MS. souč. v arch. města Prahy.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, od stavuov království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k dnešnímu dni a k tomuto sněmu obecnímu, od J. M. C. rozepsanému a položenému, sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí: ačkoliv by J. M. C. milostivě k tomu nakloněn byl jich stavuov rozpisováním a držením takových obecních sněmuov pro uvarování outrat milostivě šanovati, ale z mnohých a vysoce duoležitých příčin pro obranu a zachování J. M. C. království, zemí a věrných poddaných milých před ouhlavním, dědičným a žíznivým krve křesťanské nepřítelem Turkem nemohl jest J. M. C. na ten čas nikterakž pominouti tohoto sněmu v království Českém rozepsati a držeti dáti. Kteréhožto sněmu ač by J. M. C. vlastní osobou svou přítomen býti a na tom všelijaké vysoce duoležité všeho tohoto království se dotýkající obecní potřeby, kteréž na vlastní osobu J. M. poodloženy jsou a až posavad nevyřízené zůstávají, k místu a konci přivésti, k tomu milostivě nakloněn a té jisté vuole býti ráčil, však jsou v tom čase netoliko mnohé znamenité a pilné J. M. C. vlastní, též tak všeho křesťanstva a věrných poddaných milých se dotýkající potřeby připadly, ale nad to výše nedostatek zdraví J. M. C., v kterémž J. M. drahný čas pořád trvati a tím poněkud až posavad obtížen býti ráčí, tomu jest na překážku, tak že se J. M. C. obzvláštně pak v tyto již dosti dlouhý čas ustavičně trvající tuhé zimy pro uvarování něčeho nebezpečnějšího, což by z toho J. M. dále přijíti mohlo, na cestu dáti nikterak se netrefilo. Neb kdyby na J. M. C. ještě větší nedostatek zdraví, čehož by J. M. stavové, jakožto věrní poddaní, bez pochyby neradi přáli, připadl a J. M. C. na též cestě, nemocen tak jsouc, zuostati musil, tehdy mohou to při sobě sami zdravě rozvážiti, že by dotčený sněm obecní rozepsaný a nyní předsevzatý k odkladu přijíti, též také outraty a práce jim stavuom ke škodě daremné býti, ano i čas k zmaření přijíti musel. Z těch příčin J. M. C. k stavuom, jakožto k věrným poddaným svým, té konečné naděje býti ráčí, že nad tím, poněvadž se dotčeným osobním příjezdem J. M., tak jakž se na tom J. M., bude-li v tom vuole pána Boha všemohoucího, konečně ustanoviti ráčil, o něco málo až do jara neb léta nejprv příštího, když toho čas příležitý a povětří k tomu sloužiti bude, k vyřízení těch na J. M. C. odložených předních věcí a artikuluov poprodlí, žádné ztížnosti neponesou, nýbrž s tím spokojeni budou.

Však aby proto zatím vždy předce za příčinami dole položenými jmenovaný vuobec rozepsaný a vyhlášený sněm obecní pruochod míti a držán býti mohl a stavové, jakožto věrní poddaní, strany zbytečných jízd a outrat slušně sobě co ztěžovati neměli, ráčil jest J. M. C. na místě svém nejjasnější knížata a pány, pány Rudolfa krále uherského a Arnošta, arciknížata rakouská, syny své nejstarší, tak jakž v sobě list věřící na J. M. Kr. a J. M. arciknížecí dotčeným všem stavuom svědčící obsahuje, milostivě a otcovsky vypraviti, tak aby J. M. Kr. a J. M. arciknížecí stavové, jakožto věrní poddaní, jak J. M. vlastním i všech království a zemí, tak také jich samých a zemí k témuž království připojených potřebám nastalým, vyslyšíc, vyrozuměti mohli, a J. M. C. o stavích žádné pochybnosti nésti neráčí, než že se k J. M. Kr. a k J. M. arciknížecí ve všem povolně a poddaně ukáží a to všecko, což jim tuto od Jich M. na místě J. M. C. předloženo bude, rozvažovati a mezi sebou, jako by tu J. M. C. sám osobou svou přítomný byl, tak jakž jsou to prvé vždycky, jako věrní poddaní, činívali, fedrovati budou, a tak jiným zemím, k témuž království příslušejícím, při kterýchž J. M. C. týmž zpuosobem toho hledati dáti oumyslu jest a o nich žádné naděje jiné býti neráčí, než že se v tom podobně jim stavuom království Českého povolně a poddaně ukáží, dobrý příklad na sobě dají, tak aby se to J. M. C., všemu křesťanstvu, královstvím, zemím a vlastí jich samých k dobrému, užitečnému a prospěšnému schylovati mohlo.

