V pondělí před sv. Bartolomějem ráno jsou k J. M. C. obesláni byli pan sudí nejvyšší, pan Jindřich z Valdštejna, pan Hendrych Kurcpach, pan Albrecht Kapoun, pan Jan Leskovec, pan Michal Španovský, s nimi vešel také pan Jan Vchyňský. I tu jest jim J. M. C. ráčil dáti odpověď strany náboženství oustní v ten rozum, že jest ráčil spis, totiž konfesí, jich přečísti a těm sub utraque a katolickým také ho podati, a že ráčí nacházeti, že jest proti starému učení sub utraque, a ačkoli oznamují, že jsou té staré víry pod obojí, všakž že se schylují k augšpurské konfesí, ješto jest jedno proti druhému. I ačkoliv také v nemalém počtu společně před J. M. bývali, však že se Pikharté s nimi nesnášejí, neb že jsou J. M. také své vyznání podali a že jedno s druhým se nesrovnává, i také že oznamují, že se s námi nesnášejí a to proto, že vyznání jich na dvě stě let stáří jest, a že by chtěli stavové konsistoř naříditi, kteráž by i kněze ordinovala, ježto komu taková statuta náleží neb nenáleží nařizovati, tomu že dobře rozuměti mohou. Neb že z okolních knížat žádný toho by netrpěl, kdyby který z poddaných jeho chtěl v zemi nějaké pořádky a zvláště v náboženství nařizovati. Což také že J. M. C. a ne stavům náleží a že by nynější konsistoř všecka změněna býti musela, neb že jsou předešlí králové vždycky sami konsistoř osazovali a stavové že jsou jen osoby poznamenané podávali. A ačkoli se také i na sněmy a zřízení zemské v svém spisu potahují, však ty že více proti nim nežli jim k lepšímu jsou: neb zřízení zemské a starobylí pořádci mnohem jiné věci že v sobě zavírají a že J. M. na přísahu svou straně pod obojí a pod jednou stavům učiněnou se ohlídati musí. A v tom že stavům pod obojí J. M. k uvážení připouštěti ráčí, že se J. M. dobře trefiti nemůže to tak všecko proměniti, neb z toho že by v zemi veliký nepořádek vznikl, k tomu že jest také povinen J. M. nad druhou stranou tak dobře ruku držeti jako nad nimi, a že by skrze to všelijací spletkové, nedůvěra a nesvornost mezi stavy zrostli; jakž pak v Frankreichu a v Niedrlandu jest již k tomu přišlo, čehož že by stavům, jakožto věrným poddaným, nepřál, a tak že se J. M. musí dobře ohledati pro zachování svornosti a pokoje, a poněvadž jim žádný v náboženství nic neubližuje a překážky nečiní, že neví, proč tak té proměny žádostivi jsou. A protož že k tomu J. M. tak naskrze povolovati náležité není, než mohou-li na jinou cestu pomysliti, jakby těm ztížnostem mohlo spomoženo býti, aby mezi sebou o to rozmluvili a J. M. oznámili.

Na to promluvení jsou se svrchu psané osoby sstoupily a promluvivše společně, J. M. C. oznámily jsou: že jest jim J. M. obšírnou odpověď v rozličných artikulech dáti ráčil, tak že ne všecko spomenouti budou moci, a protož že J. M. poníženě prosí, aby jim J. M. ráčil té odpovědi v spisu podati, tak aby většímu počtu z stavův také to v známost uvésti mohly.

I ráčil J. M. C. oznámiti: že jí v spisu nemá, nežli na cedulce memoriální a že tu ceduli jim dáti ráčí, která vlastní rukou J. M. po artikulích sepsána a poznamenána byla. I byla ta cedulka od J. M. přijata, potomně J. M. C. k panu Janovi Vchyňskému jest promluviti ráčil: že toho jistou zprávu míti ráčí více než od jedné osoby, k kterým jest to mluvil (ačkoli že mu to ne z nějaké nemilosti oznamuje, poněvadž to, což by se J. M. do někoho nelíbilo, nerad zamlčovati ráčí), že rád uhledá, jakou odpověď císař stavům o náboženství dáti ráčí, neb jestliže toho neučiní, čeho stavové žádají, tehdy že v J. M. žádostech také nic žádný neučiní, tolikéž také v této žádosti strany krále Rudolfa korunování že také nic způsobeno a jednáno nebude.

