I. Sněm všeobecný [Jinak také "hlavní, jenerální" býval nazýván.] l. 1569 a 1570.

NA HORÁCH KUTNÁCH. 1569, 24. ledna. Konc. v archivu česk. místodržitelství.

Nejmilostivější! Z psaní milostivého V. C. M., že z některých slušných a duoležitých příčin rákoš v království Uherském o svatých Třech králích nyní minulých položený na ten čas k odložení přišel, však aby zatím čas mařen nebyl, že ste to milostivě předsevzíti ráčili v království V. C. M. Českém a zemích k němu příslušejících netoliko pro vlastní V. C. M. ale i téhož království a zemí k němu přináležejících obecní a obzvláštní duoležité potřeby sněmy obecní držeti, tomu i také dobrému zdání nejvyššího pana kanclíře království Českého, na které časy, kde a jak takové sněmy by se pořád držeti měly, při témž psaní nám odeslanému, kteréž V. C. M. sobě oblibovati ráčíte, sme poddaně vyrozuměli: a abychom my mimo jistú vuoli a oblíbení, jakž V. C. M. nám o tom oznamovati ráčíte, co v tom opravovati měli, známe, že nám to nenáleží, však poněvadž v témž psaní V. C. M.. toho dokládati ráčíte, milostivě poroučejíc nám v to ve všecko nahlédnúti a co by se v tom při nás snášelo, také V. C. M. nemeškajíc zdání své abychom oznámili, znajíc se v tom i v jiném povinni býti, tak sme se poslušně zachovali a o to všecko mezi sebou s pilností rozmluvení měli. I uznáváme toho ty pilné duoležité příčiny a potřeby V. C. M. vlastní a věrných poddaných V. C. M. býti, abyste V. C. M., pokudž nejdříve možné, sněmy obecní v dotčeném V. C. M. království a zemích k němu příslušejících rozepsati, položiti a držeti ráčili, o kterýchžto potřebách a příčinách, co V. C. M. na tom záleží, lépěji, než my o tom V. C. M. vypsati neb oznámiti můžeme, milostivě věděti ráčíte, a protož by se při nás také snášelo, aby pro V. C. M. pohodlé a příležitosti dotčených sněmuov začátek v markrabství Moravském udělán a sněm v městě Brně neb Olomúci držán byl, tak abyste V. C. M. po vykonání toho i jiných sněmů v knížetství Slezských a markrabství Horních i Dolních Lužic v království Českém pro vyřízení V. C. M. vlastních zemských i obzvláštních osob potřeb tím déle zuostati, trvati a všecky ty věci tím povlovněji jednati, vyříditi, k spravedlivému a místnému konci přivésti a postaviti moci ráčili; však místo k položení a držení slezského sněmu ve Velikém Hlohově, jakožto městu pomezním, nám nepříležité se býti vidí, nébrž pokudžby pro morové povětří anebo infekcí takový sněm bezpečně v Vratislavi držán býti nemohl, při nás se snáší, že by město Svidnice k tomu příležitější bylo.

A ačkoli bychom rádi, abyste V. C. M. takové sněmy skrze komisaře držeti a tím spíš sem do království Českého mezi nás, věrné poddané své, přijeti ráčili, ale nepochybujem, že V. C. M. o tom milostivou vědomost míti ráčíte, jaká jest mezi stavy vyššími, panským a rytířským, z jedné a městy z strany druhé v týchž markrabství strany předešle svolené a ještě nevyplněné berně a nerovnosti rozepře, a obávati se jest, nebude-li to mezi týmiž stavy skrze V. C. M. vlastní osobu časně přetrženo a spokojeno, že na tomto příštím sněmu i budoucích V. C. M. všelijaká roztržitost i překážka státi by se mohla, a protož v pravdě za potřebné nám býti se vidí, abyste V. C. M. takový sněm (ač jestli že jest možné) osobou V. C. M. držeti a hned z sněmu slezského k témuž sněmu, který byste V. C. M. stavóm obojích Horních i Dolních markrabství Lužických nejpříležitěji v městě Gerlici položiti a držeti moci ráčili, cestu bráti, a tak tudy do království Českého na hrad Pražský málo zajížděti ani dlouho se omeškávati neráčili. Jakož pak, jestli že se dobře pamatujem, léta čtyřidcátého šestého minulého za živnosti J. M., císaře Ferdinanda, pana otce V. C. M., slavné a svaté paměti, ráčili ste také V. C. M. tu v tom městě Gerlici s stavy obojích markrabství Horních i Dolních Lužic sněm držeti, a tak by tím prostředkem skrze V. C. M. takové nevole a nedorozumění mezi stavy pro výš psanou příčinu vzniklé spokojeny a v míru uvedeny býti mohly; což V. C. M. v přítomnosti osoby své v pěti neb šesti dnech více zpuosobiti ráčíte, nežli by komisaři ve dvou i ve třech nedělích to zpuosobiti mohli. Neb jest se i toho obávati a potřebí na to zdravě a bedlivě rozmysliti, měl-li by ten sněm skrze komisaře se držeti a pro takovou roztržitost a nedorozumění stavův málo zpuosobeno a co užitečného a trvanlivého V. C. M. zjednáno a vyřízeno býti mělo, že by skrze to V. C. M. nemalé spletky přijíti a státi se mohly.

