MS. souč. v archivu českého místodržitelství.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, předkem od stavuov království Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k tomuto nynějšímu od J. M. C. položenému a rozepsanému obecnímu sněmu sem na hrad Pražský poslušně sjeli a povolně najíti dali, milostivě přijímati ráčí; i ačkoli J. M. C. výš psaných stavuov, věrných poddaných svých milých, strany držení tohoto sněmu rád by byl šanovati a šetřiti ráčil, však z velikých a vysoce duoležitých potřeb, netoliko J. M. C., nýbrž všech J. M. království, zemí a věrných poddaných milých a všeho křesťanstva se dotýkajících, k tomu také z jiných znamenitých příčin nemohl jest J. M. C. nikterak tohoto sněmu rozepsati a držeti pominouti.

A J. M. C. žádné pochybnosti míti neráčí, že stavové království Českého z předešlých sněmovních jednání dobrou vědomost o tom mají, kterak jejich poddané a dobrovolné svolení a pomoc proti tomu ouhlavnímu dědičnému a krve křesťanské žíznivému nepříteli Turku již vyšla a se skonala; poněvadž pak, jakž toho hodné příčiny ukazují, pilná, vysoce duoležitá, jistá a znamenitá nastávající potřeba a přítomné nebezpečenství k tomu nutí a nabízí, a dalšího časného opatření žádá a míti chce, aby J. M. C. hranice a meze svých dědičných křesťanských zemí a věrných poddaných před již dotčeným nepřítelem a jeho tyranskou mocí s pomocí pána Boha všemohoucího podle nejvyšší možnosti své opatřiti, ochrániti, zdržeti a zachovati mohl: nemohl jest J. M. C. z milostivé a otcovské péče a bedlivého opatrování svého toho pominouti stavy království Českého časně k sněmovnímu nynějšímu jednání shromážditi, a dále s nimi o takové pilné a znamenité duoležité potřeby jednati. Co jest se pak při tomto nyní minulém osobním tureckém tažení zběhlo, kdež jest on Turek s znamenitým počtem a velikou mocí lidu válečného s rozličným svým nepřátelským předsevzetím a tyranským zpuosobem do Uherské země přitáhl, též jaké jest J. M. C. proti témuž nepříteli předsevzetí bylo a jak znamenitě potřebné křesťanské vojenské tažení a obrana nyní minulého léta a podzimku jest, se stala, a co jest se v již dotčeném tažení z obou stran zběhlo a dálo: to jest na větším díle stavuom království Českého, jakožto těm, kteříž sami osobně při J. M. C. v poli byli, dobře vědomo.

Také že jsou stavové mimo předešlé pomoci, kteréž jsou J. M. pánu a otci, slavné paměti, císaři Ferdinandovi, i také J. M. C. za J. M. kralování všelijaké volné, poddané a trvanlivé pomoci činili, též nyní minulým osobním tažením poddaně a poslušně se ukázali, hrdla, statky vedle jiných J. M. C. věrných poddaných a stavuov svaté Římské říše i jiných potentátuov křesťanských při J. M. C.;.upřímně a věrně vynaložili a jich nikterak nelitovali, J. M. C. jakožto pána svého pro obhájení vlasti své a ochranu osoby J. M. C. proti již dotčenému nepříteli stálou pomocí neopouštěli: to vše J. M. C.; od stavuov milostivě přijímati a jim to vší milostí císařskou zpomínati a nahrazovati ráčí.