Tomu jest pan Vchyňský odepřel: že jest nemluvil a že není té naděje, aby ten kdo jest J. M. to pravil, směl mu před J. M. to v oči mluviti, než že snad mohl něco o tom mluviti aneb zmínku učiniti, ale ne v takových slovích.

I sešedše svrchu psané osoby dolů do zelené světnice, bylo stavům pod obojí způsobou všecko skrze nejvyššího pana sudího v známost uvedeno, kteřížto, měvše obšírné mezi sebou rozmluvení, k J. M. C. vyslali pana Kurcpacha a pana Španovského jsouce žádostivi přístupu k J. M., čemuž jest povoliti ráčil. Však vyšedše od J. M. zase pana Španovského zavolati poručiti ráčil a oznámiti, mohla-li by ta odpověď skrze jistý počet vyslaných J. M. oznámena býti, aby ne všeckni nahoru šli. I oznámil, že J. M. vůli většímu počtu oznámiti chce, nepochybujíc že to proti nim nebude.

A tak jsou na to oznámení pana Španovského stavové po šesti osobách z každého stavu vyslali, totižto pana sudího, pana Jindřicha z Valdštejna, pana Kurcpacha, pana Jana starého z Říčan, pana Jana Šternberka, pana Viléma z Talenberka, pana Buriana Trčku, pana Albrechta Kapouna, pana Jana Leskovce, pana Michala Španovského, pana Vliňského, pana Václava z Vřesovic a z měst též šest osob a odpověď v ten rozum dána byla J. M. C.: "Nejmilostivější císaři! Jaké milostivé oznámení jest od V. C. M. nám strany náboženství se stalo, to jsme všem třem stavům pod obojí přijímajícím v známost uvedli, a předkem, že V. C. M. tak milostivou péči o pokoj a svornost míti ráčíte, stavové V. C. M. se vší ponížeností děkují. Na toto pak od V. C. M. učiněné oznámení, měvše v nemalém poctu obšírné rozmluvení, V. C. M. zase se vší ponížeností poručili stavové toto oznámiti: že strany víry a náboženství s stranou druhou, pány a přátely našimi pod jednou způsobou, žádné rozepře nemají, jim v jich náboženství a řády nevkračují, nýbrž což jest se koli tu řídilo těchto všech časův v těch věcech, že s jich vědomím a přátelským o to z počátku snešením jest se stalo; neb že tu nic nového není, nýbrž v čem jest z starých dobrých pořádkův vykročeno, to k napravení přivésti žádostivi jsou. Že by pak někteří z jednoty Bratří Boleslavských V. C. M. zvláště konfesí podali a že se s námi nesnášejí, i také že vyznání jich přes dvě století stáří a augšpurské toliko několika třiceti let stáří by bylo oznámiti měli, to jest jim též v známost dále uvedeno, kteřížto, jakž předešle jsou oznámili, tak i nyní že při tom stojí a s námi snešeni jsou oznamují.

