám na svou víru a slovy svými císařskými to ujišťuji, že žádného utištění v náboženství Vašem a překážky nechci Vám činiti ani jiným činiti dopouštěti a ještě chci to opatřiti, aby i na budoucí časy successor můj a budoucí král nemohl nic překážeti a budete moci před ním býti bezpečni tak dlouho a dotud, dokudž mezi stavy nějaké spokojení neb srovnání nebude anebo do mého zase sem navrácení. Také sem k Vám té naděje, že těm, kteříž sou pod jednou, žádného utištění činěno nebude. Strany konsistoře, poněvadž slyšeti, že disputací nějaké sou a odpory, aby mohl nějaký řád býti, k tomu povoluji, aby osoby voleny byly, k kterýmž by kněží, na něž by saháno bylo, utíkati se o opatření mohli, a ty osoby aby na mne vznášely, já to chci tak opatřiti, aby skutečně poznati mohly, že se jim neděje žádného skrácení. A poněvadž z této milostivé odpovědi tomu všickni rozuměti můžete, že, což by království tohoto i také stavův dobrého bylo, obmýšlím, protož té naděje sem, že touto odpovědí můžete spokojeni býti a na ní přestati."

Tu pan sudí rozmluviv s některými pány žádal J. M., aby ráčil milostivě dopustiti vystoupiti a společně o to rozmluviti. Ihned k tomu své dovolení dáti ráčil. A tak všickni vyšedše od J. M. C. zase do zeleného pokoje se sešli, kdež pan sudí pro ty, kteříž tam u J. M. C. nebyli, odpověď tu opětoval a potom k tomu, aby se přimlouvali, napomenul. Sám pak nejprv začal a řekl: "V pravdě nerozumím jináč, než že J. M. C. právě své srdce otevříti ráčil a nám plnou svobodu v náboženství našem dáti, abychom již kněží mohli bráti odkud budem chtíti, a to nám svou věrou a ctí císařskou za sebe a za jednoho potomka svého, že nechce a nebude žádné překážky v náboženství našem činiti, připovídati ráčí, a to dotud, dokudž bychom se nesrovnali. Protož vidělo by mi se, abychom k J. M. některé osoby vyslali a J. M. z té odpovědi poděkovali a při tom za to žádali, (omluvíc se prvé, nežli bychom o J. M. pochybovali a nějaký nedostatek měli) aby nám to ráčil ujistiti pro budoucí nějaké nevole a tomu nedorozumívání, druhé, také mohlo-li by býti strany konsistoře, aby ráčil dopustiti."

K tomu potom pořád se přimlouvali a to velmi rozdílně, však k tomu nejvíc směřovali, aby žádali za ujištění, poněvadž verba volant, litera scripta manet. Také té výminky nechtěli přijíti "do navrácení zase do tohoto království J. M." aby to stálo, ale aby věčně to trvalo; druhé, strany konsistoře všickni tuze na to nastupovali, aby za ni žádali, nebo sice toto všecko bez ní bude v nic, a dlouho o to, jak, na který způsob mohla by býti, mezi sebou rokovali. Potom když potaz přišel na pana Karla Krajíře, promluvil ku panu sudímu takto: "Já k těm přímluvám V. M. nemám co přidati, než v čemsi na nedorozumění chtěl sem se zeptati, také-li na naše kněží a na nás to má slyšáno býti, aby takové svobody v náboženství užívati mohli?" I řekl pan sudí: "Jestliže při nás stojíte, tedy také." Odpověděl pan Karel: "Ano tak podle snešení stojíme." I řekl pan sudí: "Tedyť se tolikéž i na Vás vztahuje, jako i na nás." [In margine: "Takto tomu prý rozuměti mám, že podle snešení našeho, jakž ten artikul strany jednoty Bratří mezi V. M. zapsán jest, na kněží naše saháno že býti nemá a my v svobodě že zůstati máme."]

V tom když pan Karel tu dotázku na pana sudího učinil, pan Jindřich z Valdštejna nelibě to nesl a řekl: "že ne v čas a že pán mohl s tím pomlčeti." Tedy pan Karel nemoha přede všemi s pánem z Valdštejna o to mluviti, nebo daleko seděl od něho, i napsal do tabulek a podal jemu toto: "Ne proto sem tu dotázku učinil, abychom při tom snešení státi nechtěli, ani proto (ačkoli v snešení našem tak zapsáno stojí, že nás od náboženství našeho utiskati nemíníte), že bych tu V. M. nedověřoval: ale proto, aby potomně, když by snad zborové nám zastaveni býti chtěli, nebylo řečeno od někoho, stavové, což sou vám připověděli, to drží, ale císař jest vám toho, aby vás v té svornosti nechati chtěl, nepřipovídal." Potom pán z Valdštejna po přečtení toho napsal do tabulek k tomu a dal zase panu Karlovi toto: "Však tam v té předmluvě jest dotčeno a v tom spisu, kterýž zespolka podáváme, jest doloženo dosti, a na to nám se toto povolení společné činí."

