273. Císař Maximilián II. ustanovuje policejní řád, jaký při sněmu právě držaném a za přítomnosti dvoru královského v městech Pražských zachováván býti má.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1570, 8. února. Tisk v knihovně knížat Lobkoviců v Praze.

J. M. římského císaře, uherského, českého krále, pána našeho najmilostivějšího, nařízení a usazení, jaký řád při tomto sjezdu a J. M. C. dvoru nyní i na potom v městech Pražských ode všech držán a zachován býti má.

My Maximilián Druhý, český král. Vysoce urozeným, urozeným, statečným, slovutným, poctivým, opatrným, Pražanům, městům i jiným všem obyvatelům. A při tom Vám milostivě věděti dáváme, že jsme z mnohých důležitých příčin z mocnosti naší císařské jakožto král český usazení a nařízení, jaký strany kupování a prodávání všelijakých potrav nyní při tomto našem císařském dvoru zde i na potom v městech Pražských řád držán a zachován býti má, učiniti ráčili, jakž teď níže položeno a vytištění artikulové v sobě obsahují.

Najprvé, ti všichni, kteří nyní zde jsou a budoucně přijedou neb obesláni budou, jakéhokoli stavu, řádu neb povahy, žádného nevymiňujíc, mají se i s služebníky a čeládkou svou v hospodách, na cestách, ulicech i sice k každému všelijak pokojně a náležitě chovati, tak aby mezi nimi, žádní hadruňkové, pranice a svády neb zlé vůle nepovstávali a nám žádných žalob nepřicházelo. A kdož by se pak tak nezachoval, má skutečně podle provinění trestán býti.

Strany všelijakých nevolí a pranic.

Jestliže by se jaká sváda nebo pranice stala, nemá se žádný podle strany jedné ani druhé zasazovati, však kdyby ta vrchnost, kteráž k tomu nařízena, tu tehdáž přítomna nebyla, mohou rozvazovati, aby to mezi nimi rozvedeno bylo, aby se ouraz anebo něco horšího z toho nestalo. A rychtář neb právo v městech Pražských, kteréž by se najprvé k takové svádě trefilo, má ty osoby, kteréž by se tak hadrovaly a praly (ježto by stavu rytířského nebyly) do vězení vzíti, než kteříž by z vyššího stavu byli, mají slibem, aby se před vrchnosti své postavili, zavázati. Kteréžto osoby nemají se právu téhož města v ničemž žádným způsobem na odpor stavěti ani ku pomoci sobě toho bráti, že pod to právo neslušejí, pod jistým na hrdle trestáním. Avšak ti, kteří do vězení vzati budou, mají neprodlévaje hned na druhý den potom vrchnosti své, pod kterouž náležejí, s oznámením o vajstupcích jejich dodáváni, tolikéž ti, kteříž slibem zavázáni budou, oznamováni býti.

Aby jeden druhého ze všech národův důtklivými slovy ani přibíjením hanlivých cedulí aneb oustně v ničemž nedotýkal.

Nemá žádný národ druhého v řeči, v kroji, v šatech i v jiném zlehčovati aneb se jemu posmívati; také žádný, buď pak obyvatel aneb cizozemec, host aneb hospodář žádným způsobem, skutkem, řečí, spisy ani jinak dotýkati, láti, utrhati aneb skrze cedule přibíjení zlehčovati a zhola v najmenším nic toho jeden proti druhému, což by se k něčemu zlému schylovati mohlo, před sebe nebrati, nýbrž přátelsky, uctivě a náležitě se k sobě chovati, tak aby žádná sváda a nesnáz z toho nepošla. Jestli že by pak jeden do druhého jakou ztížnost měl, může jej z toho před vrchností jeho, pod kterouž náleží, viniti a tu spravedlivého opatření očekávati. Kdož by pak to přestoupil, má skutečně trestán býti.

Strany ponůcky a hlásky.