Strany pak konsistoře, kdo jest ji obnovoval, tu my nechtíce s V. C. M., jakožto pánem naším nejmilostivějším, v jaké odpory se dávati, za jiné nežádáme nežli, jakž od V. C. M. též oznámeno bylo, co za J. M. předešlých králův bývalo, že stavové osoby volili a J. M. to tvrdili, to my též učiniti chceme a V. C. M. jedné osoby poznamenané dáti, kterými by konsistoř mohla obsazena býti, neb tato v velikém neřádu jest a kněžstvo spravuje, bezbožné kněží zastávají a pobožné sužují a trpěti nechtějí, jakož pak někteří z nich již sobě říkají, že jsou tributarii a to z těch příčin, že majíce manželky cizé při sobě manželům jich roční plat dávají k pohoršení velikému všech lidí pobožných. Kdež pak zprávu míti ráčíte, že by sněmové, smlouvy a starobylé pořádky našemu vyznání na odpor byly, o tom my vědomosti nemáme. Neb byly-li jsou jaké smlouvy neb kompaktata, ty jsou nikdá ke stvrzení svému nepřišly a na sněmě minulém léta 1567 jsou již ovšem zdviženy a minuly, a závazek V. C. M. stavům učiněný, aby na koho jiného, nežli stranu pod obojí a pod jednou se vztahovati měl, o tom též nevíme, neb my tři stavové ti pod obojí jsme, kterýmž jste jej učiniti ráčili; ačkoli zprávu máme, že by V. C. M. nějaký spis podán byl jiný mimo náš, také s podpisem pánův, rytířstva a Pražan, však měvše mezi sebou stavové rozjímání o žádném stavu panského, kteříž by nebyli s námi v společnosti, krom nejvyššího pana komorníka pana Zdenka z Vartmberka, nevíme, stav pak pánův z rytířstva všecken tomuž podpisu odpírají, že oni o jednom nevědí, kteříž pod obojí na sněmě jsou, aby se k tomu přiznati měl, páni Pražané též oznamují, že o tom nic nevědí a že v kanceláři jich mimo snešení s stavy nic jiného jednáno ani psáno není: pak aby dvě neb tři osoby měly za stav počteny býti a mimo nás všecky tři stavy království tohoto něco obdržeti, k V. C. M. nejsme té naděje, neb z toho, bude-li vůle pána Boha, poněvadrž všickni jednomyslně snešeni jsme, není žádné příčiny, proč by jaké různice a nepokojové vzniknouti měli.

My pak, nejmilostivější císaři, abychom podle milostivého podání V. C. M. na jakou jinou cestu pomysliti aneb več jiného se dáti mohli, poněvadž v té víře a vyznání našem z mladosti schováni jsme a že při ní až do svých smrtí s pomocí pána Boha státi míníme, jsme se V. C. M. ohlásili, jak bychom z toho před pánem Bohem naším odpovídati a zač před V. C. M. i vším světem držáni býti mohli, to V. C. M. k milostivému a bedlivému uvážení připouštíme; neb za to vyznání, aby nám od V. C. M. povoleno býti mělo, jsme nežádali, nýbrž v tom jsme víru svou V. C. M. s ponížeností vyjevili, abychom nebyli za ty jmíni, jako bychom se nějakých škodlivých sekt přidrželi. A protož, jakž předešle tak i nyní, V. C. M. se vší ponížeností prosíme, že jakž nad stranou pod jednou, tak i nad námi a vyznáním naším svou milostivou ruku držeti a aby konsistoř k obnovení přišla milostivě povoliti ráčíte a my podle vší možnosti své V. C. M. hrdly i statky svými se odsluhovati toho chceme."

J. M. C. ráčil zase oznámiti: že jsou prvé tomu porozuměli, že by ničehož vděčnější býti neráčil, nežli aby svornost a láska mezi nimi všemi byla a poněvadž ta věc jest veliká, že to v své krátké uvážení vzíti a stavům brzkou odpověď dáti ráčí. A tak toho dne nic jiného nebylo sněmováno.

V outerý před sv. Bartolomějem jsou se stavové pod obojí sešli v zelené světnici, i tu jest od J. M. C. skrze pana Štrejna bylo vzkázáno nejvyššímu panu sudímu, že by J. M. C. stavům rád ráčil byl odpověď strany náboženství dáti, ale poněvadž tak na pospěch jest, toho vykonati moci neráčil, že se toho do zejtří odkládá; a tak jest bylo na čtení odpovědi J. M. na obecní artikule nastoupeno v soudné světnici.

Potomně k večeru jest pan sudí k panu Španovskému poslal a některým jiným, aby ráno u pána najíti se dali, že toho pilná potřeba jest.

