MS. v českém archivu zemském s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582.

Jakož J. M. C., pán náš najmilostivější, ráčil jest na sněmu tomto nynějším obecním všem třem stavuom království Českého v pondělí po neděli oculi léta tohoto 67. milostivě v spisu i také oustně oznámiti, z jakých duoležitých a velikých příčin, předkem pro pomoc proti Turku, nepříteli víry svaté křesťanské, potom i pro některé jiné duoležité potřeby J. M. C. i také pro potvrzení privilegií království tohoto i jiných starobylých zvyklostí, dobrých pořádkuov a obyčejuov a pro na místě postavení artikuluov některých obecních, kteříž až posavad na nesrovnání byli, a že jest nemohlo toho pominuto býti, než takový sněm předsevzíti i také sám osobou svou přítomen býti, tak jakž též předložení sněmovní v spisu i oustní J. M. C.to v sobě šíře obsahuje a zavírá.

I předkem jsou sobě stavové přivedli ku paměti, jak v mnohých předešlých sněmích prvotně bedlivě jest bylo to rozváženo, že pán Buoh všemohúcí pro hříchy a rozpustilosti naše tyranem Turkem a mocí jeho, jakožto metlou i jinými mnohými ztížnostmi a ranami, nás křesťany spravedlivě trestati ráčí, a jestliže s poníženým a skroušeným srdcem v svatém pokání a hříchuov přestání káti se nebudem, aby svuoj svatý hněv od nás odvrátiti ráčil, tehdy jiného očekávati není než horšího a těžšího trestání: a protož na tom jsme se všichni tři stavové snesli, aby jeden každý podle těch všech artikuluov v předešlých sněmích položených a vysvětlených, předkem při sobě, služebnících a čeládce i poddaných svých, tolikéž také i všechny osoby duchovní při tom se tak pobožně chovali a v bázni boží a hříchuov přestání ku pánu Bohu všemohoucímu se obrátili a za ukrocení a od nás odvrácení jeho hněvu svatého s pokorným srdcem žádali.

Dále, jakož jest J. M. C. všem třem stavuom království Českého předložiti ráčil nemalé než veliké těžkosti, kteréž od žíznivého víry křesťanské nepřítele Turka na J. M. C., království a země i jiné všechno křesťanstvo se valí: a protož na takové předložení J. M. C., znajíce toho znamenitou a důležitou potřebu býti, podle své najvyšší možnosti všichni tři stavové jsou se snesli a J. M. C. ku potřebě do dvou let pořád zběhlých takovou pomoc, jakž níže uloženo jest, svolili a dáti připověděli.

Napřed, knížata, páni, rytířstvo i všecky osoby duchovní i manové, kteříž lidi osedlé mají, cožkoliv v městech, v městečkách, v vesnicích neb jinde na panstvích a statcích svých lidí osedlých mají, z jednoho každého domu nebo chalupy, buoď velké nebo malé, v kterýchž lidé bydlí, krom samých kovářských, pastuších a ovčářských chalupí a lázní ve vsech, na kterýchž by lidé hospodáři osedlí nebyli, aby do týchž dvou let pořád zběhlých, počnouce při času sv. Jana Křtitele božího najprvé příštího první díl, totiž puol osma groše č. a při svatém Martině hned potom nejprv příštím druhých puol osma groše č. dali, a druhý rok, když se psáti bude léta 68 při času sv. Jana Křtitele božího a též při sv. Martině na ty terminy a roky dáti a vyplniti mají tak jakž nahoře stojí.