A ačkoli J. M. C. nic raději by viděti neráčil, čehož jest sobě i vinšoval a na pánu Bohu toho snažně a upřímně žádal, než aby s pomocí jeho božské svaté milosti v tom nyní minulém vojenském tažení proti tomu machometskému žíznivému tyranu a ouhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva Turku a proti Vejdovi v Sedmihradské zemi, kterýž se nad svou vírou křesťanskou a spasením svým, poddavše se osobou svou se vším statkem svým Turku, zapomenul, J. M. C. náramně souženým a zarmouceným královstvím, zemím a poddaným věrným milým k potěšení, užitku i jinak ke všemu jich dobrému něco více zpuosobiti a provésti byl ráčil, a zvlášť aby již dotčený nepřítel od J. M. zemí, hranic a mezí daleko pryč zahnán byl, a J. M. C. království a země i věrní poddaní takového zhoubce na hrdle více neměli, ale v lepším pokoji a bezpečenství živi býti mohli, a tak aby jim od toho škodlivého a ukrutného souseda těžkých a ustavičných služeb a těžkostí zpomoženo bylo, a oni od dalších daní a berní šetříni a šanováni býti mohli; jakož pak J. M. C. spolu s Jich M. nejmilejšími pány bratry, arciknížaty rakouskými, milostivě a otcovsky jsou se o to ujíti a zasaditi ráčili, Jich. M. vlastních osob a všelijaké nejvyšší, pokadž člověku možné bylo, možnosti a pilné bedlivosti nelitujíce, jakož všem známé jest, ničehož pominouti neráčili: však poněvadž mimo takovou J. M. C. a Jich. M. arciknížat milostivou otcovskou bedlivou snažnost, péči a obranu jeho božská milost všelijakými příčinami a nepříhodnostmi k vykonání J. M. mínění a předsevzetí v to vkročiti, i také náramně velikou moc a silu tureckého lidu válečného na nás dopustiti ráčil, a to bez pochyby pro rozličné a mnohé křesťanského lidu hříchy, přestoupení jeho svatých přikázání, necnostný a nekající život, jímž jsme hodně a spravedlivě jeho božskou milost na sebe rozhněvali, že jest ne ve všem, ne všudy a na každém místě, tak jakž by tomu J. M. C. nejraději býti ráčil a toho také na jeho božské svaté milosti, jakž dotčeno, upřímným srdcem žádal, se vyřídilo; však proto s pomocí pána Boha všemohúcího Rakouské i jiné blízko příležící země před tím krvavým nepřítelem Turkem a jeho nepřátelským tyranským předsevzetím, před vpády, štráfy a všelijakým plundrováním, bez zkázy v celosti obráněny, retovány i zachovány jsou, což jest se pak koli mimo to stalo, to se musí všecko všemohúcímu věčnému pánu Bohu poručiti a jeho božskou milost pravým a křesťanským obrácením a od hříchův přestáním, pravou, upřímnou a srdečnou modlitbou poníženě prositi, aby svuoj hněv, jejž jsme hodně zasloužili, milostivě od nás odvrátiti, nám potomně milosti, požehnání svého svatého a vítězství nad tím pohanem a rouhačem jeho božské milosti popříti a uděliti, před jeho tyranskou mocí a nesnesitedlnou hovadskou službou a jhem otcovsky obrániti a zachovati ráčil.

