MS. souč. v archivu města Prahy.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, od stavuov království tohoto Českého, poddaných svých věrných milých, že sou se k tomuto jim od J. M. C. položenému a rozepsanému sněmu obecnímu poslušně najíti dali, s obzvláštní vděčností milostivě přijímati ráčí; kdež jest pak J. M. C. již po několikrát a obzvláštně od nejjasnějších knížat a pánuov, panuov Jich M. Rudolfa, krále uherského a Arnošta, arciknížat rakouských, J. M. C. synuov nejmilejších, z učiněných zpráv a relací sněmovních s obzvláštní milostivou a otcovskou lítostí tomu vyrozuměti ráčil, co sou oni stavové; jakožto věrní poddaní, všickni vuobec i obzvláštně J. M. Kr. a J. M. arciknížecí za ztížnosti přednášeli a toho žádostivě hledali, aby J. M. C. pro vyřízení a na místě postavení takových ztížností jich stavuov tím spíše a což nejdřív možné do tohoto království přijeti a v něm osobou svou vlastní císařskou za některý čas setrvati ráčil, jakž se pak byl J. M. C. na tom již dávno, nejsouce jiného nic žádostivější, konečně ustanovil, aby se v tom poddaná žádost jich stavuov od J. M. v skutku naplnila: však J. M. C. ovšem žádné pochybnosti nésti neráčil, že stavuov, věrných poddaných, těch všech příčin, kteréž tomu v cestě na překážku byly, tajno není a obzvláštně té, že J. M. C. až posavad, na jaké míře to jednání s císařem tureckým strany dalšího příměří a pokoje jest, žádné jisté vědomosti míti neráčil, k tomu také, že Turci, neohlédajíce se na předešlé příměří, netoliko do Kanyže, ale od toho času i jiných míst hraničných mordováním, loupeží i pálením silné vpády činili a nemalý počet lidu křesťanského žalostivě pomordovali a zjímali, a tak všelijaké tyranství způsobem nepřátelským provozovali, čehož by se bezpochyby od nich bylo mnohem více provedlo, kdyby o J. M. C. těch hranic blízké vlastní osoby přítomnosti vědomosti neměli, a při tom tolikéž J. M. C. vysoce důležitá a bezelstná potřeba toho ukazovala o záplatu na dotčených místech hraničných a pomezních lidu válečnému, tak aby týž lid válečný pro lepši ochranu týchž míst zdržán býti mohl, se starati. Neb na tom jest konečně bylo, že dotčených míst hraničných, kdyby se jim byla taková záplata poněkud nestala, opovědivše se, pustých zanechati chtěli, jaká by pak z toho všemu křesťanstvu nenabytá škoda byla přišla, to stavové při sobě sami křesťanským oumyslem zdravě rozvážiti mohou, neb tomu dědičnému nepříteli Turku podle jeho lstivých zpuosobuov, neohlédajíce se ani na příměří a pokoje, věřiti nesluší, nébrž v takové opatrnosti a hotovosti, nejináč než jakoby odevřené války očekávati bylo, státi náleží. Podle toho byvše J. M. C. všelijakými, vysoce duoležitými věcmi zaneprázdněn, ano také nedostatkem zdraví od pána Boha všemohoucího nenadále a často navštěvován, J. M. se tudíž osobně vypraviti a na cestu dáti nikterakž možné nebylo, pročež jest J. M. C. předepsaných několik sněmuov obecních skrze syny J.M. nejmilejší držeti dáti, tudíž také tohoto nynějšího sněmu, kterýž na jisté dni rozepsán byl, po několikrát až potud poodložiti musel, a tak J. M. C. té jisté naděje býti a o tom nepochybně smýšleti ráčí, že stavové, věrni poddaní J. M. C., strany takového prodlouženého příjezdu J. M. při sobě poddaně oumluvna míti budou; však jakž jest se s J. M. C. zdravím poněkud polepšilo a J. M. C. po mnohém bedlivém a pilném jednání u císaře tureckého, teď nedávno pominulého času prostředkem smrti z tohoto světa sešlého, skrze orátora a posla svého v Konstantinopoli pokoj a příměří za osm let pořád zběhlých obdržeti ráčil, jakž jest dotčený již s světa sešlý císař turecký vyslaného svého s potvrzením takového příměří a pokoje k J. M. C. vypravil, ale v tom jest týž předešlý císař turecký umřel a dotčený vyslaný zase zpátkem povolán byl, kudyž se také J. M. C. příjezdem svým poněkud proti vší vuoli J. M. prodlilo, až J. M. C. orátor tam v Konstantinopoli, pan David Ungnad, sám od sebe, však neměvše ještě žádného poručení od J. M. C., dobrým a poddaným oumyslem to sjednal, aby k takovému předešle narovnanému pokoji za osm let nynější turecký císař tolikéž přistoupil, jakž i ten první vyslaný zase vypraven jest a sem tyto dni se všemi k tomu náležejícími potřebami přijeti má. Z kterýchžto i jiných slušných příčin tomu se dobře rozuměti muože, že J. M. C. nic výše na péči míti neráčil, nežli aby se do tohoto království Českého, což nejspíš možné, vypraviti, napřed dotčené jejich stavuov obecní i obzvláštních osob se dotýkající ztížnosti a potřeby slyšeti a jim vyrozuměti a ty vedle náležitosti a možnosti k vyřízení a na místě postavení přivésti mohl, jich stavuov J. M. C. milostivě žádajíc, aby ty ztížnosti, nedostatky a potřeby své, což jich koliv jest, pořádně, jakž budou věděti, před sebe vzali, ty všecky mezi sebou se vší bedlivostí uvážili a na čem se tak koliv usnesou, potomně to všecko J. M. C. přednesli a J. M. C. se v to uvolovati, že se na též přednešení jich vedle nejvyšší možnosti své k nim tak milostivě a otcovsky chovati a ukázati ráčí, že stavové J. M. z čeho děkovati slušnú příčinu míti budou, té milostivé a nepochybné naděje zase proti tomu k stavuom jsouce, že se ono tolikéž k J. M. C. z upřímné, srdnaté a poddané náchylnosti ve všech duoležitostech a potřebách J. M. z přirozené náklonnosti, kteráž mezi vrchností a věrnými poddanými býti má a vlastní přirozenost s sebou přináší, účinně a upřímně ukáží; jakž by se pak i mnohých zemí a národuov podobní příkladové oznámiti mohli, že poddaní vrchnostem svým, ano také těm potentátuom a knížatuom, ježto pro dluhy své daleko takového svízelu jako J. M. C. (jakž se ten patrně a světle předložiti muože) nenesli, z jich dluhuov a těžkostí, nelituje jmění svých, pomohli, ale J. M. C. přivedše sobě k milostivé paměti, jaké jsou sami stavové tohoto slavného království Českého mnohé znamenité veliké pomoci ještě J. M. císaři Ferdinandovi, panu otci J. M. C. nejmilejšímu, svaté paměti, činili, tudíž také co sou při J. M. C. z upřímné a srdečné náchylnosti poddaným oumyslem prokázali, mimo ně, jakožto věrné poddané své milé, žádných jiných příkladuov užívati nechtíce, k nim té milostivé naděje a konečné duověrnosti býti ráčí, poněvadž se to na oko spatřuje, že J. M. C. místa hraničná a pomezní proti tomu dědičnému nepříteli Turku ustavičně beze všeho přestání ochraňovati, na nich lid válečný držeti a skrze to v znamenité veliké dluhy, kterýchž se až posavad neumenšuje, nýbrž jich mnohem více a na nejvyšší přibývá a přivětšuje, vjíti musel, že stavové, jakožto věrní poddaní J. M. C. k spomožení dokonalému již jednou z takového břemene mnohem více nežli kdy prvé, pokudž duoležitost a potřeba tak veliká nebyla, pokládajíc ztížnosti J. M. za své vlastní, tím náklonnější budou.