Dále pak co se některých z nás nejvyšších ouředníků zemských i jiných V. C. M. rad království Českého komorních z apelací i jiných, kteří by odsud na ty sněmy, jakž v dotčeném dobrém zdání nejvyššího pana kanclíře doloženo jest, obesláni býti měli, dotýče: ačkoli to známe, že V. C. M. v takových pilných jednáních věrných poddaných svých potřebovati, však zase z druhé strany nepochybujem, že na to taky milostivě mysliti ráčíte, že soud zemský i jiní, kteří sou pro morovou ránu teď od některého času držáni nebyli, a lidé o spravedlivosti své nemálo činiti a veliké naříkáni mají, a ten zpuosob se při zasednutí soudu zemského zachovává, že dne prvního, když se puohonové vyhlašovati mají, z nejvyšších pánů ouředníků zemských nejvyšší pan komorník, já nejvyšší sudí z pánův a nejvyšší pan písař království Českého z rytířstva býti musí, a tak kdyby pán z Rožmberka, já, nejvyšší purkrabě Pražský, což mi nikterakž na dalekou cestu a zvláště v tyto zlé cesty pro sešlost zdraví mého se vypraviti dobře možné není, a nejvyšší pan písař, kterýž pro nedostatek zdraví svého nemocný odsud domů se vézti dal a v pochybnosti stojí, aby k soudu zemskému přijeti, nad to pak k V. C. M. se vypraviti mohl, tam k V. C. M. obesláni býti měli, tehdy by puohonové se vyhlašovati nemohli a soud opět k odložení pro nedostatek nejvyšších pánů ouředníkuov přijíti musel, pro kterúžto příčinu lidé, kteří o své spravedlivosti činiti mají a rádi by se jich dosuzovali, zvláště vdovy a sirotci, kteří žádných poručníků nemají a na pádu stojí, jichž v tento mor nemálo přibylo, nemalú ztížnost nésti by mohli. Protož pokudžby z dotčených i jiných příčin to obkročeno a obmýšleno býti, aby z obeslání týchž nejvyšších pánů ouředníků sjíti, předkem v tom V. C. M. i stranám, které při témž soudu činiti mají, dobré pohodlé by se státi mohlo.

Tolikéž také, budou-li ti páni rady V. C. M. z komory a nad apelacími, o nichž v často psaném dobrém zdání také zmínka se činí, od služby své odtrhováni míti býti: tehdy v tom místě věci a spravedlivosti lidské nevyřízeny zuostanou a vypravovány býti nebudou moci; z kterýchžto nahoře psaných oznámených příčin sme pominouti nemohli, nežli to V. C. M. poddaně oznámiti, však to všecko dále při milostivé vuoli V. C. M. zuostavujem. A s tím dán na Horách Kutnách v pondělí před svatým Pavlem na víru obrácení léta 69.

Post scripta. Nejmilostivější. Že jest se touto odpovědí naší prodlilo, to se z žádné nedbanlivosti nestalo než za příčinou tou, že sme na pána z Rožmberka očekávali a té naděje byli, že podle poručení V. C. M., tak jakž ste nám o tom napsati ráčili; že jest pánu poručení od V. C. M. se stalo, k nám sem přijeti a nám té věci uvažovati pomoci ráčí: ale nevíme kudy to sešlo, že jest k nám přijeti neráčil, zdali mu psaní od V. C. M. dodáno není, než jistě držíme, kdyby nějaké obzvláštní a bezelstné příčiny nebyly, že by toho pán nikterakž obmeškati neráčil.