Jest také stavuom o tom dobře vědomo, kterak po této nyní v Uherské zemi vojně nemnoho jest zpuosobu válečného umenšeno, nýbrž ještě mnohem nebezpečněji se ukazuje a Turek na několika místech, zvlášť hned brzo po tom žalostivém dobytí pevného zámku Sigetu a Jule, meze a panství své rozšířil a již velmi blízko k Rakouské a k jiným křesťanským příležícím zemím se jest přiblížil a posadil, tak že již téměř přede dveřmi jest, a ty válečným svým obyčejem zpuosobem obehnati, kaziti, a kdyby možné bylo, pod svou tyranskou moc přivésti a sobě podmaniti, jakož pak on Turek velmi znamenitým počtem tureckého lidu válečného (mimo ten počet, který sic obyčejně těch minulých let při hranicích jest držíval) tuto zimu v království Uherském své vojsko jest zmocnil a ssílil: kterémužto předsevzetí, aby pokadž možné jest, odepříno býti mohlo, ráčil jest J. M. C. po bedlivém té vší věci v radě uvážení k tomu přinucen býti, že jest před stržením svým z pole pro uvarování dalších škod a těžkostí přední a nejpotřebnější místa pomezní a hranice silněji a dostatečněji nežli kdy prvé, též i Rakouské hranice od Dunaje až do řeky Dravy na rozdílných a velmi potřebných místech desíti tisíci lidu válečného opatřiti a osaditi musel, k tomu také i v Špižské zemi a v Bánských městech J. M. C. veliký počet lidu válečného pro ochranu již dotčených měst držeti a chovati musí. Nad to výš k takovému vysoce potřebnému duoležitému a rychlému přihotovení všeho budoucího zpuosobu válečného J. M. C. velké příčiny míti ráčí, pokudž nejvýš možné jest a nejrychleji, tím vším, což k válce náleží, se zásobiti a všecek válečný zpuosob v dobrý řád uvésti; nebo rovně, jakž jest J. M. osobně z pole strhnouti ráčil chtíti, jisté zprávy jsou J. M. došly, kterak by Soliman, někdejší císař turecký, před několika nedělmi u Sigetu, dříve než jest dobyt a vzat, s tohoto světa sešel, tak že hned dosti záhy měsíce Septembra svuoj život jest dokonal; ale tu jeho smrt někteří baše svým lstivým, obyčejným oklamáním velmi chytře a obmyslně ukryli a zatajili, tak že nikoli nebylo možné skrze špehy se toho gruntovně doptati a dověděti, nebo ani větši díl baší, zvlášť kteříž vezíry aneb tejné rady nejsou, s předními jejich begy a hejtmany, ani janičaři s jich nejvyššími a všecko jiné vojsko turecké o jeho smrti žádné vědomosti míti nemohli, a tak divným vymyšleným zpuosobem to před nimi ukryli a toliko o jeho veliké těžkosti a nemoci oznamovali, tak že ani Pertau baše, kterýž mezi vezíry neposlední jeden z tejných rad byl, o tom vědomosti žádné míti nemohl a před ním skryto bylo, a to tak dlouho v tajnosti mezi sebou měli, až jsou na Selima; syna Solimana císaře, jakožto na dědice a potomka Otomanského království vznesli a zas od něho odpověď míti mohli. Potom hned tělo jeho odtad do Turek vezeno, obeslavše k tomu baše, vezíry, avšak nic méně, jakž na díle dotčeno, velikú a znamenitú sílu lidu válečného se dvěma beglerbegy a s baší Budínským tu v Uhřích zanecháno. V tom svrchu jmenovaný Selim dvacátého třetího dne Septembris do Konstantinopole se přibral a na království tyranské otce svého dědičně na něho připadlé vstoupil, sebe za císaře vyhlásiti dal a neobyčejně tichým a pokojným zpuosobem bez všelijakého odporu a nejmenšího jakého rozbroje, nesnáze a rocení království otce svého ujal.

Také tomu z jistých zpráv a poselství z Benátek i z Konstantinopole se porozumívá, že ten nový správce Turek na tom jest se ihned konečně ustanovil, aby, jakž nejdřív bude moci, od onad se vypravil a upřímo beze všech odtahuov nyní minulého roku začatou od otce svého válku proti J. M. C. královstvím a věrným poddaným vedl a konal, a pokad možné Komárno a Ráb oblehl a dobyl; potom také, čehož jest otec jeho znamenitě nade všecko jiné po všecky dni života svého až do nejposlednější hodiny nejžádostivější byl, aby J. M. C. města Vídně dobyl a dosáhl a tak potom odtad k příležícím křesťanským a svaté Římské říše zemím, ač by jemu dostatečný odpor se nestal, lepší přístup měl. Neb jistotně na tom jest, že se ten nový tyran k budoucímu tažení a válce všelijak strojí a hotoví, a již všeliké potřeby a nástroje válečné na hotově má a všecko s dobrou příhodností vykonati může, poněvadž již nyní není potřebí jemu lidu válečného teprv z Armenie, z Egyptu, z Amasi a z jiných jeho dalekých zemí a krajin k sobě povolati a shromážditi, maje již prvé tohoto roku od otce svého znamenitě veliký počet lidu sebraný a vyvedený a ten lid válečný na větším díle všechen tu vně v království Uherském a v okolních místech mezi Dolejším Bělehradem, Sofií a Adrianopolí sem k nám blíž zimní ležení drží a jest s ním na hotově.