I poněvadž J. M. C. strany spomožení J. M. z těch vysoce duoležitých, starostlivých ztížností a dluhuov, kterýchž do mnoha milionů jest, k řádnému jinému mimo království, země a věrné poddané své outočiště nésti neráčí a míti nemuože, a to jest všem vědomé, že téměř všecky ty peníze na dluhy objednané, na samou obranu a retuňk J. M. C. zemí a věrných poddaných, k obecnímu dobrému vší vlasti, bez šanování vedle toho i J. M. C. vlastních komorních statkuov, kterýchž jest J. M. C. větší díl k tomu vynaložiti ráčil, obráceny sou; to pak J. M. C. obzvláštně při sobě ráčí rozvažovati, že ačkoliv by v tom s stavy, až by se poddaní jich po těch minulých několika ztížných a neourodných letech zase při živnostech svých spraviti mohli, rád strpení míti ráčil, však by se té věci tudy naskrze nic nespomohlo a k žádné platnosti nebylo, nýbrž kdyby se peníze k prvním těm velikým ztížnostem ještě dále na dluhy objednávati měly, přišlo by to čím dále vždy k větší těžkosti, tak že by naposledy J. M. C., tudíž také královstvím, zemím a věrným poddaným J. M. již největší nemožnost z toho zruosti a přijíti musela a to tím zpuosobem strany J. M. C., že by J. M. toho břemene na sobě nikterakž déle snésti moci neráčil, neb již tak řkouc z těch nejplatnějších prostředkuov k dalšímu objednávání peněz, poněvadž ti statci komorní (jakž nahoře dotčeno) tak vysoce zavedeni sou, že věřiteluom nač ukazovati není, sešlo, strany pak zemí a věrných poddaných J. M., že by jim také k tomu pomocmi svými postačiti nijakž možné nebylo: z těch ze všech příčin jest J. M. C. milostivá a otcovská žádost, aby stavové v těchto níže položených rozdílných punktích a artikulích J. M. z věrné a upřímné náchylnosti ku pomoci přispěli.