Kterážto berně takto má vybírána býti. Předkem, jedna každá vrchnost ta má beze všeho fortele s pilností vyhledati, jaký počet lidí osedlých (tak jakž napřed dotčeno) na panství neb na statku svém má; což se koli týchž poddaných a jaký počet najde, rozvrhnouce to spravedlivě, aby bohatší chudým na pomoc byli, tak aby z jednoho každého domu zouplna ta berně vyšla a větším a těžším ukládáním mimo to aby od vrchnosti své obtěžováni nebyli, tu sumu peněz podle listu svého pod pečetí svou, že jest to na panství svém spravedlivě vyhledal anebo vyhledati poručil, s tím doložením, že více na panství neb na statku svém lidí osedlých nemá, pánuom berníkuom i s tou berní na hrad Pražský odeslati má. A tolikéž města J. M. C. i Její M. císařové, kteráž městečka neb vsi buďto k obci nebo osoby neb k duchovenství na pozemských statcích co drží, zachovati se mají, nicméně též i z panství Hrádeckého, Chomutovského a z hrabství Kladského též se zachováno býti má. Než Pražané i jiná města J. M. C. i J. M. císařové, kteříž třetího stavu užívají, to každé město z domuov, kteréž v městě neb v předměstí mají, velikých nebo malých, žádných nevymiňujíc, ti pro uvarování nerovnosti, jakž se posavad dálo, z jednoho každého domu každého roku po jedné kopě patnácti groších českých dávati mají rozdílně na roky a terminy, jakž nahoře psáno stojí, totiž počnouc při času sv. Jana Křtitele božího nejprve příštího třidceti puol osma groše českého (a potom při svatém Martině druhou polovici třidceti puol osma gr. č.) [V závorce zavřená slova jsou v deskovém zápisu (bezpochyby omylem) vypuštěna.] však lidé poddaní jich, kteříž na jakýchžkoli statcích pozemských buď k obci, k záduší i k špitáluom neb osobám městským náležícím mají, ti se v to nepotahují, než s jinými poddanými z stavu panského neb rytířského též rovně berní dávati mají.

A druhý rok, když se psáti bude léta 68, při času sv. Jana Křtitele božího a sv. Martině též na ty terminy a roky dáti a vyplniti mají; nic méněji všichni farářové ve všech městech, městečkách i vesnicích, kteřížkoli kdekoli na farách jsou, ten každý z jedné každé fary, kdež osedlý jest, při jednom každém času, tehdaž když pán týchž poddaných aneb město svou berni pošle, po dvadcíti groších českých, a nápravníci, svobodníci, dědiníci též jeden každý po jedné kopě gr. č. při jednom každém času a terminu též dávati povinni jsou; tak jakž J. M. C. o tom toliko strany nápravníkuov, dědiníkuov a svobodníkuov naříditi poručiti ráčí, aby bohatí s chudšími srovnáni byli a též ty berně najvyšším berníkům království tohoto, jakž i jiní všichni tři stavové, dávati povinni jsou, aby ta suma zouplna vyjíti mohla.

Než co se pak panských, rytířských i také duchovních domuov buď v městech, na předměstích anebo k šosům náležitých v městech Pražských a v jiných městech královských i v Její M. císařové v království Českém ležících, v kterýchž by se žádné živnosti městské nevedly, dotýče: ten každý pán, rytířský člověk i duchovní osoba má z toho každého domu každého roku jednu kopu patnácte grošuov českých, tak jakž Pražané z svých domuov dávati budou, najvyšším pánuom berníkuom na hrad Pražský podle berně od poddaných svých i s listem přiznávacím dáti. Než kteříž by páni domy své k provozování živnosti hospodářuom neb nájemníkuom propuojčili: tehdy ti hospodáři neb nájemníci povinni jsou pánuom svým takovou berni z jich domuov vydávati, tak aby každý pán, rytířský člověk i duchovní osoba, jakž svrchu dotčeno, pánuom berníkuom na hrad Pražský do těch dvou let dával a vyplňoval. A dále Pražané i jiná města nemají a moci nebudou na takové domy panské, rytířské i duchovní o nic víceji a výšeji nastupovati a sobě z týchž domuov jakou jinou pomoc berní jejich dotahovati. Však z té sumy nejprvnějšího terminu, když se dávati bude, osm tisíc kop gr. č. stavové na splacení dluhuov nejvyššímu panu hejtmanu polnímu a místodržícímu i jiným polním oficíruom, a tak i jiných zemských dluhuov k zaplacení, sobě vymiňují a zanechávají; kterýchžto osm tisíc kop gr. č. oni nejvyšší berníci mají a povinni budou dáti a vyplniti proti dostatečné kvitancí osobám z soudu zemského, jakž prvé bylo, k tomu zřízeným a ty osoby mají a povinny jsou soudu zemskému, kterémuž tímto sněmem moc se dává, aby je mohl z toho kvitovati, pořádný počet učiniti, že jest předešlá a tato nynější suma v ta místa obrácena a vydána, nač jest svolena.

