1567. MS. souč. v arch. česk. místod.

Co se pak žádosti dvou stavuov, aby horníci Jochumstálští před soud zemský potaženi byli, dotýče: J. M. C. ráčil jest v předešlé staré spisy, jednání, kteréž se minulých let za času a spravování, slavné paměti, císaře Ferdinanda o ten artikul při sněmích, soudech i sice zběhly, nahlédnúti a tu věc bedlivě podle vší potřeby v radě uvážiti. A poněvadž jmenované město Jochumstál od J. M. C., jakožto krále českého, od souduov zemského i jiných obzvláštně osvobozeno, jakož jsou předešlí císařové a králové čeští netoliko některá města, ale také celé kraje, jakožto Loketského, Chebského, Tachovského, Kladského a Trutnovského milostmi obdařiti a to dobře moci učiniti ráčili, a konečně na tom jest, jestli že by horníci Jochumstálští i jiní blízko na hranicích přísedící proti obdarováním svým před právo české, kteréž jim i tolikéž řeč neznáma, s jejich velikým obmeškáním hor a outratou i dlouhých nesnází k stávání potaženi býti měli, že by ti nejpřednější a nejmožnější kverkové, skrze kteréž až posavad Jochumstál i jiné okolní hory na díle zdržány jsou, příčinu sobě vzali a se z země ven vydali, z čehož by potom snížení a pád hor a J. M. C. nemalá škoda a zmenšení a ujma na důchodích komorních pojíti mohla: protož J. M. C. je Jochumstálské i jiná horní města proti privilejím jejím v to potahovati a tím ztěžovati neráčí, nýbrž na tom se milostivě ustanoviti ráčil, je při jejich privilejích a obdarováních zuostaviti a těch jim, nač se vztahují a co v sobě obsahují, užiti dáti.

A jestli že by sobě kdo co do nich neb obyvateluov jejich ztěžoval, bude moci je nejprve před jejich nařízenú vrchností nejvyšším mincmejstrem nebo správcím nejvyššího hejtmanství viniti, a jestli že by se tu v těch místech jemu náprava a spravedlivě nestalo, tehdy teprva tu věc před J. M. C., jakž předešle v srovnání o tom dotčeno jest, bude moci vznésti a odtud apelací na J. M. C. bráti; tu jednomu každému se za spravedlivé státi má. Jakž pak J. M. C. což jinač věděti neráčí, než že až posavad v případných věcech žádnému práva odepříno nebylo a ještě se státi nemá, a poněvadž pak vyzdvižení hor netoliko J. M. C. ale vší zemi k dobrému přichází, protož stavové sami budou věděti jak se v tom spraviti, tak jakž J. M. C. k nim té milostivé naděje býti ráčí.

A jakož stavové mezi jiným J. M. C. za to poníženě prosí, aby J. M. C. mimo slavné paměti J. M. C. s stavy království tohoto strany hor snesení těmto vnově začatým horám (krom dědičných frystuňků do pěti a dvaceti let, od vyzdvižení týchž hor počítajíc, frystuňk dáti ráčil: kdež pak J. M. C. z takové prosby a žádosti jejich, poněvadž poněkud zatměla jest, tomu, co s tím stavové míní, dokonale rozuměti neráčí, protož aby stavové se v tom k J. M. C. světleji otevřeli, nač a na jaký zpuosob takové frystuňky, poněvadž rozdílné jsou a podle zpuosobu jedněch každých hor se dávají, by býti měly; tak potomně J. M. C. po uvážení té věci slušnou, náležitou a takovou odpověď stavuom dáti, z kteréž poznati mají, že J. M., pokudž náležité, milostí svú k tomu náchylen a na tom býti ráčí, hory v tomto království tak dobře J. M. C. jako stavuom a obyvateluom v něm k dobrému a vyzdvižení přivésti.

Cla a mejta v tomto království na pomezích jsou od J. M. C., slavné paměti, na všelijaké věci a zboží daleko snesitelněji ustanovena a usazena, nežli jiných okolních souseduov, kurfiřštuov a knížat, a k tomu potom i v některých věcech proměněna a zmenšena, tak že sobě žádný čeho slušně, aby co přivětšeno bylo, ztěžovati nemá.

