MS. deskový s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582" v král. českém archivu zemském.

Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, jediného pána Boha všemohúcího. Amen.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženějši kníže a pán, pan Maximilián, římský volený císař, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, z některých důležitých J. M. C., království a J. M. zemí se dotýkajících příčin sněm obecní království tohoto Českého položiti a rozepsati ráčil, a nemohouc J. M. C. vlastní osobou svou pro mnohé, znamenité a pilné J. M. C. vlastní, též také všeho křesťanstva se dotýkající potřeby, nad to pak i pro nedostatek zdraví J. M., kterýmž obtížen býti ráčil, téhož sněmu přítomen býti, na místě svém nejjasnější knížata; pána, pana Rudolfa, krále uherského a kníže Arnošta, J. M. arcikníže rakouské, J. M. C. syny nejstarší, s listem věřícím, všem stavuom svědčícím, milostivě a otcovsky vypraviti ráčil; jakž pak dále předložení J. M. C. takových důležitých a znamenitých J. M. C. a zemí J. M. i všeho křesťanstva příčin a potřeb i také milostivé žádosti a napomenutí J. M. C. v jistých artikulích v spisu od J. M. Kr. a J. M. arciknížecí stavuom podané, to vše obšírně v sobě obsahuje a zavírá. Kdež pak všickni tři stavové království tohoto všecko to společně mezi sebou v pilném a bedlivém uvažování majíce vedle takového J. M. C. předložení a milostivé žádosti i také na snažné bedlivé J. M. Kr. a J. M. arciknížecí toto nejprvnější jednání sněmovní, šetříce poddaně veliké potřeby J. M., všech zemí J. M. C., obzvláštně pak proti tomu ukrutnému víry křesťanské nepříteli Turku k odolávání těch nebezpečenství a těžkostí, kteréž se od něho na J. M. C. království a země, i jiné všecko křesťanstvo, valí, ačkoli při sobě a poddaných svých veliké nedostatky a obtížnosti v mnohých příčinách a zvláště v těchto drahých a neúrodných letech znají, však J. M. C., jako věrní poddaní, pokudž nejvýš možné, náležitě opustiti nemohouce, J. M. C. to, jakž doleji pořád se vypisuje, jsou svolili a na tom se všickni tři stavové snesli.

Předkem, kdež J. M. C. na stavy milostivou žádost vzložiti jest ráčil, poněvadž ta berně domová, předešle proti nadepsanému žíznivému všeho křesťanstva Turku svolená, o vánocích již minulých jest vyšla, též také jiné dvě pomoci, totiž posudní z každého věrtele neb sudu piva čtyři groše a Její M. císařové pátý groš bílý, nicméně třidcátý peníz z prodaje všelijakých věcí při svatých Medardu a Vítu nejprvé příštích vycházeti budou, aby takové všeckny tři pomoci, cožkoli ty vynésti budou moci, stavové J. M. C. až do sv. Bartoloměje, nejprvé příštího, na zpuosob v předešlých dvou zavřených sněmích obsažený na zaplacení lidu válečnému, kterýž se v místech hraničných a pomezních k obraně všeho křesťanstva drží, svolili: protož na takovou milostivou J. M. C. žádost, uznávajíce tu výš dotčenou znamenitou potřebu, v takové všeckny tři pomoci J. M. C. všickni tři stavové z poddané a ponížené lásky do výš jmenovaného času sv. Bartoloměje, nejprvé příštího, na zpuosob ten a takový, jakž nížeji položeno jest, z své dobré a svobodné vůle se uvolili.