V středu na svatého Bartoloměje, když jsou se stavové pod obojí v zelené světnici sešli, přišel jest mezi ně pan Rejnhart Štrejn s poručením od J. M. C. a s oznámením, aby se nerozcházeli, že jakž po obědích bude, J. M. pro ně poslati ráčí. Potom když J. M. z kostela nesli, ráčil jest mezi stavy poslati pana Jaroslava z Kolovrat s oznámením, že z některých důležitých příčin stavům pod obojí toho dne neráčí moci odpověď dáti a proto že se toho do zejtří odkládá, aby se zase ráno sešli, že ráčí pro některé osoby poslati. A tak toho dne nic více jednáno nebylo.

Ve čtvrtek po sv. Bartoloměji jsou všickni tři stavové pod obojí v zelené světnici se sešli a odtad k J. M. C. nahoru povoláni byli a když jest jich asi třetí díl do pokoje vešlo, pan sudí byv povolán k J. M. C. měl poručení, aby u dveří oznámil, aby pacholata a lokajové tam puštěni nebyli, snad na nějakou zprávu J. M. danou, že by stavové pod obojí pro podstatu počet svůj pacholaty a služebníky doplňovali.

A když (nebyvše tu žádné pachole ani lokaj) světnice naplněna byla, ráčil J. M. v ta slova německy promluviti: "V paměti své mám, co jest mi zase od stavův pod obojí na předložení mé za odpověď dáno a můžete mi věřiti, kdyby ta věc mezi mnou a vámi samými jednána byla, že by snadná cesta k spokojení se najíti mohla. Ale největší difficultas záleží mezi dvěma stranami neb nacházím, že z obou stran sněmové, zřízení zemské a přísaha má může disputována býti, že tak v krátkém času nerozumím, jak by to mohlo srovnáno a upokojeno býti; neb vidíte, že ta věc v jednom ani ve dvou měsících možná není k na místě postavení, z čehož se obávati, že z takových hádání a odporů čím déle tím více nelibosti a kyselosti mezi stranami by zrůstati mohlo. Že jest se pak až posavád to protáhlo, víte, že ne mou příčinou to se stalo. Neb nejprvní vaše spisování se jest dlouho protáhlo a druzí také dlouho s svými odpověďmi se protahovali, že se v tom pracovati nemohlo. A můžete mi věřiti, že jen svornosti a pokoje mezi stavy obmýšlím, neb pamatujete, jaké příklady jsem vám dal na okolních některých zemích, a protož jsem povinen pánu Bohu a svědomí svému to jednati, což by se k jeho božské cti a obecnému pokoji vztahovalo. Poněvadž pak vidíte, že vám žádná překážka se nestala od osoby mé, tehdy za to mám, že jest nejlépe, aby takové disputaci zanechány byly. Ale abyste viděli, že nejsem té vůle žádného ztěžovati, tehdy vás ubezpečiti chci, že vás ztěžovati nechci i aby vám od jiných nic toho se nečinilo a ne toliko to od osoby své, nýbrž i při successorovi svém, abyste ztěžováni nebyli, to opatřím dotad, dokavadž by mezi všemi o to obecné srovnání se nestalo aneb dokad bych sem zase nepřijel. Než zase se naději, že se k jiným také pokojně chovati budete a v jich fary nevkračovati.

Než co se konsistoře dotýče, to také ještě rozličně disputováno býti může, než není mi nic protimyslného, aby ste jisté osoby zřídili, které by (pokudž by kdo ztěžován byl) na mne to vznášeti mohly a já to opatřiti chci, aby se žádnému ztěžováním neublížilo. Proti tomu se naději, že vy jiným také v kněžstvo a fary jich se vkládati nebudete a tak se milostivě naději, poněvadž nic jiného neobmýšlím nežli pokoje a svornosti, že na té odpovědi přestanete a zatím snad bude moci jináče býti."

