88. Diarium Sixta z Ottersdorfu o sněmu 1575, jenž zahájen byl 21. února a zavřín dne 27. září.
(Srovnáním nesprávného rukopisu českého musea s opisem v bibliotece kníž. Lobkoviců v Roudnici a správnějším MS v zemském archivu Moravském zjednán korektní text diaria o sněmu 1575.)
Když jest podle sněmovního snešení, kterýž jest byl držán léta 1574 v pondělí po božím Těle, J. M. císař Maximilian měl stavům při sv. Martině téhož léta jiný sněm rozepsati, i ráčil jest téhož sněmu mandáty svými odložiti do neděle po ochtábu Tří králův léta 1575, potom jest týž sněm J. M. C. opět poodložiti ráčil do hromnic aneb den po tom, od toho času opět jest týž sněm odložiti ráčil do pondělí po neděli první postní a tu jsou se stavové království Českého sjeli do Prahy.
V pondělí po neděli invocavit jsou se stavové sešli v soudné světnici a na tom se snesli k J. M. C. jíti a dobré zdání oznámiti, poněvadž ještě nevelký počet lidí k sněmu se sjelo, aby předložení sněmovní se poodložilo, až by se jich více sjelo, a soud menší aby zahájen byl a k většímu soudu aby se půhonové potom vyhlašovali: vyrozuměvše tomu J. M. C., při tom jest to J. M. zůstaviti ráčil.
V outerý po neděli invocavit když jsou se stavové v soudné světnici sešli, bylo oznámeno skrze nejvyššího pana purkrabí pražského, pana Vilíma z Rožmberka, že J. M. C. předložení sněmovní na zejtří učiniti stavům ráčí, a snešení se stalo, aby v osm hodin na půl orloji v též světnici se sešli, a odtud pro J. M. C. šli a do sněmu J. M. provodili.
V středu po neděli invocavit jest J. M. C. předložení sněmovní stavům učiniti ráčil, učinivše nejprv omluvu svou, z kterýchž příčin jest, totižto pro nedostatek zdraví svého i jiné příčiny, moci neráčil k sněmu sv. Martinskému, též při svrchu psaných terminech a mandáty odložených, přijeti.
A v témž sněmě tito artikulové byli předloženi a žádáni: předkem aby stavové J. M. C. na osazení hranic dali do pěti let pořád zběhlých každý rok dvakrát sto tisíc kop míš.; item, na stavení některých pevností každý rok padesát tisíc kop míš.; posudního jistou sumu, která by tolik vynášela, jako tehdáž když v prostředních letech se jest více vařívalo a posudného se scházelo, na kterouž to jistou sumu aby se J. M. konečně ubezpečiti moci ráčil; item, Její M. C. také aby ten jeden groš aneb jistou sumu místo něho prvním letům podobnou ročně vydávali. Item, aby na vychování dvoru krále českého pomyslili a prostředky vyhledali, kudy a jak by v své starodávné váze a důstojenství královské zůstati i také pro nynější rozdílnější časy a způsoby více důchodův přičiněno býti mohlo; item, na splacení dluhův aby stavové, nemůže-li déle býti, tehdy do desíti let každého roku půl třetíhokrát sto tisíc kop míš. dávali. Item, strany nařízení válečného způsobu pro nenadálé vpády do země netoliko České, nýbrž arciknížat Ferdinanda a Karla Rakouských, a jak jedni druhých, kdyby toho potřeba ukazovala, retovati by mohli a měli. Item, aby relací strany počtův vyřízených se vykonala tohoto sněmu i také počtové od léta 1572 a 1573 z domovní berně a třicátého peníze aby vyřízeni byli; i také kteří posudní přijímali oboje, aby k učinění počtův napomenuti byli. Item, strany relací osob těch, které strany frystuňku a vyzdvižení hor pospolu byly a jednání měly, aby svou relací učinily, aby se tomu rozuměti mohlo, jak by se dále na ně nakládati mělo. Item, jak by plavba po Labi mohla nařízena býti ven z země, aby tolikéž o to rozmlouvali, J. M. C. že také péčí a prací svou nic sjíti nedá; naposledy aby stavové na to pomyslili a těch cest vyhledávali; kudy a jakby učení Pražské mohlo zase vyzdviženo býti, J. M. C. že od osoby své při tom při všem, což J. M. možného učiniti, k tomu milostivě a otcovsky nakloněn býti ráčí.