Totiž, aby ta berně domovní z jednoho každého domu aneb chalupy, buď veliké aneb malé, v kterých lidé bydlí, krom samých kovářských a ovčáckých chalupí, též lázní ve vsech, na kterýchž by lidé hospodáři osedlí nebyli, ode všech lidí osedlých a stavu panského a rytířského i také městského, též osob duchovních v tomto království poddaných, tolikéž z panství J. M. C. a měst i Její M. císařové, kteříž by městečka neb vsi buďto k obci, k duchovenství neb osob, jakžkoli co na pozemských statcích, měli a drželi, nicméně z panství Hradeckého, hrabství Kladského a panství Loketského. po desíti groších českých; od Pražan pak i jiných měst svobodných královských v tomto království podle sečtení jednoho každého města i s předměstími domův, rozvrhnouc to tak, aby jako z každého domu po čtyřidcíti pěti groších českých učinilo a vynésti mohlo; též také z domův panských, rytířských, duchovních, v městech Pražských i v jiných městech J. M. C., též i Její M. císařové tolikéž po čtyřidcíti pěti groších českých. Nicméně od farářův na panstvích a statcích J. M. C., též panských a rytířských, osob duchovních, městských a v městech Pražských i jiných v království Českém a v městečkách, ve vsech, kteřížkoli na farách jsou, a kdež by pak faráře nebylo, tehdy od osadních a kostelníkův též fary po pul kopě gr. českých vybráno a spraveno, také ode všech nápravníkuov, dědinníkův, svobodníkův a dvořáků vedle spravedlivých šacuňkův z statku jednoho každého, a tak z každé kopy grošuov českých půl páta peníze českého složeno býti má. Kdož pak z osob kteréhokoli stavu peníze na úrocích mají, od těch z jednoho každého tisíce kop grošuov českých puol třetí kopy grošuov českých konečně při času sv. Bartoloměje, nejprvé příštího, tolikéž vybráno a nejvyšším berníkům království Českého podle listův přiznávacích dáno a vypraveno [býti má]; a tak se při tom při všem i strany ležákuov v nájemních pokojích, též také podruhuov a čeledi přístavní, tím vším zpuosobem a pod těmi všemi pokutami i také výminkami, jakž o jedné každé věci na minulém sněmu obecním, kterýž léta 71 v pondělí po svátosti držán byl, tolikéž v jaký rozum list přiznávací jeden každý sám od sebe a jménem svým a ne žádný jiný na místě jeho dáti, s tím při tom toho, jestli jest kdo co z lidí více přikoupil aneb uprodal, dokládáním, nařízeno a vyměřeno jest, beze všeho umenšení zachováno bylo. A poněvadž strany krajiny Chebské vedle jistého artikule na minulém sněmu J. I. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. C. toho, jaké by pomoci J. T. C. proti nepříteli Turku dotčení obyvatelé Chebští vedle stavuov království tohoto Českého činiti měli, uvážiti neráčil: protož stavové J. M. C., o tom poddané připomenutí činíce, poníženě prosí, aby J. M. C. bez prodlévání to tak, jakž výš dotčeno, na místě a konci postaviti ráčil, aby v těch daních a berních od nich jednostejná rovnost s stavy království tohoto zachována byla.

Jakož také dotčeným minulým sněmem o židech v království tomto; kde ti jacíkoli v městech Pražských i jiných, též pod kterýmkoli pánem jsou, coby jedna každá osoba z týchž židův z hlavy dáti měla, jest nařízeno bylo: protož dále také jeden každý žid, kterémuž na dvaceti let jest, aneb že by ženatý byl, jeden zlatý uherský aneb čtyřidceti pět grošův českých, a ten kterémuž by dvadceti let nebylo až do desíti let stáří byl, toliko dvadceti puol třetího groše českého, všelijakého fortele a obmyslu v tom se uvarujíc, pod pokutou a trestáním tolikéž při času sv. Bartoloměje aby dáti a spraviti povinnen byl.

Strany pak třidcátého peníze, poněvadž prvé svolený o svatém Vítě nejprvé příštím vyjíti má, ten tolikéž, počnouc zase ode dne sv. Víta nejprvé příštího, ze všech a všelijakých věcí, což by kdokoli z osob stavuov panského, rytířského a městského, duchovních a poddaných jich, i všelijakých obecních lidí, na čemkoli, kdežkoli a kolikrátkoli do třidcíti peněz malých prodal, kromě prodajův a zástav statkův, též také pšenic a ječmenův k vaření piv prodávaných, až do toho dne sv. Bartoloměje nejprvé příštího dáván, vybírán a skládán, a při témž času sv. Bartoloměje s listy přiznávacími berníkům od stavuov tímto sněmem voleným na hrad Pražský aby dodán a zouplua odveden byl. A tak při vybírání a spravování toho třidcátého peníze všelijak tak a pod těmi všemi pokutami, jakž o tom jisté to nařízení sněmem léta 71 minulým v sobě obsahuje, skutečně zachováno býti má.