A tito berníci k tomu voleni jsou, kteříž povinni budou předkem J. M. C. i také stavuom řádný počet z toho učiniti, co kterého roku berně té se sejde a kam se obrátí, kterýžto počet od nich bez, odtahuov přijat býti má, prvního roku: z stavu panského Jan z Říčan na Kosově Hoře a Vorlíku nad Humpolcem, J. M. C. rada; z stavu rytířského Albrecht Kamejtský ze Lstiboře na Vobřiství, J. M. C. rada; z Pražan a z stavu městského Pavel Zupanský z Dražiče, J. M. C. rychtář Starého města Pražského; druhého roku: z stavu panského Joachym Novohradský z Kolovrat na Želenicích a Košatkách; z stavu rytířského Pavel Korka z Korkyně na Suchém Dole a na Vostrově; z Pražan a stavu městského Jan Šturm z Kreyfenberku; kterýmžto berníkuom za práci jich z též berně dáno býti má osobě stavu panského puol druhého sta kop gr. č., osobě stavu rytířského sto kop gr. č., osobě stavu městského padesáte kop gr. č.; což se pak písařuov při berni dotýče, co kterému služby dáváno býti má, J. M. C. komora se pány berníky o to se s nimi urovnati mají. A oni berníci takový každý list i s tou berní mají přijíti a všecku tu sumu, což jednoho každého času a terminu jí se sběhne, J. M. C. proti pořádné kvitancí v moc uvésti, anebo tomu, komuž od J. M. C. o tom poručeno bude; než listy ty, kteréž od jedné každé osoby podle berně odeslány budou, ty mají při sobě zachovati a ihned nemeškajíc zejména pánuom hejtmanuom krajským do každého kraje, kážíc do register jednu každú osobu vtáhnouti, co který se přiznává, že poddaných svých má, odeslati. A poněvadž města Pražská za jeden kraj se počítají, a v tom kraji žádných hejtmanuov krajských nemají, to aby páni hejtmané J. M. C. v týchž městech vyříditi povinni byli. Tak aby oni páni hejtmané v jednom každém kraji, tak-li jest se jeden každý podle toho sněmovního svolení zachoval, na to se s pilností vyptali, a jestli by se za kýmkoli našlo, že jest kdo tak zouplna poddaných svých co jich osedlých má, anebo domuov v nich bydlících nesepsal a berně z nich neodeslal, tehdy ten každý od týchž pánuov hejtmanuov krajských má nejvyšším berníkuom oznámen býti.

A poněvadž tento artikul a svolení této berně a pomoci J. M. C. ode všech tří stavuov svolené proto se děje, aby v tom rovnost spravedlivá zachována byla a z těch nerovností, kteréž jsou prvé mezi stavy strany šacuňkuov k berni nepřiznání i také mnohých berní zadržování bývaly, aby sešlo: protož jestliže by při knížatech, páních, rytířstvu, osobách duchovních, maních v městech královských, svobodnících, dvořácích, neb při komžkoli z světských neb duchovních se to našlo a dostatečně to naň ukázáno bylo, že jest se v tom tak vědomě, zoumyslně podle tohoto vyměření buď v mále neb v mnoze nezachoval, ten každý sám ze všech poddaných svých, co by mu se dáti dostalo, to dvě pokuty toho každého puol léta aby z svého měšce dal, a té pokuty aby listem obranným od desk zemských v statek jeho uvázáním dobýváno bylo, a nechtěl-li by kdo po listu obranním v statek držení vpustiti, tehdy dále podle zřízení zemského na něm toho aby dopomaháno bylo.

Než co se podruhuov a čeledi přístavní dotýče: ti, každý hospodáři, při kterémž jsou, ku pomoci jeho berně dání při každém času, jeden každý podruh od osoby své, po dvou gr. č. a ti, kteříž služby berou a na mzdách zjednáni jsou, mužského i ženského pohlaví, ten jeden každý pánu a hospodáři svému z služby, na kteréž zjednán jest, z jedné kopy grošů jeden groš č. dáti povinen jest.

Co se pak těch osob, kteréžkoli, buďto stavu světského neb duchovního, peníze na úrocích mají, dotýče: ty všechny každého roku do těch dvou let mají a povinny jsou z jednoho tisíce kop gr. č. pět kop gr. č., však též rozdílně po puol třetí kopě gr. č. na ty roky a terminy, jakž nahoře psáno stojí, dávati a vyplňovati.

