Ve čtvrtek po neděli oculi, když jsou stavové se sešli, tu jest od pána z Rožmberka promluvení se stalo strany odpovědi té, která by stavům pod obojí přijímajícím dána býti měla s tím doložením, že ještě na malou chvíli ke dskám odstoupení páni pod jednou přijímající učiniti by chtěli a brzy odpověď svou dáti. Přišedše páni od desk od svého promlouvání, bylo od J. M. pána z Rožmberka ještě naše, pod obojích, ohlášení a zakázání druhé straně učiněné opakováno s tím doložením, že páni také nejináč o nás smýšlejí, abychom tomu věřili, nežli jak sami o sobě oznamujeme, že i páni nejináč jsou se k straně naší až posavad chovali, nežli tak podle smluv našich, ač že by snad pány někdo jináč vykládati chtěl, však že sobě pána Boha i vrchnost za svědky berou, že nic takového se při nich nenajde, té jsouc k nám naděje, že i my nejinak nežli tak se k nim chovati budeme a se neměniti, šetříc v tom spříznění, kteréž mezi sebou máme, též i rovnosti, poctivostí našich a že nic jedni před druhými napřed nemáme. A když to tak trvati bude, tehdy jiná naděje není, nežli že pán Bůh nám všem z obojí strany prospěch svůj dáti ráčí a své požehnání.

Však toho že tajiti nemohou páni, jakž jsou i srozuměli od strany naší, že jiné odporné sekty se chtějí za stranou naší krýti, jsouc páni té naděje, že na ty cesty pomyslíme, aby nic takového, nad čímž jsme i sami ztížnost měli, v této zemi nebývalo pro zachování dobrého řádu a že té naděje jsou, poněvadž známe všelijaký od pánův k nám přátelský oumysl, že i ta žádost jich své místo bude míti. A tak potom strana pod jednou způsobou jsou z sněmu vyvstali, abychom strana naše tím volněji o těch věcech rozmlouvati mohli. I jest od pana komorníka nejvyššího potom promluveno a napomenutí se stalo k přátelské svornosti při budoucích jednáních. Potom také i schválení se od pána stalo té přátelské nám od druhé strany dané odpovědi, a ta vděčnost aby pánům zase v odpovědi naší v známost uvedena byla. Potom pán zase učinil opakování začátku a řízení konsistoře podle starobylého řádu podle slova božího, o tu abychom se snesli, i také aby tak od stavův řízena byla, za to J. M. C. abychom žádali.

Nejvyšší pan sudí v přímluvě své zmínku učinil, že se v tom pamatovati nemůže, abychom my skrze ohlášení páně k druhé straně jakou zmínku o jakých smlůvách činiti měli, podle kteréž bychom se k sobě chovati měli, a protož že v odpovědi té strany vděčnosti pánům, aby na žádném omyle býti neráčili, to ještě naše předešlé ohlášení slovo od slova opáčeno býti má. Než nejprvé nežli by se konsistoře dosazení při J. M. C. žádalo, abychom o nějaký řád v kněžstvu nejprvé rozmlouvali a to na místě postavili, a když to se vykoná, druhou stranu abychom žádali, aby podle nás k J. M. C. se přimluviti ráčili, abychom své věci v náboženství podle dobrého a pořádného snešení našeho i říditi mohli, i také sekty zejména, kterých zastávati nemíníme, aby se jim jmenovali, jakožto Cvingliánové, Kalvinistové, Novokřtěnci, Antetrinitáři, Ariánové a j.

Na tom jsou se pak i všickni tři stavové snesli, kromě že něco na odpořích bylo, aby ne z konfesí augšpurské, nežli z našich starých pamětí a sněmův týž řád církevní se vybíral a spisoval.