Co se pak posudního dotýče: všickni tři stavové království tohoto jsou to sobě ku paměti přivésti pominouti nemohli, i také v předešlé sněmy s pilností nahledše to nacházejí, že takové posudné na vychování J. M. C. dvoru, kterýmž by J. M. pro mnohé důležité a znamenité potřeby osobou svou císařskou v tomto království býti a milostivě zůstávati, a pakli by kdy z příčin velikých a znamenitých nijakž se trefiti nemohlo, tehdy J. M. C. syna J. M. nejstaršího, totiž J. M. arcikníže Rudolfa a již krále uherského, pána našeho milostivého, aby na místě svém v království tomto milostivě zanechati ráčil, jest svoleno bylo. Protož nicméně též posudné, poněvadž to prvé svolené již při času sv. Medarda nejprvé příštího vyjde, zase, totiž z každého věrtele piva bílého i ječného J. M. C. po čtyřech groších českých a Její M. císařové po jednom groši českém, cožkoli toho od téhož dne sv. Medarda léta tohoto až do svatého Bartoloměje potom nejprvé příštího se sejde, zůstavují a poddaně svolují; kteréžto posudné také tímto vším způsobem se říditi, vybírati a tak do častopsaného času sv. Bartoloměje, nejprvé příštího, konečně vejběrčím v jednom každém kraji, kteříž na tento čas voleni a nařízeni jsou, a v městech Pražských i v jiných krajích z poručení J. M. C. nařízeným osobám pod těmi všemi pokutami, prvé položenými, časně od jednoho každého složeno a odvedeno, a též Její M. císařové ten pátý groš týmž berníkuom odvozován býti má.

A tak na týž způsob stavové to posudní svolujíce, všickni stavové J. M. C., jakožto císaře a pána svého nejmilostivějšího, ve vší poddanosti velice a poddané prositi nepřestávají, aby J. M. C. z mnohých důležitých příčin osobou svou císařskou v tomto království, pokud nejvýše možné bude, býti a milostivě zůstávati ráčil; a pakli by vždy nijakž z příčin nastalých to tak pro vše časy býti nemohlo, všickni tři stavové království Českého J. M. C. se vší poddaností poníženě prosí, poněvadž z milosti pána Boha všemohúcího již k tomu přišlo, že J. M. král Rudolf z Hišpanie do těchto zemí se šťastně a ve zdraví navrátiti ráčil, nad čímž stavové, pána Boha chválíc, nemálo potěšeni jsou, aby, J. M. C., kdyby tak osobně v tomto království sám moci býti neráčil, J. M. Kr. krále Rudolfa, jakožto J. M. C. nejstaršího syna za pána a budoucího krále českého sem do království Českého, coby nejdříve býti mohlo, milostivě podati a zůstaviti ráčil, tak aby J. M. Kr., majíc sobě od J. M. C. rady, osoby národu českého; tak dobře pod obojí jako pod jednou způsobou v rovnosti přidané a nařízené, které by J. M. Kr. v jazyku a řeči české, i také v pořádcích, řádích, právích a zřízení zemském království tohoto povědomy dobře jsouce, uměly a věděly jak spraviti, a tak J. M. na místě J. M. C. všeckny věci království tohoto Českého s takovými přidanými a nařízenými radami a osobami českými, však každého času s jistou vědomostí a povolením J. M. C. v nepřítomnosti J. M. C. v království tomto, bohdá pobožně, spravedlivě, křesťansky a dobře spravovati a říditi ráčil.