A poněvadž židé pražští i v jiných městech královských komora J. M. C. jsou, J. M. C. aby ráčil to poručiti naříditi, aby mezi týmiž židy beze všeho fortele to vyhledáno bylo, aby jeden každý žid, kterýž jest nad deset let stáří mužského pohlaví, z hlavy povinen byl každého terminu neb roku do těch dvou let pořád zběhlých po 24 gr. č. a kteříž jsou pod deset let mladší, ti po 10 gr. č. dávati též v moc nejvyšším pánuom berníkuom zemským mají, a každý groš č. po 7 penězích bílých podvojných počítajíc.

Než což se židuov, kteříž pod stavem panským neb rytířským, v městech neb městečkách též i ve vsech jsou, dotýče: ti toliko z každého domu, jakž jiní poddaní jich, každého roku na ty terminy svrchu psané po puol osmu gr. č. dávati povinni jsou. Však jestliže by na kterého z poddaných našich pán Buoh v těch dvou letech ohněm škodu dopustiti ráčil: tehdy do těch dvou let pořád zběhlých takové berně z něho bráno býti nemá.

A jakož jest J. M. C. na všecky tři stavy království Českého milostivú žádost vzložiti ráčil, aby stavové vzhlédnouc na znamenité a veliké vydávání J. M. C. o posudní z jednoho každého věrtele na vychování J. M. C. osoby a dvoru i také dluhuov placení do dalšího času se snesli a svolili, tak jakž J. M. C. ten artikul šíře vysvětlen jest: i ačkoli stavové království Českého strany toho artikule nemalé ztížnosti své J. M. jsou předkládali, však aby vždy J. M. C. stavuov poníženou poddanost a poněkud i přes možnost jich poznati ráčil, na tom jsou se všichni tři stavové snesli, že na takové milostivé předložení a žádost J. M. C. berní posudní až do dvou let pořád zběhlých z své svobodné a dobré vuole dávati se podvolují; totiž z jednoho každého věrtele piva bílého i ječného každý kvartál po čtyřech gr. č., každý groš. č. po sedmi penězích bílých podvojných počítajíc. A taková pivní berně má se počíti od dne svatých Filipa a Jakuba, apoštoluov božích nejprve příštích, léta tohoto 67 a dávati se počíti při suchých dnech po památce povýšení svatého kříže najprvé příštího, a tak potom při-každých suchých dnech až do vyplnění dvou let pořád zběhlých dávati se má. Však strany výběrčích po krajích, jak ti voleni a usazováni býti mají, v tom toho posudního vybírání i také stavuom potom o tom zprávy daní a počtu učinění, jakž v předešlém sněmu o tom vyměřeno jest, to při tom aby zůstaveno bylo.