I ač předešlý císař turecký v tomto válečném tažení svém při obležení a dobývání zámkuov a pevností J. M. C. v Uhřích při nejmenším nad čtyřidceti tisíc lidu válečným během a prostředkem nemoci jest ztratil, však nynější císař turecký z blízko příležících svých zemí i také svým velikým dvorem na místo těch zhynulých o mnoho tisíc lidu výš, nežli kdy prvé jest měl, dosadil i doplnil. Nicméně také týž tento nynější Turek na Dunaji má na hotově velikou armádu, mosty a což k válce přísluší, též nesčíslný počet střelby a kusuov velikých bořících, s tím se vším že časně z jara proti křesťanstvu vytáhnouti chce, toho všeho jisté zprávy J. M. C. docházejí.

Z toho ze všeho, jakž svrchu dotčeno, stavové království Českého sami u sebe zdravě rozvážiti mohou, že pro uvarování dalších soužení a těžkostí vysoce duoležitá a znamenitá potřeba nás všech ponouká a nabízí, abychom proti tomu obecnému a žíznivému krve křesťanské nepříteli a protivníku, jakž nejdříve a nejsilněji možné jest, se přihotovili a s pomocí věčného pána Boha tyranskému jeho předsevzetí odpírali, kazili a jej pryč odehnali.

A ačkoli J. M. C. té náklonnosti k stavuom býti ráčí, že by je rád milostivě a otcovsky před další pomocí, jakž svrchu dotčeno, šetřiti a šanovati ráčil, ale nikoli J. M. možné a snesitedlné není, tak mocnému nepříteli vlastními náklady odpírati bez skutečného přičinění J. M. království, zemí a věrných poddaných milých a svaté Římské říše i jiných potentátuov křesťanských, aniž také J. M. možné jest, stavení těch pevností a bašt, na nichž všemu křesťanstvu znamenitě záleží, jmenovitě Komárna, Rábu a Vídně ku potěšení a k obraně všeho křesťanstva na sobě držeti a vykonati; nebo J. M. C. duochody komorní již prvé pro tu příčinu od J. M. a předkuov J. M., slavných pamětí, pro retuňk a obranu všeho křesťanstva již na nejvýš jsou vynaloženy, rozzastaveny a z rukou J. M. vyšly.

Kdež maje J. M. C. v svém milostivém uvážení všecky svrchu dotčené nastávající velké potřeby a nebezpečenství, nemohl jest toho nikoli pominouti, aby stavy pro takovou pilnou potřebu o další stálou a trvanlivou pomoc obeslati a při nich opět milostivě toho hledati neráčil, jsa té otcovské a nepochybné naděje, že stavové, jako věrní poddaní J. M., pro obranu a zachování jich vlastních osob, manželek, dítek, statku a jmění svého, též pro zachování vlasti své (nejinač než jak i prvé vždycky jsou činili) volně, věrně a upřímně se ukáží, tak jakž J. M. C. té milostivé duověrnosti k nim býti ráčí, a též vlastni a vysoce duoležitá potřeba jejich jest. Protož J. M. C. od stavuov království Českého, věrných poddaných svých milých, milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby J. M. C. zase poddanou a povolnou pomoc učinili, totiž z tisíce kop gr. č. sami od sebe 12 kop gr. č. a od poddaných svých tolikéž, rozdílně, a to za tři léta pořád zběhlá.