A jakož také J. M. C. stavům mezi jiným to milostivě předložiti jest ráčil, kterak by znamenité reštanty starých berní od padesátého druhého až do šedesátého devátého léta minulého se nacházeti měly, J. M. C. milostivě stavův žádajíc, aby mezi sebou to nařízení učinili a na ty cesty nastoupili, kterak by ty staré reštanty berní na těch, kteří jsou ji posavad spraviti zanedbali, dosaženy a do jistého času odvedeny i také nevykonali berniční počtové k místnému konci přivedeni býti mohli: což tak stavové v bedlivém a pilném uvažování mezi sebou majíce jiné žádné lepší a dokonalejší cesty jsou najíti mimo to nemohli, než jakž o tom o všem na minulém často dotčeném sněmu, kterýž léta 71 držán byl, jest nařízeno a s dostatkem netoliko těch starých berní ale i vnově svolené, kdož by jí časně nesložil, jak toho na statcích i osobách dobýváno býti má, jest opatřeno, jakož pak již na nemalém díle jest to od nejvyšších berníkuov předsevzato; v čemž dále všickni tři stavové jsou se snesli, aby vedle takového předešlého sněmem nařízení to skutečně od nejvyšších berníkuov, a pakli jsou kterého roku berníci volení všickni tři smrtí z světa sešli, tehdy od prokurátora J. M. C., tak jakž prvé o tom dotčeným sněmem vyměřeno jest, předsevzato, nešanujíc v tom žádného, k místu a konci hned konečně beze všeho prodlévání přivedeno bylo, tak aby takové restanty zvyupomínány a ty k dobrému J. M. C. aby doodvedeny býti mohly; nicméně počty s osobami, kteréž tímto sněmem ode všech tří stavův k takovým počtům jsou voleny, [aby učiněny byly], zejména těmito: s Jindřichem z Valštejna a na Dobrovici, J. M. C. radou, Zdeňkem z Vartmberka a na Buštěhradě, J. M. C. radou a hejtmanem Nového města Pražského, Jiříkem Bořitou z Martinic a na Smečně, J. M. C. komorníkem, Ladislavem mladším z Lobkovic na Zbiroze, Trenčíně a Lindavě z pánův; Janem Vchyňským ze Vchynic na Nalžovech a Jenči, J. M. C. radou a kraječem, Ctiborem Sluzským z Chlumu a na Tuchoměřicích, Janem Jablonským z Jablonné a Vojtěchem starším Vřesovcem z Vřesovic z vladyk, a Filipem Redlfesterem z Vildrštorfu, Janem Kutovcem z Ourazu, měšťany Starého města Pražského a Mikulášem Růží z Vorličné a Matoušem Masopustem, měšťany Nového města Pražského.

A s kterými osobami z stavův o dluhy jim povinné i také berně a posudné, za těmi příčinami zadržalé, ještě posavad v komoře J. M. C. oučet se jest nestal: z těch jeden každý aby se hned, coby nejdříve býti mohlo, v komoře J. M. C. české dal najíti a na takové oučty v též komoře české při přítomnosti osob napřed jmenovaných s přítomností od J. M. Kr. a J. M. arciknížecí na místě J. M. C. též osob k tomu nařízených nastoupil a to k místnému konci sobě přivedl, tak aby jeden každý, při lom by se to, že více berně neb posudného, než dluhu jeho jest, za sebou zadržal, našlo, co v jistotě dodati a složiti věděl; a komuž by pak nad ty restanty dluhu za J. M. C. více zůstávalo, J. M. C. o tom, aby každý zaplacen býti mohl, milostivě poručiti ráčil.

A jestliže by pak s kým na jakém nedostatku, jistém a slušném odporu co toho býti chtělo, v to J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými milostivě nahlédnouti a uvážiti moci ráčí, při čemž by jeden každý zuostaven býti mohl. Avšak jestliže by pak J. M. C. do budoucího sněmu v tomto království býti neráčil, tehdy aby ouředníci a soudcové zemští, v to sami nahlédnouc, k spravedlivému místu a konci přivésti mohli.