A tito vejběrčí po krajích k tomu volení jsou: v kraji Plzeňském Arnošt Pernklo z Šenrajtu a na Štěňovicích; v kraji Žateckém Jan Hruška z Března; v kraji Kouřimském Jiřík Mašaur z Valdova na Dobřejovicích; v kraji Rakovnickém Jan Zvěst z Ejstebna; v kraji Hradeckém Václav Chvalovský z Ledeč a na Bílsku; v kraji Vltavském Zikmund Valkaun z Adlaru a na Červeném Hrádku; v kraji Boleslavském Jan Habartický z Habartic a v Mladé Boleslavi; v kraji Prachenském Adam Laubský z Lub a na Zalužanech; v kraji Slánském Jan Sluzský z Chlumu a v Podlešíně; v kraji Chrudimském Jan Kapoun z Svojkova; v kraji Litoměřickém Joachym Blekta z Outěchovic a na Tlustci; v kraji Čáslavském Adam Materna z Květnice; v kraji Podbrdském Mikuláš Vratislav z Mitrovic; v kraji Bechyňském Friedrich Doudlebský z Doudleb a na Nadějkově. [S jakou těžkostí bývaly někdy berně sbírány, toho důkazem jest list nejvyšších ouředníků zemských ze dne 21. července 1567, kterýmž vybízejí nejvyšší berníky, aby vedle rozkazu královského a vyměření sněmovního zadrželé berně po krajích bezohledně zvyupomínali. "Jménem a na místě J. M. C. Vás napomínáme; abyste podle ouřadu a povinností Vašich, zač ste i službu vzali, zanechajíce všech výmluv a dalšího prodlévání, zadržalé berně bez šanování osob buď skrze listy obranní uvazováním aneb, když se prvé uvázání stalo, užíváním statkův, jakž kde potřeba ukazuje, konečně zouplna dovyupomínali." A 19. září t. r. napomínati musel císař Maximilián obyvatelstvo království Českého, aby berně odvedena byla. "Zprávu toho jistú míti ráčíme, že se této nám na sněmu obecním, kterýž jsme teď nejposléze na hradě našem Pražském držeti ráčili, proti nepříteli všeho křesťanstva, Turku, svolené berně při tomto prvním terminu o svatém Janě křtiteli božím nyní vyšlém velmi málo sešlo a spravilo a mnozí z stavuov netoliko té berně podle svolení sněmovního nesložili a nedali, nýbrž ani listuov přiznávacích berníkóm zřízeným ještě neodeslali, což jest nám jistě s velikým podivením, že se tudy sněmovnímu jednomyslnému svolení, v kterémž i pokuta doložena jest, dosti neděje, ješto sme se my na takovou pomoc nám proti nepříteli Turku svolenou, že tudy lidu válečnému, kterýž na mnoha místech pomezních a hraničných pro ochranu království, zemí a všech věrných poddaných našich s velikým nákladem držeti musíme a jemu znamenitú sumu dlužni zuostáváme, záplatu učiniti moci budeme, konečně ubezpečiti ráčili. A ačkoliv v sněmu obecním toho doloženo jest, že sou sobě stavové osm tisíc kop grošův českých na splacení dluhóv nejvyššímu hejtmanu polnímu a místodržícímu i jiným polním oficírům a tak i jiných dluhuov zemských k zaplacení sobě vymínili a zanechali, tolikéž také, kteréžkoliv osoby z stavuov jakéžkoliv dluhy a služby při nás spravedlivé by měly, že jim ty také po počtu pořádném, kterýž jest se při komoře naší české bezpochyby s jedním každým již vykonal, k vyražení přijíti mají: však z poznamenání nám odeslaného nacházeti ráčíme, že veliký počet z stavuov, kteříž (jakž se nadějem) žádných dluhuov při nás nemajíc, k též berni jsou se až posavad nepřiznali a jí nespravili, tak že se tu mezi stavy žádná rovnost nezachovává, a my tudy nemohouce k té pomoci svolené přijíti a lidu válečnému záplaty učiniti a k tomu také veliké lichvy z peněz, k též potřebě válečné vypůjčených, dávati musíme. Protož z těch i jiných příčin nemohli sme toho nijakž pominúti, nežli těmito mandáty našimi císařskými Vás všech i jednoho každého obzvláštně napomenúti, poroučejíc i přísně přikazujíc, abyste ihned jeden každý takovou svolenou a od Vás zadržalou berni tohoto terminu svatojanského, jakž nahoře dotčeno, bez odtahuov spravili a dali; i také druhý díl berně o svatém Martinu nejprve příštím podle často psaného svolení sněmovního, aby se tomu, což se tak jednou na sněmích obecných svoluje, zadosti státi mohlo, tolikéž berníkóm zřízeným beze všeho zadržování položili, ač se chcete jeden každý z Vás pokuty týmž sněmem vyměřené, též škod a těžkostí, kteréž by na Vás skrze to přijít mohly, uvarovati. Jakž pak o Vás všech i jednom každém nepochybujem, vědouce v tom vuoli naši císařskú a potřebu duoležitou býti, že se v tom nejináč než poslušně a poddaně zachováte. Tolikéž nás zprávy docházejí, kterak by nynějšího času v království našem Českém veliká drahota povstati měla, tak že se toto nové letošní obilí, téměř jako staré v jednostejných penězích platí a kupuje, čehož jest prvé nikdy za lidské paměti nebývalo. I chtíce my, aby se takové drahotě časně v cestu vkročiti mohlo a zvláště, poněvadž se s pomocí pána Boha všemohoucího v krátkém čase odsud do království Českého na hrad náš Pražský s nemalým počtem osob a dvořanuov našich vypraviti, tu drahný čas pro porovnání všelijakých obecních věcí a potřeb i tolikéž obzvláštních osob ztížností zuostati ráčíme a tam k nám z mnohých jiných zemí lidé v potřebách svých přijížděti budou, pro uvarování již psané takové drahoty a aby v obilí další nedostatek nebyl: poroučíme Vám všem i jednomu každému obzvláštně, abyste žádného obilí buď těžkého neb lehkého, mouky ani chleba ven z země neprodávali, nevozili ani voziti nedopouštěli pod jistým a skutečným trestáním, jináče nečiníce.]

