1671. MS. souč. v arch. města Prahy.

Jakož jsou stavové království tohoto Českého na minulém sněmu obecním, kterýž zde na hradě Pražském držán byl, tehdáž mezi jinými artikuli na tom se poddaně snesli, aby po vyjití prvního roku svolených pomocí zase jiný sněm a zvláště strany třidcátého peníze držán byl, na kterémžto sněmu aby to, co dotčený třidcátý peníz, poněvadž toliko za jeden rok pořád zběhlý na koštování svolen byl, vynese, též jakou by sumu z toho J. M. C. stavové ku pomoci zaplacení dluhuov ročně vydávati a nač by se jak J. M. C. též také stavové bezpečiti mohli, vyhledáno a v dobrý řád i konečný pruochod uvedeno býti mohlo: a tak J. M. římský císař a uherský, český král, pán nás všech nejmilostivější, ačkoliv něco dřívěji a před vyjití prvního roku, totiž času sv. Medarda, však ne bez obzvláštních vysoce duoležitých slušných příčin a J. M. C., též také obecního dobrého této vlasti nastávajících velikých a znamenitých potřeb, ráčil jest jmenovaný sněm k tomuto dni, obmýšlejíc tím milostivě a otcovsky všeho křesťanstva dobré a prospěšné poručiti rozepsati; od stavuov pak, jakožto věrných poddaných svých, to že jsou se v tom tak poslušně zachovali a k témuž sněmu najíti dali, milostivě přijímati.

I ačkoliv J. M. C. o tom milostivě pochybovati neráčí, že stavové to, co jest jim na sněmích obecních, kteříž se od mnoha let za času J. M. císaře Ferdinanda, slavné a svaté paměti, též za spravování a kralování J. M. C. držívali, zvláště pak z předložení na minulém sněmu obecním předkládáno bývalo, v dobré paměti mají, jaké J. M. C. veliké ztížnosti, kterýchž se až posavad neumenšuje, za ten všechen čas panování svého nésti ráčí, tak že by se J. M. C. milostivě vidělo toho všeho zase obšírně opakovati pro zejskání času bezpotřebné býti: však J. M. C. z otcovské milostivé náchylnosti, kterouž k stavuom, jakožto věrným poddaným svým, míti ráčí, toho pominouti nemohl, než aby jim toliko některé hlavní a přední artikule, což nejkratšeji, zase ku paměti přivedeny byly a tudy od J. M. C. stavóm příčina se dala, aby oni, nesouce nad takovými těžkostmi J. M. lítost; na ty cesty, kudy by z těch J. M. spomoženo býti mohlo, zdravě pomyslili.

Předkem, jest věc jistá a vědomá, když J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, v spravování arciknížetství Rakouského vešel, že netoliko svých všech dědičných zemí rakouských komorní duochody a užitky větším dílem rozzastavené, ale také znamenitou velikou sumu dluhuov po někdy císaři Maximiliánovi, slavné paměti, pozůstalých našel, s kterýmižto dluhy, by pak žádných jiných obtížností bylo k nim nepřibylo, těch se zniknouti a sprostiti, dosti činiti měl a potomně nenadále skrze tu pomoc, kterúž J. M. pro ochranu a obhájení míst hraničných a pomezních v Charvatské a Slovanské zemi, někdy králi Ludvíkovi, slavné paměti, z povinnosti krevního přátelství a pro nápad dědičný k Uherskému království, též také pokázání křesťanského sousedství slušně učiniti, potom pak po smrti krále Ludvíka při uvozování se v též království Uherské skrze veliké náklady a ztížné války, nicméně osazování míst hraničných a pomezních proti dědičnému a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku a Vejdovi Sedmihradskému mnoho drahně let až právě do skonání křesťanského života J. M., a tak vždycky z jedné těžkosti do druhé téměř ustavičně přicházeti ráčil. Z kterýchžto příčin J. M. císař Ferdinand a potomně J. M. císař nynější, jakožto dědic, své vlastní komorní duochody a užitky pro zachování, obranu a retuňk nadepsaného království Uherského a zemí k němu přináležejících neb blízko přísedících a tak v nich křesťanuov bydlících proti nepříteli víry křesťanské Turku a pomocníkům jeho netoliko rozzastavovati a odbýti, nýbrž také ještě k tomu do několika drahně set tisíc zlatých s znamenitými náklady, kteréž ještě téměř všedně na to jdou a pod ztížné ouroky objednati dáti musel a to všecko v té jisté naději ku pánu Bohu všemohoucímu, že aspoň jednou, zvláště pak skrze to poslední osobní tažení do království Uherského, k tomu přivedeno, a to což jest v témž království z dopuštění božího od jmenovaného nepřítele Turka nad míru velikou mocí pod jeho tyranské jho podmaněno, zase dobyto a v pokojné držení a užívání uvedeno a tudy ti velicí a znamenití předešle i potom vzdělaní dluhové bez pomoci všech jiných J. M. C. věrných poddaných spraveni a zaplaceni býti moci budou; však se to za mnohými příčinami a překážkami a nejvíce pro naše těžké hříchy, zlý a nekající život, kterýmiž jsme na sebe spravedlivého hněvu božského popudili, nad ty všecky náklady obou Jich M. císařských a pomoci od stavuov svaté říše i jiných cizích potentátuov činěné, až posavad státi nemohlo.