V pátek po neděli oculi, když jsou se stavové sešli, tu jest od nejvyššího pana sudího straně pod jednou včerejší oznámení pánův pod jednou k straně pod obojí učiněné zase opáčeno, i také v jakých slovích prvé ku pánům bylo mluveno opakováno, s tím doložením, že takového přátelského oznámení velmi vděčni jsme a pánům, přátelsky že se s námi snášejí, že děkujeme. A poněvadž jsou nás za to žádali, abychom na ty cesty pomyslili, aby ty škodlivé sekty za náboženství našeho zástěrou se nerozmáhaly, tak že učiniti a na pobožný a křesťanský řád církevní že pomysliti chceme, však za to že přátelsky žádáme, aby spolu s námi a podle nás k J. M. C. došli a J. M. podle nás žádali, aby J. M. k tomu své povolení dáti ráčil, abychom se o to sjíti a na ty cesty nastoupiti, jednati i rozmlouvati mohli, jakým způsobem by mohl v náboženství a kněžstvu našem podle ohlášení našeho pánům učiněného dobrý a pobožný řád nařízen býti, toho že se jim přátelsky, jako našim milým pánům a přátelům, rádi odsluhovati chceme.

Na to jsou páni pod jednou způsobou potaz drželi a druhé straně oznámili, že jsou promluvení a žádosti naší porozuměli, a poněvadž jich tu malý počet jest, za to žádali, aby ztížné nebylo, aby s větším počtem na zejtří v sedm hodin v soudné světnici se sjíti mohli, a tu spolu rozmluvíc, odpověď že nám dáti chtějí.

A tak jest toho dne soud vzdán, sirotčí dni odloženy i také sněm do zejtřejšího dne odložen.

V sobotu po neděli oculi jsou se páni pod jednou, pojavše k sobě pana arcibiskupa a kapitolu Pražskou hořejší, též i některé pány probošty a opaty i jiné kněžstvo, nicméně některé rady z apelací pod jednou způsobou, sešli v soudné světnici a své věci uvažovali, jaká by straně druhé odpověď na svrchu psanou žádost dána býti měla.

Však potom po poledni z prostředku svého jsou k pánům druhé strany osoby vyslali, omlouvajíc se, že ještě svého uvážení na místě nepostavili a to že do pondělího odložiti musejí. A tak jsou se stavové pod obojí způsobou čekajíce někteří při dskách, i také druhá strana rozešli.

V pondělí po neděli laetare, když jsou se stavové všickni zase sešli v soudné světnici, tu jest na místě strany pod jednou způsobou od pána z Rožmberka k straně pod obojí způsobou promluvení se stalo a předešlá o té věci jedné i druhé strany ohlášení i také odpovědi jsou opakována a na žádost strany pod obojí tato odpověď dána: "že by strany té přímluvy k J. M. C. žádného rozmyšlení neměli, ale poněvadž by se jim snad druhdy přičítati chtělo, jakoby se v některé věci naše vkládali, na tom že jsou se páni snesli pro ušetření takového a tomu podobného důmnění, aby se věcí našich pod obojí, pokudž nejvýš možné, nedotýkali, začež páni že žádají, abychom jim za zlé neměli, neb to žádnou jinou nežli dobrou měrou že se neděje, nic o tom nepochybujíc, cožkoli v věcech našich dobrého obmýšlíme, že J. M. C., vyrozumějíc tomu, náležitě k nám se v tom zachovati ráčí."

Na toto oznámení jsou se páni pod obojí sstoupili a rozmluvivše druhé straně odpověď dali: "že omluvu pánův přijímají a v tom nic za zlé že nemají", a hned k J. M. C. vyslali poníženě žádajíc strana pod obojí, aby jim J. M. předstoupení před sebe popříti ráčil; a jestli že by J. M. vůle byla, aby jistý počet z sebe vyslali aneb všickni přišli, tím že se spraviti chtějí. J. M. C. ráčil stavům pod obojí to na vůli dáti, i tak jsou všickni pod obojí společně k J. M. šli a skrze nejvyššího pana sudího J. M. C. začátek ohlášení a všeho jednání našeho, i odpověď druhé strany nám daná, vše obšírně, jakž výše dotčeno, v známost uvedeno.

Podle toho J. M. C. žádáno, poněvadž jsou se mnozí neřádové v náboženství i kněžstvu našem, i také svrchu psané škodlivé sekty rozmohli a z dobrého pořádku starobylého podle slova božího vyměřeného vystoupili, aby nám J. M. C. ráčil milostivě povoliti, abychom se o nařízení církevní pobožné a křesťanské, s slovem božím se srovnávající, sjíti mohli, a tu my že nic toho říditi a zavírati sami nebudeme, leč by to s jistým vědomím a milostivou vůlí J. M. C. bylo, tak aby mezi stavy všemi v království tomto dobrý řád v náboženství, i také svornost a láska zachována býti mohla.