Co se pak Plzeňských dotýče, ačkoliv všech cel a mejt jsou svobodní, však J. M. C. s nimi jednati dáti ráčí, aby od takového svého obdarování, poněvadž jiným stavuom na škodu a ublížení jest, dobrovolně upustili: avšak jestli že by pak přes pilné a bedlivé jednání k tomu přivedeni býti nemohli, tehdy J. M. C. stavuov za to milostivě žádati ráčí, aby se spolu o dobré zdání snesli, jakým zpuosobem by ta věc proti nim Plzeňským předsevzata býti měla, tak aby takové obecní ztížnosti stavuov spomoženo a v tom rovnost zachována býti mohla.

Co se pak toho artikule dotýče, aby ty nařízené sklady soli zase vyzdviženy a při starobylém zpuosobu zuostaveno bylo: J. M. C. na ten zpuosob rozuměti neráčí, komu takovým nařízeným skladem, zvláště co se po řece Vltavě dolů plaví J. M. C. vlastní soli, kteráž se v J. M. dědičných zemích vaří, dělá, škodu činiti ráčí, neb někdy císař, slavné paměti, Ferdinand, J. M. C. pán a otec nejmilejší, jakožto milovník království tohoto s znamenitým a dostatečným uvážením nejvyšších ouředníkuov zemských a jiných rad k připravení nástroje toho, aby po řece Vltavě z Budějovic netoliko suol, ale i jiné zbuoží do Prahy a zase nahoru, jakž i v jiných zemích se vozí, též voziti se mohlo, více nežli přes třiceti tisíc vynaložiti a nad tím velice potěšen býti ráčil, že za živnosti J. M. C., čehož někdy císař Karel Čtvrtý, aby toho dovésti mohl, žádostiv býti ráčil, takové plavení a nástroj k svému dokonání přišel a tak udělán jest, že táž silnice na vodě a plavba tomuto království ku poctivosti a vší obci k dobrému a již v zvyklosti a obyčeji jest; a aby nyníčko J. M. C. od takového skladu a plavení J. M. C. vlastní soli a regalie své. upustiti ráčil, J. M. C. to učiniti náležité není a stavové, kteříž o skrovných J. M. C. duochodích komory v tomto království vědí, neměli by toho slušně na J. M. C. žádati, ale tím více pomáhati to fedrovati nežli hyndrovati. Neb téměř přední králové a knížata mají z té soli nemalé duochody, a také jest vědomé, že obyvatelé tohoto království tu suol ve všem tak lacino jako pasovskou a bavorskou suol podle velikosti její dosahují a v tom žádné ztížnosti nemají, a J. M. C. neráčí věděti o žádné ztížnosti těch, kteří tu suol do Moravy, Slezska, Luožic vozí, nébrž když toliko v některých ladních městech před rukama jest, tehdy berou a ládují ji rádi beze vší odpornosti, poněvadž o několik mil blíže a v slušné uložené koupi jim se dostane. Protož J. M. C. toho ještě milostivě při tom zuostavovati ráčí a na tom býti neráčí, aby J. M. C., pana otce nejmilejšího, císaře Ferdinanda o obecní dobré zemské věrná otcovská pilnost a takový veliký náklad měl nadarmo obrácen a vynaložen býti, nýbrž takové soli předce užívati a ji k užitku svému do komory slušně odbývati.

V koupi pak dříví vždycky sou předešlí králové čeští ke dvoru svému předek mívali a potom teprva Pražané ku potřebě své, jakž pak jiné nižší vrchnosti v tom i v jiném před poddanými svými toho napřed a fortel mají, protož J. M. C. také slušně při tom zuostaven býti ráčí. Nicméně J. M. C. v to spravedlivě nahlédnúti, též také strany Novoměstských další zprávu v té věci vzíti a jestliže se to vyhledá, že skrze ně chudí lidé proti starobylému zpuosobu ztěžováni jsou, to změniti i také to nařízení strany plavení dříví, bude-li potřeba, skorigovati dáti a to tak naříditi, aby sobě stavové v tom neměli čeho ztěžovati.

Naposledy J. M. C. tolikéž za slušné uznávati ráčí, aby stavové podle starobylého obyčeje a obdarování svého při plavení dříví a svobodné silnici na vodě zuostaveni byli. A jestli že by pak v tom co na překážku býti chtělo, ráčí J. M. C. se každého času věděti v tom jak spravedlivě zachovati.