Na to J. M. oznámení jsou stavové oznámili, že potřebu toho uznávají o to rozmluviti a J. M. C. zase svou poníženou odpověď dáti. I sešedše do zelené světnice nejvyšší pan sudí a stav panský na větším díle jsou to milostivé podání od J. M. strany volení osob, od kterýchž by ztížnosti na J. M. vznášeny býti mohly pro ztěžování kněžstva, za dostatečné uznávali, toliko aby to buďto sněmem aneb majestátem od J. M. stavům stvrzeno bylo. Však stav rytířský jsou k tomu rozmlouvali, kdyby ty volené osoby ničímž více vládnouti neměly, nežli to, což by sobě kdo ztěžoval, na J. M. aby vznášeti mohly, tehdy že rovně v předešlé nesvobodě zůstanou s kněžstvem svým, neb vznášeti ztížnost svou jeden každý od osoby své na J. M. sám může, a zatím, nežli by to opatřeno bylo, že kněží dosti dlouho ztěžováni budou moci býti, jakž jest se posavad od těch bezbožných a nás všech nepřátel nynějších konsistoriánův dálo; též také, že by takovým způsobem žádného řádu v kněžstvu nebylo, nýbrž nynější neřád bychom stvrdili, ani bychom neměli žádných správcův nad kněžstvem naším, než poněvadž všickni obnovení konsistoře žádáme, ta aby se obnovila, tehdy hned sejde z těch ztížností a nesrozumění. A pakli by vždy J. M. ráčil rozmýšlení míti strany obnovení osob nynějších v konsistoři, tehdy že bychom i to přijíti chtěli, aby z stavův jisté osoby zřízeny byly, k kterýmž by kněžstvo naše zření mělo, a ty aby moc měly děkany a kněží hodné obeslati a jim správu a řízení kněžstva našeho, aby v dobrém řádu stáli, poručiti.

Druhé, aby snešení a vyznání naší víry bez porušení zůstávati mohlo, abychom se mohli všickni, jenž se k tomu vyznání přiznáváme, podepsati a spečetěné k dskám sobě složiti.

Naposledy, ačkoli my slovům J. M. C. a milostivým ubezpečením, že nám v fary a kněžstvo vkračováno nebude, věříme a tím bychom dobře jisti býti mohli, však jak jest nám to od jiných zdržáno bylo, nepochybujem, že J. M. v paměti milostivé zůstává, jakž časté ztížnosti a žaloby jsou J. M. C. od našich docházely a pod tím kněží vězením i jinak rozličně jsou ztěžováni bývali: a protož J. M. C. prosíme, aby to zjištění v tento obecní sněm vepsáno bylo, aneb jiným zjištěním, které bychom sobě dskami stvrditi mohli, abychom bezpečni byli, tak abychom neměli příčiny předešlých ztížností očekávati.

K tomu J. M. C. oznámení byli vysláni pan sudí, pan Jindřich z Valštejna, pan Jan z Říčan, pan Vilém z Talenberka, pan Kurcpach, pan Jaroslav z Kolovrat, pan podkomoří, pan Albrecht Kapoun, pan Jan Leskovec, pan Michal Španovský, pan Jindřich Vlyňský, pan Václav z Vřesovic i z měst také několik osob. Všakž toho dne jest to poselství vykonáno nebylo z příčiny, že J. M. C. v oboře býti ráčil.

V pátek po sv. Bartoloměji ráno jsou již psané osoby k J. M. C. šly a to, jakž poznamenáno, J. M. C. oznámily. Na to jest J. M. C. v ten rozum oznámiti ráčil: "Porozuměl jsem tomu, na čem jsou se stavové pod obojí na mé učiněné ohlášení snesli a to skrze vás mně poručili oznámiti, i jistě nic jiného neobmýšlím nežli pokoj, lásku a svornost, a poněvadž věc tato sama v sobě jest veliká, chci to v uvážení své vzíti na krátký čas a stavům odpověď svou dáti. Všakž k témuž jednání strany náboženství budou moci jisté osoby voliti, s kterými bych mohl tu věc jednati, tak poněvadž mnoho jiného jednání zůstává a již do odjezdu mého do Řezna krátký čas, a kurfirštové s nemalou prací tam se chtějí dáti najíti, kteréž jsem jistě s velikou těžkostí k témuž shledání naklonil, a protož. vás napomínám, abyste v sněmovním jednání pilni byli, aby snad vaším průtahem něčemu platnému všemu křesťanstvu nebylo překaženo, neb se naději, že i při stavích říše nějakou jednostejně trvající pomoc na osazení hranic uherských způsobím. A protož jsem nechtěl pominouti vám to v známost uvésti."