Kteřížto nahoře psaní od mnoha let v hromadu zběhlí ztížní dluhové téměř a na větším díle samému J. M. C. k zaplacení a spravení podle J. M. císaře Ferdinanda, slavné paměti, otcovského nařízení a rozdělení mezi J. M. C. a pány bratry J. M. s velikou obtížností zuostávají, poněvadž dva nejlepší dílové zemí Rakouských s jich užitky skrze bratrské podělení z ruky J. M. C. vyšli, a J. M. také hned spočátku panování v tom, což jest na díl J. M. C. zemí Rakouských přišlo, žádných naskrze nezávadných neb jistých duochoduov najíti neráčil.

Také stavóm všem vuobec dobře vědomé jest, kterak se J. M. C. pro ochranu svých zemí a věrných poddaných v ty nenadálé války a polní tažení proti Vejdovi (o kteréhož jest se ten žíznivý nepřítel Turek, nic se na pokoj a příměří s J. M. učiněné neohlídajíc, válečným zpuosobem silně jemu na pomoc přitáhši, velikou mocí ujal), jsouc J. M. k tomu přinucen, dáti ráčil, a ačkoliv se J. M. od stavuov svaté říše i jiných potentátuov pomoc (než s velikým nákladem) k tomu stala, však nicméně vedle toho ostatek statkuov svých komorních rozzastavovati, což když nic nepostačovalo i nad to výše J. M. C. se v znamenitou velikou sumu ve všech J. M. království a zemích objíti museli, a tak ta všecka vydání a náramný veliký náklad při takovém valném tažení na objednání a zásobení profantuov, vezení střelby i jiných zpuosobuov a potřeb válečných, jakž to všecko skutek očitě ukazoval, sám nésti a zastoupiti ráčil.

Přes to také po smrti J. M. císaře Ferdinanda, slavné paměti, a žalostivém dobytí obou znamenitých pevností, totiž Sigetu a Juli, hranice a místa pomezní v království Uherském čím dále vždy více se rozšiřovaly a osazování jich lidem válečným tak ztížné nastalo, že J. M. C. pro uvarování dalších škod dvojnásob větším nákladem nežli prvé zosazovati a až posavad tím zpuosobem je držeti museti ráčí, tak že i za času příměří neb pokoje, jakž nyní již jmenovaná místa hraničná a pomezní, pokudž nejskrovněji možné, osazena jsou, toliko na vychování lidu a téhož zpuosobu válečného, kromě nákladu na stavení a upevnění dotčených míst, přes desetkrát sto tisíc padesáte čtyři tisíce tři sta osmdesát dva zlata rejnská se potřebuje. Proti tomu všech a všelijakých berní a daní J. M. C. z království a zemí i s pomocí od stavuov království Uherského svolených ročně se toliko do šestkrát sto tisíc třidceti tří tisíci šesti set šedesáti šesti zlatých rýnských zbíhá, a tak každého roku na vychování již psaného válečného zpuosobu na pomezích čtyřikráte sto tisíc devatenácte tisíc sedm set a šestnácte zlatých rýnských schází a se nedostává.