Na toto promluvení od J. M. jest zase oznámeno stavům, že se v tom dobře pamatovati ráčí, že jest se k tomu uvoliti ráčil, aby nejprvé naši obecní artikulové jednáni a předsevzati byli a protož že nic ztížné J. M. není toto naše ku paměti přivozování, neb že jest J. M. proto mezi nás přijeti ráčil, aby obecním i osobním ztížnostem spomoženo býti mohlo. A ačkoli že by J. M. rád ráčil to byl slyšeti, abychom se oboje strana pod obojí i pod jednou sami byli o to tak snesli a sjednotili, však poněvadž se jest to nestalo, že to tak J. M. zůstavovati ráčí. Tuto pak žádost naši že v svém uvážení míti a nám což nejspíše možné odpověď že dáti ráčí." A tak jest se sněmu do zejtřího odložilo.

V outerý po neděli laetare jest J. M. C. stavův pod obojí způsobou před sebe obeslati ráčil a jim oznámiti, že jest ráčil žádost jejich v uvážení svém míti i tomu také vyrozuměti, co jest mezi nimi a katolickými jednáno bylo, nicméně také že se znají k staré víře pod obojí způsobou, s. dalším opakováním, co tak k J. M. mluveno bylo, s tím doložením, že by J. M. C. nic raději viděti neráčil, nežli aby v starobylém dobrém způsobu stáli A poněvadž porozumívati ráčí, z kterých příčin schůze své povolení žádají a zvláště pak že by se sjíti chtěli pro nařízení dobrého pořádku v náboženství jich, však bez jistého povolení J. M. že by nic zavírati nechtěli, tak jak jsou včerejšího dne se zakazovali a od sebe promluviti dali, a protož že jim povolovati ráčí, aby se sešli a věci své řídili a traktirovali, jsouc J. M. té naděje, že to tak od nich řízeno bude, aby všelijakou střídmost, která by se k dobrému pokoji a svornosti schylovala, šetřili; neb že příklady sobě ku paměti přivésti mohou, jaké různice a nepokojové v jiných zemích skrze nesvornost pocházejí, jakož pak J. M. pochybovati neráčí, nežli že oni ty cesty obírati budou, aby láska a svornost mezi nimi všemi zachována býti mohla. Strany pak žádosti o jeden termín pomoci na osazení hranic i také posudního J. M. připomenutí učiniti ráčil, aby jiným přátelům svým nepřítomným předešlou J. M. žádost ku paměti přivedli a k tomu se přičinili, prvé nežli by se před květnou nedělí rozjeli, aby J. M. mohla příjemná odpověď dána býti, jsouc J. M. té naděje, poněvadž se k nim tak milostivou volností ukázati ráčil, že také J. M. povlovnou vděčnost v tom učiní.

Na to oznámení stavové pod obojí jsou J. M. z té milostivé odpovědi ponížené poděkování učinili, s tím doložením, že tuto poslední žádost J. M. většímu počtu v známost uvésti a pokudž nejvýš možné bude, J. M. povolnou poddanost ukázati chtějí.

To všecko, když jsou stavové dolův sešli, druhé straně pod jednou jsou v známost uvedli, a potom do zelené světnice odstoupivše na tom se snesli, aby rozmlouvání o věcech náboženství se dotýkajících do zejtřího odloženo bylo; a což by kdo měl platných předešlých pamětí, to aby sebou nahoru na zámek přinesl k dalšímu o to rozmlouvání a uvažování.

A přišedše odtud zase do soudné světnice pánům pod jednou způsobou to oznámili, že mezi sebou jisté snešení mají; podavše toho, jestli že by páni byli toho oumyslu na jiné obecní artikule nastoupiti bez nich, aneb chtějí-li zejtřejšího dne doma poodpočinouti, že se pánům toho na vůli dává, poněvadž oni v sedm hodin ráno rádi by o své věci v soudní světnici shledání měli. Načež od druhé strany oznámeno, že to proti nim nic není, neb že jsou tak prvé od nich srozuměli, že nejprvé ten artikul strany náboženství na místě postaven býti má, a to že i rádi fedrovati chtějí, neb že to jak jedné tak druhé straně náleží, a jedné mimo druhou zavírati nenáleží, a tak sněmu do zejtřího odloženo jest.