Což se pak J. M. C. milostivé žádosti strany místo osobního proti Turku tažení, buďto jestliže by J. M. C. osobně sám do pole táhnouti ráčil, dotýče, anebo že by pro nedostatek zdraví, čehož pán Buoh uchovati rač, anebo jiné mnohé znamenité připadlé potřeby že by přišly, do pole vypraviti se moci neráčil: na tom jsme se všichni tři stavové snesli, jestliže by k tomu přišlo v těch dvou letech, že by J. M. C. osobou svou vlastní do pole proti nepříteli Turku táhnouti ráčil, kdož by sám s J. M. C. z obyvateluov království Českého osobně netáhl, abychom ze tři tisíc kop gr. č. podle tohoto nejposlednějšího šacuňku, kterýž byl léta 65 při času sv. Petra a Pavla, jeden kuoň jízdný dobře oupravný k J. M. C. vypravili, a vždycky v tom počtu mezi šesti osobami osoba stavu panského neb rytířského aby byla, a tak vypraveni aby byli dotud, dokudžby J. M. C. v poli ležeti osobou svou ráčil, aby měli nač se vychovati.

A jestliže by pak J. M. C. z příčin oznámených do pole táhnouti sám osobně moci neráčil a že by tak pilná, nenadálá a znamenitá potřeba toho nastala, tak že by nikterakž bez toho býti nemohlo, nežli že by J. M. C. do pole lid z markrabství Moravského, arciknížetství Rakouských i jiných zemí svých, též knížetství Slezských a Lužických Horních a Dolních markrabství vypraviti museti ráčil: o to jsme se všichni tři stavové snesli, abychom pro takovou potřebu, když oni, jsouce bližší takového nebezpečenství a nepřítele, předkem a nejprve v poli budou, též podle tohoto předešlého a nejposlednějšího šacuňku z pěti tisíc kop gr. č. jeden kuoň tak oupravný, jakž nahoře dotčeno, vypravili a ten tři měsíce, v poli a puol měsíce za do pole tažení a druhého puol měsíce zase z pole tažení, a tak všeho přijde čtyři měsíce na náklad svuoj drželi; tak jakž pak, buď jedním neb druhým zpuosobem, jakby takové vypravení do pole státi se mělo, o tom v obzvláštním artikuli poznamenáno jest. Nicméně na ten zpuosob a s těmi jistými výminkami všichni tři stavové k takovému jednomu neb druhému taženi se podvolili, jestliže by kdy k tomu kterému tažení přišlo, aby J. M. C. časně po krajích ráčil to poručiti rozepsati, tak aby jeden každý nejmíněji čtyři neděle napřed o tom věděti a k tomu se přihotoviti mohl. A takový lid z království Českého vypravený aby v Uherském království, kdež by J. M. C. najužitečněji a zvlášť pro ochranu markrabství Moravského a knížetství Slezského, poněvadž jim jakožto oudům svým povinni jsme, aby do časův vyměřených obrátiti ráčil.