Pan sudí spolu s vyslanými svými jest to stavům pod obojí v známost uvedl. I snesli se na tom, aby osoby jisté o tu věc s J. M. C. k jednání vydali, totižto nejvyššího pana sudího, pana Jindřicha z Valštejna, pana Viléma z Talmberka, pana Hendrycha Kurcpacha, pana Buriana Trčku, pana Jana Leskovce, pana Michala Španovského, pana Šebestiána z Vřesovic, pana Sixta z Ottersdorfu, Mistra Matěje z Aventynu.

A ten den stavové ještě společně o obecních artikulích rozmlouvali, a sněmu do zejtřího potom odloženo jest.

V sobotu po sv. Bartoloměji jsou stavové o některých obecních artikulích rozmlouvali a zvláště o opatření země České před nenadálými vpády nepřátelskými.

Večír potom pan sudí poslal k panu Španovskému, aby ráno v šest hodin u J. M. C. byl.

V neděli po sv. Bartoloměji ráno jsou svrchu psané osoby všeckny volené k J. M. C. šly, a tu jest J. M. k nim ráčil promluviti v ten rozum: "Co jste mi předešlého dne oznámili a žádostivi byli, tomu jsem porozuměl a jak se naději, není nežli ve třech neb čtyřech artikulích, ale nedotýče se mne samého než katolických taky a těch, kteří chtějí sub utraque býti, a co jsem vám více nežli jednou oznámil a připověděl, to jsem vám připověděl na dobrou německou a českou víru a ne na francouzskou, to mi můžte věřiti. Všakž aby ste viděli, že to rád fedrovati chci a zvláště poněvadž byste rádi, aby to do sněmu vjíti mohlo, tehdy chci s druhou stranou se vší pilností jednati, aby to mohlo srovnáno býti; strany těch jiných artikulův, těm se dobře může cesta najíti. A poněvadž 26. dne Septembris jest blízko, napomínám vás, aby ste již k artikulům sněmovním předloženým přikročili, tak aby ty věci mohly se k skončení schylovati; neb vám mohu oznámiti, že mi někteří kurfirštové píší a žádají věděti, poněvadž slyšejí, že věci sněmu zdejšího na nějakých průtazích jsou, předceli na ten určitý den sjezd v Řezně bude čili se protáhne, neb rozumím, že by neradi dlouho daremně tam čas mařili. I píši jim, že se naději, že věci mé na dobré míře zde postaveny budou a že toho oumyslu jsem s pomocí pána Boha předce k uloženému dni se dáti najíti, a protož se naději, že osobami svými nedáte nic sjíti."

Na to promluvení jsou se sstoupili a zase skrze pana sudího J. M. oznámeno jest, že J. M. z té milostivé péče poníženě děkujeme, že se pána Boha dokládáme, že nic jiného neobmýšlíme, nežli aby pokoj a svornost zachována býti mohla, a to že většímu počtu v známost uvésti chceme, a pokudž na nás jest, J. M. podle nejvyšších možností se odsluhovati hrdly a statky.

Potom téhož dne, když J. M. z kostela přinešen býti ráčil, některé osoby pod jednou k J. M. povolány byly a jim od J. M. něco předloženo, kteréž jsou se po poledni u J. M. pána z Rožmberka v domě sešly a své věci uvažovaly.

V pondělí po sv. Bartoloměji jsou ráno páni pod jednou u J. M. C. byli, potomně v sněmu toho dne ještě o některých obecních artikulích rozmlouváno bylo a potom se od pána z Rožmberka zmínka stala, pokudž by se stavům za dobré zdálo, když o taxy v kanceláři a pana sudího dvorského i o jiných artikulích ještě nevyřízených zmínka byla, aby na ten čas se odložily, a poněvadž čas odjezdu J. M. již krátký jest, aby stavové ku paměti sobě přivedli, co by J. M. na odpovědi sobě na obecní artikule dané, zase poníženě, co na nedostatku mají, oznámiti měli, a jsouc s J. M. o to spokojeni, aby již i na předložení J. M. C. strany budoucího krále a jiné artikule nastoupiti mohli.