Naposledy potom po mnohých přimlouváních se všickni stavové se na tom snesli: aby poděkujíce J. M. C. z tak laskavé odpovědi, žádali poníženě, aby jim to ráčil ujistiti nebo sněmem nebo dskami, a druhé, aby ráčil konsistoř dopustiti jinou s defensory přivoliti, a zůstavše na tom, s tím se rozešli, aby nazejtří o to k J. M. C. došli nebo ten den J. M. ráčil již ujeti do obory. Já jda shora dolů zastavil sem se u Cratona a oznámil sem, že dobrou odpověď máme a my že na ní přestáváme. Odpověděl: "Vím (prej) o tom, nebo po odchodu stavů byl sem u J. M. a mezi mnohými řečmi J. M. C. ráčil říci: "Quomodo illis hoc denegare possem, cum ego sim ejusdem religionis?

V outerý před sv. Jiljím když J. M. C. přijeti ráčil z obory, k víčeru pan komorník s panem Zdeňkem z Vatmberka stavu panského a z rytířského s panem Zdeňkem Malovcem, s panem Rašínem a s nějakým Hysrlem usekaným a s svým hofmistrem Hobovským, z měst také s primasem Staroměstským a od Kaprů a s Václavem Vodičkou svolavše, bez vůle všech jiných starších, sladovníky všeckny, kteříž když sou se sešli (nadějíc se, že snad pro usazení piva sou obesláni) pojati sou rozkazem primasovým a ti všickni šli sou k císaři, a tu pan komorník J. M. C. připomínal přísahu Římanům a kališným učiněnou a aby mimo tu nic nového a jiného J. M. C. činiti neráčil a nového učení, mimo starobylé, aby nedopouštěl, za to žádal. Sladovníci pak nevědouce co jest neb není, proč sou obesláni, když sou s osobami svrchu psanými před J. M. C. puštěni, srozuměvše předložení a promluvení tomu páně komorníkovu, ač tu tehdáž mlčeli, však přišedše dolův, zjevně to, že od primasa podvedeni sou, oznámili a tomu všemu, což tu od těch osob žádáno bylo, by s jich vůlí bylo, zjevně odpírali sou.

V tu dobu hned za panem komorníkem kněžstvo kališné neb konsistoř také k J. M. C. šla a J. M. žádala, aby neráčil dopouštěti toho, aby hostinské učení průchod a svobodu míti mělo a že sou oni ti starého učení českého následovníci, ano i to přidali, kterak mnozí lidé, ne na sta ale na tisíce, toho žádostivi sou, aby při starobylých pořádcích zachováni býti mohli, ano i s tím doložením, aby s procesí chození zhola nebylo opouštíno, že k tomu takovou žádost lidé mají, že se mnozí tisícové k tomu zbíhají a hned tlačí, když se svatá procesí koná. Na to jaká odpověď jim dána, ještě se neví.

V středu pak před sv. Jiljím když sou se stavové na hrad Pražský podle hodiny uložené k sněmu najíti dali, tedy nejvyšší pan sudí království Českého, maje sobě od někoho návěští dané, kterak strana pod obojí při J. M. C. tak jest položena, že by o to usilovala, aby se o artikule J. M. C. stavům předložené nejednalo, leč ten artikul o religí zavřín bude, nad čímž že J. M. C. nemálo ztížen jest s tím ohlášením, budou-li to chtíti stavové z moci na J. M. sobě dobýti a míti, že ničehož toho stavům dovoliti ani dopustiti neráčí; podle kteréhožto návěští žádal jest nejvyšší pan sudí pánův straně naší odporných, aby za zlé míti neráčili na kratičké promluvení že do pokoje zeleného odjíti chtějí a o pilné věci spolu mluviti, a hned, což nejdřív možné, zase k sněmu navrátiti se chtějí.

Když sme pak se v pokoji zeleném sešli, sčekávajíc se na počet větší, pan Reyhart Štrejn, komory dvorské president, přišel jest mezi nás a tu odšed do sklípku za pokojem zeleným, pan sudí, pan Kurcpach, pan Španovský šli sou tam za ním, a byvše spolu dlouhou chvíli pan Štrejn odešel.