A nejprv J. M. C. před stavy milostivě tajiti nemuože, že jedne za času pokoje, ačkoliv osazení míst hraničných a pomezních, pokudž nejskrovněji možné, nařízeno jest, ročně přes ty všecky pomoci hraničné J. M. C. svolované do několikráte sto tisíc J. M. schází, jakž se to, jestli stavové toho žádostivi sou, s dostatkem ukázati muože; nad to pak, co jest na ty po několikrát proti tomu dědičnému nepříteli Turku ztížně a nákladně vedené války, na zásobení střelby i jiných nástrojuov válečných, na spevnění a opravení míst hraničných, spravení arsionálu se všemi k tomu náležejícími potřebami, dary turecké, jízdy a outraty na říšské a jiné sněmy obecné a na všelijaké potřebné vydání, na čemž všemu křesťanstvu a obzvláštně J. M. C. královstvím a zemím vysoce mnoho záleželo, ještě výše šlo, tak že jest J. M. C. těch prvé na sebe přijatých dluhuov od jednoho roku k druhému z přinucené potřeby přivětšovati musel. I ač by J. M. C. zpuosobem prvnějším ještě peníze vyjednávati a v tom království, zemí a věrných poddaných svých milostivě a otcovsky šanovati chtěl, ale poněvadž skoro říkaje žádný více za příčinou tou, že těch dluhuov na čem ukazovati a zapisovati není, v tom se propuojčiti a užiti dáti nechce, tudy J. M. tomu dále dosti činiti nikoliv možné není, z čehož stavové dobře a snadně porozuměti mohou, v jakém by větším nebezpečenství ta místa hraničná a pomezní, a tak tudy J. M. země a věrní poddaní postaveni byli, kdyby se časně dalších pomocí, které by k tomu vystačily, hledáno a těch obdržíno býti nemělo. Však J. M. C., neohlídajíce se na to na všecko, co tu J. M. znamenitě (jakž napřed dotčeno) schází, stavuov království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, nyní toliko za to, aby J. M. pro zdržení a zachování předepsaných míst hraničných a pomezních ročně dvakráte sto tisíc kop míšenských do pěti let pořád zběhlých poddaně svolili, milostivě a otcovsky žádati ráčí; proti čemuž se stavuom od J. M. C. toho podává, aby oni na ty cesty a prostředky pomyslili, skrze kteréž by podle zpuosobu jednoho každého kraje rozdílu hojnosti ourod a odbytu vín, obilí i jiných případností a požitkuov hospodářských snesitedlná křesťanská slušná rovnost vyhledána a zachována byla, vedle níž by chudý před bohatým ztěžován, též také na města královská přes možnost ukládáno nebylo, ano také na to se obzvláštní zření mělo, jakby v té příčině města horní, kteráž bez toho při tomto velikém nedostatku a sněti nadělení božího, totiž rud a kyzov na týchž horách, velmi schudla a spravováním desátkuov, též silbrkaufuov, buď že s užitkem neb se škodů pavují, s týmiž náklady dosti činiti mají, v tom šanována, a tak ty hory, kteréž se ještě pracně zdržují s těmi osobami při nich se živícími, jakožto krále českého regalia a klejnot zemský, před dokonalým pádem a záhubú obhájeny býti mohly.

J. M. C. také od toho býti neráčí, jestliže ty cesty a prostředky, kteréž by stavové k vyplnění té pomoci na vychování a zdržení dotčených míst hraničných a pomezních vyhledali, něco více nežli těch dvakrát sto tisíc kop míšenských vynesly, aby to, což by tak předbíhalo, za stavy zuostati a k obecným zemským potřebám obráceno býti nemělo, než zase jestliže by těch dvakráte sto tisíc nevynesly, tehdy aby stavové nicméně předce povinni byli, to, čehož by se nedostávalo neb scházelo, odjinud doložiti, a aby se J. M. C. na takovú hraničnú pomoc, těch dvakráte sto tisíc kop míšenských, každého polouletního termínu tím jistotněji ubezpečiti mohl, stavuov za to dále milostivě žádati ráčí, aby při tomto sněmu některé jisté k tomu hodné a zběhlé osoby z prostředku svého volili, kteréž by takové pomoci vždycky časně vybíraly a J. M. C., což by J. M. náleželo, pořádně odvozovaly.

Že se pak při stavích od J. M. C. dotčené pomoci hraničné za tolik let hledá, aby stavové toho tak neujímali, jakoby sobě tudy J. M. C. snad ustavičný neb dědičný duochod přivésti chtěl, ale že toho strany dotčených míst hraničných a pomezních bezelstná a duoležitá potřeba ukazuje, ano také že z těchto pohodlných a platných příležitostí očekávati jest, jmenovitě, kdyby se, J. M. C. za ta léta na jisté a konečné spravování těch pomocí ubezpečiti, že by na dotčených místech hraničných a pomezních tím lépěji a stáleji lid válečný držeti moci ráčil a týž lid válečný by se sám od sebe tím raději v službu J. M. C. dával, tudíž při takovém stálém placení na skrovnějším žoldu neb službě přestati mohl, k tomu pak nepřítel Turek, zvědouc, že hranice křesťanské tak dobře a náležitě opatřeny sou, tehdy by těch sjezduov a vpáduov, kteří sou se od něho až posavad dáli, provozovati pominul a tudy by království České a země k němu příslušející tím lepšího bezpečenství a pokoje očekávati mohly a toho užily.

Při tom aby vždy stavové, jakožto věrní poddaní J. M., to tím lépe znáti a věděti mohli, že ty od nich předešle svolené a tím zpuosem na domy uložené pomoci proti nepříteli Turku na vychování míst hraničných a pomezních tak v nejistotě a na mále spravené daleko nevystačovaly a k tomu pořádně nevycházely a tudy zpuosobu válečnému nemálo ublížení se dálo, ráčil jest J. M. C. toho, co jest se těch všech od léta 70 až posavad svolených berní sešlo, hodnověrný výtah učiniti poručiti, z kteréhožto světle se nachází, že toliko v těch prvních dvou a 71 létě, za kteráž sou stavové jistou sumu peněz, totiž každého roku po stu a padesáti tisících kopách miš. poddaně svolili, při vybírání dotčené berně přes 52.000 též kop miš. se nedostávalo a tak na té sumě scházelo. Nad to pak výše jakou J. M. C. těch jiných poslednějších let, když jest žádná určitá suma svolována nebyla, toliko co ta domovní berně vynesla, mnohem větší škodu a ujmu nésti ráčil, z čehož stavové dobře porozuměti mohou, jestli J. M. C. k hledání při nich stavích větší a stálejší pomoci i vysoce přinucen není, šetříc při tom i toho, že J. M. C., jakž nahoře dotčeno, mimo to, by pak všecky ty pomoci z zemí J. M. zouplna vycházely, k tomu do několikráte sto tisíc zlatých přikládati musí: protož J. M. C. k nim stavuom té milostivé a jisté naděje jest, že na tomto sněmu o to se společně snesou, aby J. M. nadepsaná pomoc proti Turku jistotně vycházeti a J. M: C. se v té příčině, na to konečně ubezpečiti moci ráčil. A J. M. C. v to se zase uvolovati ráčí, ačkoliv, jakž nahoře položeno, že toto svolení, kteréž se od J. M. při stavích království tohoto Českého hledá, tudíž také i jiných království a zemí J. M. C. pomoci na osazení a opatření hranic daleko nevystačí, nébrž I veliká suma J. M. k doplacení zuostávati bude, že vždy J. M. C. strany toho, co se dostávati nebude, i také o spravení tureckých daruov na ty cesty pomysliti a ty obrati ráčí, aby ostatek doplněno bylo a ty všecky od království a zemí, jakožto J. M. C. věrných poddaných, činěné pomoci ne nadarmo, nébrž k vzdělání a požitku, co se v skutku shledati má, se vynaloží, tak že stavové toho, co tu z věrné a upřímné náchylnosti pro obranu všeho křesťanstva a jak jejich vlastních osob, tak také manželek a dítek jich, učiní, litovati nebudou.