Na kteréžto předložení jsou stavové mezi sebou to s nemalou ztížností rozjímali a uvažovali, poněvadž osoby k sněmu sv. Martinskému v krajích volené, i to snešení strany sbírky na vychování jejích přes sněm k jistému času, totižto sv. Martinskému sněmu, nařízeny byly, a to všecko se jest i dskami stvrdilo, mohlo-li jest to mandátem J. M. C. změněno býti, též také po tom změnění že i mnoho týchž osob k sněmu volených, nerozumějíc jináč, nežli že jest to již z nich sešlo, do Prahy jsou se k nynějšímu sněmu nesjely, i také mnozí v krajích té sbírky jsou nedávali: a tak se stavům zdálo, že z těch příčin a nedostatkův těžce se to nynější sněmovní jednání podle předešlého snešení bude moci předsevzíti, nýbrž to všechno aby J. M. C. povlovně a poníženě bylo předloženo, jestliže by J. M. takovým zašlým nedostatkům ráčil věděti jakou cestu obrati, kudy by týmž nedostatkům spomožíno býti mohlo, toho aby poslechli a dále o to rozmlouvati mohli.
Ve čtvrtek po neděli invocavit nic jest se na den sv. Matěje v sněmovních věcech nejednalo, než do pátku, aby nejprvé půhonové vyhlášeni byli, odložení jest se stalo.
V pátek po neděli invocavit jest vyhlášení půhonův se stalo a po tom jsou stavové k J. M. C. šli a tu jsou J. M. se vší poddaností ku paměti přivedli několikteré své ztížnosti na minulých sněmech prošlé, že obecné potřeby království Českého k žádným jednáním nepřicházejí, nýbrž vždycky na odkladích postaveny bývají, z čehož jest při minulém sněmu k tomu přišlo a snešení mezi J. M. králem Rudolfem uherským a arciknížetem rakouským Arnoštem na místě J. M. C. se stavy se stalo i také obecním sněmem deskami zapsalo, aby pro obecné potřeby J. M. C. stavům sněm při sv. Martině položiti ráčil, a co při tomž sněmě i na jaký způsob jednání předsevzato býti má, to týž sněm v sobě šířeji obsahuje; však že jest potom takové obecní snešení bez rady zemské, s čí pak koliv radou se jest stalo, mandátem J. M. k odložení a změnění přišlo, což aby se jakým J. M. C. oumyslem takovým k zlehčení dobrých pořádkův království Českého státi mělo, o tom že stavové nikoliv nesmýšlejí, než za to poníženě J. M. C. stavové prosili, poněvadž za předešlých let Jich M. králův českých k tomu podobných věcí se jest nestávalo, aby J. M. C. milostivě na ty cesty ráčil pomysliti, aby stavové neměli příčiny k těm podobných škodlivých protržení se obávati; neb že na jiném stavové nejsou, nežli k J. M. C., jakožto pánu a králi svému nejmilostivějšímu, všelijakou povolnost se vší poddaností zachovávati podle svých nejvyšších možností, jako i k předešlým králům českým, pánům svým, jsouce té ponížené a poddané naděje, že J. M. C. to ohlášení a ztížnost, kterouž z důležité potřeby své a království tohoto stavové J. M. C. se vší ponížeností přednášejí, J. M. C. nejináč k sobě přijíti ráčí, než jakožto od věrných poddaných svých.
Na to jest J. M. C. stavům odpověděti ráčil, že s vděčností to od stavův přijímati ráčí, co by jim ztížného bylo, že tak otevřeně J. M. nedostatky své oznamují, podle čehož J. M., vyrozumějíc tomu všemu, také s stavy otevřeně zase promluviti moci že ráčí, podle obyčejného přísloví, že když se jeden druhému otevřeně zpovídá, že tím snáze také absolucí mu se dáti může; poněvadž pak potřeba J. M. ukazuje v sněmy předešlé i v rozepsání i odložení jich nahlédnouti, že toho do nedlouhého času k dání jim odpovědi odkládati ráčí.