Co se pak berně domové léta 70. a 71. svolené, že by ta zouplna do sedmdesáti pěti tisíc kop grošuov českých, jednoho i druhého roku J. M. C. odvedena nebyla, dotýče: stavové v té příčině na minulém sněmu J. M. C., kudy při tom schází, poddanou zprávu jsou dali, i také při nynějším sněmu J. M. Kr. a J. M. arciknížecí to poníženě předložili; a nicméně ještě všickni tři stavové na tomto jsou se snesli, aby ty osoby výš dotčené k počtům volené podle těch od J. M. Kr. a J. M. knížecí na místě J. M. C. nařízených, coby takové sumy na těch sedmdesáti pěti tisících kopách gr. českých berně i s restanty výšeji nad touž sumu sedmdesát pět tisíc kop grošuov českých přebíhalo aneb se nedostávalo, bedlivě vyhledajíce, o tom o všem J. M. Kr. a J. M. arciknížecí i také stavům pro jistší a gruntovnější tomu vyrozumění zprávu svou daly. Coby pak za kterýmikoli osobami z stavův takových berní nespravených se našlo, ty aby beze všech odtahův tím vším způsobem, jakž o tom předešlým sněmem vyměřeno jest, k vyupomínání přivedeny byly.

A za berníky k tomu terminu sv. Bartoloměje nejprvé příštího stavové, poněvadž krátký čas jest, též ty předešlé k minulému roku 72 volené, totiž z stavu panského Joachyma Novohradského z Kolovrat na Košatkách a Želenicích, z stavu rytířského Hendrycha Štampacha z Štampachu a na Hostivici a z stavu městského Mistra Nikodéma z Paumberka jsou volili; kterýmžto berníkům za práci jich z též berně dáno býti má osobě stavu panského jedno sto pětmecítma kop grošův českých, osobě stavu rytířského jedno sto kop grošů českých, osobě stavu městského padesáte kop grošův českých.

A nicméně také vybírání posudného v krajích stavové při osobách těch prvním sněmem volených a povinnosti jich J. M. C. a stavuom prvé již učiněné a při všech těch pořádcích vyměřených zůstavují, a výš dotčení nejvyšší berníci, též také vejběrčí po krajích listův přiznávacích pod žádného jiného jménem, než toliko zejména od jednoho každého toho pána, z jehož statku berně domovní, třidcátý peníz i posudné se dává, přijímati nemají.

A kdež také J. M. C. při minulém sněmu na ponížené žádosti stavův strany některých obecních tohoto království Českého důležitých potřeb jednání a na místě postavení tu milostivou odpověď dáti a stavuom na nejprvnější sněm, že J. M. C. s stavy to předsevzíti, aby to k místu a konci přivedeno bylo, ukázati ráčil: o čež při témž nejprvnějším, to jest nynějším sněmu, pro nepřítomnost J. M. C. za příčinami spočátku dotčenými se jest nic jednati nemohlo, protož stavové J. M. C. vždy poníženě prosí, aby J. M. C. při nejprvnějším sněmu, osobou svou císařskou přítomen jsúc, na takové artikule předkem a přede vším jiným jednáním nastoupiti a to k místnému konci s stavy přivésti ráčil; a nicméně v tom času, vedle předešlých J. M. C. odkladův, aby se nižádné překážky nedálo.

Také všickni tři stavové to milostivé J. M. C. strany nařízení veřejné hotovosti i také z prostředku svého nejvyššího hejtmana polního volení a napomenutí v bedlivém rozjímání a uvažování majíce, jiného najíti nemohou, než že týmiž stavy při tom nic jest nesešlo a jim stavům bez přítomnosti J. M. C. v království tomto hejtmana nejvyššího polního voliti náležité nebylo a není, než poněvadž minulým sněmem na to, kteroukoli J. M. C. s nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. C., osobu z. obyvatelův království tohoto oblíbiti a voliti by ráčil, že to při tom tak zůstati má, jest to vztaženo, protož stavové ještě při tom toho zůstavují, kdyžbykoli J. M. C. nejprvé mezi tímto časem a svatým Bartolomějem nejprvé příštím v tomto království býti ráčil, aby J. M. C. s dotčenými nejvyššími ouředníky a soudci zemskými, též radami J. M. C., to strany volení nejvyššího hejtmana polního, z čehož by potom také ty jiné řády o veřejné hotovosti se udělati mohly, předsevzíti a k vykonání svému, tak jakž týž artikul sněmovní to v sobě obsahuje, přivésti ráčil.