Jest pak také ovšem vědomé, jak na tom netoliko arciknížetství Rakouskému, ale také království Českému s zeměmi k témuž království příslušejícími vysoce záleží, aby ještě více míst hraničných a pomezních pro vpády turecké, pokudž nejdřív možné, spevněno bylo; nebo kdyby nepřítel Turek zámek Erla řečený a Báňská města (čehož pán Buoh milostivě uchovati rač,) dobýti měl, tehdy by, odevřenú cestu a blíže majíc do markrabství Moravského, knížetství Slezských a potomně do království Českého, spíše nežli do Rakous mocí svou táhnouti a vkročiti mohl. Ta pak suma k vystavení a spevnění nynějších míst hraničných na minulém sněmu říšském, kterýž v městě Špejru držán byl, od kurfirštuov, knížat a všech stavuov svaté říše svolená, téměř již všeckna na to netoliko vynaložena, ale k tomu dalece nepostačuje ano také již i vychází: protož J. M. C. stavuov, jakožto věrných poddaných svých, tolikéž milostivě žádati ráčí, aby mimo to, co se při nich strany pomoci hraničné hledá, také jistou sumu peněz, totiž padesáte tisíc kop míšenských, kteráž by na takové stavení a spevnění stačila i také J. M. C. každého roku zouplna v jistotě vycházela a J. M. se na to konečně ubezpečiti moci ráčil, z srdnaté a upřímné náchylnosti svolili, a J. M. C. proti tomu býti neráčí, aby ty obě dvě pomoci, kteréž stavové na stavení a spevnění, těž také osazení hranic svolí, na ta samá místa, na kterýchž k bezpečenství a obraně království tomuto Českému a zemím k němu příslušejícím nejvíce záleží, obráceny byly; nicméně J. M. C. se k tomu na budoucím sněmu říšském při kurfirštích, knížatech i jiných stavich svaté říše opravdově se vší nejvyšší možností a pilností snažiti chtíti ráčí, poněvadž stavuom svaté říše nastávající nebezpečenství od nepřítele Turka tak blízko a skoro zároveň jako tomuto království Českému a zemím k němu příslušejícím nastává, aby oni tolikéž J. ll. C. stálou pomocí svou z srdnaté a věrné náchylnosti ku pomoci přispěli a s J. M. královstvími a zeměmi slušnou lítost nesli, tak aby tudy netoliko to, což na vychování a obranu míst hraničných a pomezních, tudíž strany spevnění a stavení některých více míst, jakž nahoře dotčeno, se sejde, k náhradě přijíti, nébrž také nyní psané hranice na všech místech tím lepší k obraně a ochraně krve křesťanské osazeny a spevněny býti mohly. Za kteroužto i jinými vysoce duoležitými příčinami J. M. C. toho oumyslu býti ráčí takový sněm obecní říšský, pokudž toho nejprvé příležitost ukazovati bude, rozepsati dáti, a co se na témž sněmě při dotčených stavích svaté říše objedná a zpuosobí, toho se jim stavum království Českého, aby z toho tím lepšího potěšení nabýti mohli, v známost uvésti nepomine; ty pak všecky pomoci nikam jinam než na osazení a spevnění již jmenovaných hranic proti dotčenému nepříteli všeho křesťanstva Turku obráceny býti mají.

A kdež se také to až posavad zřetedlně nachází, že se posudního J. M. C. od předepsaných stavuov království tohoto Českého svoleného z rok do roku čím dále vždy méně zbíhá, což jest snad poněkud příčinou teď několika let pořád trvajících neourod a na díle nepořádným spravováním a nevyplňováním téhož posudního mohlo přijíti, ale poněvadž ta naděje jest, kdyby vybírání téhož posudního v jich samých stavuov moci a opatrování bylo, že by to mnohem více ročně vynésti a tak to, což stavové J. M. C. z upřímné a věrné náchylnosti svolují, k lepšímu požitku J. M. C. vedle jejich stavuov dobrého oumyslu v celosti vycházeti mohlo: z těch příčin jest J. M. C. milostivá žádost, aby se mnoho psaní stavové místo téhož posudního o jistou roční sumu peněz, kteráž by tak mnoho jako v předešlých prostředních ourodných letech, když sou z jednoho sudu po čtyřech groších bílých, co se z těch prvních počtův vyhledati muože, spravovali, [vynésti mohla] tolikéž za pět let pořád zběhlých, jakž napřed strany pomoci proti nepříteli Turku dotčeno, J. M. C. poddaně svolili a tu na jeden každý kvartál pořádně dávali, též také k tomu jisté osoby z prostředku svého, kteréž by takové posudní vybíraly, volili, však aby ti výběrčí tak dobře J. M. C. strany té určité sumy jako jim stavuom povinnostmi zavázáni byli, jakž se pak v pochybnosti nenese, že oni stavové, jakožto věrní poddaní J. M. C., na ty cesty a prostředky nastoupiti a je obrati věděti budou, aby takové posudní těchto nastávajících podle naděje (čehož pán Buoh všemohoucí z milosti své svaté popříti rač) hojnějších a ourodnějších let netoliko tu určitú sumu dobře vyneslo, ale že té nemálo přebíhati bude, což sobě stavové tím vším nahoře strany pomoci proti nepříteli Turku doloženým zpuosobem k jich vlastním potřebám zemským zanechati mohou, toliko aby se J. M. C. na tu určitú sumu, buď že se nadepsaného posudního více neb méně sejde, každého kvartálu konečně ubezpečiti moci ráčil.

