Obyvatelé Chebska, Loketska i Kladska povždy chránili výsadní svobody své a vytrvale bránili se proti každému pokusu králů, stavů českých, aby přivedeni byli do řádu země České. Ponejprv pokusili se stavové čeští o to l. 1479 za krále Vladislava (aby se zvláštními svými privilejemi netvořili stát v státu), vyzvavše Chebské, aby na sněm do Prahy k urovnání a upevnění státoprávních poměrů najíti se dali: však Chebští ukázali na to, že nikdy před tím na sněm český povoláváni nebyli a nešli. Podobně za panování Ferdinanda I., jenž správu zemí koruny České více nežli předešlí králové čeští pod moc královskou soustřeďoval, učiněny nové pokusy na sněmích léta 1528, 1546 a 1549, aby Chebští vedle usnešení sněmovního cla a posudní jako jiní obyvatelé království Českého platili. Však na svá práva žárlivé Chebsko i tenkráte tomu všemu se vyhnulo.

Za Maximiliána II. komora česká, podávajíc císaři své dobré zdání o komorních artikulích, které na sněmu českém léta 1567 měly býti projednány, naléhala na to, aby vůči velikým potřebám proti nepříteli Turku Chebští, Loketští i Kladští se svými výsadami nevymknuli se z usnešení sněmu českého a v odvádění berní aby s ostatními obyvateli království Českého rovnost zachovali. Ačkoliv ani tenkráte kýžená shoda dosažena nebyla; předce jsou akta z r. 1567 a 1568 o vyjednávání s nimi v příčině odvádění berně nemálo důležitou částí dalších s nimi na sněmích českých jednání a proto také zde uveřejněny.