Sine dato (1573). MS. souč. v archivu českého místodržitelství.

Nejjasnější a nejnepřemoženější římský císaři a uherský, český králi! Pane, pane náš nejmilostivější! Jakož jste V. C. M. nám nejvyšším ouředníkuom zemským království Českého, markrabství Moravského, a landvojtuom Horních i Dolních Lužic, kteříž jsme se sem do Vídně na milostivé obeslání V. C. M., znajíc se milostivé rozkazy V. C. M. poddaně a povolně vyplňovati povinni býti, najíti dali, příčiny takového obeslání našeho v spisu podati poručiti ráčili: ten jsme se vší náležitou uctivostí přijali a nad nedostatkem zdraví V. C. M., v kterémž jsme V. C. M. našli, upřímně a poddaně utrpení nesouce a na pánu Bohu všemohoucím, aby V. C. M. brzce zase k prvnímu zpuosobu dobrého zdraví pomoci ráčil, věrně vinšujíce, toho bychom, aby V. C. M. na sněm obecní k času sv. Martina rozepsaný mezi věrné poddané své přijeti moci ráčili, nejvděčnější byli; ale poněvadž se V. C. M. za příčinami předloženými k tomu času vypraviti možné není, to již při tom zuostati musí.

Ten pak spis nám tak vedle poručení V. C. M. podaný sme společně v bedlivém a pilném uvážení našem měli; a předkem, kdež nám V. C. M. tyto dvě cesty předkládati ráčí, poněvadž se V. C. M. pro týž nedostatek zdraví na dotčený sněm již tak rozepsaný na cestu dáti a ten osobně držeti bezpečné a možné není, mělo-li by od V. C. M. držení nyní psaného sněmu obecního až někdy po vánocích, když časové studení minou a k jaru se schylovati bude, poodloženo býti, čili aby se od V. C. M. Jich M. synové V. C. M. starší, páni naši milostiví, napřed do království Českého vypravili a zatím skrze Jich M. při stavích téhož království, aby ty pomoci prvé svolené ještě za jeden termín trvaly, jednáno bylo: i nejmilostivější císaři! ačkoliv to známe, že na tom, aby se pro zdržení míst hraničních a pomezních v království Uherském a zaplacení lidu válečnému na týchž místech netoliko v dědičném království Českém, ale i v jiných. zemích o další pomoci beze všech průtahuov jednalo, nemálo než vysoce záleží a potřeba veliká, kteráž dobře větší býti nemuože, toho ukazuje, však přivedše sobě ku paměti odpověď, kterouž jste V. C. M. všem stavuom království Českého na sněmu obecním, kterýž léta sedmdesátého prvního u přítomnosti V. C. M. držán byl, na ponížené žádosti jich strany některých obecních téhož království duoležitých i obzvláštních osob potřeb dáti, totiž že V. C. M. při nejprvnějším sněmu to s stavy předsevzíti a k místu přivésti ráčí, což jest od stavuov při minulém sněmu, kterýž léta tohoto skrze Jich M. syny V. C. M., pány naše milostivé, držán byl opakováno a vždy za to, abyste V. C. M. při nejprvnějším sněmu na takové artikule předkem a přede vším jiným jednáním nastoupiti a to k místnému konci s stavy přivésti ráčili, žádáno bylo, což skrze žádné komisaře, ani skrze nadepsané Jich M., syny V. C. M., předsevzato a konáno býti nemuože; a tak myslíce my na ty i jiné příčiny hned nerozumíme, by skrze Jich M. aneb skrze komisaře týž sněm obecní držeti se měl, aby se co platného a užitečného zpuosobilo, nébrž jest se obávati, že by vše daremní a spíše zošklivení ze všech stran a budoucímu jednání sněmovnímu ke škodě nežli k jaké platnosti, kdyby se o žádné potřeby zemské i obzvláštních osob dotýkající, z nichž to některé od drahně let trvají a těmi se vždycky od jednoho sněmu k druhému odkládá, jednáno nebylo, býti muselo, neb by stavové o tom jináče nesmýšleli, nébrž to domnění, že V. C. M., vykonajíc věci své vlastní a obdržíc při nich pomoci, málo o potřeby obecní se starati neb na ty mysliti ráčí, míti mohli. Jaký by pak zlý příklad, kdyby se při nich stavích království Českého nic neobdrželo, v jiných zemích k témuž království příslušejících, kteréž tolikéž od drahně let na vyřízení věcí a potřeb zemských očekávají, v podobných jednáních z toho dán byl, to V. C. M. při sobě zdravě rozvážiti moci ráčí.