A jakož jsou stavové království tohoto Českého Její M. římské císařové, jakožto české králové, J. M. C. paní manželce nejmilejší a paní naší nejmilostivější, od několika let pořád ku pomoci na vychování Její M. dvoru z každého sudu piva jeden groš bílý z poddané a upřímné náchylnosti a z své dobré a svobodné vuole svolovali a dávali, ale toho teď na minulém sněmě z některých předložených příčin pozanechali; i jest vědomé, co Její M. C. v tato drahá léta, v kterých všelijaké, lidské potřeby na nejvyšší zvedeny sou, ačkoliv dvuor Její M., pokudž nejskrovněji možné, bez všelijakých zbytkuov se drží, na vychování ročně jde, tak že Její M. císařové náležející deputát dalece vystačovati nemuože: protož J. M. C. stavuov, věrných poddaných svých milých, milostivě žádati ráčí, aby Její M. císařové na pomoc k vychování dotčeného dvoru Její M. za předepsaný čas tím zpuosobem jako J. M. C. buď ten jeden groš z každého sudu piva aneb coby toho určitá suma podle vyhledání, když sou se minulých let ourody v prostřední míře ukázaly, vynesla, dávati poddaně svolili, což J. M. C. jim stavuom obzvláštní milostí svou zpomínati i nahrazovati ráčí.

Tolikéž stavuov, věrných poddaných J. M. C., na větším díle tajno není, co nynější duochodové království netoliko v této koruně České ale v jiných všech zemích k ní příslušejících, poněvadž hory k takovému pádu se schylují, na ten čas vynášejí, tak že J. M. C. jakožto králi českému tíž duochodové na samé spravování toho království a vychování komory nevystačují, nad to pak, kdyby král český v zemi souc reputací svou královskou vedle I svého duostojenství zdržeti mohl, skrze což jest se J. M. C. na větším díle vedle jiných nepříležitostí v napřed dotčené veliké a téměř nesnesitedlné dluhy dáti a z toho dvuor svuoj vedle jiných velikých napřed dotčených vydávání vychovávati musel: i jest J. M. C. další milostivá žádost, aby stavové na ty prostředky a cesty pomyslili, skrze kteréž by takové duostojenství krále českého v své starodávní váze zachováno, ano také podle nynějšího běhu a proměny časuov k tomu více duochoduov přičiněno býti mohlo; neb ačkoli předešlí králové čeští netoliko podle duostojenství jim náležitého své vychování míti mohli, nýbrž také podle toho velké války, však ne z duochoduov královských, ale na větším díle z horních vedli, a ty hory tehdáž tak znamenitě šly, že se král český téměř z samých těch duochoduov i s dotčenými vedenými válkami poctivě a duokladně vychovati mohl. K jakému pak zmenšení a řka k dokonalému pádu dotčené hory v Čechách i jiných zemích J. M. C. teď od několika let přišly, to se světle na oko příliš vidí a na ten čas se ze všech hor, kteréž v koruně České jsou, při největším sotva do dvadcíti tisíc kop m. zbíhá, aniž také i ta suma J. M. C. k dobrému přichází, neb netoliko to ale mnohem více na štoly, šachty i jiné k těm podobné horní potřeby; chtějí-li se jinak již psané hory a lid při nich pracující zdržeti, ročně jde, skrze což netoliko na vychování dvoru J. M. C.ale ani na spravování již jmenovaného království Českého a zdržení komorního zpuosobu k užitku a pomoci nic přicházeti nemuož; nad to pak kdyby král český v zemi bytem býti ráčil, kterak by mu, rovnajíc jedny časy k druhým, duostojenství a vyvýšenost královskou podle starobylého zpuosobu na ty samé nynější duochody, by i žádných zbytečných outrat nevedl, vychovati možné bylo, což jeden každý z stavuov sám u sebe uvážiti muože, jestli se mu z těch statkuov a duochoduov, na kteréž sou předkové jeho , živi byli, vedle zpuosobu a běhuov nynějších vychovati muože; a poněvadž královská vyvýšenost a duostojenství jich stavuov vlastní poctivost jest, J. M. C. tím méně pochybovati ráčí, že stavové tuto věc tolikéž sobě opravdovým a upřímným oumyslem poručena míti budou. Při tom jim stavuom J. M. C. milostivě na vuoli dávajíc, chtějí-li oni to jistým osobám, kteréž by k tomu z prostředkuov jich voleny byly, k rozjímání a uvažování poručiti, čili se v tom nejvyšším ouředníkuom zemským, jakž se za času J. M. císaře Ferdinanda, slavné a svaté paměti, v takovéž příčině tolikéž stávalo duověřiti.