A poněvadž J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, byvše těch všech království a zemí pospolně v držení, za času pak spravování svého žádného takového tažení, kteréž by se tomuto poslednímu osobnímu J. M. C. přirovnati mohlo, předsevzíti, však toho válečného zpuosobu bez zdělání větších dluhuov vychovati moci neráčil: tehdy stavové tomu dobře a snadně rozuměti mohou, jakým zpuosobem nynějšímu císaři J. M. možné bylo při rozdělení těch zemí a daleko menších duochodích a proti tomu tak ztížnému vychování lidu válečného na hranicích a místech pomezních dalších dluhuov se uvarovati, tím méněji těch tak vysoce vzešlých dluhů bez skutečné od J. M. C. království, zemí a věrných poddaných pomoci, k kterýmž J. M. po pánu Bohu největší naději a outočiště míti ráčí, jinač se zbaviti.

Není také potřeba toho dále a obšírněji stavuom vyjadřovati, jaký jest veliký náklad J. M. C. Ferdinandovi, slavné paměti, tolikéž nynějšímu J. M. C. po tak mnoho let za panování J. M. na ty znamenité turecké dary vzešel, jakž jest pak J. M. C. teď nedávno pominulého času opět znamenitou legací s nemalou svou nepříležitostí pro obdržení dalšího trvanlivého a s velikým nákladem i také prací prvé objednaného pokoje do Konstantinopole vypraviti ráčil, k kteréžto potřebě ještě se přes sto tisíc aneb větší suma obrátiti musí, ač nechce-li se tomu tak mocnému nepříteli k zrušení téhož pokoje, k čemuž on bez toho náchylen jest, příčiny dáti.

Stavové také i to při sobě s obzvláštní bedlivostí dobře rozvážiti mohou, jestliže Turek na moři buď vítězství obdrží aneb příměří a pokoj přijme, že se jiného obávati není, než že se dále o to pokusí, aby J. M. C. království, země a věrné poddané pod svú tyranskú moc podmanil, hranice a pomezí své s prolitím krve křesťanské rozšířil a ovšem to, poněvadž Vejda Sedmihradský prostředkem smrti z tohoto světa sešel, aby se o Sedmihradskou zemi skrze rozličné cesty a praktiky pokusil a tu štěstí svého pokoštoval, obmýšleti bude, k čemuž mu i to vítězství na ostrovu Cypru nemalého posilnění a srdce přidá.

I jestliže by on Sedmihradskou zemi pod své tyranské jho a moc (čehož pán Buoh zachovati rač) podmanil, tehdy by netoliko příležící země, totižto markrabství Moravské a knížetství Slezské, ano také království toto České v znamenitém velikém nebezpečenství býti a státi musely; neb podle starobylého přísloví dotčená Sedmihradská země v tom zpuosobu jest, že z ní Uherské království i jiné země dobře dobyty býti mohou, ale táž země z Uherského království nikoliv vybojována býti nemůže. Pročež J. M. C. na to milostivou a otcovskou péči míti a nelitujíc všeho nákladu to obmýšleti musí, aby všecka místa hraničná a pomezní okolo Sedmihradské země v království Uherském lidem válečným, profanty, střelbou i jinými všelijakými potřebami, pokudž nejvýš možné, tím pevněji osazena a proti jeho nenadálým vpáduom s pomocí boží opatřena byla.

A ačkoliv J. M. C. na nyní minulém říšském sněmu obecním v městě Špýru při stavích svaté říše proti dotčenému dědičnému všeho křesťanstva nepříteli Turku s velikou prací pomoc obdržeti ráčil, však netoliko ta ale mnohem více pro vychování lidu válečného na hranicích a místech pomezních málo postačovati moci bude.

Jakou pak J. M. C. na takové daleké cestě znamenitou velikou outratu vésti ráčil, tomu stavové sami dobře rozuměti mohou, k tomu také J. M. C. před stavy toho milostivě tejna činiti neráčí, že J. M. na výpravu a outratu dvou synuov svých starších nejmilejších z Hišpanie až sem, mimo to všecko, co tato léta na vychování Jich M. (jakž to každý při sobě uvážiti muože) na ně šlo, až do sta tisíc naložiti a na to větším dílem v peníze objíti a tak se ještě v větší dluhy dáti museti ráčil.