A jakož jest J. M. C. v často psaném předložení sněmovním naposledy stavům strany mince milostivé připomenutí učiniti ráčil, že jsou přes jistá nařízení a zapovědění od některého času až posavad ještě kupci a handléři, zvláště Vlaši a židé, zlé mince do království tohoto náramně mnoho navezli, tu za dobrou vyvexlovali, potom zas touž dobrou minci do Vlach i do jiných zemí zanesli a dále na lehčejší minci s nemalým ziskem svým zvexlovati dali a čím dále vždy více se to rozmáhá, čemuž aby dále překaženo a k vybytí takové zlé mince, dobré pak v tomto království zachování pomoci se mohlo, J. M. C. některé prostředky a zdání J. M. stavům v spisu podati jest ráčil: kdež pak stavové to všecko v pilném a bedlivém uvažování mezi sebou majíce, ačkoli to J. M. C. v obzvláštním spisu milostivé zdání dostatečné příčiny, kterými by takový neřád v vezení a vnášení zlé mince do království tohoto a proti tomu dobré a hodné vynášení i také pakamentův vyvozování přetržen a dokonce zastaven býti mohl, v sobě obsahuje, ale aby tak to všecko předsevzato, na to ve všech příčinách nastoupeno býti mělo a dobrý průchod svůj vzíti mohlo, na tento čas stavové toho při sobě jsou najíti nemohli.

Avšak nicméně znajíce toho čas a velikou potřebu J. M. C. a tohoto království i také jiných zemí J. M. býti, aby vždy nějaký skutečný začátek toho, kudy by se takové zlé mince sem do země vnášení, jiné pak dobré i také stříbra a zlata do cizích zemí vynášení a vyvozování překaziti mohlo a zastaveno bylo, na tom jsou se všickni tři stavové snesli: předkem, poněvadž se to zřetedlně shledává, že od toho času snížení tolského groše dvěma krejcary méně z tohoto království do cizích zemí čas po času skrz kupce a handléře rozličných národův se vynášejí a jinde drážeji vydávají, protož aby ihned ode dne zavření sněmu tuhoto vedle prvního způsobu zase takoví groši tolští podle zrna a stříže císaře Ferdinanda J. M., slavné paměti, též také i jiní tolaři, kteří by se v hodnosti stříbra, zrna a stříže s výš dotčenými císaře Ferdinanda J. M. srovnávali, jakožto J. M. kurfiršta saského, biskupa salcpurského a jiní, jeden každý po třidceti groších českých, každý groš po sedmi penězích bílých počítajíc, platili, vydáváni a bráni byli. A J. M. C. stavové poníženě za to prosí, aby J. M. C. se s stavy tohoto království snésti a k tomu milostivě dovoliti a skrze mandáty J. M. to, kteří by tak jiní tolaři v hodnosti a v zrnu, jakž dotčeno, těm císaře Ferdinanda J. M. rovní byli, vysvětliti a vyhlásiti, též také po všech mincech v království tomto a zemích k němu příslušejících naříditi ráčil, aby po tento čas zase již mince, totiž tolar, na jmenované zrno a stříž v takové hodnosti po třidcíti groších českých a puol tolaru po patnácti groších českých, též čtvrt tolaru po puol osmu groši českém, menší pak mince, jako groše po sedmi penězích bílých, bílé a malé peníze, bita byla, a jiná pak, jako po šedesáti krejcařích, po třidcíti, po desíti, po dvou a po jednom krejcaru, více vnově mimo první, již po tento čas vyšlou, se nedělala; než což takové mince, tak na šedesáti, třidceti, desíti, dva a jeden krejcarův v království tomto až posavad zděláno jest, a tolikéž groše saské po desíti krejcařích, na nichž ráz anjela stojí, ty předce tak při tom zůstati a v té míře, nicméně groš široký starý český a tolikéž groš rakouský, kteříž v hodnosti groši českému rovni jsou, po devíti penězích bílých, i také peníze bílé a malé, v tomto království prvé bité, brány býti mají.