Dále, kdež jsou stavové z napřed jim učiněného předložení tomu vyrozuměli, jací sou velicí dluhové na J. M. C. po smrti J. M. císaře Ferdinanda oddílem připadli a kterak jest J. M. C. takových dluhuov ne svévolně neb zbytečně, nébrž, jak se J. M. v tom od jednoho každého pravdivé svědomí dáti muože, z vysoce přinucených potřeb pro obhájení a zachování hranic království a zemí, ano také všemu křesťanstvu k ochraně a dobrému, vysoce přivětšiti musel, což jest pak J. M. C. téměř na předešlých všech sněmích obecních stavuom s lítostí předkládati i také od nich něco pomoci k tomu obdržeti ráčil: i poněvadž již k tomu přišlo, jestliže by J. M. C. z takových vysoce ztížných dluhuov nyní pojednou aneb vždy pořádně v krátkých letech s gruntem zpomoženo býti nemělo, že by J. M. C. vladařství a ouřadu svého císařského a královského vedle duostojenství a vyvýšenosti, kteráž k tomu náleží, bez obzvláštní obtížnosti zdržeti dobře možné nebylo, nevědouce J. M. C. již k zpomožení z toho tak velikého obtíženého břemene při nižádném jiném, než při královstvích; zemích a věrných poddaných svých milých, rady a pomoci hledati, rozváživše J. M. při tom i to, že takových pomocí činiti nic nového a nebývalého není, ale při jiných potentátích, o čemž se napřed zmínka činí, ten zpuosob se také zachovával, že poddaní vrchnostem svým v takových a k těm podobných potřebách a duoležitostech, anobrž i těm, kteříž k tomu pro vzdělání dluhuov svých tak vysoce přinucených příčin jako J. M. C. daleko neměli, z těžkostí jich pomohli, že sou toliko těmi pomocmi předepsaných poddaných svých toho všeho vznikli, čehož se J. M. C. I k stavuom království tohoto Českého, jakožto věrným poddaným svým, když oni k těm bezelstným potřebám a duoležitostem prohlédnou, mnohem více milostivě, otcovsky a nepochybně nadjíti ráčí, jakž pak za to jich dále milostivě žádati ráčí, aby již psaní stavové J. M. C., nemuože-li déle býti, tehdy za deset let pořád zběhlých ku pomoci zaplacení mnoho jmenovaných ztížných a téměř již nesnesitedlných dluhuov mimo ty jiné napřed dostavené pomoci každého roku pořádně puol třetíhokrát sto tisíc kop miš. na polouletní terminy jistotně a zouplna k spravování poddaně svolili, a ač i tato po, moc proti takovým vysoce zvýšeným, nesmírným dluhuom daleko nevystačí, však J. M. C. té naděje býti, že při jiných k témuž království příslušejících zemích podobnú pomoc obdržeti ráčí, když toliko stavové království tohoto jim, vedle J. M. C. k nim, jakožto věrným poddaným svým milým, jisté konečné nepochybné naděje a duověrnosti, při tomto sněmu obecním dobrý, účinný a chvalitebný příklad k následování jich v tom, jakožto hlava na sobě ukáží a dadí, tak aby ti častopsaní ztížní dluhové skrze jednosvornou společnou rovnou pomoc, pokudž nejdřív možné, jeden rok po druhém splacováni byli a J. M. C. naposledy těch docela zbaven moci býti ráčil, těm pak všechněm, kteří sou pro zachování zemí a věrných poddaných J. M. svého jmění upřímným oumyslem propuojčili a bez toho dlouhý čas s velikou obtížností býti museli, víra zdržána, ano i k tomu jim příčina a poňuknutí dáno bylo, aby se od nich v budoucích případitých potřebách (ač toho pán Buoh milostivě uchovati rač) pro ochranu a retuňk zemí a věrných poddaných takovéhož pohodlí dále užiti mohlo, vždy J. M. C. té nepochybné jisté víry a naděje k stavuom, věrným poddaným svým milým, jsouce, že oni podle příležitosti a ourod a zpuosobu jednoho každého kraje netoliko od poddaných svých takovou pomoc svolí, ale tolikéž s přičiněním opravdovým jejich vlastních jmění, pokudž nejvýš možné, litovati nebudou a k tomu takové cesty a prostředky oberou a nařídí, kteříž by bez obzvláštní obtížnosti jednoho každého netoliko snesitedlní a slušnou rovnost vynésti, nýbrž také J. M. C. prospěšni býti mohli; proti čemuž J. M. C. sám od osoby své obzvláštně milostivě nakloněn býti ráčí takové veliké dobrodiní, na kterémž J. M. C. tak řkouc všecken tento časný prospěch záleží, ve všem nejvýš možném milostí svou císařskou zpomínati a nahrazovati, též také své dědice nejmilejší k tomu vésti a otcovsky napomínati, že to týmž zpuosobem činiti a v tom šlépějí J. M. C. následovati mají a budou.

Nad to pak nade všecko jest ještě vždy J. M. C. žádost, aby stavové těch všech příčin a ztížností J, M. C. nahoře doložených se vší pilností povážili a to všecko k srdcím svým, jakž velikost té věci a potřeba bezelstná toho ukazuje a J. M. C. se jim stavuom, věrným poddaným svým milým, s dědici J. M. nejmilejšími v tom ve všem z milostivé upřímné náchylnosti k skutečnému zpomožení z těch všech ztížností duověřovati ráčí, zdravě připustili a což tak stavové, věrní poddaní, v tom ve všem, prohlédnouce k těm nahoře položeným bezelstným příčinám a potřebám, z žádné povinnosti než z věrné a upřímné náchylnosti poddaně svolí, J. M. C. je ráčí podle starobylého obyčeje, že takové dobrovolné svolení stavuov privilejím, svobodám a obdarováním i také starobylým zvyklostem jich na žádnou ujmu a škodu býti nemá, dostatečným reversem milostivě opatřiti.