I poněvadž stavové předešle i nad to výše nyní tomu vyrozuměli, z jakých příčin, zvláště pak pro obhajování křesťanstva proti moci nepřítele Turka J. M. císař Ferdinand, slavné paměti, i tolikéž nynější J. M. C. v tak vysoce obtížné dluhy, kterých se do několika milionův zlata zběhlo, vešli a že i za času příměří neb pokoje s nadepsaným nepřítelem Turkem místa pomezní a hraničná s velikou péčí střelbou, profanty a jinými válečnými nástroji, tak dobře jako za času nepokoje, opatřena a nicméně ti darové roční až do sta tisíc zlatých, tolikéž na stavení a zdržení těch pozuostalých zámkuov a pevností každého roku přes desetkrát sto tisíce zlatých z bezelstné potřeby bez umenšení vynaloženy býti musejí; protož J. M. C. toho, aby stavuov, jakožto věrných poddaných svých (ačkoliv by jich v tom milostivě a otcovsky rád šanovati chtěl), za další poddanou a věrnou pomoc následovati neměl, pominouti moci neráčil.

A ačkoliv ta berně od stavuov podle předešlého snešení sněmovního svolená ještě za rok pořád zběhlý trvati má, ale poněvadž se, jakž dotčeno, znamenité sumy nad svolení všech J. M. C. království a zemí na vy chování toho zpuosobu válečného ročně totiž do čtyřikráte sto tisíc devatenácte tisíc sedmi set a šestnácti zlatých nedostává, kteréhožto nedostatku J. M. C. odkud jinud doplniti ani žádné jiné pomoci k tomu najíti nevědouc, nežli té při království, zemích a věrných poddaných svých milostivě a otcovsky hledati, nebo také předešlé pomoci od stavuov téhož království podle šacuňkuov svolené mnohem více nežli tato naposledy svolená vynášely, a tak z toho velicí spletkové a roztržitosti pro nezaplacení lidu válečnému, tudíž také i škody nemalé, pojíti museli.

Protož, aby J. M. C. tím lepší a jistší řád při placení lidu válečnému na hranicích a místech naříditi mohl, ráčí již psaných stavuov, věrných poddaných svých milých, milostivě žádati, že to, aby dotčená předešle svolená pomoc a berně po vyjiti tohoto a potom příštího roku ještě za rok pořád zběhlý netoliko trvala, nébrž poněvadž, jakž dotčeno, na ni proti předešlým svolením ročně mnoho schází, k té i větší suma jmenovitě padesáte tisíc kop m. přiražena byla, poddaně svolí. A jakož se až posavad taková berně na jmenované a uložené termíny nikda časně nespravovala, neb první termín teď tepruov nedávno složen, druhý pak (ačkoliv se již i třetí přibližuje) na větším díle ještě spraven není, z čehož, jakž dotčeno, ti neřádové a roztržitosti při placení lidu válečnému pocházejí, že není možné pro takovou škodnou nejistotu mustruňkuov v určitých časech naříditi, aniž muož také ten váleční zpuosob v trvanlivém řádu zachován býti.

Při čemž stavové i toto obzvláštně rozvážiti mohou, kdyby první termín té pomoci v království Českém i jiných zemích k němu připojených svolený na. čas jistý a určitý spraven, do království Uherského dovezen a lid válečný na připověděný čas k záplatě své byl přijíti mohl, že by se tudy do třidcíti tisíc zlatých přispořilo, kterážto suma pro nezdržení a nejistotu času v zmizinu přijíti musela.

I aby ten nařízený počet lidu válečného každého času zouplna bez umenšení pospolu zachován, všelijaké mezi nimi roztržitosti i jiní nezpuosobové, kteříž vše z toho nečasného a nepořádného placení přicházejí, k přetržení přivedeni byli, ukazuje téhož zpuosobu válečného duoležitá a pilná potřeba, že stavové, aby takové svolené pomoci a berně každého kvartálu neb čtvrt léta aneb nejdéle, jakž nahoře dotčeno, ve čtyřech měsících pořád zběhlých spraveny bývaly, to nařídí; též také aby z každého stavu jedna osoba neb více voleny byly a sobě sněmem moc danou měly, pokudž by taž berně na časy a terminy nahoře dotčené zouplna vycházeti nemohla, aby ony to, což by scházelo, skrze jiné prostředky a odjinud zpuosobily a objednaly, a tak dotčenou svolenou sumu při každém času zouplna ihned tu, kdež náleží, odsílati mohly; však což by tak koliv ourokuov na ty sumy jinde objednané přišlo, ty aby ne stavům přičítány neb z těch svolených pomocí sraženy, nébrž ty osoby, za jejichžto příčinami k tomu přišlo, je spraviti povinny byly.