Druhé, jestliže by J. M. C. sám v poli býti ráčil a ta výprava z tří tisíc kop grošů česk. s J. M. předce jíti měla: tehdy když by k tomu kdykoli přišlo, aby celá polouletní berně, kterouž stavové dáti máme, za jedním každým z nás ku pomoci k výpravě zuostala. A pakli by J. M. C. sám do pole táhnouti míti neráčil, že by z toho sešlo a toliko z pěti tisíc kop gr. č. kuoň vypraven býti měl: tehdy toho polouletí aby toliko polovice té berně polouletní za stavy zuostala. Však jestliže by k tomu přišlo, že by předkem z pěti tisíc kop gr. č. do pole ta výprava byla, a potom že by J. M. C. sám osobou svou se také do pole vypraviti ráčil, tehdy jakož by to druhé tažení, totiž ze tří tisíc kop groš. č. kuoň nastati měl, tehdy ta předešlá výprava ihned minouti má, než jeden každý k poslednímu tažení bude moci to sobě ku pomoci vzíti a těch koní předešlých do pole vypravených déle držeti povinen nebude. A J. M. C. když by takové rejtary jedny neb druhé z království Českého, jakž napřed dotčeno, vyzdvihovati ráčil, má a povinen býti ráčí hejtmany a všecky oficíry službou slušnou polní opatřiti a s nimi se smluviti, však tak, aby nad lidem z království Českého hejtmané a rytmejstři z stavu panského neb rytířského z Čech voleni byli. A stavové k J. M. C., jakožto k pánu svému nejmilostivějšímu, té celé poddané a nepochybné naděje jsou, že vzhlédnouc na jich věrné a poddané služby i také outraty a náklady, kteréž jsou až posavad do svého největšího přemoženi činili, bez zvláštní pilné a znamenité potřeby, bez kteréž by nijakž býti nemohlo, takového počtu z toho království vyzdvihovati aby neráčil.

A jakož v předním artikuli toho dostaveno jest, co se výpravy, když by J. M. C. do pole sám osobně se vypraviti ráčil, anebo když by sám osobně vypraviti se moci neráčil, dotýče, jakž mají se v tom stavové zachovati, a pro nařízení toho všeho že obzvláštní artikul tímto sněmem napsán a vyměřen jest: a protož jsme se všichni tři stavové na tom snesli, aby po všech krajích mustruňky v místech, totiž v kraji Bechyňském na Táboře, v kraji Prachenském na Písku, v kraji Litoměřickém v Litoměřicích, v kraji Kouřimském v Kouřimi, v kraji Vltavském v Sedlčanech, v kraji Podbrdském v Berouně, v kraji Slánském v Slaném, v kraji Plzeňském v Plzni, v kraji Žateckém v Žatci, v kraji Čáslavském v Čáslavi, v kraji Chrudimském v Chrudimi, v kraji Boleslavském v Boleslavi, v kraji Hradeckém v Hradci, v kraji Rakovnickém v Rakovníce, totiž v pondělí po na nebe vzetí panny Marie nejprve příští, ráno počnouc, potom i jiná léta na ty dni v týchž místech aby držány byly.

A tyto osoby po krajích za mustrhery zapsány, jakožto:

v kraji Bechyňském z stavu panského Zdeněk Krajíř z Krajku a na Landštejně, z stavu rytířského Jan Leskovec z Leskovce a na Cerekvici a Leštně;

v kraji Prachenském z stavu panského Václav Zajíc z Hazmburka a na Strakonicích, nejvyšší Mistr převorství českého a dědičný truksas v témž království Českém, z stavu rytířského Petr Baubinský z Oujezda a na Dubu;

v kraji Litoměřickém z stavu panského Hendrych z Vartmberka a na Kamenici, z stavu rytířského Voldřich Dubanský z Duban a na Liběšicích, Její M. císařové, jakožto králové české, podkomoří měst v království Českém;

v kraji Kouřimském z stavu panského Jaroslav Smiřický z Smiřic a na Kostelci, z stavu rytířského Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic a na Pyšelích;

v kraji Vltavském z stavu panského Jan z Říčan na Kosově Hoře, J. M. C. rada, z stavu rytířského Jan Velemiský z Velemyšlovsi a na Tejnci nad Sázavou;

v kraji Podbrdském z stavu panského Ferdinand Švihovský z Ryzmberka a z Švihova na Dobříši, z stavu rytířského Václav mladší Bechyně z Lažan na Dlouhé Lhotě a Obořišti;

v kraji Slánském z stavu panského Zdeněk z Vartmberka a na Buštěhradě, z stavu rytířského Hynek Kekule z Stradonic;

v kraji Plzeňském z stavu panského Krištof z Roupova na Pořičí, z stavu rytířského Jan Markvart z Hrádku;

v kraji Žateckém z stavu panského Jaroslav z Kolovrat a na Petršpurce, z stavu rytířského Erhart Štampach z Štampachu a na Děkově;

v kraji Boleslavském z stavu panského Jindřich purkrabí z Donína a na Benátkách, z stavu rytířského Václav z Vřesovic a na Byšicích;