Jakož jest také na předešlých sněmích obecních J. M. C. s již psanými stavy království Českého strany nařízení a ustanovení řádu válečného pro nenadálé vpády do země, které by se od nepřátel buď Turka neb jiných do království Českého a zemí k němu příslušejících státi mohly, podavše jim toho všeho v spisu, kterak by J. M. C. království a země, nicméně také J. M. C. pánuov bratří arciknížete Ferdinanda a arciknížete Karla Jich M. knížetství, země a poddaní, kdyby toho bezelstná potřeba nastala, se spolčiti, jedna země druhou retovati a sobě pomoc proti nepřáteluom učiniti mohli, nejednou jednání míti ráčil: však jsou se dotčení stavové roku předešlého sedmdesátého též o nařízení válečné a veřejnou hotovost, za dvě létě pořád zběhlé, kteráž se toliko na samé království České a země k němu příslušející, ne na jiné (jakž dotčeno) J. M. C. a Jich M. arciknížecí království, knížetství a země, kdyby toho potřeba nastala, vztahuje, poddaně snesli s dovolením takovým, na jaký zpuosob se dále s J. M. C. strany nejvyššího polního hejtmana a což více k té veřejné hotovosti přináleží, snesení státi má, jakž pak J. M. C. té milostivé vuole býti ráčí s stavy se na tomto nynějším sněmu o to všecko dokonale snésti a srovnati, však se od J. M. C. k tomu (jakž tolikéž J. M. Rakouské země obzvláštní veřejnou hotovost mezi sebou mají) za vysoce duoležitou potřebu býti uznává, aby v J. M. C. a nadepsaných Jich M. arciknížecích královstvích, knížetstvích a zemích jednomyslná veřejná hotovost proti dotčeným všelijakým nenadálým vpáduom od dědičného nepřítele Turka aneb jiným protivníkuom nařízena a ustanovena byla, a tak to všecko jim stavuom, nyní zase znovu, taková vysoce duoležitá a potřebná věc, kterak by J. M. C. a Jich M. arciknížecí země, když by toho, jakž podotčeno, duoležitá, bezelstná potřeba nastala, sobě ku pomoci přispěti a jedna druhou před nenadálou mocí retovati aneb sice všelijakým vpáduom odolati mohlo, k bedlivému uvážení předloženo bylo.

A poněvadž Jich I. arciknížecí, J. M. C. páni bratří nejmilejší, s zeměmi svými, kterýmž se takového nebezpečenství, jako J. M. C. obávati jest, k tomu jednomyslnému srovnání nakloněni jsou, protož J. M. C. předepsaných stavuov, jakožto věrných poddaných svých, za to milostivě žádati ráčí, že na to na všecko bedlivě a zdravě pomyslí a prohlídnouc k těm nahoře položeným vysoce duoležitým potřebám, kteréž by nastati mohly, od osob svých tolikéž k tomu přistoupí a dovolení své dadí, aby z každé země některé obzvláštní rozumné, rozšafné a v tom zběhlé osoby voleny a nařízeny byly, kteréž by dobrým a upřímným oumyslem mezi sebou o těch věcech, jakž toho veliká a duoležitá potřeba ukazuje, dostatečně a obšírně rozjímání a jednání měly, jakým by zpuosobem již psaná veřejná hotovost vuobec nařízena a ustanovena býti mohla, jakž pak J. M. C. vždy ještě stavuov tohoto království milostivě napomínati ráčí, že z prostředku svého takové, jakž dotčeno, rozumné osoby voliti budou a mezi sebou o ně jednomyslně se snesou, aby na jistý den a místo, kteréž by k tomu uloženo bylo, k jiným z J. M. C. a Jich M. arciknížecích zemí voleným osobám vypraveny a takové vysoce potřebné a užitečné věci jednomyslným srovnáním na další ratifikací J. M. C. na místě postaviti mohly, neb J. M. C. toho při knížatech a stavích v zemích k království Českému příslušejících, kterýchž se v té příčině rovně jako jich stavuov království Českého dotýče i také k jich ochraně a dobrému obmýšlí, tím zpuosobem hledati oumysl míti ráčí.

J. M. C. tolikéž se toho zpráva dává, že ta relací od osob k přijímání počtů berničných volených učiněná až posavad ještě k místnému konci přivedena není a v té by se všelijací nedostatcí a reštové za lidmi nacházeti měli, protož potřeba toho ukazuje, aby taková věc tím spíše k vykonání svému přivedena býti mohla. Z těch příčin J. M. C. opět stavuov milostivě žádati ráčí, že o to dostatečné nařízení učiní, aby taková relací při tomto I sněmu k dokonalému vyřízení svému přijíti mohla, a J. M. C., majíc o tom zprávu, v té věci se na něčem jistém ustanoviti moci ráčil. A poněvadž počtové z berní domovních a třidcátého peníze od léta sedmdesátého druhého a 73 ještě přijati nejsou, to stavové tolikéž, aby ti vedle zavření sněmovních přijati byli, naříditi věděti budou.