Aby časem nočním též i ve dne v městech Pražských mezi všemi vuobec žádná zlá vuole se nezběhla, ráčíme poroučeti všem třem městuom Pražským, aby denní i noční varty, [.....][Hranatou závorkou opatřená slova jsou v původním tisku utržena.] ponůcky pro oheň i jiné případnosti tím silnější a což najspíš býti může, skutečně nařídili, jakž pak naše císařské v tom další přísné poručení jest, aby Pražané pod každou věží na mostě Pražském čtyři ponocné a podle nich jiné čtyři ponocné na mostě drželi, tak aby časem nočním sem i tam chodili a jich v počtu všech dvanáct bylo, kteříž na to své zření míti mají, jestli by z jedné nebo z druhé strany od nevážných lidi co takového nenáležitého se před se bráti chtělo, aby jedni na druhé zavolali nebo skrze vystřelení z ručnice sobě návěští dali, hned brány zavřeli a těm, kterýmž by se od zlých lidí ubližovati chtělo, ku pomoci přispěli, takové nepokojné lidi do vězení vzali a nazajtří hned o nich rychtáři našemu císařskému oznámili.

Jak se strany ohně jeden každý chovati má.

Jestliže by se přitrefilo a v kterém z měst Pražských (čehož se s pilností šetřiti sluší a má) oheň vyšel, nemá žádný cizí a neznámý buď ve dne neb v noci za příčinou hašení aneb jinak k ohni přistupovati, kromě toliko ty osoby, kteréž v jednom každém městě Pražském k tomu nařízeny jsou; než má každý v hospodě zůstati, a kdož by pak to přestoupil, má přísně trestán býti. Však [proto] mají naši i jiného panstva služebníci k pánům svým najíti se dáti, a Pražané takové nařízení ve všech čtvrtech měst Pražských podle vší potřeby obnoviti a skutečně jakž ná[leží] naříditi.

Strany opatření světla.

Mají hosté, služebníci jejich i sic jeden každý při topení, rozsvěcování světla v komorách, v marštalích s pilností toho šetřiti a dobře opatrovati, aby nepilností a nedbanlivosti škoda se nestala; neb jestliže by se skrze čížkoli nedbanlivost a při tom nešetrnost komu jaká škoda stala, ten má proto skutečně přísně na hrdle trestán býti.

Aby žádný bez světla na ulici nechodil.

Mají také na to hosté paměť míti a toho pilně šetřiti, aby časně a záhy pokudž možné do hospod svých nacházeti se dali a tam v noci zůstávali. Jestliže by pak kdo pro službu panskou aneb sice za příčinou potřeby a jednání svého za dne do hospod přijíti nemohl, tak že by se mu po ulicech cestou svou v noci jíti nastalo, má se ten i jiní na ulicech zvláště v noci uctivě a náležitě chovati a bez světla nechoditi. Jestliže by se pak kdo tak nezachoval, má podle přečinění a jednoho každého řádu, stavu neb povolání skutečně trestán a ožralci, kteří nočním časem po ulicech povyky činí, od rychtářův městských do vězení bráni býti.

Kdo by z ručnice v městech vystřeloval.

Také nemá žádný jakéhožkoli stavu a povolání buď ve dne neb v noci v ohradě měst Pražských ručnic krátkých ani dlouhých vystřelovati; než kdož by s ručnicí kratochvíl provozovati a se koštovati chtěl, ten má na místech k tomu zřízených, aby se škody a nebezpečenství obávati potřebí nebylo, to učiniti, pod skutečným trestáním. A protož má každý hospodář hosti svému ihned jakž by do domu jeho přijel neb přišel, o tom, jakž dotčeno, oznámiti a výstrahu jemu dáti, pakli by hospodář toho zanedbal, má také proto dostatečně trestán býti; jakž pak osoby ouřadní v každém městě Pražském mají každému hospodáři o tom dostatečné oznámení učiniti.

Strany žebrákův a nemocných lidí.

Mají také Pražané cizí a neznámé žebráky, kteříž by škodlivými a jedovatými nemocmi a jinými neduhy nakaženi byli a sem se do měst Pražských přibrali, pro všelijaké příčiny po vyslyšení a oznámení tohoto nařízení bez meškání z týchž měst Pražských skrze jisté k tomu zřízené osoby povlovně od města pěknými slovy vybýti, a takové osoby oni Pražané hned k tomu naříditi mají.