V středu po neděli laetare jsou se stavové pod obojí způsobou sešli v soudní světnici. A tu jsou sobě vyznání víry,. císaři Karlovi Pátému od některých knížat říšských podané v Aušpurce, přečísti dali, a snesli se na tom stav panský a rytířský, aby osoby ze všech tří stavův zvoleny byly k sepsání víry jich staré české, ačkoli jsou i některé osoby stavu panského se ozvaly, žádavše, aby vyznání jich Bratří, jenž se Boleslavští jmenují, také čteno bylo; však poněvadž jest se přiznání stavův stalo k konfesí augšpurské, že z staré víry české jest vzata, bylo odloženo, aby to i jiné staré české vyznání a artikule podáno bylo těm voleným osobám, aby z toho ze všeho, což by se s slovem božím srovnávalo, vybrati mohli.

Někteří z Pražan Staroměstských jsou hned odešli a konfesí augšpurskou čísti neslyšeli. A tak stav třetí městský jsou pro nepřítomnost jiných některých z prostředku svého strany snešení s námi to do zejtřka odložili.

Ve čtvrtek pak po neděli laetare jsou města odpověď svou dala a s stavem panským a rytířským také jsou se snesla, a tak osoby jmenovány jsou k tomu spisování z stavu panského pan Jindřich z Valdštejna, pan Vilím z Talnberka, pan Jaroslav z Kolovrat, landvojt dolejších Lužic, pan Hendrych Kurcpach z Trachenburku, pan Karel z Biberštejna, pan Václav z Říčan; z rytířstva pan Michal Španovský z Lisova, Její M. císařové podkomoří v království Českém, pan Bernhart z Hodějova, pan Albrecht Kamejtský, pan Florian Griespek, pan Šebestian z Vřesovic, pan Jan Vratislav z Mitrovic; z stavu městského z Starého města Pražského pan Sixt z Ottersdorfu, Mistr Matěj z Aventýnu, z Nového města Pražského Ciprian Lopatský, Mikuláš od Černé růže, Mistr Václav Arpin z Žatce, Mistr Petr Štěrba z Kadaně. A tu se jest snešení mezi týmiž osobami stalo, aby potom v pondělí nejprvé příští na rathouze v Menším městě Pražském se k témuž spisování sešly a od stavův jim ta moc jest dána, o kterékoli z Mistrův Pražských a farářův z krajův se snesou, že je k sobě k té práci potáhnouti budou moci.

V pátek po neděli laetare když jsou se stavové sešli v soudné světnici, pro nepřítomnost některých předních pánův ouředníkův zemských, pro nedostatek zdraví jich, sněm do zejtřího odložen jest.

V sobotu pak po neděli laetare při shledání stavův od nejvyššího pana sudího na místě stavův pod obojí způsobou jest druhé straně pod jednou oznámeno, že již strany věcí jich o náboženství, coby zatím učiněno býti mělo, na jistém způsobu postaveno mezi nimi jest, a protož jestli že by páni stavové všickni spolu také toho oumyslu býti ráčili na který jiný obecní artikul nastoupiti a o něj rozmlouvati, že rádi podle nich to říditi a uvažovati budou. Na to jest od pánův pod jednou způsobou odpověď dána, že jsou promluvení i snešení druhé strany porozuměti ráčili a poněvadž potřebu toho býti uznávají, aby také o tom vědomost míti mohli a malý počet z strany jich na tento čas přítomen jest, a protož že s větším počtem z strany své v pondělí v devět hodin v soudné světnici se shledati, o to rozmluviti a odpověď dáti chtějí.

Proti tomu odstoupivše strana pod obojí způsobou a měvše rozmluvení zase oznámili: že nepochybují, jaká jsou o těch věcech mezi oběma stranami jednání již prošla a jistá zůstání učiněna, a co od pánův pod jednou straně pod obojí za odpověď dáno jest bylo; a poněvadž pak J. M. C. jest jim ráčil milostivě povoliti ta jich jednání strany náboženství říditi, podle kteréhož již jisté nařízení mezi nimi jest učiněno, že potřebu toho neuznávají s pány v jaké odpory na promluvení jich se dávati aneb o té věci jaké odpovědi dále čekati, než pokudž se pánům viděti bude na jiné obecní artikule nastoupiti, v to se podávají, že rádi spolu s nimi o ně jednati i rozmlouvati budou a sice ve všem jiném přátelském způsobu a jich předešlém ohlášení a přátelském zakázání toho zůstavují.

Od strany pod jednou způsobou přijímající oznámeno zase, že to všecko většímu počtu v pondělí v známost uvésti chtějí a při předešlém odkladu toho že zůstavují, a tu že o to i strany obecních artikulův dále rozmluviti chtějí, a z toho přátelského zakázání straně pod obojí poděkovavše oznámili, že tolikéž na jiném nejsou, nežli všeliké dobré přátelství k nim chovati, tak jakž to i od nich k sobě mluviti slyší. A tak sněmu do pondělího odloženo jest.

V pondělí po neděli judica jsou volené osoby svrchu psané jely na rathauz Malostranský k spisování artikulův strany náboženství. Když jsou se všickni sešli, stalo se od pana Jindřicha z Valdštejna k nim přátelské napomenutí v ten rozum, poněvadž jest to pán Bůh dáti ráčil, že jest jim J. M. C. té schůze a toho jednání popříti ráčil, tehdy že pán za to žádá, aby v těch jednáních se přátelsky snášeli a jedni druhých pilně vyslýchali a což nejplatněji k tomu jednání sloužiti bude, jedni druhým nápomocni byli. Po kterémžto napomenutí od pana Michala Španovského také se jest promluvení stalo k osobám od pánův Pražanův a jiných měst voleným, že tomu po některých příčinách rozuměti jest, jakoby páni za města tak spraveni a na tom postaveni byli, že by stav panský a rytířský to jednání strany náboženství tak a tím oumyslem před sebe brali, aby v tom ve všem nový a neznámý řád v tomto království nařízen byl, a i konsistoř že by měla zkažena býti i dokonce minouti, pročež jsou se snad i s nějakým rozmyšlením v to jednání dali: a protož kdožkoli jim takové zprávy činí, že na velikém omyle jest, neb že jsou na to nemyslili a nemyslí, než předkem aby dobrý řád v církvi a kněžstvu nařízen byl, a když to bude, tehdy že J. M. C. společně žádati budou, aby jim J. M. milostivě povoliti ráčil, aby se v kolleji sjíti a hodné osoby k obnovení a osazení konsistoře voliti mohli, kteréž by podle toho nařízení pořádného církevního kněžstvo potomně řídily a spravovaly.

Na kteréžto promluvení, rozmluvivše volení z měst spolu, dali odpověď skrze pana Sixta z Ottersdorfu: že jest ovšem tak, že jsou se toho, což jest jim tak oznámeno bylo, obávali a na tom postaveni byli, ale poněvadž to jináče slyší od pánův a rytířstva, že toho velmi vděčni jsou i také většímu počtu že to v známost uvésti chtějí, a poněvadž pak jinačejší oumysl Jich M. jest nežli jsou spraveni, že rádi jim v těch prácech nápomocni býti a to všecko, což náležitého jest, činiti chtějí.

A strana pod jednou způsobou, měvše společné rozmluvení podle odkladu sobotního, odpověď svou dali straně druhé opakovavše jich promluvení v ten rozum, že tomu strany volených osob k spisování a nařízení věcí náboženství jich se dotýkajících dobře místo dáti mohou, aby své věci řídili; než jakou při sobě ztížnost mají, toho že tajiti nechtějí a to v tom, že mnozí na fary, kteréž jsou pod jednou způsobou, dávají kněží pod obojí způsobou, v čemž nemalé ublížení straně pod jednou že se děje, a protož že té naděje jsou, že tak ty cesty obírati budou, aby jisté snešení mezi nimi býti i také dobré přátelství i svornost zůstávati mohla.

Zase na to od strany pod obojí odpověď dána: že toho vděčni jsou, že takové, snešení a spokojení mezi nimi jest; než co se dotýče jiného promluvení a ztížností pánův strany far a věcí jich vlastních, na ten čas odpověď pánům mimo předešlé zůstání dáti že nemohou. Než když jich věci sepsány budou, pokudž toho potřebu uznají, že se v tom budou věděti jak zachovati.

Na to jsou páni pod jednou odpověď dali: ačkoli jim se zdá, že k témuž spisování také by měli z prostředku svého osoby přítomné míti a toho že příčiny slušné mají, ale poněvadž strana pod obojí sobě to na další odklad a rozmyšlení béře, že to také při tom zůstavují.

V tom jest J. M. C. ráčil pro stavy království tohoto poslati a obšírné promluvení k nim jest ráčil učiniti, jak jsou ta jednání sněmovní začátek svůj vzala i také dlouhý čas až posavád trvala, však že tomu rozuměti ráčí, že ještě dosti málo a snad že žádný artikul obecní na místě postaven není; než v tom že jest J. M. nic nescházelo, neb že jest toho až posavád očekávati ráčil a na jiném neráčil i neráčí ještě býti, nežli aby ztížnostem obecním mohlo spomoženo býti, a pokudž by co toho J. M. bylo v známost uvedeno, že by se podle své nejvyšší možnosti rád ráčil chtíti k stavům tak ukázati, že se naděje J. M., že žádný by slušně neměl co sobě ztěžovati. Poněvadž se pak to tak dlouho protahuje a ještě protahovati bude, neb že J. M. té a ne jiné vůle a oumyslu býti ráčí, nýbrž aby jich obecné věci nejprvé na místě postaveny byly, prvé nežli by na předložení sněmovní nastoupeno bylo, však v tom času že možné nebude, aby místa a zámkové pomezní mohli osazeni a lid v nich zdržován býti, jestli že se jim nic platiti nebude, poněvadž některým z nich do třiceti měsíců služby zadržáno jest, a nebude-li tomu spomůženo, že jest se obávati, aby ta místa hraničná nepřátelům v ruce nepřišla: a protož že J. M. stavův milostivě žádati ráčí, aby stavové na nějaké cesty zatím pomyslili, kudy a jakby mohla J. M. nic více nežli polouletní termín, berně domovní a posudní jako předešlá pomoc svolena býti; však že toho ne tou měrou žádati ráčí, aby jaké protržení stavům jich snešení předešlému učiniti míti ráčil, než toliko aby se pro obecní jednání ne tak dlouho pomoc protáhla, kterýmžto průtahem by nějaké nebezpečenství netoliko zemím J. M. nýbrž i všemu křesťanstvu z toho pojíti mohlo. A podle toho ještě J. M. k budoucím jednáním milostivá zakázání stavům jest učiniti ráčil.

Stavové sešedše dolův měli to v svém bedlivém uvážení a rozmlouvání, však pro nepřítomnost některých to k dalšímu rozvážení do zejtřího odloženo jest.

V outerý po neděIi judica když jsou se sešli a osoby nařízené zase na rathouz Malostranský k spisování svému jsou jely, a stavové obšírně jsou sobě snažnou žádost J. M. C. i potřebu, nicméně zakazování J. M. k pamětem přivozovali, též také svá předešlá zůstání a jistá snešení, aby nejprvé všickni obecní artikulové na místě postaveni byli a protržení aby sobě škodlivého nečinili: potom se na tom snesli, poněvadž ta žádost J. M. není žádný artikul z přednešení sněmovního, ačkoli že mnohé slušné příčiny mají, aby z jednání obecních artikulův vykračováno nebylo, ale poněvadž ta veliká milostivá žádost a potřeba J. M. C. jsou prošly, i také mnohá milostivá zakázání k budoucím obecním jednáním, tehdy že práva svého a jistého snešení v tom toliko artikuli poustoupiti a J. M. žádost vykonati chtějí na jisté výminky a opatření, jakž pak sněm, kterýž o ty toliko dva artikule se zavříti a k relací přijíti má, dáleji zřetedlně ukazuje, však beze všeho přerušení předešlých snešení a budoucích obecních jednání, kteréž po svátcích velikonočních býti mají.

A když jest od stavu rytířského snešení jich oznámeno, tehdy skrze pana Michala Španovského na žádost jiných promluveno jest: "poněvadž artikul strany náboženství jednati jest se začal na milostivé J. M. C. dovolení, tehdy aby v tom čase to sněmem opatřeno bylo, aby od administrátora žádnému ze všech tří stavův kněžstvo mimo náležitost ničímž ztěžováno nebylo."

Na to jest od pana sudího oznámeno, že to prvnějšími sněmy a odklady opatřeno jest. Ale proti tomu zase jest oznámeno od pana Španovského, že z té toliko příčiny se to děje, že administrátor mimo předešlý pořádek konsistorský od některých far a obcí kněží dává bezděčně proti vůli osadních lidí, a kteří sobě kněží pobožné jednají, těch že jim tvrditi aneb na fary bráti zabraňovati chce, činíc to více lidem na vzdory a ku protimyslnosti nežli z jaké potřeby.

I jest oznámeno od pána z Rožmberka: poněvadž prvé o to odkladové jsou, jestli že by se komu ztížnost tou měrou činila, že to bude moci na J. M. C. vznésti.

A tak jsou stavové s tou odpovědí nahoru k J. M. C. šli, a ta jest skrze pána z Rožmberka v obšírnějších slovích J. M. C. oznámena s doložením tím, jakž sněm o tyto dva artikule toliko šířeji to v sobě obsahuje a zavírá, Že jest se ne bez hodných příčin to jednání obecné tak dlouho protáhlo, neb že ten nejprvní artikul strany náboženství (kterýž sám v sobě veliký a mimo jiné nejpotřebnější a největších věcí se dotýkající jest) ještě nemohl svého skončení vzíti, jsouc stavové té ponížené naděje, že J. M. C. ten průtah jim k dobrému obrátiti ráčí. Kteréžto takové mimo naději svolení J. M. C. jest od stavův milostivě přijíti ráčil s dalším oznámením, že by jistě vděčnější býti ráčil, aby v tom čase byli mohli obecní artikulové všickni na místě postaveni býti, však že tomu sám dobře rozuměti i také ty příčiny při sobě považovati ráčí, že ten nejprvní artikul největší a nejpilnějšího i bedlivého uvážení potřebuje, a proto že J. ZVI. to nic ztížné není; z té pak věrné, upřímné povolnosti, kteréž stavové jsou J. M. ukázali, tomu že rozuměti ráčí, že jsou potřebu netoliko pomezních a hraničných míst, nýbrž i nebezpečenství všeho křesťanstva jakožto milovníci vlasti své bedlivě považovali, a protož že J. M. ještě na jiném není, nežli aby mimo všecky jiné věci při budoucím sjezdu obecní jich potřeba a jednání se vyřídila a na místě postavila. A že v těch jednáních J. M. chce všecko dobré a užitečné království tohoto skutečně obmýšleti a fedrovati i tak to na místě postaviti, že stavové slušně dobře spokojeni býti mají a žádný že sobě nebude míti co slušně ztěžovati.

V středu po neděli judica jest se sněm ten spisoval, však když nemohl dopsán býti, vyslali stavové k J. M. C. z každého stavu tři osoby, učinivše svou omluvu, že se tím prodlilo, než zejtřejšího dne že tím raněji J. M. k přečtení sněm podán bude s tou žádostí, aby J. M. C. i k relací přivésti jej ráčil, tak aby stavové před těmi nastávajícími hody mohli se k domům a obydlím svým obrátiti. Kteroužto omluvu J. M. C. jest milostivě přijíti ráčil a že tím prodlévati neráčí, oznámiti ráčil.

Ve čtvrtek po neděli judica jest J. M. sněm ku přečtení podán, a okolo poledne J. M. C. do soudné světnice k relací stavové doprovodili, meč nesl přede J. M. Michal Španovský z Lisova.

V pátek po neděli judica stavové se rozjeli.

V pondělí po sv. Filipu a Jakubu jsou se stavové zase sjeli k sněmu a v outerý jsou se na paláci sešli a tu rozmluvivše společně na tom se snesli, aby obecní artikulové byli přečteni a o nich rozmlouváno.

Však nic na místě postaveno nebylo ani se nezavíralo, dokavadž artikul přední strany náboženství na místě postaven nebude, ani J. M. C. aby nic toho před tím podáváno nebylo. A téhož dne jsou se snesly osoby volené strany věcí náboženství se dotýkajících, k spisování aby nazejtří v šest hodin na rathouze Malostranském se shledaly.