Jestliže by se pak stavům ten prostředek strany objednání a zpuosobení peněz za příhodný a slušný býti neviděl, aby se na tu cestu pro vyplnění týchž pomocí svolených nastoupilo, totiž: i kdož by koliv takové berně po vyjití terminu ve čtyřech nedělích pořád zběhlých vždy spraviti zanedbal, aby se ten jistý ihned zde na hradě Pražském postaviti povinen, tu slibem zavázán byl a odtud se nepropouštěl, dokavadž by toho, což na něho přišlo, zouplna nespravil a konečně od sebe neodvedl, a kdyby se i toho nestalo a kdo tomu zadosti neučinil, aby berníci volení moc měli ihned bez prodlévání v statky jejich se uvazovati, a což by tu koliv buď od obilí, dobytka i jiných svrškův a nábytkův našli, z těch do té sumy, co jest ten každý dotčené berně pozuostal, prodati a zpeněžiti.

Kteréžto nahoře předložené všecky prostředky J. M. C. stavuom k jich bedlivému uvážení připouštěti ráčí, aby na jeden z těch, kterýž by se jim nejpříhodnější býti zdál, a pakli by se jim žádného z těch přijíti nevidělo, na jiné příjemnější, skrze kteréž by se podle příležitosti a způsobu království tohoto sněmovním svolením zadosti státi mohlo, v tomto sněmu obecním pomyslili a ten nařídili.

Při tom se také J. M. C. z mnohých slušných duoležitých příčin zapotřebné býti vidí, aby potomně jednostejní a jistí berníci, kteříž by netoliko stavům ale předně J. M. C. povinnostmi zavázáni jsouce, nařízeni a ustanoveni byli, též také aby J. M. C. toho vuoli míti ráčil proti dotčeným berníkuom buď gegenšreibera neb puchhaltera držeti, tak aby se to všecko tím pořádněji vedlo a J. M. o tom konečnou a jistotnou vědomost míti ráčil, jakým se zpuosobem již dotčená berně každého času vybírá, což jest také léta třidcátého čtvrtého na sněmu obecním, kterýž tehdáž držán byl, svoleno a zavříno bylo. A tak tudy při budoucích počtích z berní svolených takoví omylové, kteříž až posavad bývali, již více se nacházeti nebudou a přestanou.

Nicméně J. M. C. také za obzvláštní potřebu uznávati ráčí, ač chtějí-li se další neřádové a škodlivé roztržitosti při budoucích placeních lidu válečnému přetrhnouti, aby reštanty svolených pomocí, pokudž nejdříve možné, zvyupomínány a spraveny byly. Protož aby stavové při tomto nynějším sněmu obecním takové nařízení učinili, kterak by se týmž vyupomínáním dále nikoliv neprotahovalo, než každý přísně k spravování týchž restantuov přidržán byl, a pro lepší fedruňk některé osoby bez prodlévání k tomu volili, k nimž by J. M. C. tolikéž některé přidati ráčil, tak aby ty tolikéž pozuostávající počty z berní od léta šedesátého pátého až po tento čas netoliko tím dříve přijímaly, ale také předešlé ještě nezavřené počty a těch všech vystavené nedostatky i reštanty na místě postavených reštantuov sepsaly, z nichž se to, kdo takové reštanty pozuostávají, kdo jsou se k berním přiznali neb nepřiznali, tím lépěji vyhledá a ti, kteříž se v tom poslušně nechovají, k spravení již jmenovaných reštantuov tím přísněji přidržáni býti moci budou.

A aby také stavové beze všech pruotahuov nařízení učinili, kterak by počtové této vnově svolené berně, kteráž se při času svatého Bartoloměje a vánocích již minulých vybírala, od berníkuov ihned přijati byli a z toho se tomu, coby nad sumu svolenou přebíhalo, konečně a gruntovně vyrozuměti a věděti mohlo.