Strany falešných a podvodných her.

Nemá žádnému falešná, podvodná ani jiná hra dopuštěna býti: však osobám stavu panského, rytířského i jiným dobře zachovalým v domích a hospodách jejich i sice v jiných místech poctivých bez podvodu hráti se dopouští, než aby i [tu] nic toho, což by býti nemělo, se nedálo. I sice všelijaké falešné a podvodné hry pod skutečným trestáním se zapovídají.

O překupování.

Jakož by se snad někteří obyvatelé z měst Pražských i jiní cizí a přespolní o to pokusiti mohli potravy všelijaké na silnicích a cestách, i sice kteréž se sem vezou, překupovati a hned i zde prodávati, z čehož by nemalá drahota přijíti mohla: protož aby takové překupování jednomu každému se zastavilo a žádnému toho dopouštíno nebylo, o tom přísně všem vůbec poroučeti ráčíme, aby žádný buď měštěnín neb obyvatel zdejší, též z okolních měst, městeček, ani dvořenín, ani kterého pána služebník, žádného nevymiňujíc, buď sami nebo skrze osoby k tomu zřízené netoliko v městech ale ani ve třech mílech okolo měst Pražských žádných potrav a profantův na prodej neskupovali, nýbrž takové profanty všechny aby do měst Pražských na trhy svobodně se vezly podle našich mandátuov teď nyní najposléz vyšlých a po krajích vůbec vyhlášených; jeden každý, kdožkoli, tak a ne jinak aby se choval pod uvarováním hněvu, nemilosti a skutečného trestání našeho a nad to pod propadením takové potravy, kteréž by mimo toto nařízení naše koupil. A také žádný na trzích svobodných v městech Pražských tak dobře jako jinde žádných profantův a potrav aby nepřekupoval a zase neprodával pod nadepsaným trestáním tak dlouho, dokud praporček neb jiné znamení, jakž purkmistr a konšelé v kterém městě jaké vystrčiti dadí, jimž se všechněm vůbec (kromě překupníkův) svoboda, pokudž státi bude, kupovati dává, vidíno a dolův sňato nebude. A aby ode všech a všelijakých potrav trhy svobodné tím dostatečněji fedrovány býti mohly, k tomu milostivě povolovati, svobodu dávati a ven z měst do kraje naříditi ráčíme, aby všichni poddaní vůbec i jeden každý svobodně a bez překážky pánuov svých všelijaké potravy, což k pokrmu náleží, do měst na trhy voziti a podle tohoto nařízení a usazení prodávati mohli.

O obilí.

Co se všelijakých potrav a obrokův dotýče, o tom tak, jakž níže položeno, až do dalšího nařízení, kteréž my každého času podle slušnosti napotom naříditi dáti ráčíme, držáno býti má.

Najprvé, strych pšenice nemá dráže nežli za čtyrydcet grošův bílých brán býti; item, strych žita za třidcet tři groše bílá; item, strych ječmene za dvadceti grošův bílých; item strych ovsa za čtrnáct grošův bílých.

A poněvadž mlejny, kteréž v městech Pražských jsou, sk[ůro] všecky k obci, purkmistru a konšelům náležejí a oni své ouředníky, kteří jim to spravují, k tomu nařízené mají, protož Pražanům poroučeti ráčíme, aby to tak nařídili, aby mlynáři lidem strany meliva křivdy nečinili, nýbrž, pekařům i jiným [předním] osobám, kteří do mlejnuov povezou a v svých domích sobě pécti dají, uloženou a usazenou spravedlivou měřici po strychu pšenice neb žita pět vrchovatých věrtelův mouky dávali.