A tak z těch ze všech nahoře položených i jiných mnohých slušných příčin, kteréž by k oznámeným ztížnostem přibýti mohly, V. C. M. k tomu jak raditi nevíme a nemuožeme, abyste V. C. M. v království Českém na tento čas jaký sněm bez přítomnosti vlastní osoby V. C. M. držeti dáti míti ráčili; než poněvadž v tom ve všem předně zdraví V. M. C., aby se V. C. M. v tyto nastávající zimy neublížilo, nám všechněm věrným poddaným V. C. M. šetřiti sluší a nejvíc na tom záleží, při nás by se za nejpříhodnější a nejlepší poddaně snášelo, abyste V. C. M. asi týden za masopustu, když již časové teplejší budou, do království Českého na hrad Pražský přijíti a některý den před soudem zemským postním sněm obecní rozepsati dáti a jej držeti ráčili. Jest naděje, když V. C. M. takového jednání sněmovního přítomna býti a vedle toho dotčené potřeby zemské obecní i obzvláštních osob se dotýkající na místě postaviti ráčíte, že se stavové, jakožto věrní poddaní, podle možností svých povolně a poddaně ukáží.

Však kterak a odkud by již psaná místa hraničná a pomezní zatím zdržána a lid válečný záplaty za služby jich docházeti mohl, ačkoliv toho tolikéž vysoce duoležitou potřebu býti známe, aby nyní psaná místa hraničná před tím ouhlavním a krve křesťanské žíznivým nepřítelem Turkem v dobrém opatření stála a lidu válečnému, kterýž takovou velikou nouzi (jakž toho V. C. M, dokládati ráčíte) trpí, placeno bylo; kde by se před držením sněmu obecního a jednáním o to od V. C. M. s stavy peníze na to zpuosobiti mohly, k tomu my nyní hned žádné cesty nevíme ani žádné rady V. C. M. v té příčině dáti nemuožeme, než té nepochybné naděje jsme, že V. C. M., poněvadž by o krátký čas činiti bylo, ty prostředky ještě, tak jakž i nyní vedle V. C. M. milostivého oznámení se stalo, z milostivé a otcovské péče obmysliti věděti ráčí, aby často psané hranice před tím ouhlavním nepřítelem v bezpečnosti zuostati mohly.

Při tom, nejmilostivější císaři! i toho před V. C. M. tejna učiniti nemůžeme, že uvažujíce u sebe tyto nynější ztížné časy, veliké a znamenité škody skrze neourody a jiné případnosti při statcích svých a schuzení poddaných našich, také již od mnoha let a dlouhotrvající téměř ustavičné pomoci a daně, kteréž sme J. M. C. Ferdinandovi, slavné paměti, a V. C. M. až posavad činili proti tomu ouhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva, kteréhož moc čím dále vždy více se sílí a rozmáhá: toho neuznáváme, abychom pomocmi našimi a snad i jiných zemí V. C. M. k takové veliké a znamenité potřebě posloužiti mohli bez další dostatečnější pomoci jiných křesťanských potentátuov a knížat, zvláště pak svaté římské říše, kterýmž téměř více náleží takové těžké a nesnesitelné břemeno obrany všeho křesťanstva na sobě míti, držeti a o ně se starati, nežli nám, kterýmž toho jest nemožné vykonávati; protož by naše ponížené zdání bylo, abyste V. C. M, o to nejvíce a předně pečovati a starati se ráčili, aby stavové svaté říše a jiní potentátové křesťanští, takovou vysoce duoležitou potřebu svou vlastní i všeho křesťanstva k srdcím svým připustíc, pomocí a radou svou dostatečnou, jak by dále moci nadepsaného nepřítele všeho křesťanstva odoláno a země V. C. M. křesťanské zachovány býti mohly, V. C. M. neopouštěli. Což jestli že by se nestalo, jest se obávati, aby tudy pád na všecko křesťanstvo, čehož pane Bože ostříci rač, přijíti nemusel; avšak to všecko dále V. C. M, k milostivému uvážení připouštíme a s tím se V. C. M. s poníženými službami našimi jakožto věrní poddaní poručené činíme.