Co se pak držení počtuov strany poražení dluhuov lidem od J. M. C. povinovatých na berních a posudních dotýče: ačkoliv něco toho s nemnoho osobami předsevzato jest, však to na větším díle k dokonalému vyřízení až dosavad nepřišlo aniž ty osoby, kteréž se k těm počtuom ohlašovaly, nacházeti nedadí, z těch příčin aby stavové o brzký čas se snesouc k tomu skutečně se přičinili, kterak by takoví počtové aspoň jednou na místném konci postaveni byli. A jakož se také až do těchto časuov nacházelo, že mnozí služby, outraty i jiné milosti jim od J. M. C. činěné v takové počty potahovali a za těmi příčinami berně a posudní svolené, kteréž daleko více vynášely, za sebou dosti dlúhý čas na nemalou škodu a újmu vychování dvoru J. M. C. i také lidu válečného placení jsou zadržovali: protož aby stavové to opatřili a tak nařídili, poněvadž se to k obmeškání placení lidu válečnému, jakž dotčeno, též také k škodlivé ujmě J. M. C. dálo, aby to dalšího pruochodu nemělo, nébrž počtové každého času, což nejdřív možné, vykonáváni byli, neb J. M. C. pro zachování lepšího řádu na tom býti ráčí, aby všelijaké duochody nikam jinam než tu, kdež který náleží, zouplna obráceny byly, a při tom také na ty cesty pomysliti, jakž pak J. M. C. to již před sebe vzíti poručiti ráčil, aby potomně lidem jich služby, outraty i jiné milosti z jiných duochoduov podle slušnosti spraveny a zaplaceny byly.

Strany pak posudního na minulém sněmu obecním svoleného J. M. C. stavuov, jakožto věrných poddaných svých, za to dále milostivě žádati ráčí, že po vyjití tohoto příštího druhého roku ty čtyři groše bílá z každého sudu piva na vychování dvoru J. M. a nicméně i Její M. císařové, J. M. C. nejmilejší paní manželce, ten pátý groš ještě do roka pořád zběhlého, tak jako berni proti nepříteli Turku, dávati poddaně svolí; a J. M. C. toho stavuom k uváženi milostivě podávati ráčí, zdali by chtěli to k sobě přijíti a místo takového posudního jistú sumu peněz J. M. C. svoliti a vydávati, a proti tomu též posudní sami vybírati nebo to v krajích některým z stavuov jistým osobám pod určitú sumu pronájmem k vybírání pustiti, což by J. M. C. obzvláštní dobrý řád přineslo a stavuom k žádné ztížnosti se neschylovalo, poněvadž takový pronájem vybírání téhož posudního spoluouduom svým, kteříž by je s dobrou příležitostí vybírati a k sobě přijímati mohli, by pustili.

Jestliže by se pak stavuom toho k sobě přijíti nevidělo, tehdy aby vybírání již psaného posudního v starobylý zpuosob zase uvedeno, do ouřadu rentmistrského odvozováno a výběrčí od J. M. C. voleni byli.

Aby také stavové od J. M. C. prokurátora pořádné poznamenání těch osob, kteréž jsou ještě takového posudního nespravily (poněvadž on je podle snešení sněmovního při soudu komorním království tohoto z toho obviniti měl), požádali a podle toho takové přísné a dostatečné nařízení učinili, kterak by netoliko to, což jest zadržáno, bez dalších pruotahuov ale i potomně též posudní v jistém vyměřeném času spravováno bylo, a jakož na témž posudním nemalá nébrž veliká ujma se nachází, na to bedlivý pozor měli, aby nic toho zatajováno, ukrýváno aneb přehlídáno nebylo.