Co se pak bílého a režného chleba dotýče, ráčili jsme o chlebě nařízení učiniti, jak ten pecen a po čem každého téhodne žito a pšenice v trhu se bráti bude, na váhu prodáván býti má, jakž pak takové nařízení tuto při konci vytištěné patrně ukazuje. Jestliže by pak jeden nebo více z pekařův takové nařízení přestoupil a chleba na váhu, jakž usazeno a vyměřeno jest, nepekl, ten chléb jemu pobrán a do špitála dán buď; pakli by se toho podruhé dopustil, tehdy do vody potopen a potřetí na hrdle trestán buď. A při tom aby každý pekař své vlastní a rozdílné znamení měl a na pecnu i žemli vytlačoval pod pokutou a trestáním.

A jakož také toho zprávu míti ráčíme, že od cizozemcuov i také obyvateluov zdejších mnohé ztížnosti přicházejí, kterak všelijaká masa a ryby v městech Pražských na trzích i v krámích draho se prodávají a nadsazují, tak že [li]dé maso i ryby dráže nežli na jiných místech kupovati musejí: a protož aby takové drahotě v cestu vkročeno bylo a maso i ryby v slušném trhu kupováno býti mohlo, usazovati a [to] míti ráčíme, aby všelijaká masa i ryby již dále ne na oko, jakž posavád bývalo, ale na váhu, jakž na jiných místech v tom království našem i v jiných zemích se prodává, též se zde prodávalo a libra masa nyní na ten čas i ryby aby v trhu i v krámích dráže prodávána a kupována nebyla, než jakž níže položeno, totižto:

maso.

Hovězího najlepšího masa libra za 11 peněz malých; lehčejšího a kravského jedna libra za 8 peněz malých; skopového neb ovčího libra za 8 peněz malých; telecího libra za 8 peněz malých; jehněčího neb kozelčího za 8 peněz malých; svinského za 10 peněz malých; slanin libra za 10 peněz malých; kaprů libra za dva krajcary; štiky libra za čtyři krajcary; parmy libra za dva krajcary; ouhoře libra za deset peněz; okounů libra za dva krajcary; pečené ryby libra za dva krajcary.

Losos má skrze našeho císařského rychtáře a dvě ouřední osoby každého času podle slušnosti sazen i také skrze ně to [při] porybném nařízeno býti, poněvadž jiné ušlechtilejší ryby a raky krom těch, které se nahoře jmenují, na oko se kupují, aby v [tom] žádný nadsazován nebyl.

O zvěřině a ptactvu malém i velikém.

Jakby se všelijaká zvěřina malá i veliká tolikéž i pernatá, jako bažanti, tetřevi, jeřábkové, koroptve a k těm podobné ptactvo malé i veliké kupovati mělo, to se při jednoho každého vůli, kdož prodává a kupuje, zůstavuje.

Item, zajíc nemá dráže nežli za 8 grošů bílých brán býti; item, hus celá krmná ošklubaná se všemi droby za 6 grošuov bílých; item, kapoun za pět grošuov bílých; item, slepice za půl třetího groše bílého; item, kůře mladé za dva groše bílá; item, prase za 6 grošuov bílých; item, kačice za půl druhého groše bílého; item, kopa vajec za pět grošův bílých; item, žejdlík másla přepouštěného za 3 groše míšenské; item, žejdlík sádla vepřového neb husího za půl třetího groše bílého.

O všelijakých víních.

Žejdlík vína uherského a rejnského za devět peněz bílých; moravského a rakouského za osm peněz bílých; českého žejdlík za sedm peněz bílých, a nic dráže prodáváno a šenkováno býti má.

Sladká vína a ječná piva.

Co se pak sladkých vín a přespolních ječných piv dotýče, poněvadž v této zemi takoví nápojové nerostou a se nevařejí a s nemalými náklady sem se vezou, a protož bude moci jeden každý hospodář a šenkýř takový nápoj podle vůle a libosti své avšak proto za slušné peníze šenkovati, vydati i prodati. Jestliže by pak jeden nebo více při šenkování vín sladkých i jiných v tom shledán a uznán byl, že je falšuje, opravuje, míchá, bryndá aneb nějaký jiný kontrabant při nich provozuje, ten a takový pro takovou faleš a podvod přísně a skutečně trestán býti a tomu taková všechna vína, při nichž by se ta faleš vyhledala a našla, propadnouti mají.

