(Sine dato) 1567. MS. souč. v archivu česk. místod.

Předkem, co se berně neb pomoci proti Turku dotýče: na tom jsme se stav panský a rytířský snesli, abychom jeden každý z poddaných svých z domu, který v městech, městečkách a vesnicích máme, po patnácti bílých groších, groš po sedmi penězích bílých počítajíc, dávali, totiž puol osma groše českého v středu po suchých dnech letničných nejprve příštích aneb dvě neděle potom, a druhou polovici totiž puol osma groše českých na svatého Martina nejprv příštího, aneb dvě neděle potom, až do těch svrchu psaných dvou let pořád zběhlých. A podle poddaných našich podruzi a čeládka, kteráž se z peněz jedná, též podle uložení mírného s námi také břemena aby byli povinni nésti, a jaká by v tom rovnost a spravedlivé vyhledání od jednoho každého pána zachována býti měla, i také ta berně konečně vycházeti, a kteří berníci k tomu voleni býti a kterak se v tom chovati mají, to vše dáleji při spisováni sněmu se rozšíří a vysvětlí. Však jakž prvé J. M. C. poníženě prosíme, aby města, jakožto komoru svou k tomu přidržeti ráčil, aby s námi rovnost nesla a podle cesty jim od nás oznámené, totiž z každého domu z města neb předměstí po dvou kopách grošů českých dávala, neb z příčin oustně J. M. od nás oznámených ještě s námi v obtížnostech našich rovnosti neponesou; než poddaní jich buď v městečkách anebo ve všech, ti ať se s poddanými našimi srovnají.

Co se dvořákuov a svobodníkuov dotýče: ti, poněvadž mnozí dobré dvory a živnosti mají, též po dvou kopách grošů českých, totiž při každém polouletí nadepsaném po jedné kopě grošů českých do těch dvou let berně dáti mají; než měl-li by který jaké poddané, ti se též jakž poddaní naši zachovati mají. A poněvadž tiž svobodníci a dvořáci J. M. C. komorou se spravují, ráčí-li J. M. toho jakou potřebu uznávati, jakby bohatší chudším na pomoc býti měli, aby ta suma od každého dvoru neb sídla jich zouplna vycházela, to mezi nimi naříditi při milostivé vuoli J. M. se zuostavuje.

Než co se těch, kteří na hotových penězích mají, dotýče: ti aby z jednoho tisíce kop grošuov pět kop grošuov českých podle této pomoci naší do roka, totiž puol třetí kopy grošuov při prvním terminu, a puol třetí kopy grošuov při druhém terminu, a tak do dvou let pořád zběhlých, aby dali a vyplnili.

Druhý artikul. Což se posudního dotýče: všichni tři stavové na tom se snesli, aby za dvě letě pořád zběhlá z každého věrtele piva po třech groších českých, jeden groš za sedm peněz bílých počítajíc, J. M. C. dáváno a vyplňováno bylo; a takové posudní má se počíti dávati o suchých dnech letničných nejprve příštích, a tak každého čtvrt léta až do vyjití těch dvou let.

Třetí, jestli že by J. M. C. osobou svou proti Turku do pole táhnouti ráčil: o to jsme se všichni tři stavové snesli, aby J. M. podle nejposlednějšího šacuňku ze tří tisíc kop grošuov českých jeden kuoň zbrojný dobře oupravný držán byl, dotud a tak dlouho, dokudž by J. M. C. osobou svou v poli býti ráčil. A kdož by sám osobně do pole nejel, ten každý v šesti koních osobu stavu panského neb rytířského na místě svém aby vypravil, tak jakž pak, kdo by ty koně vésti měl a napřed mustrovati, o tom o všem šíře v sepsání sněmovním se vyměří.

Však jestli že by kdy k tomu v tom čase těch dvou let přišlo a takové do pole vypravení se státi mělo: tehdy při kterémkoli čase by se to státi mělo, toho polouletí berně abychom povinni nebyli dáti, než pro potřebu a ku pomoci té výpravy při sobě zanechati máme. A takovým vypravováním všichni, kteří na statcích pozemských, též i z hotových peněz, kteří na ourocích mají, povinni budou.

Čtvrté, strany hotovosti nařízení v království tomto pro vpády a jiné všelijaké potřeby podle milostivého a otcovského napomenutí J. M. C.: tak jsme se všichni tři stavové snesli, aby jeden každý mezi poddanými svými nařídil, tak když by potřeba J. M. C. a království tohoto k vlastní potřebě a ochraně této vlasti toho byla, desátého člověka s dobrou dlouhou ručnici a zbrojí k tomu náležitou aby pohotově měl, a v místě jistém každého roku v krajích, jakž šíře sněmem vyměřeno a jmenováno bude, na mustruňcích se najíti dal, a jeden každý pán na zboží svém to tak opatřil, aby ten počet osob tak mustrovaných v čas potřeby se konečně najíti mohl.