Předkem pak J. M.C. o tom pochybovati neráčí, že stavové, jakožto věrní poddaní, v dobré paměti své mají, co jest jim na předešlých a teď naposledy minulých sněmích, kteříž držáni byli, obšírně se vším dostatkem od J. M. C. milostivě a otcovsky předkládáno bývalo, jaký jest veliký a téměř nesnesitedlný náklad na ten až posavad ustavičně trvající válečný zpuosob a na osazování a opatrování míst hraničných a pomezních v království Uherském hned od počátku kralování a panování J. M. C. šel a až posavad ještě vždy předce jde, načež J. M. C. netoliko své vlastní statky komorní vynaložiti a rozzastavovati, nébrž také velikých sum peněz při nich stavích na díle a nad to pak při jiných obzvláštních osobách v jiných zemích pod ztížné ouroky a někde ze sta po osmi a po desíti i více, mimo ty dary, kteréž na to s nemalou škodou J. M. jdou, z přinucení vypuojčiti a nad to pak znamenité a téměř nesnesitedlné dluhy po smrti J. M. císaře Ferdinanda, slavné a. svaté paměti, kteříž až posavad za příčinou rozptýlení týchž statků komorních k zaplacení přijíti nemohli, na se přijíti museti ráčil; k tomu také lidu válečnému na hranicích a místech pomezních na větším díle dobře více nežli od dvadcíti měsícuov služba neb žoldové jich zaplaceni nejsou, čehož se do několikráte sto tisíc zbíhá a takové těžké břemeno dotčených dluhuov den ode dne vždy více a více roste a se rozmáhá, že by naposledy tomu odolati nikterak možné nebylo, a těch J. M. C. samému, bez pomoci stavuov království Českého a zemí k němu příslušejících i jiných J. M. C. poddaných věrných milých pomoci a k tomu přičinění (jakž sobě to z předešlých jim častokrát dostatečně a obšírně na minulých sněmích obecních učiněných předložení sněmovních ku paměti přivésti a rozvážiti mohou) zaplatiti možné není. A poněvadž takoví všickni dluhové toliko pro dobré dotčeného království Českého i jiných zemí k němu příslušejících též také zachování, ochranu a retuňk všeho křesťanstva a věrných poddaných zděláni jsou, nemohl jest J. M. C. nikterakž pominouti nežli z vysoce duoležitých pilných příčin a potřeb to zase stavuom poněkud ku paměti dáti přivésti.

Kdež jsou pak stavové na milostivé a otcovské hledání toho při nich od J. M. C. na minulých dvou sněmích obecních, kteříž na hradě Pražském léta 70 a 71 držáni byli, berni domovní (jmenujíc však J. M. C. jistou sumu každého terminu k konečnému položení a spravení po dvě létě pořád zběhlé a na třetí rok, bez jmenování jisté sumy, berni z domuov, což by se jí sešlo, tak jakž svolení a snesení sněmovní v sobě to šíře obsahuje) na pomoc proti již psanému nepříteli všeho křesťanstva Turku, posudní pak z každého sudu piva ku pomoci vychování dvoru J. M. C. čtyry groše, též také Její M. římské císařové pátý groš a potom na zaplacení těch ztížných dluhuov [třidcátý peníz] z věrné poddanosti a náchylnosti svolili, kteréžto svolení na onen čas J. M. C. od nich stavuov milostivě přijíti ráčil, jakž pak táž pomoc proti nepříteli Turku na ochranu a retuňk J. M. C. království, zemí a věrných poddaných obrácena jest a toho vždy duoležitá a bezelstná potřeba ukazuje, aby již jmenovaná místa pomezní a hraničná pro nenadálé ouklady a vpády dotčeného lstivého nepřítele Turka a odjetí neb vybojování těch lidem válečným ustavičně osazena a opatřena byla; čemuž J. M. C., bez skutečné pomoci a přičinění k tomu stavuov a věrných poddaných, k těm velikým a ztížným vydáním, kteráž J. M. C. po tato všecka léta kralování a panování svého na sobě míti ráčil, jakž nahoře dotčeno, odolati nikterakž možné není.