V sobotu po neděli invocavit J. M. C. jest ráčil stavy království Českého k sobě obeslati do pokoje a tu jest J. M. oznámiti ráčil, že jest ráčil vznešení jich v svém uvážení míti a to že ještě opakovati a toho vděčen býti ráčí, že jsou J. M. otevřeně ztížnost svou stavové předložili, protože když vrchnost poddaným a poddaní vrchnosti dobře vyrozumějí, že snadší snešení bývá. V této pak ztížnosti jejich že jest ráčil v předešlý sněm i také rozepsání a odklady sněmu nahlédnouti, však v tom ve všem, že se jináč podle zdání J. M. nesnáší, nežli co jest jednou snešeno bylo sněmem obecním že těmi odklady vyzdviženo není, toliko že pro nedostatek zdraví J. M. se jest odložilo, to pak že ne příčinou J. M. nežli z vůle pána Boha, kteréž se žádný člověk protiviti nemůže, jest přišlo, a tomu že každý rozuměti může, že J. M. raději zdráv nežli nemocen by býti chtíti ráčil, a na to nikda mysliti neráčil, aby co toho, což by proti dobrým a starobylým zvyklostem našim bylo, rušiti chtíti ráčil, a kdyby kdy toho oumyslu byl, něco toho, co prvé snešeno bylo, změniti, že by o tom byl zmínku v rozepsání svém učiniti ráčil; ale poněvadž toho jest se nestalo, že to tak při témž snešení zastávalo, a protož že té milostivé naděje býti ráčí, že sněmovní jednání stavové začnou a k tomu přikročí, jestliže by pak které osoby volené z krajův přítomny nebyly, aby se obeslaly a kdo by sbírku krajskou na jich vychování nedal, aby to vykonal, aby tak ve jméno pána Boha dobrý začátek se státi mohl.
Na kteréžto oznámení stavové jsou oznámili, poněvadž se tu nemalých věcí dotýkati chce, že toho potřeba jich ukazuje, o to další uvážení a rozmluvu míti. I sešedše do soudné světnice, předkem v stavu panském obšírné rozmlouvání i také nemalého počtu z Jich M. dvoje rozstoupení a rozmlouvání se jest stalo a tak dlouho protáhlo, že ta věc potomně do dokonalejšího snešení mezi Jich M. a pánům z rytířstva a městům oznámení do pondělí se jest odložila.
V pondělí po tom po neděli reminiscere, když jsou se stav panský snésti ráčili, oznámili pánům z rytířstva snešení svá k takovému rozumu, aby J. M. C. předloženo bylo, že v pravdě ne zoumyslna s J. M. v ty aneb k těm podobné odpory by se neradi dávati chtěli, než to předložení že z potřeby se činiti musí, a protož že ne bez ztížnosti stavův, jak J. M. při sobě to vykládati ráčí, tyto věci jsou předsevzaty, a to se vší ponížeností aby se J. M. předložilo. Kteréžto naše ohlášení J. M. C. slyšíc, věříme, že J. M. nic toho, což by nám ke škodě býti mělo, tím obmýšleti jest neráčil. Však pro smrtedlnost a aby to někdy, že jest se tak a tomu podobně stalo, připamatováno nebylo, za to J. M. žádati, aby z dobroty své císařské prostředek milostivě obrati ráčil, abychom budoucně příčiny neměli, něčeho takového se obávati, kdež té naděje jsme, že J. M. cestu příjemnú k tomu obmysliti ráčí. A protož na ten způsob že by se Jich M. pánům zdálo, aby se k jednání sněmovnímu přikročilo. A poněvadž předkem o obecné artikule se jednati má, za to páni žádati ráčili, pokudž možné, aby všickni stavové přítomní při sněmě zůstali a toho nápomocni byli, pakli by komu ztížné bylo vytrvati, tehdy aby osoby v krajích k sněmu volené při sněmu zůstaly a to podle svěření sobě učiněného vykonaly, a tímto sněmem aby se předešlé sněmovní snešení tvrdilo; jestliže by pak volení všickni k sněmu přítomni nebyli, tehdy aby z krajův nepřítomní obesláni byli, a kdož jest ještě sbírky na vychování osob volených nesložil v kraji, ten aby to vykonal, a tak, jakž nadepsáno, podle toho snešení by se to všecko stvrdilo.