Podle toho jest také J. M. C. milostivá žádost, aby mnoho psaní stavové nahoře jmenované berníky, kteříž sou obzvláštně vedle berní i jiné duochody, totiž posudní J. M. C. náležející, od výběrčí krajských přijímali a v jistých sumách do ouřadu rentmistrského odvozovali, tudíž také Její M., římské císařové jeden groš z každého sudu piva svolený několik let pořád od jmenovaných výběrčích krajských, nicméně i od měst tolikéž k sobě přijímali a ty osoby, kterýmž na tom posudní J. M. C. ukázáno bylo, spokojili, ale až posavad z toho žádného počtu nečinili, k vykonání takových počtů beze všech dalších odtahuov ještě při tomto sněmu obecním napomenuli a k tomu přidrželi; a aby takové příjmy jich berníkuov dotčeného posudního J. M. C. a Její M. císařové tím lépe vyhledány a za pořádné počteny býti mohly, J. M. C. se na tom milostivě ustanoviti ráčil, někoho k dotčeným osobám od stavuov k tomu voleným z puchalterie komory české přidati a tomu poručení učiniti, aby ten spolu s nimi napřed jmenovaných výběrčí krajských, též také z měst počtu posudního od nich přijatého, kteříž již v též puchalteraj před rukama sou, srovnati a přehlídnouti pomohl. Protož stavové o tom nařízení učiniti věděti budou, aby se již jmenované osoby z prostředku jich k přijímání těch počtuov volené s radami J. M. C. komory české o jistý čas, na kterýž by to předsevzato býti mělo, snesly a též rady komory české to, což jim při tom náležeti bude, naříditi věděti budou.

Stavové také sobě ku paměti přivésti mohou, jaké jest J. M. C. na předešlých sněmích obecních, kteříž teď pořád držáni byli, o ten vysoce potřebný k obecnému dobrému se vztahující artikul strany snešení již jednou o frystuňky horní z obzvláštní milostivé a bedlivé péče k vzdělání vší země, poněvadž toto království České mimo jiné všelijakými kovy horními od pána Boha všemohoucího požehnáno a naděleno jest, s nimi stavy jednání míti a več se při tom hmotného a podstatného uvoliti ráčil, jakž pak i k tomu ze všech tří stavuov jisté osoby sněmem voleny byly, kteréž s J. M. C. radami o to rozjímání a jednání míti i také na to relací svou učiniti měly, ale poněvadž se toho až posavad nestalo a tato věc se tak mnoho a více témuž království nežli J. M. C. k dobrému vztahuje, i také na tom, aby dotčeným horám čím dřív tím líp zase k vyzdvižení spomoženo býti mohlo, záleží, z těch nahoře položených příčin J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby oni týž artikul ihned o tomto nynějším sněmě před sebe vzali a v tom se tak ukázali, aby J. M. C. od nyní psaných stavuov, že líbeznou náchylnost k horám a k těm daruom božím a tak fedruňku obecního dobrého mají, v skutku poznati a k tomu na ty hory, jakž až posavad se z milostivé a otcovské náchylnosti, neohlídajíce se J. M. C. na to, že se to s nemalým ublížením a ujmou duochoduov komorních J. M. C. dálo, tím větší příčinu míti a ještě dále náklad činiti ráčí.

A kdež sou tolikéž v předešlých zavření sněmovních od stavuov některé obzvláštní osoby voleny a k tomu jmenovány, kteréž by strany plavby po Labi, jakby ta v tomto království a v zemích k němu příslušejících k dobrému, vedle toho snešení, kteréž se teď naposledy na sjezdu v Magdeburku stalo, dále předsevzata a konána býti mohla, uvážiti a další zprávu svou o tom dáti měly, však až posavad se toho ničehož, jakž J. M. C. v tom jiné vědomosti míti neráčí, nevykonalo: i poněvadž tato věc, kterouž J. M. C. jim stavuom z milostivé náchylnosti tolikéž ku paměti přivozovati ráčí, k obecnému dobrému této vlasti pro rozmnožení handluov a obchoduov kupeckých se obmýšlí, protož častopsaní stavové království tohoto budou věděti beze všech dalších odtahuov při tomto sněmu takové jednání předsevzíti a jaký v tom oumysl jich bude, v tom se J. M. C. otevříti. J. M. pak C. se v to z milostivé a otcovské náchylnosti uvolovati ráčí, v čem J. M. C. od osoby J. M. tomu všemu radou a milostivým fedruňkem ku pomoci přispěti možné bude, že na žádné práci, péči a nákladu J. M. C. v tom nic sjíti nemá.

Naposledy J. M. C. sobě k milostivé paměti přivésti ráčil, že jsou stavové nejednou toho při J. M. C., aby zase učení pražské k vzdělání a dobrému všeho tohoto království, z kteréhož učení stav duchovní i světský zdržán bývá, tudíž také mnohé osoby z cizích zemí dítky své, kteréž by se řeči české učily, raději do Prahy nežli kam jinam dávaly, zase vyzdviženo býti mohlo, poddaně hledali, k čemuž J. M. C., aby to předsevzato a pokudž nejdřív možné k takovému skutečnému vyzdvižení přivedeno bylo, milostivě nakloněn býti ráčí: protož J. M. C. o tom žádné pochybnosti nenese, že sobě stavové tuto vysoce duoležitou a jim samým požitečnou a prospěšnou věc se vší bedlivou pilností poručena míti budou, tak aby ta vedle poddaných žádostí, pokudž nejdříve možné, s dobrou příležitostí k vyřízení svému přivedena byla; jakž pak J. M. C. od osoby své při tom při všem, což J. M. možné učiniti, k tomu milostivě a otcovsky nakloněn býti ráčí.

A poněvadž jsou již častopsaní stavové, věrní poddaní, tomu, jaké J. M. C. na ně milostivé a otcovské žádosti v několika rozdílných artikulích vzkládati i také co se jich samých k vlastnímu prospěchu vzdělání a dobrému vztahuje, tuto předkládati ráčí, obšírně vyrozuměli: J. M. C. ovšem žádné pochybnosti nenese, že oni stavové sobě tak zdravě k srdcím svým a rozvážení připustí, aby to všeckno k brzkému prospěšnému a dobrému vyřízení přivedeno bylo, což J. M. C. jim stavuom vší milostí svou, tak jakž se jim v tom prvé nejednou od J. M. zakázání stalo, vzpomínati a nahrazovati ráčí.