Ty pak svrchu jmenované naposledy od stavuov z poddané a věrné náchylnosti svolené pomoci všecky, totiž berně domovní o svátcích minulých vánočních již vyšla a posudní o svatém Medardu, též také třidcátý peníz o svatém Vítu, nejprv příštích, vše měsíce Juni, jinak června, léta tohoto 7 vycházeti budou; kterýchž to pomocí mnozí z předepsaných stavuov království Českého díluov svých, což jim vedle zavření sněmovních a obecního svolení dáti přišlo (tak jakž se J. M. C. milostivě a jistotně nadíti ráčil), netoliko nedali a nespravili, ale mnozí z nich ani se k nim ještě nepřiznali, takže J. M. C. na touž pomoc proti Turku předešlého 70 a 71, mimo to co se ještě tohoto nyní minulého 72 léta vyhledati bude moci, za stavy veliká a znamenitá suma zuostává, skrze což se dotčenému lidu válečnému žádná pořádná záplata státi nemohla. Ješto sobě stavové ku paměti přivésti mohou, že jsou J. M. C. na týchž předešlých sněmích, když J. M. při nich v těch příčinách větší pomoci hledati ráčil, poddaně v známost uvedli, že za tou příčinou tak málo svolují, aby takovou pomoc na terminy jisté k zaplacení řečenému lidu válečnému tím jistěji spravovati a J. M. C. se na to konečně ubezpečiti moci ráčil; k tomu nachází se také světle z těch počtuov přijatých od osob k tomu od stavuov volených, že na těch berních a pomocech proti nepříteli Turku, předešlých dávních let svolených, znamenitá a veliká suma zuostává a mezi těmi také mnohé osoby se k nim nepřiznaly a s jinými v tom žádné rovnosti nezachovaly, z čehož stavové dobře porozuměti mohou, co jest J. M. C. k větším dluhuom příčinu dalo a proč jest lidu válečnému pořádně tak, jakž náleží, pro uvarování dalších škod placeno býti nemohlo.

Poněvadž pak hranice a místa pomezní v dotčeném království Uherském, jakž se svrchu oznamuje, ač chce-li se takových škod skrze vpády a štráfy a zajímání lidu křesťanského (jakž pak téměř každého dne nenadálí velicí štráfové se dějí, křesťané mizerně pryč uvozují a pod jho turecké podmaňují) dále, pokudž nejvýš možné, hájiti a dalšího nebezpečenství (jakž tomu dědičnému lstivému nepříteli, neohlídajíc se ani na příměří, věřiti nesluší) uvarovati, lidem válečným osazena a opatřena zuostati a býti musejí, načež J. M. C. jednostejně i po uskrovnění něco téhož lidu válečného ročně přes desetkrát sto tisíc zlatých (mimo ten veliký a téměř nesnesitedlný náklad na střelbu, profanty i jiné nástroje váleční,) rovně jakoby odevřená válka byla, což se všecko na oko ukázati muože, jde: k čemuž ty všecky od stavuov království Českého a z zemí k němu příslušejících, věrných poddaných, vuobec svolené pomoci daleko nepostačují, tak že J. M. C. to, což se nedostávalo, z těch jiných J. M. na vychování dvoru, totiž posudního a třidcátého peníze na zaplacení dotčených ztížných dluhuov svolených pomocí dokládati a k tomu ještě v další veliké dluhy se dáti musel, skrze což se tíž ztížní dluhové k J. M. C. veliké škodě rozmáhají a čím dále vždy více jedni z druhých rostou, což všecko by mohlo pominuto býti, kdyby od stavuov k zaplacení lidu válečnému ty pomoci na sněmích obecních svolené na terminy a časy uložené, jak jsou J. M. C. ubezpečili a J. M. v jistotě na to spolehnouti ráčil, konečně spraveny a položeny byly.

Pak mělo-li by se s zaplacením dotčenému lidu válečnému (což sobě oni a ne bez slušné příčiny velice ztěžují) z žolduov jich již dávno zasloužených ještě déle prodlívati, tehdy jest se všelijakého nebezpečenství, kteréž by z toho pojíti mohlo, obávati, obzvláště pak, že by týž lid válečný dotčená místa hraničná a pomezní, na kterýchž k obraně a ochraně všeho křesťanstva vysoce záleží, opustil a ta (jakž pak již někteří déle vytrvati nemohou a odtáhnouti chtějí) prázdná zuostati musela, kudyžby nepřítel Turek (čehož pán Buoh milostivě zachovati rač) již psaná místa pomezní a hraničná bez všelijaké práce a bitvy i ztráty lidu svého pod svou tyranskou moc podmaniti mohl: jaká by pak nenabytá škoda, záhuba a nebezpečenství J. M. C. královstvím, knížetstvím a zemím i jim samým stavuom předepsaného království Českého a jiným k němu příslušejícím zemím, též také ženám a dítkám jich, jakožto téhož nepřítele nejblíž přísedícím, kdyby tomu časně, dokudž toho příležitost jest, v cestu vkročeno nebylo, skrze to pojíti mohlo, to stavové sami i jeden každý při sobě zdravě rozvážiti muože.