Poněvadž pak čas teď postní krátký jest a hody i slavnosti nastávají i také díla při hospodářstvích nastávati budou, též nasazování rybníkův a jedněch druhým placení při svatém Jiří dluhův: tehdy jestliže by jednání sněmovní se neskoncovalo, aby stavové mohli v pondělí po smrtedlné neděli se domu rozjeti, a k dokonání sněmovního předložení J. M. C. tři neděle po veliké noci zase na hrad Pražský aby se sjeli.
Na to oznámení páni z rytířstva jsou se sestoupili a to snešení oznámené již v svém bedlivém uvážení jsou měli, avšak nemohouce ve všem toho dne pondělního srovnáni býti, odložili jsou k dalšímu uvážení toho do outerýho na zejtří.
V outerý po tom po neděli reminiscere jsou páni z rytířstva snešení a rozmluvení své stavu panskému oznámili v ten rozum, že se s Jich M. v snešení a oznámení jich svrchu psaném také snášejí, což města slyševše, také od sebe promluviti dali, že se tolikéž snášejí a k tomu přistupují. A tak jsou všickni tři stavové společně k J. M. C. šli a takové snešení J. M. v známost uvedli. Na to jest J. M. C. stavům odpověď svou dáti ráčil na ten rozum, že jsou předešle tolikéž od J. M. C. porozuměli, že J. M. C. nikdy jest na tom býti neráčil, aby co proti svobodám a pořádkům jich před sebe bráti míti ráčil, nýbrž v čem by ráčil moci J. M. stavy a království České fedrovati a všelijakou milost ukázati, toho oumyslu že jest ráčil býti a ještě býti ráčí. Jestliže by pak v tom se co bylo stalo, což by jináč mělo býti, že to jistě z žádné oumyslnosti a zlou měrou se jest nestalo, a protož že J. M. C. i v tom ty cesty vyhledati chtíti ráčí, aby spokojeni býti mohli a slušně sobě neměli co ztěžovati, a poněvadž oznámení jich jest v několika artikulech, že J. M. je uvážiti a jim což nejdřívěji možné odpověď dáti chtíti ráčí.
Toho dne před večerem jest posel císaře tureckého do Prahy přijel, proti kterémuž jest J. M. C některé své dvořany vyslati ráčil, i také nemálo osob stavu panského a rytířského s nimi proti tomu poslu jest vyjelo.
V středu po neděli reminiscere jest J. M. C. stavům odpověď dáti ráčil: že jest přednešení a oznámení jich v svém milostivém uvážení míti ráčil a na to, což jsou J. M. přednesli, že by příčin dosti míti ráčil, ještě obšírnější odpověď dáti, však aby znáti mohli, že J. M. s nimi důvěrně jednati ráčí, co se prvního artikule dotýče, aby sami J. M. cestu a prostředek ukázali, jak by mínili v své ztížnosti spokojeni býti, tak pokudž by na obě strany nejsnesitedlněji a bez ublížení býti mohlo, že J. M. ty cesty obírati ráčí, aby neměli příčiny k ztížnostem. Než co se dotýče terminů strany rozjíždění od sněmu k smrtedlné neděli, poněvadž J. M. tak mnoho na tom záleží strany osazení hranic a vychování dvorského, J. M. za to jest žádati ráčil, aby rozjíždění jich teprva bylo ve čtvrtek před květnou nedělí, a v tom čase aby strany těch dvou artikulův strany pomoci na hranice a posudního podle jiných obecních artikulův jednali a strany jiných artikulův v předložení doložených po hodech velikonočních aby dojednali. Však to že J. M. ne tím způsobem žádati ráčí, aby se v předešlém sněmovním snešení strany jednání obecních artikulův nějaká překážka stavům činiti měla, a jako by nemělo nejprvé o ně jednáno býti, než toliko pro velikost potřeby, aby o ty dva artikule podle obecních artikulův také jednáno bylo, zdali by mohly před rozjížděním na místě postaveny býti, v jiných přednešených artikulech že se J. M. C. s stavy snášeti ráčí. Po tomto promluveni J. M. C. jsou stavové žádali za odstoupení k dalšímu rozmluvení o té věci, a rozmluvivše stav panský mezi sebou na tom jsou se snesli a stavu pánův z rytířstva oznámiti ráčili, poněvadž sněm svatomartinský zřetedlně to v sobě zavírá, že sněm nejprvé příští od obecních artikulův začátek svůj vzíti má a o ty že přede všemi jinými věcmi jednáno i na místě postaveno býti má, a protož z toho aby nebylo vykračováno, nežli aby ti obecní artikulové byli předsevzati, sepsáni a snešeni a J. M. C. podáni, a když je J. M. C. uvažovati a prvé nežli stavům odpověď na ně dáti ráčí, aby se nezahálelo, tehdy že by mohlo o ty dva artikule od J. M. C. podané jednáno a rozmluveno býti.