Jiné pak všeckny a všelijaké cizí mince, mimo ty výš jmenované, aby od žádného více v tomto království brány a vydávány nebyly, ale ty od jednoho každého z obyvatelův království tohoto, kdož by té co měl, konečně do sv. Jakuba nejprv příštího ven z země vybyty byly. Pakli by kdo přes ten čas sv. Jakuba takovou cizí minci, po kterémžto času již nic více platiti a vydávána býti nemá, co za sebou a za jakýmižkoli příčinami zachoval, tehdy bude ji moci do mince J. M. C., buďto v Praze neb na Hory Kutny, aneb do Jochmstala, též na Budějovice české donésti, kteráž jednomu každému vedle hodnosti a valvování dobrou bernou mincí zvexlována a tu v jedné každé J. M. C. minci na tu nahoře jmenovanou minci zmincována býti má.

Mimo tu pak minci cizí až posavad do tohoto království vnešenou, po dnešní den kdožbykoli buď z obyvatelův království tohoto aneb jiných cizozemcův, kupcův a handléřův, jakéhokoli národu, tolikéž židův domácích i z jiných zemí, takovou zapověděnou a cizí minci pod jakýmkoli způsobem a obmyslem neb ukrytím vezl nebo nesl a s ní na číchž koli gruntech postižen byl, tomu každému aby pobrána a díl té jeden do komory J. M. C. české, druhý pánu toho gruntu, na kterých by kdo tak postižen byl, a třetí tomu, kdož by jej v tom vyhledal a postihl, náležel a toho tak se beze všeho odpuštění užiti mohlo.

Nicméně také co se vození ven z země pagamentu dotýče, kdožbykoliv také v tom, že by co toho od stříbra a zlata ven z země vezl aneb nesl, byl postižen, aby se k němu vším tím způsobem vedle předešlého o tom s jistými pokutami nařízení skutečně zachováno bylo.

A také všickni tři stavové J. M. C. poníženě prosí, aby J. M. C. to všeckno, což se strany mince i také pagamentu nadpisuje, skrze mandáty J. M. po království tomto i jiných zemích k tomu příslušejících, pokudž nejdříve býti může, rozepsati a vyhlásiti, a tak to škodné J. M. C. království tohoto a jiných zemí J. M., nežli by to dokonce nejvýš se rozmohlo a země takovými zlými mincemi naplněna byla, přetrhnouti a skutečně zastaviti ráčil.

A jakož jsou sobě stavové to ku paměti, totiž sněm obecní, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 69 v pondělí po moudrosti boží strany vyslání na meze a hranice království tohoto, o kteréž s markrabstvím Moravským, knížetstvím Slezským, markrabstvím Horních i Dolních Lužic, též také s arciknížetstvím Rakouským, s biskupem salcpurským rozepře jsou se staly, přivésti nepominuli, jakž týž artikul, jak se v té ve vší věci s listem přitištění pečeti zemské osoby ode všech tří stavův království Českého k tomu zvolené a nařízené chovati mají, v sobě šíře obsahuje a zavírá: při tom toho zuostavují a aby to k svému vyřízení tím dřív přišlo se snášejí.

A nyní pak opět na tomto sněmě vznešeno jest na všecky tři stavy od Jiřího hraběte z Gutnštejna a na Ryzmburce a Šebestiána Planského z Ziberka a na Velharticích, kterak by osvícené kníže pán, pan Albrecht kníže bavorské jim přes meze do království tohoto na grunty jich vlastní vkládati se měl, jakž též vznešení jich plněji svědčí: i k týmž vzniklým rozepřem a odporům mezi nahoře dotčeným knížetem a Jiřím z Gutnštejna a Šebestiánem Planským volili jsou stavové Krištofa z Roupova a na Pořičí, Mikuláše z Lobkovic a na Chyšech z pánuov, a Umprechta Černína z Chuděnic a na Chuděnicích, Albrechta Glaubnara J. M. C. hejtmana na Jochmstále z vladyk, aby ty osoby předešlým i tímto sněmem volené a nařízené tu všecku moc měly a míti mají, jakž týž artikul sněmovní o tom šíř ukazuje, neb jest v tom plná a celá všech tří stavův království Českého vůle.