A jakož jsou předešle často jmenovaní stavové království Českého na zaplacení dluhuov J. M. a dostatečnější vychování dvoru J. M. z každého sudu piva tři groše bílé poddaně a poslušně svolili: ještě J. M. C. milostivě od nich žádati ráčí, aby zdravě uvážíce svrchu psané příčiny a potřeby, a zvláště že J. M. C., jakž dotčeno, pro dobré a užitečné J. M. království, zemí a věrných poddaných milých i všeho křesťanstva všecky důchody komorní od předkuov J. M. a již také od osoby J. M. vynaloženy a rozzastavovány jsou, za tři léta pořád zběhlá posudního z každého sudu piva pět gr. bílých poddaně svolili.

A ačkoli stavové království Českého, věrní poddaní J. M., nyní minulého rolu na J. M. milostivou žádost podle snesení sněmovního a jich vlastního svolení k J. C. M. vuoli a libosti vedle jiných znamenitých knížat a J. M. věrných poddaných mužně a rytířsky osobním tažením do pole se vypravivše se chovali a při osobě J. M. C. poddaně a poslušně v poli trvali, však sami tomu dobře rozuměti mohou, že takové jejich osobní do pole tažení netoliko s velikou ztížností a nepříhodností, ale také s znamenitým nebezpečenstvím království Českého a k němu příslušejících, též i jiných J. M. C. zemí jest se stalo, tak že za příčinou takového jich stavuov osobního tažení (ač by J. M. stavy milostivě a velmi rád při sobě v poli viděti a míti ráčil) nemálo jest potřebí pomysliti a na péči míti veřejnou hotovost a retuňk v zemi pro nenadálé vpády, tak aby s menší ztížností a nebezpečenstvím Turku odpíráno býti mohlo, a J. M. C. věrní poddaní doma i vně, pokudž by pán Buoh z milosti své popříti ráčil, v lepším spokojení a bezpečenství státi a živi býti mohli: a protož J. M. C. stavy království Českého milostivě žádati ráčí, aby pro přetržení a zahnání takové nastávající turecké tyranské moci a jeho předsevzetí v čas duoležité potřeby, též pro ochranu osoby J. M. C. a křesťanských míst hraničných, ač by obležena a obehnána byla, a J. M. C. sám osobně do pole táhnouti a vypraviti se musil, místo osobního tažení čtyři tisíce jízdných rejtaruov, střelčích zbrojných a dobře oupravných poddaně a poslušně na svuoj vlastní náklad tak dlouho pokadžby toho potřeba kázala, nezuostavujíce a nezadržujíce za sebou žádného dílu berně, v poli chovali a drželi. Též také i tento dobrý řád, prostředek a cestu bez dalšího odtahu mezi sebou nařídili a před sebe vzali, aby desátý člověk pěší přihotoven a mustrován byl, a hned, jakž by toho potřeba kázala, jsa napomenut, pro obranu a zachování vlasti své, sebe samého, manželek, dítek, statků a všeho jmění svého v tažení se vydati a v tom tažení tak dlouho, pokadž potřeba bude, státi a trvati mohl. Aby to tím lépěji průchod svůj míti mohlo,.též stavové království Českého strany té hotovosti v zemi tím bezpečněji vedle jiných J. M. C. věrných poddaných státi mohli, budou se věděti stavové v tom společně jak snésti, aby jistými časy několikrát do roku mustruňk na jistých místech, jakž i předešle činěno, J. M. C. a jim stavuom k dobrému, se vší pilností nařízen a držán byl; a jestliže by při něm jaký nedostatek se nalezl a uznal, ten aby podle náležitosti k nastalé potřebě dostatečně napraven byl. Kdež J. M. C. o tom nikoli pochybovati neráčí, že stavové království Českého, jakožto věrní poddaní J. M., k takové milostivé, otcovské a slušné žádosti se nakloní a ve všem poddaně a poslušně, jakž předešle od nich činěno, v takové často jmenované důležité potřebě se zachovají a na sobě jiným J. M. C. zemím a poddaným dobrý příklad ukáží.