Nejvyšší pak pan sudí učiniv obyčejný způsob předmluvy, proč sou se stavové sešli, potomně stavům oznámil těmito slovy: "že J. M. C. ráčil jest dnešního dne panu Štrejnovi rukou svou vlastní napsati lístek jazykem německým, kterýžto lístek stavům se přečte, tak jakž psán jest německy a potom že se oznámí i česky, a ten byl v tento rozum, jakž byl vykládán: "Milý Štrejn! Bylo by dobré, abyste jménem mým osobám zřízeným oznámili, poněvadž já věrně a upřímně věci jejich jednám a obmejšlím, aby oni také na věci mé nastoupili, tak aby skrze jejich odtah nebylo překaženo tomu dobrému a užitečnému jednání mému v Řezně." Na to dlouhé rozmýšlení bylo, co by v té příčině činěno býti mělo; my abychom v domnění při J. M. C. nebyli, že tomu překážíme, a také abychom v něco se dadouc o tu securací neb confirmací, kteréž od J. M. C. žádáme, nepřišli, k čemuž se pan sudí přimluvil těmito slovy: že stavové dobře vědí, jak dosti dlouhý čas již o ten přední artikul se jedná a již přes dvě neděle k jednání času že nezůstává, a poněvadž pak od kohožkoli při J. M. obžalováni jsme, jako bychom my příčinou těch odkladův byli, abychom v tom domnění nebyli, zdání páně jest, abychom sepsali notuli, jak bychom to ujištění míti chtěli a to abychom J. M. C. podali trojím způsobem: 1. aby sněmem to ujištěno bylo, vložením v něj těch všech artikulův i s předmluvou; 2. jestliže by to tak býti nemohlo, tedy dskami skrze relací od J. M. C. ke dskám odeslanou; 3. majestátem. A tak z těch tří cest aby J. M. C. učiniti ráčil, kterouž ráčí. K této přímluvě páně sudího mnozí připadali sou, však některým se zdálo, že by lépe bylo sněmem anebo dskami ujištění nežli majestátem, a to proto, že by se prodlilo majestátem, a tudy že by snad mohlo něco toho k většímu skyselení přijíti.

A když se tak těmi přímluvami dlilo, aby nebylo straně odporné ztížné tak dlouho čekati, vysláno jest k nim v osobách dvou pána z Valštejna, hejtmana Malostranského a pana Prokopa Štítného s tou žádostí, aby páni ráčili malé strpení míti, málo se namluvíc hned mezi pány do sněmu že přijdou. Vyslaní přišedše oznámili, že podle poručení pánům strany pod jednou to všecko sou oznámili, na to že za odpověď dáno, že jest od nejvyššího pana sudího oznámeno, že mezi sebou kratičké promluvení míti ráčí a již že jest se k hodině 12 prodlilo, a také někteří páni že sou nedostatečni na zdraví, jako nejvyšší pan hofmistr, pan komorník, protož déle vytrvati nemohou, než že dolův jíti musejí, a jiní že k hodině jedné na půl orloje, jak se najésti ráčí; že k J. M. C. jíti mají, a tak že se při nás i při J. M. C. omluvna učiniti chtějí a činí, že nimi neschází a překážka jednání artikulův J. M. od nich že se neděje žádná, ale že snadno rozumíno býti může, kdo sou překážkou toho jednání nebo nic.

Po kterémžto oznámení, ač prvé bylo namluveno, aby osoby jisté k J. M. C. šly a při J. M. nás omluvna učinily, že my překážkou žádnou toho jednání nejsme, nýbrž kdyby to stavům pod obojí od J. M. ujištěno bylo, nedadouc toho nic napřed žádnému, dostatečně a skutečně o to že se přičiniti chtějí, aby věci J. M: podle nejvyšší možnosti se vším dostatkem fedrovány byly, nad čímž J. M. zvláštní své oblíbení míti ráčí. A osoby, jakby ta securací majestátem ujištěna býti měla., voleny sou byly k spisování jmenovitě pan Kurcpach a pan Václav z Vřesovic, však aby to, což spíší, prvé všechněm třem stavům bylo přečteno a jeden každý aby se k tomu potom přimlouval. A když potom bylo slyšáno, že by ti pod jednou všickni k J. M. C. šli a svou omluvu J. M. činili, i sešlo z těch vyslaných a na tom se snesli, abychom všickni společně k J. M. na zejtří šli a J. M. též svou poddanou omluvu učinili, vyslavše z sebe k J. M. C. osob šest, z panstva tři pana Vilíma z Talmberku, pana Jiříka Zajíce, pana Jana z Šternberka, tolikéž z rytířstva tři pana Bernarta z Hodějova, pana Prokopa Štítného, pana Jiříka z Cetně, aby jednali při J. M. o audiencí, kterýmž od J. M. C. ke čtvrtku k hodině 7 jmenována byla jest.