A tak z toho ze všeho, což napřed dotčeno, dobře vyrozuměti se muože, vešedše J. M. C. v tak veliké nesnesitedlné ztížné dluhy, že J. M. samému již jmenovaných míst hraničných a pomezních (jakž pak stavuom to nejednou než množstvíkráte předkládáno bývalo) zdržeti možné není, neb J. M. C. hned z počátku kralování a panování svého obzvláštně pak na to osobní polní tažení vedle nich stavuov i jiných věrných poddaných jmění své na nejvýš vynaložiti ráčil; a kdyby tehdaž tomu žíznivému nepříteli Turku odpor učiněn nebyl, tehdy netoliko opanování a vybojováni těch ještě pozuostávajících míst v království Uherském a J. M. C. dědičných zemí, nébrž také v království Českém a zemí k němu příslušejících i téměř ve všem křesťanstvu násilného předsevzetí podle jeho tyranského zpuosobu bylo se obávati a očekávati; čehož jest, že již psaného žíznivého nepřítele vuole a předsevzetí pruochodu svého míti nemohlo, pán Buoh všemohoucí z milosti své svaté takovým časným předjitím toho ráčil uchovati, jakž toho stavové na větším díle sami povědomi jsou a na díle z týchž předešlých předložení sněmovních tomu dostatečně a obšírně vyrozuměti mohli; nad to pak jaká znamenitá a veliká suma peněz J. M. C. na vychování J. M. a dědicuov nejmilejších, kterýmiž jeho božská milost J. M. C. hojně obdařiti ráčil, podle náležitosti a stavu jich, mimo ty náklady na všelijaká potřebná stavení, ročně jde, toho se tuto pro krátkost vypisovati pomíjí.

Protož z těch i z jiných předložených příčin nemohl jest J. M. C. (ačkoliv by stavuov království tohoto, jakožto věrných poddaných svých milých, milostivě a otcovsky strany následování o další pomoci šanovati chtěl) nikterakž pominouti tohoto vuobec rozepsaného a vyhlášeného sněmu obecního dáti držeti a na tom stavuom svou otcovskou a milostivou péči, kterouž o ně, jakožto věrné poddané své milé, pro ochranu, dobré, prospěšné a užitečné jich nésti ráčí, aby to od J. M. v skutku seznati mohli, ku paměti přivedouc, při nich další pomoci hledati, tak aby tomu nebezpečnému, škodlivému, zlému a pádu, kterýž téměř přede dveřmi jest a pro uvarování většího budoucího nebezpečenství a dokonalé záhuby od dotčeného nepřítele Turka, dokudž ještě čas postačuje, v cestu vkročeno býti mohlo, což by potomně, by pak i co učiniti chtěli, daremní a pozdní bylo, milostivě a otcovsky jich za to žádajíc, poněvadž ta berně předešle proti nadepsanému žíznivému nepříteli všeho křesťanstva Turku svolená, jakž nahoře dotčeno, o vánocích nyní minulých již vyšla a ty jiné pomoci také brzy vycházeti budou, potřeba pak a nebezpečenství čím dále vždy větší nastává, aby stavové na tomto nynějším sněmu od vyjití dotčené předešle proti nepříteli Turku a pro ochranu míst hraničných a pomezních svolené berně domovní, též také od toho času, když ty jiné dvě pomoci, totiž posudní z každého věrtele neb sudu piva čtyři groše a Její M. císařové pátý groš bílý, nicméně třidcátý peníz ze všelijakých věcí při svatých. Medardu a Vítu, nejprv příštích, vycházeti budou, takové všecky tři pomoci až do svatého Bartoloměje, též nejprv příštího, tak aby ty do toho času, což koliv vynésti moci budou, zároveň trvaly, zase znovu z věrné a upřímné poddanosti na ten všecken zpuosob v předešlých posledních dvouch zavřeních sněmovních obsažený svolili a ty v jistý řád, aby od jednoho každého do toho času sv. Bartoloměje - konečně a jistotně spraveny byly, uvedli, tak aby již psanému lidu válečnému žoldy jich dávno zadržalé k zaplacení přijíti a oni se na týchž místech hraničných a pomezních k obraně a retuňku všeho křesťanstva dále zdržeti mohli.