Na kteréžto oznámení jsou stav rytířský mezi sebou rozmlouvali, že by takové oznámení proti jistému s J. M. C. sněmovnímu snešení bylo, poněvadž artikul o náboženství není na místě postaven, a protož že se jim netrefí, aby se v tom J. M. C. ještě ohlašovati měli, že chtějí na předložené artikule J. M. svrchu psané nastoupiti, a dožádali pana Michala Španovského; aby panu sudímu to uvedouc v známost za to žádal, aby pán od strany pod obojí ohlášení to učinil k straně pod jednou, což když pan Španovský panu sudímu oznámil, i řekl pan sudí, aby to J. M. pánu z Rožmberka oznámil.

Když jest to pánu z Rožmberka pan Španovský oznámil, tehdy pán ráčil říci, poněvadž se to strany obecních artikulův vyřídí, má-li se zatím zaháleti, nežli artikul strany náboženství na místě postaven bude.

K tomu pan Španovský řekl, že jest takové J. M. C. snešení. Pan kanclíř proti tomu oznámiti ráčil, že to strany budoucího krále jednání není artikul z přednešení předešlého sněmu, než že jest o to tento obzvláštní nový sněm rozepsán.

Pan Španovský zase oznámil, že jest tak, než že snešení sněmovní s J. M. C. jest, čemuž J. M. neráčí na odporu býti, že přede všemi věcmi artikul o náboženství nejprvé na místě postaven býti má, a to že J. M. ne od osoby své toliko, nýbrž i na žádost jiných mnohých pánův a přátel oznamuje, a protož že mu se vidí, že bližší cesty není, nýbrž J. M. C. poníženě prositi, aby pro fedruňk jiných J. M. C. artikulův ten strany náboženství neráčil prodlévati na místě postaviti.

A když v tom rozmlouvání pan sudí vstáti a k dskám jíti ráčil, tehdy potom brzo sněm poodložen byl do zejtřího. Však potom páni pod jednou toho dne jsou k J. M. C. šli, byl nahoru obeslán i pan komorník před večerem.

V outerý po sv. Bartoloměji když jsou se stavové dosti dlouho nesešli a přišedše ke dskám do sklepu, nejvyšší pan sudí zavolal k sobě pana Kurcpacha a pana Španovského a pana Šebestiana z Vřesovic a ukázal jim pán cedulku od J. M. C. téhož dne ráno panu Štrejnovi vlastní rukou napsanou v ten rozum, aby osobám od stavův pod obojí voleným jménem J. M. oznámil, poněvadž tu spatřují a vidí, že věci jejich na všech místech jednati ráčí, aby již také k artikulům od J. M. přistoupili a déle neodkládali; neb čas již krátký a že té naděje neráčí býti, aby tak platný skutek, kterýž se v Řezně vyříditi má, jejich odkládáním překážku trpěti měl a že by J. M. je samé před sebe byl povolati ráčil.

Čemuž svrchu psané osoby vyrozuměvše oznámily panu sudímu, že to stavům bude velmi odporné, a když pán oznámil, že by proto dobře bylo pro ušetření J. M. C., aby se předce týchž J. M. artikulův k jednání začátek stal, ale ony jsou pánu tu odpověď daly, že témuž jednání osobami svými žádné překážky činiti nechtějí, nýbrž co jiní páni stavové a oč tu (krom náboženství) se snesou, že to všeckno zachovati chtějí; než aby toho přítomny býti měly mimo tak jisté obecní i také s J. M. C. snešení, že jim to možné a náležité není, ani také že s dobrým svědomím toho učiniti a proti svěření od krajův sobě učiněnému nemohou. A že se jest obávati aby i jiní se nerozjeli. V tom jest se s nimi pan sudí snesl, aby se něco toho stavům pod obojí prvé nežli by se rozešli, oznámilo, dole v zelené světnici, a panu Štrejnovi cedulku pán o tom napsal.