Ve čtvrtek po neděli reminiscere páni z rytířstva měvše o tom mezi sebou promluvení obšírné, na tom jsou se snesli a k tomu přistoupiti nemohli, aby prvé, nežli na obecní artikule odpovědi míti budou, co jiného jednáno býti mělo, nebo že by to zřetedlně proti předešlého sněmu snešení býti muselo; než toho že by se jim za dobré vidělo, prvé než by stavové J. M. jakou odpověď dali, aby se sami o artikule obecní, jací by býti měli, snesli a je poznamenati dali a potom J. M. C. po dvou nebo třech podali, a dokaďžby od J. M. C. na ně odpověď konečná dána nebyla, tehdy dále na jiné artikule v soudné světnici aby nastoupili, a tak podadouc jedny po druhých J. M., když první na místě postaveny budou, že se zaháleti nebude, a po vyřízení všech obecních artikulův že od toho nejsou, aby nemělo o ty dva artikule od J. M. C. k jednání podané, také se mluviti a jednati. Stav třetí jsou odpověď zatmělou dali, jakoby se s stavem panským snášeli. Páni, v stavu svém majíc o to rozmluvení, ráčili toho do zejtří poodložiti, a toho dne byly tři osoby voleny z stavu panského a tři osoby z stavu rytířského k sepsání opatření toho, které J. M. C. stavům dskami učiniti míti ráčí skrze relatory, že takové rozepsání sněmovní mimo předešlé snešení sněmovní učiněno není a býti nemá k ujmě jich svobodám a privilejím nyní ani na časy budoucí, a to zejména tyto osoby: pan Bohuslav Felix Hasištejnský, nejvyšší sudí království Českého, pan Jan starší z Říčan, pan Jaroslav z Kolovrat, lantvojt Dolních Lužic, pan Bernhart z Hodějova, pan Jan Vratislav z Mitrovic, pan Šebestian z Vřesovic; jsou také osoby nařízeny k shledání a poznamenání artikulův obecních, a každý kdo by co potřebného měl, aby k poznamenání týmž osobám podali, a to zejména tyto: svrchu psaný nejvyšší pan sudí království Českého, pan Adam z Švamberka, nejvyšší sudí dvorský, pan Diviš Slavata z Košmberka, pan Hendrych Kurcpach z Trachemburku, pan Karel z Biberštejna, pan Jan z Lobkovic, president nad apelacími, pan Jan z Šternberka, pan Adam z Hradce, pan Michal Španovský z Lisova, Její M. C. podkomoří, pan Adam Nebilovský, pan Albrecht Kamejtský, pan Florian Griespek, pan Jindřich z Vřesovic, pan Šebastian z Vřesovic, pan Petr Boubinský.
V pátek po neděli reminiscere páni v stavu panském ráčili mezi sebou rozmluvení míti a od sebe promluviti: že nerozumějí, aby se stavové daleko od sebe dělili, neb že to také za dobré uznávati ráčí, aby z předešlého snešení vykračováno nebylo, a protož to aby J. M. C. bylo také oznámeno, že na obecní artikule nastoupeno nejprvé a o to snešení i také J. M. C. býti podáno musí; a pokudž možno bude a čas postačí, tehdy že na ty dva artikule od J. M. podané také nastoupeno a o ně rozjímáno bude. Strany pak jiných artikulův snešených, totižto, aby stavové ve čtvrtek po smrtedlné neděli se rozjeti a dvě neděle po veliké noci zase se sjeti mohli, obeslání volených osob z krajův, sbírky krajské skládání od světských i duchovních, kteří statky mají, sjezdův krajských pro volení osob nedostávajících se, při tom že se zůstavuje. Potom jest čteno opatření od J. M. C. stavům, kterak by se státi mělo, a osob z každého stavu osm s tou odpovědí k J. M. C. jsou šly a jiné osoby volené šly ke deskám k spisování obecních artikulův.