Bílé pivo.

Item, sud neb věrtel piva bílého nemá dráže a výše nežli za čtyřidceti pět grošuov bílých vystavován a placen býti; neb jsme již o tom nařízení učiniti ráčili, aby šenkýřky pivo v slušnosti dávaly a sladovníci nemají více na var bráti nežli čtyřmecítma sudův pod skutečným trestáním naším.

O hospodách.

Jestliže by kdo byl, který by sobě zvláštní hospodu aneb pokoj najal neb ještě najíti chtěl a od hospodáře by stravy obroku nebral, tak že by toliko z domu neb pokoje a od jiného platiti měl: v tom se má hospodář s hostem svým o záplatů snésti; jestliže by se pak spolu srovnati nemohli, tehdy mají k tomu od nás usazené osoby o to mezi nimi uhoditi, aby žádný sobě ničehož ztěžovati neměl.

O jídle a předním stole.

Najprvé od jídla když se maso strojí: hospodář dávati má troje maso, jako maso na polívku, v koření, pečité, k kterémuž hus, kůře neb slepice a potom vaření a jiné krmě, totiž aby všeho pět neb šest krmí bylo; a za takové jídlo nemá hospodář více bráti nežli po třech groších bílých, to jest po sedmi krajcařích, než pitím jeden každý host sám sebe opatřiti má. Chce-li pak host k stolu pivo míti, tehdy má za jídlo a pivo po čtyřech groších bílých, to jest devíti krajcařích a jednom penízi malém platiti.

O jídle a stolu služebníkuov a pacholkuov.

Od stolu služebníka neb pacholka, při kterém by se jim dvoje maso dávalo, na polívku a pečité aneb v koření, vaření k tomu, že by toho čtyry krmě byly, nemá žádný hospodář více nežli tři groše bílá za jídlo a pití bráti.

O stravě skrovnější.

Jestliže by pak kdo na skrovnější stravě přestati chtěl, toho má jemu hospodář v slušných penězích příti a v tom žádného nenadsazovati; který by se pak tak nezachoval, má skutečně trestán býti.

O pokrmích v rybní den.

Item, v rybní den když se ryby k stolu, jako kapry, štiky a jiné obecné ryby dávají, poněvadž se ryby v koupí s masem téměř srovnávají: a protož k takovému obědu má pět neb šest krmí se dávati a troje ryby, a od takového obědu nemá hospodář více, než jakoby maso dával, bráti. Jestliže by pak host něco od dražších a lepších ryb míti chtěl, ten se má s hospodářem svým obzvláštně o to smluviti a o záplatu snésti, jakž pak při takových stolích, kdyby sobě co obzvláštně od ptákův neb jiné zvěřiny aneb něco k tomu podobného strojiti dáti chtěl, o to obzvláštně jeden každý umluviti se povinen bude, držáno býti má.

O líhání a postelích.

Co se loží a šatův ložních dotýče: host který by u hospodáře stravu svou měl a od něho obrok koňský bral, není povinen a nemá hospodáři od líhání platiti; který by pak hospodář hostě měl, že by u něho netrávil než někde jinde aneb sám sobě kupoval, ten má od dobrého lože panského, ležel-li by na něm sám neb [sám] druhý, za tejden 12 krejcarův platiti; od lehčejšího lože, na němž by služebníci leželi, nemá hospodář [neb] ti, číž by šaty byly, než jeden krejcar za noc dávati.

Jak hospodáři hostem oves dávati mají.

Žádný hospodář aby hosti svému strychu ovsa dráže nedával mimo to, jakž na trhu platí, než o dva groše bílá.

Strany stání, sena a slámy.

Kterýž by host od hospodáře seno a slámu bez obroku bral, ten má hospodáři svému tři krajcary, pakli by i obrok od hospodáře bral, dva, a kdyby všecko odjinad bral, tehdy jeden krajcar za noc a za den toliko hospodáři od stání dáti a nic více.