I když jest se jich nemalý počet v zelené světnici sešel, přišel taky pan Štrejn a šel do sklípku i vyšel pan sudí k němu, povolavše sebou pana Kurcpacha a pana Španovského. A když pan Štrejn tomu, co by tu na nemalou ztížnost býti chtělo, porozuměl, oznámil, aby tím jisti byli, co jest jim od J. M. C. připovědíno strany náboženství, že se ne jinak stane buďto sněmem aneb relací, dskami aneb majestátem, aby jen to v nějaký spis uvedli, na jaký způsob žádají ujištění. Však že jim důvěrně radí, aby zatím předce jednali, aby jen císař viděti ráčil, že jsou začátek v J. M. jednání učinili, že také zatím jich věci jednány a řízeny budou.

Než osoby svrchu psané to na větší počet odkládaly a zase ven do zelené světnice vyšly a to od pana sudího i ta cedulka stavům v známost uvedena jest. Než stavové se o to nemohli snésti, aby se co mělo jednáním začínati mimo jisté několikeré zůstání a přípovědi, dokud ten artikul o náboženství na místě postaven nebude; též i strany ujištění, že by nejplatnější sněmem bylo. Také z sebe vyslali do soudné světnice k pánům pod jednou s omluvou, že tak dlouho mezi ně nejdou, poněvadž něco v věcech svých uvažují, však brzy že přijíti chtějí.

Páni pod jednou zase vzkázali, že někteří z prostředku jich jsou staří, někteří nevelmi dostateční a protož že déle trvati nemohou, nýbrž se rozjíti chtějí, a toho, že J. M. C. věci pilné tak se odkládají, že vděčni nejsou, a poněvadž jich osobami tu nic neschází, že o jednu hodinu v oboře u J. M. býti mají a omluvu svou že J. M. učiniti chtějí.

Na to jsou se také stavové pod obojí snesli, aby též svou omluvu J. M. oznámili a žádali za odpověď na nedělní oznámení, neb osobami svými že nic nemeškají čekajíce jen na to, aby J. M. C. ten artikul a jich zjištění a opatření na místě postaviti ráčil, neb že by to ztížné býti muselo, aby teprva některá osoba s nimi se nesnášející a někteří kněží málo, kteří v sněmích žádného hlasu nemají a stav žádný nejsou, měli všech třech stavův království Českého sněmovním snešením na překážku býti, poněvadž nikdá žádný sněm nebývá, aby některé osobě neměl ztížný neb protimyslný býti; ale když se všickni tři stavové oč snesou, že pro některou málo osobu na odkladech nebývá, a protož, to všecko s omluvou poníženou aby se J. M. C. oznámilo. A k napsání notule, jakého opatření bychom v náboženství našem žádostivi byli, jsou nařízeni byli pan Hendrych Kurcpach, pan Václav z Vřesovic. Osoby ze všech tří stavů pod obojí před večerem o přístup k J. M. C. jsou odeslány byly, kterýmž jest ráčil jmenovati hodinu na zejtří v sedm hodin. A tu jest při J. M. C. byl tehdáž pan komorník pan Zdeněk z Vartmberka, z pánův, pan Zdeněk Malovec, pan Rašín, pan Hysrle z Chodův, z vladyk, potom několiko málo měšťanů a řemeslníků a několik kněží Pražských.

V středu v ochtáb sv. Bartoloměje, když jsou stavové pod obojí k J. M. C. přišli, učinili svou omluvu J. M. C., aby jich neráčil v důmnění míti, jakoby ta jednání příčinou jich se protahovala, neb že i páni přátelé pod jednou jisté snešení s nimi mají, aby před na místě postavením artikule o náboženství nic jiného se nejednalo. A protož že J. M. prosí, aby to ráčil již k místu vésti, neb že na jiném nejsou, jakby ten artikul na místě postaven byl, že hned na artikule J. M. nastoupiti chtějí a v tom podle svých nejvyšších možností J. M. věci fedrovati.