V sobotu po neděli reminiscere zase jsou se též osoby ke deskám sešly a více artikulův obecních spisovaly.
V neděli, jenž slove oculi, J. M. C. v přítomnosti nemalého počtu osob předních z stavu panského a rytířského posla tureckého jest před sebe pustiti a slyšeti ráčil.
V pondělí ráno po neděli oculi, prvé nežli jest se na které jiné obecní artikule nastoupilo k jednání, sešli jsou se všickni tři stavové pod obojí způsobou přijímající v zelené světnici a tu jsou mezi sebou rozmlouvali a na tom se snesli, aby pánům pod jednou přátelské promluvení učinili na způsob nížepsaný s připomenutím, kterak jsou více nežli jednou na J. M. C. ztížnosti své vznášeli, jaká roztržitost a mnozí neřádové v kněžstvu jsou a aby ve věcech církevních a náboženství se dotýkajících dobrý řád učiněn, podle vyznání stavův říše císaři Karlovi podaného v Augšpurce nařízen a zachován býti mohl, ale to že vždycky jest k odkladům, jakož i při minulém sněmě se stalo, přicházelo, a tudy že mnoho škodlivých sekt v tomto království jest se rozmohlo: poněvadž pak my stavové jsme ti pod obojí způsobou staré církve Kristové a apoštolské, od kterýchž jsou nejprvé národ německý učení svého evangelického své začátky vzali, za to žádáme, abychom za ty jmíni a držáni byli, jsouc té vší přátelské vůle k pánům, jakožto k našim milým pánům a přátelům, všelijaké dobré přátelství chovati a v dobré svornosti býti, téhož zase se od pánův nadějíce, že toto naše přátelské a křesťanské ohlášení a podání nejináč nežli dobrou měrou přijmou; než jestli že by někteří od časů Mistra Jana z Husince byli skrze nesrovnání aneb jinak na jiné cesty nastupovali, tehdy také té naděje jsme, že i v tom přátelsky s nimi spokojeni budeme.
Na to promluvení pan Jan z Valdštejna, nejvyšší komorník království Českého, sám od sebe jest, sedíc na místě svém, promluvení učinil: že sobě velice oblibuje ty promluvené řeči v některých artikulích jako v náboženství, jakž od starodávna jest bývalo a v jakém dobrém řádu jsou se ty věci řídívaly, když konsistoř pořádně řízena a spravována bývala, což pán Bůh dáti rač, aby k změnění nepřišlo, neb to učení, kteréž jsou v Němcích začali, odsud jest přišlo, a že jináč nevinšuje jen aby bylo v té svornosti, jak od starodávna bylo, nejsouc té naděje, aby kdo jináč myslil, a protož že se pán ohlašuje, že podle starobylého způsobu žádá, aby se ty věci řídily, a páni aby se neráčili děliti, aby tak tím dobrým řádem, jako jsouc za jednoho člověka snešení bylo; podle toho co jest pán předešlých pamětí sebral, jak jest se konsistoř všelijak řídila a jakým prostředkem administrátor i s přidanými osobami volen, a to od králův tvrzeno bývalo i kterak od stavův ochráncové jim přidáni bývali, to všecko v spisu jest pán na katedru ku přečtení podal.
Na to jest nejvyšší pan sudí zase promluvil, že z toho se jest srozuměti mohlo, že my také nejináč, než jakž jest od starodávna víra Kristova a apoštolská byla, jsme žádostivi toho užiti, tak jakž i jiní národové v říši vyznání své učinili, a podle toho jsme my se ohlásili jakožto ti, kteříž se s tím vyznáním srovnáváme, nejsouc té naděje, aby to jináč vykládáno býti mělo, jestliže by pak kdo chtěl jaký nedostatek míti a s námi se sjednotiti, rádi chceme a jsme hotovi jemu vyznání víry naší v známost uvésti. I čteno jest na kadetře to, co jest od pana komorníka nejvyššího podáno.