Co se kupování sena a slámy na svobodných trzích dotýče, poněvadž o tom nemohl řád udělán býti, může jeden každý, co zač stojí, kupovati, jakož jsme pak ráčili osoby naříditi, kteréž k tomu dohlídati budou, aby v tom žádný, kdož kupuje neb prodává, ztěžován nebyl.

Také všem vůbec a zvláště obyvatelům měst Pražských přísně přikazovati ráčíme, aby se v domích, na ryncích a ulicech čistotně chovali, žádného rumu, blát a nečistot v domích ani před domy neb na ryňcích a ulicech netrpěli, nýbrž každého času ven z měst vyvozovati dali a z oken žádných nečistot vylejvati nedopouštěli; a aby tyto všechny nahoře jmenované artikule od jednoho každého bez přerušení držány byly a z toho vykročováno nebylo pod uvarováním nemilosti i skutečného trestání našeho. Na tom na všem konečnou a milostivou vůli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském v první středu v postě, jinak osmého dne měsíce února, léta sedmdesátého a království našich římského osmého, uherského sedmého a českého dvadcátého prvního.

O chlebě nařízeni.

Když se jeden strych žita aneb pšenice na trhu kupovati bude po devíti aneb desíti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti devět liber dvamecitma lotův půl kventle, a za groš míšenský jeden pecen má vážiti čtyry libry sedmmecitma lotův půl kventle.

Item, když se na trhu kupovati bude jeden strych žita neb pšenice za jedenáct neb dvanáct grošuov bílých: tehdy jeden pecen chleba za groš bílý má vážiti osm liber devatenáct lotův dva kventle, za groš míšenský jeden pecen má vážiti čtyry libry šest lotův [...] kventle.

Item, když se kupovati bude po třinácti aneb čtrnácti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti sedm liber čtyřmecitma lotův půl kventle, a za groš míšenský má vážiti tři libry [sedm] mecitma lotův půl kventle.

Item, když se kupovati bude po patnácti aneb šestnácti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti sedm liber, jeden lot, dva kventle, a za groš míšenský tři libry, šestnáct lotuov [...] kventle.

Item, když se kupovati bude po sedmnácti neb osmnácti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti šest liber [pat]náct lotův půl kventle, a za groš míšenský má vážiti tři libry, sedm lotův, dva kventle.

Item, když se kupovati bude po devatenácti a dvadcíti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti pět liber, třidceti a jeden lot, půl kventle, a za groš míšenský má vážiti dvě libře, třidcet jeden lot, dva kventle.

Item, když se kupovati bude po jedenmecítma a dvamecitma groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti pět liber sedmnácte lotův půl kventle, a za groš míšenský má vážiti dvě libře, třimecitma lotův, dva kventle.

Item, když se kupovati bude po třimecítma aneb po čtyřmecítma groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti pět liber, pět lotuov, puol kventle, a za groš míšenský pecen má vážiti dvě libře, osmnáct lotuov, dva kventle.

Item, když se jeden strych žita aneb pšenice na trhu kupovati bude po pětmecítma neb šestmecítma groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti čtyry libry, sedmmecítma lotuov, puol kventle, a za groš míšenský má vážiti dvě libře, třináct lotuov, dva kventle.

Item, když se jeden strych žita aneb pšenice na trhu kupovati bude po sedmmecítma aneb po osmmecítma groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti čtyry libry osmnáct lotův, půl kventle, a za groš míšenský má vážiti dvě libře devět lotuov, půl kventle.

Item, když se prodávati bude po devětmecítma aneb po třidceti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti čtyry libry, deset lotuov, půl kventle, a za groš míšenský má vážiti dvě libře, pět lotův, půl kventle.

Item, když se jeden strych žita nebo pšenice kupovati bude po třidceti jednom aneb třidcíti dvou groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti čtyry libry, dva loty, dva kventle a za groš míšenský jeden pecen má vážiti dvě libře, jedenmecítma lotuov, jeden kventl.

Item, když se jeden strych žita neb pšenice kupovati bude po třidcíti třech aneb třidcíti čtyřech groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti tři libry, osmmecítma lotuov, puol kventle, a za groš míšenský má vážiti jednu libru, třidcet lotuov, půl kventle.