v kraji Hradeckém z stavu panského Zdeněk z Valdštejna a na Štěpánicích, z stavu rytířského Krištof Zilvar z Pilníkova na Vlčicích a Smidařích, J. M. C. rada;

v kraji Rakovnickém z stavu panského Krištof z Kolovrat a na Všesulově, z stavu rytířského Jan Myška ze Žlunic a na Horosedlích;

v kraji Čáslavském z stavu panského Albrecht Novohradský z Kolovrat a na Kralovicích, z stavu rytířského Beneš Beneda z Nectin a na Vilémově;

v kraji Chrudimském z stavu panského Diviš Slavata z Chlumu a z Košumberka na Košumberce, z stavu rytířského Bernart Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích,

aby se na týž den a v táž místa, jakož se svrchu píše, najíti dali a tu jeden každý podle posledního šacuňku s počtem koní svých ze tří tisíc kop gr. č. před týmiž pány mustrhery najíti aby se dal a počet koní svých aby ukázal a mustrovati dal, a pakli by kdo s kuoň býti nemohl, tehdy s jinými hned při témž mustruňku aby se snesl, a kolik tak o jeden kuoň jich se snese, tehdy páni mustrherové to aby poznamenali; a skrze mustruňk má jíti kuoň dobrý a rejtar na něm má míti zbroj černou, šturmhaub, přední zadní kus, obojček, plechovice, šorc a rukávy brněné a dvě ručnice, meč aneb dobrou braň u boku, a jestliže by pak páni mustrherové našli, že by se kdo tak nevypravil, ten každý podle jejich uvážení a od nich uložení aby se napravil a při druhém mustruňku se najíti dal. A jestliže by pak kdo na témž mustruňku nebyl a najíti se nedal, toho každého aby ihned páni mustrherové J. M. C., aneb komuž poručeno bude na místě J. M. C., poznamenaného odeslali; a kdožby koli tak k mustruňku s počtem svým nepřijel nebo neposlal, a také ani se listem svým k předešlému poslednímu šacuňku nepřiznal, toho páni ouředníci a soudci zemští při nejprvnějším soudu, kterýž po mustruňku držán bude, aby před nimi stál, obeslati mají. A več takové jeho neposlušenství a provinění jemu obráceno bude, z toho aby žádnému viny nedával, nežli sám sobě; však to při každého vuoli buď, jestliže k mustruňku anebo také potom i do pole služebníky neb koně své bude chtíti vypraviti, anebo jiné z peněz najíti, že to bude moci učiniti. A pro lepší a gruntovnější vyhledání těch věcí mají rejstra šacuňkuov berních i také mustruňkuov krajských těm pánóm mustrherům do jednoho každého kraje, když se mustruňkové budou míti držeti, odeslána býti.

Strany pak nařízení veřejného v království tomto, jakž ráčí J. M. C., pán náš nejmilostivější, i všichni tři stavové království tohoto pilnou potřebu uznávati a uznávají, aby lepší řád v tom nežli prvé nařízen byl a protož na tom jest sneseno a konečně zuostáno: že předkem J. M. C. na panstvích svých, tolikéž na panství Hradeckém a Chomutovském i hrabství Kladském a potom všichni tři stavové, klášterové a duchovní lidé i jiní všichni, kteříž lidi poddané své mají, žádného nevymiňujíc, na statcích svých mustruňky držeti mají ve všech krajích, což nejdříve možné bude, a při těch mustruňcích to naříditi, aby z desíti poddaných jeden anebo desátý člověk s dobrou dlouhou ručnicí se vším dostatkem a braněmi, jakž na střelce náleží, pohotově byl a potom před osobami k tomu volenými v každém kraji na den jmenovaný aby téhož pěšího neb střelce ukázal a před nimi postavil, a osoby ty jsou povinny jeho mustrovati a k tomu tak přihlídnouti, aby ručnice a braně, jakž na střelce náleží, každý pěší měl. A kdyby koli toho potřeba byla a od pánuov hejtmanuov krajských napomenutí se stalo a oznámeno bylo, však ne jinam než v království tomto pro ochranu vlasti, jestliže by nám kdo chtěl přes meze a hranice jaký vpád učiniti, aby takový desátý člověk s dostatečnou braní, jakž nahoře dotčeno, vypraven byl.