Po přečtení, když jsou se páni pod jednou způsobou přijímající sestoupili a společné rozmluvení měli, bylo zase od pana Vilíma z Rožmberka, nejvyššího purkrabí, promluveno k straně pod obojí: že páni, kteří jsou té staré víry pod jednou, to co jest oznámeno, v svém uvážení míti ráčili, a to také jest opakováno, jak od věcí božských sněm začatý býti má s opakováním ohlášení našeho. A to že rádi slyšeli a toho že jsou vděčni, neb i u sebe to že páni pod jednou uvažují, když se takové věci předkem od pána Boha začínají, tehdy že i v časných věcech pán Bůh svá dobrodiní nám udělovati ráčí, a v tom že se s námi snášejí. Co se pak důmínky odložení předešlého sněmu dotýče, poněvadž se velkých věcí dotýče, v něž sluší nahlídnouti, i také co od pana komorníka předloženo, též že mnoho pánův přátel pod jednou způsobou jest nepřítomných a na zdraví někteří jsou nedostatečni, protož že žádají páni, aby straně pod obojí to ztížné nebylo, že ne tak hned odpověď tak krátce dáti mohou. Však zejtřejšího dne že se v jisté místo sjíti chtějí a o to mezi sebou promluviti, než ne jináč nežli pro zachování svornosti a lásky mezi sebou. A zejtřejší den že již tím stráven bude, a protož že se sněmovní schůze státi nebude moci; omlouvajíce se páni, aby strana druhá na tom ztížnosti neměla. V tom pak spisu že se tomu rozumí, že se strana jich dotýká a jim přičítati chce, jakoby se v něco toho vkládati měli, čehož že by se byli nenadáli, aby co toho k sobě slyšeti měli. A kdy se dále k tomu mluviti i také něco toho ukazovati bude, že té naděje páni jsou, že oni vždy jsou svornost vyhledávali a pokoj, s tím dalším doložením a otázkou, poněvadž jsou se strana pod obojí tak mnohým přátelstvím zakazovali, že za to žádají, aby oznámili pánům pod jednou: také-li se k tomu spisu všickni přiznávají, aby většímu počtu strany své také to oznámiti mohli. K tomu pan komorník promluvil, oznámivše, že tu žádného dotýkání není, než připomínání předešlých pořádkův s tím doložením, že není dobře řeči a mluvení tak vykládati, neb že by se tu ne dobře k lásce počínalo, a mluvení že by se jináč naopak obracelo.
I tu jsou se na otázku strany přiznání k tomu spisu stavové pod obojí do zelené světnice rozstoupili a měvše společné rozmluvení, na otázku k sobě učiněnou odpověď straně pod jednou tuto dali: co jest jim zapotřebí bylo, že jsou od sebe již s zakázáním přátelským oznámili, při tom toho že zůstavují. Strany pak toho spisu, o kterémž nepochybují, nežli že jest se od pana komorníka ne jináče, nežli dobrou měrou stal, načež jest i pán svou omluvu učinil, že jsou o tom spisu nevěděli a jej mezi sebou neměli, než při svém ohlášení straně pod jednou učiněném že to zůstavují. K tomu jest od pana komorníka oznámeno, že pána omlouvati aneb zastávati potřeba žádná není, neb pán že dobře sám co potřebí oznámí, a také nic že jest nemluvil ani psáti nedal, což by omluvy potřebovalo. A že i od těch přednějších osob ne tak vždycky se všecko dobře mluví, aby se nemělo neb nemohlo jich mluvení také napraviti; opakujíc některé předešlé promluvení.
Proti tomu pán z Rožmberka oznámiti ráčil, poněvadž jest to k rozvážení většímu počtu již odloženo, že se všem třem stavům, anebo osobám, neb osobě odpověď dá, kterou se bude moci spraviti.
Potom jsou čteni obecní artikule, kteří jsou od nadepsaných osob pro paměť poznamenáni byli. Však žádný na místě téhož dne postaven nebyl.
V outerý po neděli oculi jsou se stavové do sněmu nesešli, neb jsou páni pod jednou způsobou přijímající se byli sešli u pana arcibiskupa pražského.