Item, když se strych žita neb pšenice na trhu kupovati bude po třidceti pěti a třidcíti šesti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti tři libry, dvadceti lotuov, půl kventle, a za groš míšenský jeden pecen má. vážiti jednu libru, šestmecítma lotuov půl kventle.

Item, když se strych žita nebo pšenice na trhu kupovati bude po třidcíti sedmi a třidcíti osmi groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti tři libry, šestnáct lotuov, dva kventle a za groš míšenský má vážiti jednu libru čtyřmecítma lotův, jeden kventl.

Item, když se jeden strych na trhu kupovati bude po třidcíti devíti aneb po čtyřidceti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti tři libry, jedenácte lotuov dva kventle, a za groš míšenský má vážiti jednu libru, jedenmecítma lotuov, tři kventle.

Item, když se strych žita nebo pšenice na trhu kupovati bude po čtyřidceti jednom aneb po čtyřidceti dvou groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti tři libry, sedm lotuov půl kventle, a za groš míšenský pecen chleba má vážiti jednu libru, devatenáct lotův, dva kventle.

Když se strych žita nebo pšenice kupovati bude po čtyřidceti třech anebo po čtyřidceti čtyřech groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti tři libry, tři loty, půl kventle, a za groš míšenský jeden pecen chleba má vážiti jednu libru, sedmnáct lotův, dva kventle.

Item, když se žito nebo pšenice na trhu kupovati bude po čtyřidceti pěti anebo čtyřidceti šesti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti dvě libře, třidceti jeden lot, dva kventle, a za groš míšenský. pecen má vážiti jednu libru, patnáct lotův, tři kventle.

Item, když se strych žita aneb pšenice na trhu kupovati bude po čtyřidceti sedmi aneb čtyřidceti osmi groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti dvě libře, osmmecitma lotův, půl kventle, a za groš míšenský pecen má vážiti jednu libru, čtrnáct lotův, půl kventle.

Item, když se strych žita nebo pšenice na trhu kupovati bude po čtyřidceti devíti aneb padesáti groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti dvě libře, čtyřmecitma lotuov, dva kventle, a za groš míšenský pecen chleba jednu libru, dvanáct lotuov, jeden kventl.

Item, když se strych žita anebo pšenice kupovati bude na trhu po padesáti jednom aneb padesáti dvou groších bílých: tehdy jeden pecen chleba za groš bílý má vážiti dvě libře, jedenmecítma lotuov, dva kventle, a za groš míšenský jeden pecen chleba má vážiti jednu libru, deset lotuov, tři kventle.

Item, když se strych žita nebo pšenice kupovati bude po padesáti třech anebo padesáti čtyřech groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti dvě libře, osmnáct lotův, dva kventle, a za groš míšenský pecen má vážiti jednu libru, devět lotův, jeden kventl.

Item, když se strych žita aneb pšenice na trhu kupovati bude po padesáti pěti nebo padesáti šesti groších bílých: tehdy jeden pecen chleba za groš bílý má vážiti dvě libře, šestnácte lotuov, půl kventle, a za groš míšenský jeden pecen má vážiti jednu libru, osm lotuov, půl kventle.

Item, když se strych žita anebo pšenice na trhu kupovati bude po padesáti sedmi anebo padesáti osmi groších bílých: tehdy pecen chleba za groš bílý má vážiti dvě libře, třináct lotuov, dva kventle, a za groš míšenský jeden pecen má vážiti jednu libru, šest lotuov, tři kventle.

Item, když se strych žita aneb pšenice na trhu kupovati bude po padesáti devíti aneb šedesáti groších bílých: tehdy jeden pecen chleba za groš bílý má vážiti dvě libře, jedenáct lotuov, půl kventle, a za groš míšenský jeden pecen chleba má vážiti jednu libru, pět lotuov, dva kventle.

Maximilianus.	Ad mandatum sacrae cesareae majestatis proprium:
V. a Pernstain s. r.	J. MehL. N. Walter.
Bohemiae cancellarius.