Dále, kdež jsou stavové již jmenovaného království Českého léta 70 a 71 proti témuž nepříteli Turku určitou sumu peněz, totiž každý rok obzvláštně po sedmdesáti pěti tisících kopách gr. č. na zaplacení již psanému lidu válečnému poddaně svolili, kteréžto peníze podle konečného ubezpečení jich stavuov a J. M. C. jistého na to spolehnutí na velikou škodu a ujmu, jakž dotčeno, až posavad zouplna položeny a odvedeny nejsou, nébrž se to z počtuov přijatých (o čemž z počátku poněkud zmínka učiněna jest) nachází, že J. M. C. za ty dvě létě ještě veliká suma není spravena a jest se i toho obávati, že tohoto nyní pominulého roku 72 nemálo takové pomoci za nimi stavy tolikéž pozuostává: protož J. M. C. dotčených stavuov milostivě a otcovsky napomínati ráčí, že rozvážíc při sobě poddaně a zdravě ty všecky příčiny nahoře předložené a vysoce duoležité potřeby, na tomto sněmě obecním takové nařízení učiní a to s dostatkem opatří, aby předkem ty pomoci léta 70 a 71 jakožto určitá suma a jistý deputát, na kterýž sou stavové J. M. C. konečně ubezpečili a ty peníze bezpochyby od lidí přijaty a před rukama jsou, ihned spraveny a odvedeny, nicméně za kým by co nadepsaného nyní minulého léta 72 zuostávalo, poněvadž již termín poslední vánoční vyšel, na tom každém toho pokutami týmž sněmem vyměřenými dobýváno bylo a k zaplacení často psanému lidu válečnému, pokudž táž suma neboližto restanty postačí, za příčinami již položenými služeb a žolduov jich déle se neprodlívalo a vedle toho jim všelijaké provianty a k střelbám náležející i jiné potřeby tím časněji dodávány býti mohly; též také, aby ty pozuostalé počty, kteréž ještě přijaty nejsou, pokudž nejdřív možné, osobám k tomu od nich stavuov voleným, pro zachování dobrého řádu a rovnosti mezi nimi, předsevzíti a k místnému konci přivésti zřídili.

Též také nacházejí se z počtuov teď nedávno přijatých a držených znamenití a velicí restanti starých berní od 52 až do 69 léta, k kterýmžto berním tehdáž na sněmích obecních svoleným, odkudž tito tak znamenití restanti přicházejí, mnohé osoby z stavuov se též nepřiznaly a veliký počet jich díluov svých, co na ně přišlo, nespravily a od sebe neodvedly: z těch příčin J. M. C. stavuov, jakožto věrných poddaných svých milých, tolikéž milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby mezi sebou nařízení učinili a na ty cesty nastoupili, skrze kteréž by mezi nimi jednostejná rovnost zachována a ti staří restanti berní na těch, kteří jsou jich, až posavad spraviti zanedbali, buď že jsou se k nim přiznali neb nepřiznali, což se z těch počtuov snadně vyhledati muože, i na bernících, což na počtech zuostávají, skutečně dobýváni a mnoho jmenovanému lidu válečnému zouplna zaplaceno a tak to všecko, což za kýmžkoliv zuostává (poněvadž se od J. M. C. nyní při stavích velmi skrovná věc, totiž aby toliko ty pomoci prvé svolené až do sv. Bartoloměje nejprv příštího trvaly, hledá) bez umenšení do téhož času sv. Bartoloměje konečně spraveno a odvedeno bylo; k čemuž stavové, jakž J. M. C. té milostivé naděje k nim býti ráčí, cesty a prostředky příhodné (tak aby v tom spravedlivá rovnost zachována býti mohla) vyhledati a předsevzíti věděti budou.

I toho J. M. C. před stavy milostivě tejna učiniti moci neráčí, že se těchto časuov posudního, od nich na vychování dvoru J. M. svoleného, též také třidcátého peníze (kromě prvního roku 70, kteréhož tak mírně týž třidcátý peníz vynesl) za ty poslední dvě lítě mimo všecku J. M. C. naději, velmi málo sešlo, a J. M. o tom, jestli že jsou se všickni v tom vedle snešení a sněmovních svolení poslušně zachovali a od sebe to, čímž tak povinovati byli, odvedli, v pochybnosti býti, však při tom to na rozmyslu miti ráčí, že snad ty neourody, kteréž jmenovaných dvou pominulých let byly, k tomu poněkud příčinu dáti a na překážku býti, mohly: ale poněvadž tento rok z požehnání, pána Boha všemohoucího hojná ouroda na obilí se ukázala, J. M. C. té jisté a milostivé naděje jest, že se toho obojího víceji nežli předešle zběhne, v čemž že od stavuov slušná rovnost zachována bude, J. M. C. o nich, jakožto věrných poddaných svých milých, tolikéž milostivě pochybovati neráčí.

A když tak stavové, věrní poddaní, to, což jim nahoře, též také na předešlých sněmích obšírně a s dostatkem předkládáno bylo, v jakých znamenitých těžkostech J. M. C. strany napřed psaného zpuosobu válečného, vynaloživše na nejvyšší všecky své komorní statky, postaven býti ráčí, též také k jakému by se nebezpečenství, kdyby se již jmenovanému lidu válečnému žoldy jich zasloužené ještě déle zdržovati měly, chýliti chtělo, nicméně co na posudním k vychování dvoru J. M. C. svoleném sešlo se a naposledy těch dalších ztížných dluhuov, v kteréž jest J. M. C. na větším díle za příčinami nadepsanými od stavuov k tomu danými přijíti ráčil, to všecko při sobě, tak jakž J. M. C. té milostivé naděje k nim jest, zdravě uváží a k srdcím svým připustí, tehdy J. M. C. o nich stavích žádné pochybnosti nésti neráčí, že netoliko tu berni domovní proti nepříteli Turku, aby předce dále, totiž do nadepsaného času sv. Bartoloměje, trvala, tolikéž také posudní J. M. C. i Její M. římské císařové a ten třidcátý peníz snadně beze vši své obtížnosti spraviti a s dobrou chutí svoliti moci budou; též také aby ty staré a nyní vnově zadržalé berně a restanty zouplna zvyupomínány byly, na pilnostech svých podle nejvyšších možností jich, jakožto věrní poddaní, nic sjíti nedají, a aby ty skrze slušné a náležité prostředky, jak J. M. C. tak jim samým i také všemu křesťanstvu k dobrému a prospěšnému, beze všech dalších odtahuov, pokudž nejdřív možné, rozdílně (jakž výš oznámeno) spraveny a odvedeny byly, k tomu se skutečně přičiní, rozvážíc to při sobě, že pán Buoh všemohoucí v témž království Českém netoliko, jakž dotčeno, dosti hojnou ourodu na obilí, nýbrž také i na vínu roku loňského dáti ráčil a kterak poddaní jiných pánuov neb potentátuov blízko téhož království Českého přísedících vrchnostem svým, kteříž takovými velikými a ztížnými vydáními a náklady proti tak velikému nepříteli jmenovanému Turku, bez kterýchž býti nemuože, obtíženi nejsou, daleko větší pomoci proti těm, kteréž se J. M. C. činí, z poddané náchylnosti (o čemž stavové na díle dobrou vědomost mají) spravovati se nezpěčují.

A když tak J. M. C. nadepsané pomoci od stavuov jednomyslně svoleny a spraveny budou, J. M. C. jich, jakožto věrných poddaných svých milých, v ničemž opustiti neráčí, nébrž zase ostatek jmění svého pro ně milostivě a otcovsky vynaložiti a jich takovou poddanou povolnost všem vuobec i jednomu každému obzvláštně vší milostí zpomínati a nahražovati, nicméně je, stavy, že jim takové dobrovolné svolení privilejím, svobodám, obdarováním a starobylým chvalitebným zvyklostem k ujmě a škodě býti nemá, dostatečným reversem milostivě opatřiti ráčí.

Jakož jsou se také stavové království tohoto Českého na minulém sněmu obecním na předložení jim od J. M. C. učiněné strany nařízení hotovosti v zemi a osobního tažení na tom snesli, jaká by hotovost, kdyby toho potřeba dotčeného království nastala, s lepším řádem a podstatnější pomocí v zemi nařízena býti mohla, totiž aby z prostředku svého osobu hodnou za nejvyššího hejtmana polního nad lidem jich jízdným i pěším s povolením J. M. C. a nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských, rad J. M. volili a jemu službu jmenovali, též také pro nenadálé vpády válečným zpuosobem do země dva tisíce jedno sto dobře oupravných koní s doložením, jak jeden každý muž i kůň vyrystován býti má, za dvě létě pořád zběhlé ode dne zavření téhož sněmu na jich vlastní náklad společně držeti se uvolili a vyměření na témž sněmu, kterak by takový počet koní v případitú potřebu časně zpuosoben býti mohl, učinili: však až posavad od stavuov strany nařízení též hotovosti nic toho předsevzato není, tak že již skoro ty dvě létě pořád zběhlé minuly, toho pak dotčenému království Českému, šetříc na to, že se vždy na mnohá místech k nepokoji, ruoznicem a pozdvižení válečnému schyluje, potřeba duoležitá ukazuje, aby v něm i v jiných zemích, k témuž království připojených, hranice a meze v dobrém opatření a hotovosti stály a tomu záhy v cestu vkročeno býti mohlo. Protož J. M. C. jich stavuov milostivě napomínati ráčí, aby na tomto sněmu takovou potřebnou věc tím zpuosobem vedle předešlého snešení sněmovního netoliko uvážili a zavřeli, ale beze všech dalších odtahuov to ustanovili a již jednou k místnému konci přivedli, aby v čas nastalé potřeby již jmenované království České tím počtem koní a nejvyšším hejtmanem polním (načež by se J. M. C. konečně ubezpečiti moci ráčil) časně opatřeno bylo a země od vpáduov válečným zpuosobem v jistém bezpečenství a ochraně státi mohla.

Tolikéž bezpochyby stavové v dobré paměti mají, na jaký zpuosob jsou na již psaném minulém sněmě strany nařízení lidu pěšího k též hotovosti jednomyslně svolili, totiž aby vždy třidcátý muž od nich vypraven byl, jak ten vystrojen, kde mustruňkové nařízeni, ty osoby popisovány, střelba i jiné braně k času nastalé potřeby chovány a jak to všecko pro ochranu hranic téhož království před nenadálými vpády i sice kdyby toho potřeba nastala předsevzato býti mělo; též také, že jeden každý z stavuov počet jistý všech poddaných svých osedlých poznamenání hejtmanuom krajským v každém kraji mezi tím časem, když týž sněm zavřín byl a svatým Bartolomějem tehdáž nejprv příštím, konečně odeslati měl, aby to, na jaký by se počet lidu pěšího J. M. C. k času nastalé potřeby bezpečiti moci ráčil, rozvrženo býti mohlo: i ačkoliv takové nařízení strany popisování dotčených poddaných a volení ze třidcíti osob jednoho muže, jakž J. M. C. o tom zpráva dána, od nich stavuov v některých krajích předsevzato a k vyřízení svému přivedeno jest, však v některých za příčinou rány boží morové, kteráž v nich od dosti dávního času proskakovala, nic toho předsevzato býti a k vyřízení svému přijíti nemohlo, protož J. M. jich stavuov tolikéž milostivě a otcovsky napomínati ráčí, poněvadž táž rána boží morová z milosti jeho svaté téměř na všech místech přestala, aby takovou začatou platnou a užitečnou věc tolikéž k místu a konci přivedli a J. M. C. o počtu téhož lidu pěšího vědomost míti a v čas když by toho (jakž nahoře dotčeno) potřeba ukazovala, tolikéž nač se bezpečiti věděti moci ráčil.

Naposledy často jmenovaní stavové království tohoto mohou sobě ku paměti přivésti, kterak s velikou a rozličnou prací J. M. císař Ferdinand slavné paměti, J. M. C. pan otec nejmilejší, spolu s kurfiršty, knížaty a stavy svaté říše skrze některé obecné sněmy a jisté sjezdy z zvláštní a vysoce duoležité potřeby strany nařízení obecné a běžné mince v říši pečovati jest ráčil, kteréžto nařízení naposledy na konec srovnáno jest, zavříno a téměř ode všech stavuov svaté říše přijato a potom také i vuobec v říši vydáno a k skutečnému vyřízení jest přivedeno. Ačkoliv pak J. M. C. hned na onen čas skrze takové mincovní nařízení znamenitou svou škodu a ztrátu, kterouž v svých zemích bude museti trpěti, jest poznával a ji jako očitě spatřoval a za takovou příčinou slušně a hodně všeho toho se zbaviti a pominouti mohl, však uvažujíc u sebe a sobě před oči předkládajíc mnohem více obecní jednotu, rovnost, budoucí dobré a užitek věrných poddaných svých nežli tu všecku škodu, ztrátu i nepříležitost, všeho toho opovážiti se a k takovému mincovnímu nařízení jest přistoupiti ráčil, chtěje, jakožto hlava, jiným všem býti ku příkladu, pro zachování slušné rovnosti, též pro fedruňk, opatrování a pomoc obecního dobrého, takové nařízení hned také v svých zemích a tolikéž také v tomto království Českém s povolením stavuov jest vyhlásiti dal a též nařízení až posavad v svaté říši vždycky čas po času, zvláště pak léta 66 v Augšpurce za J. M. nynějšího císaře, potom na minulém sněmu v Špejru a též hned v Frankfurtu na uloženém a určitém dni a sjezdu posloupně a pořádně bez přetržení jest opakováno, obnoveno, zlepšeno a jednostejně znovu k skutečnému držení přivedeno. Z kteréhožto obnovení to jest přišlo, ač téměř všudy v svaté říši německého národu nad takovým nařízením ruka držána, vyvozování a vynášení dobré a platné mince přísně bráněno, toliko aby ta zlá a zapověděná mince vybyta a vypleněna býti mohla, že od některého času až posavad ještě kupci a handléři, zvláště Vlaši, takové té zlé mince do království Českého i do J. M. C. Rakouských zemí, kdež až posavad taková zapověděná a zahájená mince zouplna brána, náramně mnoho navezli, tu za dobrou směnili a vyvexlovali, potom zas do Polsky a do Vlach zanesli a odbyli, potomně pak na lehčejší minci s velikým ziskem těch kupcuov zmincovati dali a směnili, a tak s tím takový obchod zpuosobili, že již všudy ta dobrá mince ztracena, zlá rozmnožena, nad čímž J. M. C. znamenitou škodu, jakž stavuom vědomo, nésti ráčí.

Poněvadž pak taková ztížnost uvozováním zlé a vyvozováním dobré mince čím dále vždy více se rozmáhá a na konec, kdyby se toho jináče neopatřilo, k tomu přijíti mohlo, že by v krátkém čase v království Českém žádné dobré domácí mince ani říšské zachovati se nemohlo, ale jakž by mincována aneb z říše a z zemí J. M. C. dědičných skrze takový ten obchod a handl přinešena byla, hnedby pojednou směněna, zvexlována a vyvezena, země pak zlou mincí naplněna byla, tím zpuosobem v Rakouských zemích veliká škoda se jest stala, kteráž aby skutečně a přísně přetržena býti mohla obzvláštní na to pozor J. M. C. míti a v tom pracovati ráčí. A maje J. M. C. milostivou péči a dobrý oumysl k tomuto království a stavuom, též i k zemím k němu příslušejícím a znaje toho vysoce duoležitou potřebu, aby prostředek a cesta k tomu obrána byla, kterak by v tomto království taková ztížná škoda, na čemž J. M. C. i všem stavuom vuobec, jakožto věrným poddaným J. M., znamenitě mnoho záleží, skutečně a spěšně přetržena byla a v tom řád ustanoven, zvláště poněvadž by J. M. C. strany Rakouských dědičných zemí škody skrze to musel očekávati, by pak již dotčené země takový řád mincovní držely a žádné dobré říšské mince do Vlach a do Polsky vyvozovati nedopouštěly: však poněvadž se vynošování takové dobré mince z říše a z Rakous do království Českého těm, kteříž každého dne mezi sebou handl a obchod vedou, nezbraňuje, pochází z toho, cožkoli dobré mince z říše a z Rakous sem do Čech se vnáší, že se ta ihned (jestli se toho jinak neopatří) vyměňuje, ven z království vyvozuje, a tak možné by nebylo v jedné ani druhé zemi dobrou minci zachovati.

Z těch ze všech příčin ráčí J. M. C. stavuom příležícího spisu podávati, z kteréhož vyrozumějí, jak se J. M. C. vidí, že by takové duoležité a jistě potřebné veliké věci slušně zpomoženo býti mohlo, milostivě žádajíc, aby k takovému zdání prohlídli a tu věc vedle její duoležitosti a potřeby všeho království, bedlivě k mysli své to připustíc, uvažovali a což by se jim při tom vidělo, o tom aby J. M. C. dobré zdání své po J. M. Kr. a J. M. arciknížecí, synech J. M. C. nejmilejších, v známost uvedli, zvláště také strany tolaruov, aby platiti a po čem brány býti měly, aby J. M. C. věděti moci ráčil, na čem se v té věci dále ustanoviti.

A aby to všecko, což nahoře dotčeno, tím lépe a dřívěji pro uvarování všelijakých outrat fedrováno a na místě postaveno býti mohlo, J. M. C. stavuov jakožto věrných poddaných svých milých, všech vuobec i jednoho každého obzvláštně žádati ráčí, poněvadž toto jednání příliš obšírné nebude, aby žádný před zavřením toho sněmu, leč by mu k tomu od spočátku psaných synuov J. M. nejmilejších povoleno bylo, neodjížděl; v čemž se stavové sami, jestli že se v odpovědi a svolení svém na toto předložení sněmovní (jakž pak J. M. C. k nim té jisté a milostivé naděje jest) povolně a účinně ukáží, fedrovati moci budou.

To všecko J. M. C., což tu koliv pro dobré království, zemí a věrných poddaných J. M. i také k svému vlastnímu prospěchu a pro uvarování nastávajícího nebezpečenství a záhuby svolí, stavuom, jakožto věrným poddaným svým všem, vuobec i jednomu každému obzvláštně milostí svou spomínati a nahražovati i také jich milostivým císařem a pánem býti a zuostati ráčí.