V středu po neděli oculi, když jsou se stavové zase všickni v soudné světnici sešli, J. M. pán z Rožmberka promluvení učiniti ráčil od strany pod jednou, že jest druhé straně odpověď toho dne na jich ohlášení učiněné dána býti měla, však poněvadž ještě konečného snešení o to není, že za to žádají pánův stavův pod obojí způsobou, aby sobě toho ztížiti neráčili, než zejtřejšího dne aneb nejdéle pozejtří že odpověď pánům dána bude. A v tom jest, jsouc od J. M. C. pán obeslán, šel nahoru, oznámiti ráčil, že by se zatím na ty jiné artikule obecné nastoupiti mohlo. Po odjití páně jest nejvyšší pan komorník promluvení učiniti ráčil, k tomu mluvíc: že by dobře bylo, aby strany náboženství o ten artikul nejprvé se jednalo, a v tom bylo něco toho ku paměti přivedeno, co jest prvé v spisu od pána bylo ku přečtení podáno. Pan sudí nejvyšší jest proti tomu oznámiti ráčil, že se při pánu snáší, aby nebylo o to promlouváno, dokud od strany druhé na ohlášení naše odpovědi míti nebudeme; k tomu jsou také i stav panský přistoupiti ráčili, i také od některých pánův z rytířstva k tomu jest bylo přistoupeno. Však při některých jest se snášelo, aby se rozstoupení stalo pro volnější o tu věc rozmluvení, a v tom rozstoupení takové snešení se stalo, poněvadž od několika let a sněmův tento artikul strany náboženství vždycky býval z počátku dobrým oumyslem předsevzat, však potom za rozličnými příčinami vždycky k odkladům jest přicházel a nevyřízený zůstával, čehož by se ještě tou měrou obávati museli, a poněvadž pak jest to nejpilnější artikul obecný, kterýž se dotýká předkem cti a slávy pána Boha, potom také svědomí a duší lidských, naposledy také i svornosti mezi stavy: tehdy že nemá na nic jiného nastupováno býti ani jednáno, až ten artikul nejprvé na místě postaven bude. Poněvadž z počátku sněmu dvě neděle jsou se strávily o to, že jest tu něco strany rozepsání a měnění sněmu stavům na ztížnosti bylo a protož že tuto mnohem méně se má vykračovati z toho pobožného předsevzetí, a také pro nedání nám od strany druhé na ohlášení naše odpovědi, že není potřebí tím naším artikulem čekati, nýbrž přece o něj aby se jednalo, by nám strana pod jednou i odpovědi nedali, poněvadž též odpovědi k jednání našemu potřebné býti neuznáváme. A tu jsou šest osob z prostředku svého k stavu panskému vyslali, žádajíc pánův ouředníkův a soudcův zemských, rad i všeho stavu panského, poněvadž toho potřeba ukazuje nemalá, aby sobě neráčili ztížiti k pánům z rytířstva dolů přistoupiti s další žádostí a omluvou, aby jim neráčili za zlé míti, že jsou k Jejich M. nahorů do lavic, jakožto k stavu vyššímu, nepřistoupili, neb že žádná jiná příčina toho není, nežli velikost počtu osob, že by se nemohli směstknati nahoře. Na to promluvení jest pan komorník nejvyšší otázku učiniti ráčil, k komu se to mluví? Oznámeno od pana Michala Španovského: že ku pánu tak dobře jako k jiným Jich M. stavu panského. Na kteroužto žádost jsou páni všickni pod obojí k pánům z rytířstva ráčili přistoupiti a vyslyševše snešení a dobré zdání jich, s nimi jsou se snésti ráčili, též i stav třetí, městský. A to snešení od nejvyššího pana komorníka ode všech tří stavův pod obojí přijímajících z jednostejné vůle pánům druhé strany, jakž výš psáno, oznámeno jest s tím doložením, že jisté snešení jest všech tří stavův pod obojí, v žádné jiné jednání se nedávati ani k kterému jinému artikuli přikračovati k jednání, dokavadž o ten artikul, strany náboženství pod obojí způsobou a naší staré víry a dobrých starobylých pořádkův podle slova božího, na místě postaveno nebude. Všakž prvé nežli jsou páni nahorů přistoupili s tím oznámením, tehdy svrchu psaný pan Španovský panu komorníku důvěrně oznámil, že se někteří na tom urážejí, když pán o starobylých pořádcích zmínku činiti ráčí, že nevědí, jaké pořádky pán míní, a protož že žádá, aby pán ráčil dokládati toho "podle slova božího," aby se lidé mohli v tom, co na nedostatku mají, spokojiti, což jest pán tak učiniti ráčil. K tomu jest od strany pod jednou promluveno, že se pánům nevidí s námi na dalším odporu o to státi, a že se s námi, aby prvé o božské věci nežli jiné se jednalo, snášeti a toho také při tom zůstavovati ráčí. A tak sněmu do zejtřího jest odloženo.