Poněvadž jsou pak stavové z počátku psaných a doložených příčin tomu dostatečně vyrozuměli, kterak J. M. C. zvláště pro obhajování těch pozuostalých v království Uherském míst pomezních i hraničných a ochranu vlasti, z přinucené potřeby proti Vejdovi a jeho pomocníku Turku, osobní polní tažení a vedle toho v jiné až posavad případitá ztížná vydávání, jichžto J. M. C. nikoliv zniknouti moci neráčil, se dáti, skrz to v znamenité a veliké dluhy, kterýchž se, jakž svrchu dotčeno, do několika miliona zlata nachází, přijíti, a tak již těmi na nejvyšší ztížen býti ráčí: protož J. M. C. stavuom, věrným poddaným svým, v předešlém sněmovním předložení některé podle zdání J. M. mírné a snesitedlné prostředky milostivě a otcovsky předkládati ráčil, totiž strany počepovního netoliko na domácí ale také přespolní sladká i jiná vína; item, co by se uložiti mělo na ryby rybničné, obilí; vlnu, ret, nicméně. téhodní peníz z hlavy mužského a ženského pohlaví, z sum peněz, kteréž se na ouroky puojčují, skrze kteréžto prostředky podle J. M. C. milostivé naděje by J. M. z těch ztížných dluhuov bez zvláštní obtížnosti země a poddaných konečně zpomoženo býti mohlo. Však na takové předložené prostředky stavové jsou třidcátý peníz na skoštování do roka pořád zběhlého poddaně svolili na ten zpuosob, aby tomu, jakž z počátku dotčeno, v tom čase, coby týž třidcátý peníz vynésti a jakým by zpuosobem jistotně táž pomoc na splacení dluhuov J. M. vycházeti měla a J. M. C. na tu se konečně ubezpečiti moci ráčil, vyrozuměti a při tomto sněmu v tom se odevříti a J. M. C. jistou odpověď dáti mohli: ale poněvadž J. M. C. z mnoha míst hodnověrné zprávy docházejí, že ten třidcátý peníz netoliko nevypravitedlnou velikou drahotu do tohoto království přináší, nébrž všem vuobec velmi ztížný a nesnesitedlný býti chce, protož J. M. ještě stavuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, že oni těch všech věcí, příležitostí a příhodností bedlivě a zdravě pováží a tu milostivou žádost J. M. C., kteráž na ně při minulém sněmu obecním strany přijetí na sebe třidcetikrát sto tisíc dluhuov J. M. C. i s ouroky, poněvadž ten třidcátý peníz na zaplacení té sumy tak mnoho vynášeti nebude, vzložena jest, vyplní, též také na ty předešlé jim od J. M. C. podané aneb jiné snesitedlné prostředky pomyslí, jakby J. M. C. z takových dluhuov, kterýchž J. M. bez království, zemí a věrných poddaných svých věrné a podstatné pomoci nikoliv spraviti věděti neráčí, pokudž nejdřív možné, zpomoženo bylo, neb stavové sami u sebe dobře rozvážiti mohou, jestliže se dotčení dluhové časně nezaplatí a těch by na hlavních sumách a ourocích čím dále vždy více tak mnoho přibývalo, že by těch naposledy zaplatiti nikterakž možné nebylo. Z těch příčin J. M. C. k stavóm té milostivé, otcovské a duověrné naděje býti ráčí, že se ještě na dotčenou žádost J. M. C. tak povolně a poslušně zachovají, aby J. M. aspoň jednou takových znamenitých, velikých ztížností zniknouti a jich, jakožto věrných poddaných svých, dále v takových žádostech milostivě šanovati ráčil.

A tak jestliže stavové vedle té J. M. C. na ně na předešlém sněmu obecním vzložené žádosti tu sumu, jakž výš dotčeno, k zaplacení na sebe přijmou, tehdy se J. M. C. k tomu nejpříhodnější cesta býti vidí, aby stavové z prostředku svého osoby hodné volili a ty zmocnili, kteréž by ty na zaplacení dotčených dluhuov svolené pomoci pořádně zvyupomínati, jménem a na místě stavuov věřiteluom, kterýmž by od J. M. C. na ně ukázáno bylo, se zapisovati a sumy takové platiti mohly, neb bezpochyby dotčení věřitelové již psaných dluhuov svých na stavích rádi přestanou.

Jakož v sobě také obecní svolení na minulém sněmu obsahuje, aby ta suma, což se koliv při druhém terminu, totiž času sv. Medarda, toho třidcátého peníze sejde, bez vědomí a povolení stavuov nikam vydána nebyla, nébrž tak pospolu zuostala: i poněvadž se J. M. C. dluhuov až posavad neumenšilo anébrž jich ještě více přibylo, protož J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby dotčenou sumu, což se jí tak koliv až do nahoře psaného terminu sejde, nicméně jako i první, ku pomoci zaplacení J. M. dluhuov v království tomto Českém propustili a berníkuom, aby tu, kdež potřebí J. M. C. vydali, o tom poručení učinili.