Coby pak dále J. M. sám od sebe pro retuňk a zachování J. M. C. zemí a věrných poddaných milých činiti, i také čeho při stavích svaté Římské říše a jiných potentátích křesťanských strany další a větší pomoci (jakž pak i ta nyní minulého roku od říše dvouletní svolená pomoc nikam jinam než k ochraně všeho křesťanstva proti tomu často jmenovanému dědičnému nepříteli, Turku, má býti obrácena a vynaložena) hledati měl, v tom J. M. milostivé, upřímné, ustavičné své péče a bedlivosti nikterak litovati neráčí, jsa J. M. té milostivé a otcovské náklonnosti, je stavy často psaného království Českého, jakožto věrné poddané své, žádným zpuosobem neopouštěti, ale podle nejvyšší možnosti své všelijak milostivě a otcovsky v času potřeby i vlastní svou osobou zastati, a nicméně takové jejich poddané a dobrovolné svolení všem vuobec i jednomu každému obzvláště J. M. C. milostivě zpomínati, jejich milostivým císařem, králem a pánem býti a zuostati ráčí. A J. M. k tomu se stavuom poddávati ráčí, když takovou berni i s posudním svolí, je podle chvalitebného zpuosobu obyčejným reversem opatřiti, že takové poddané a dobrovolné svolení na ujmu jejich privilejím a svobodám na časy budoucí a věčné býti nemá.

Ačkoli J. M. C. strany některých obecných ztížností, kteréž jsou stavové na předešlých sněmích na J. M. C., slavné paměti, vznesli, též i strany potvrzení jich privilegií a jiných věcí, vlastní svou přítomností a držením obecního sněmu dávno by milostivě a rád k místu a konečnému vyřízení přivésti chtíti a sněm obecní v tomto království držeti byl ráčil, však pro sněm říšský a jiné vysoce duoležité potřeby a cesty, a nyní pro to minulé polní tažení, též také pro často jmenované a oznámené příčiny, o čemž stavuom na díle vědomo, v tom proti své vlastní vuoli J. M. překážku jest míti ráčil. Z kterýchžto příčin J. M. C. také sněmy v markrabství Moravském i tolikéž v knížetství Slezském dříve nežli v tomto království Českém držeti jest musil, poněvadž se J. M. C. pro nynější zpuosob válečný, aby J. M. blízko hranic Uherských býti ráčil, i také pro příležitost cesty tak nejlípe trefilo, zvláště pak, aby J. M. C., tak jakž jest toho v rozepsání sněmovním dotknouti ráčil, tím déleji zde v tomto království pobýti a zuostati, a J. M. C. vlastní, též také všelijaké stavuov obecní i obzvláštních osob potřeby tím povlovněji a podstatněji vyříditi mohl; nebo kdyby J. M. C. sněm zdejší prvé nežli v markrabství Moravském a v knížetství Slezském byl držeti ráčil, tehdy J. M., pospíchajíc na sněmy do jiných zemí k tomu království příslušejících, nikterakž možné by nebylo zde v tomto království tak dlouho (jakž nyní J. M. C. toho milostivého oumyslu jest) zuostati a trvati. Protož J. M. C. té milostivé vuole jest nadepsané ty ztížnosti, i také jestliže by co jiného stavové více na J. M. vznésti chtěli, to vše nyní, pokadž nejvýš možné bude a čas postačí, milostivě slyšeti a v tom se k stavuom, jsouc jim každého času milostí svou císařskou náchylen, spravedlivě podle náležitosti zachovati ráčí.