Dále, jakož již od několika let pořád zběhlých a až posavad na sněmích obecních J. M. C. statky komorní v tomto království spolu vedle jiných v pomoci od stavuov svolené potaženy bývaly, tak že od poddaných k též komoře J. M. C. náležejících berně a pomoci, neméně než jako od stavuov, skrze berníky vybírány a potomně vedle jich takového svolení na ta místa, kdež J. M. C. ty pro zachování zpuosobu válečného naříditi ráčil, obráceny byly: i jest, jakž výš dotčeno, vědomé, že ty pomoci a berně, kteréž se J. M. C. od stavuov, věrných poddaných, J. M. na vychování již řečeného zpuosobu válečného svolují, daleko nevystačují, nébrž J. M. C. znamenité a veliké sumy z komory své (ačkoliv bez toho jinými nesmírnými vydáváními obtížen býti) k tomu přidávati a spravovati ráčí. A protož J. M. C., prohlídajíc k těm i jiný slušným a hodným příčinám, stavuov, jakožto věrných poddaných svých milých, milostivě žádati ráčí, aby již dále J. M. C. komorní statci, což jich tak koliv v tomto království Českém jest, z obecních od stavuov svolených pomocí vyňati a v ně potahováni nebyli na ten zpuosob, aby J. M. C. na ty vedle vuole své takové pomoci, však podle obecního svolení pro zachování rovnosti, ukládati a ty od nich do komory své přijímati a k vlastnímu užitku obraceti moci ráčil.

A jakož jsou se stavové na minulém sněmu, kterak by v tomto království jistý zpuosob veřejné hotovosti a osobního tažení nařízen býti měl, snesli, k čemuž i od nich nejvyšší ouředníci a soudce zemští, rady J. M. C. zmocněni i jiné osoby k nim přidány a jmenovány jsou, jakž ten artikul v svolení neb zavření sněmovním šíře obsahuje a-zavírá, ale však toho ničehéhož tento celý rok předsevzato a k vykonání přivedeno není: i poněvadž J. M. C., tomuto království a zemím k němu příslušejícím i jiným královstvím, a věrným poddaným na témž nařízení veřejné hotovosti v tyto nebezpečné časy mnoho záleží a veliká potřeba ukazuje, aby se stavové při nynějším sněmu strany dotčeného nařízení veřejné hotovosti jednomyslně srovnali a takovéž nařízení v spis uvedli; však aby stavové tím lépe se v tom spraviti a to jak před sebe vzíti věděli, J. M. C. jim tohoto příležejícího spisu nařízení veřejné hotovosti při tom podati poručiti ráčil, z čehož vyrozuměti moci budou, jaký se zpuosob strany toho artikule v jiných J. M. C. zemích zachovává, žádajíc J. M. C. při tom stavuov milostivě, že oni, jakž dotčeno, při nynějším sněmu tomu podobnou veřejnou hotovost, kterouž by se stavové všichni vuobec spravovali a té v čas potřeby proti nepříteli užiti mohli, mezi sebou konečně a jistotně nařídí. A tak J. M. C. k stavuom té milostivé duověrné a nepochybné naděje býti ráčí, že se k J. M. na tuto i předešlou žádost na ně vzloženou, šetříce v tom takových vysoce duoležitých velikých potřeb, poddaně povolně a účinně, tím dlouho nepřetahujíce, najíti dadí. Při tom jim milostivě poroučejíce, aby žádný z nich před zavřením téhož sněmu a bez jistého povolení J. M. C. nikam odsud neodjížděl, nébrž při tom až do skonání dotrval, nebo se sami v tom, jestliže se J. M. C. v odpovědi své účinně a povolně pro uvarování velikých outrat a obmeškání domácích věcí tím spíše ukáží a jako věrní poddaní J. M. poslušně najíti dají, fedrovati budou.

A J. M. C. se milostivě a otcovsky v to podávati ráčí, co J. M. od osoby své císařské pro obhajování a retuňk království tohoto a jiných zemí a věrných poddaných učiniti možné bude, že k tomu se vší pilností milostivě a otcovsky náchylen býti a stavuov, jakožto věrných poddaných svých, v ničemž opouštěti, nébrž podle své nejvyšší možnosti a v čas potřeby i svou vlastní císařskou osobou zase, jakž nahoře položeno, otcovsky a milostivě při nich trvati, je pokudž nejvýš možné opatrovati a ochraňovati, a to, což tak k dobrému J. M. C. i všeho křesťanstva poddaně a jednomyslně svolí, jim všem vuobec i jednomu každému obzvláštně i s dědici svými vší milostí svou zpomínati, je také po svolení často psané berně proti nepříteli všeho křesťanstva Turku, pomoci na zaplacení dluhuov a posudního, dostatečným reversem, že jim takové dobrovolné svolení bez ujmy a škody privilejí, svobod a obdarování jich nyní i v časích budoucích býti má, podle starobylého obyčeje a zvyklosti milostivě opatřiti, též jim stavuom ve všech obecních i obzvláštních ztížnostech, pokudž jedne možné, v skutku milostivě pomáhati, a tak jich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčí.