V LEŽENÍ U RÁBU. 1566, 13. října. Konc. v arch. Třeboň.

Nejvyšší arcikníže, pane, pane náš milostivý! Předložení a oznámení, kteréž ste V. M. arciknížecí nám této hodiny na místě a z poručení J. M. C., pána našeho nejmilostivějšího, strany jízdy anebo vypravení proti těm Turkům, kteří v Belgradu leží, učiniti ráčili, tomu všemu sme poníženě vyrozuměli. I ač se v tak veliké věci vážení nevelmi dostatečnými uznáváme, zvláště poněvadž v taženích proti Turku, tomu nepříteli, nemnoho sme bývali, také příležitost země aniž jakých jistých kundšoftů strany těch Turků v jakém forteli leží, jak silni jsou a jestli co více jich v městě aneb tu okolo blízko, kteří by v čas potřeby těm, kteří vně leží, na pomoc přispěti mohli, aniž také jak silný na tento čas zde v poli na lidu válečném jízdném i pěším J. M. C. býti ráčí, vědomosti nemáme, však na milostivú vuoli J. M. C. což se při nás snáší poníženě oznamujeme.

Předkem a nejprve, předsevzetí J. M. nám se nezle líbí a to tak poznáváme, kdyby to svuoj pruochod míti mohlo, že by J. M. C., všemu vojsku, královstvím a zemím J. M. C. užitečné bylo; však jaké v tom rozmýšlení máme, před V. M. na místě J. M. tajiti nemůžeme. Poněvdž sme dne včerejšího v radě tomu vyrozuměli, v čemž se také ještě snášíme, že by se nějakž dobře trefiti nemohlo, aby J. M. C. sám osobou svou císařskou proti těm Turkům, když tu císaře tureckého osobně není, jeti a se vypraviti míti ráčil, uznáváme za potřebné býti na to předně mysliti, jaký počet rejtarů a lidu pěšího při osobě J. M. C. by zuostati měl, tak aby J. M. osobou svou dostatečně opatřen býti ráčil, poněvadž vědomé jest, že nemalý počet lidu válečného ze všech národů J. M. jest ubylo a každý den ještě ubývá a mnoho nemocných v ležení jest.

Co se pak vypravení proti těm Turkům k Bělehradu dotýče, jestliže by to vypravení býti mělo, neuznáváme, aby J. M. C. bezpečně míněji lidu vypraviti moci ráčil, než jakž jest předešle vypraveno, obzvláštně poněvadž tomu není rozuměti, aby nepřítel co mdlejší v těch místech býti měl. A poněvadž nepochybujem, že oni sami bedliví válečníci po první jízdě a příčině jim dané snad se v svém ležení opatrněji a více na péči mají, zdá se nám, že spíše více a zvláště pěšího lidu proti nim se potřebovati musí, tak jestliže by oni své ležení mimo prvější zpuosob spevnili, aby tím dostatečněji J. M. C. úmysl svuoj pruochod míti mohl. A kdyby pak takový počet lidu, jakž nahoře dotčeno, se odsud vypraviti měl, jakby osoba J. M. C. opatřena byla, to k uvážení J. M. C. připouštíme.

Také toto V. M. arciknížecí na místě J. M. C. oznámiti pominouti sme nemohli, ač tu plnú víru ku pánu Bohu máme, že jeho milost božská pro jméno své svaté božské v tom i v jiném předsevzetí J. M. C. své svaté požehnání dáti ráčí, však poněvadž o neštěstí a tom co by se zlého přihoditi mohlo tak dobře jako o štěstí mluviti sluší, nepochybujem, že J. M. C. na ty věci ráčí mysliti, jestliže by tomuto lidu příhoda nešťastná, čehož pán Buoh uchovati rač, se trefila, jakby J. M. C. zatím osobou svou zde a potom všecky tyto pomezní zámky a země J. M. a zvláště poněvadž tímto lidem a žádným jiným J. M. G. všecka hraničná místa osaditi musí, bezpečen a opatřený býti ráčil; obzvláště pak i za tou příčinou, poněvadž se obáváme, že toto předsevzetí tejné býti nemůže, souc oni vystřezeni a zvědouc o tomto předsevzetí J. M. C., poněvadž císař turecký všechen lid svuoj pospolu má a na odtažení jest, zvědouc o tom, mohl by brzo dvacet, třicet anebo více tisíc lidu těm u Bělehradu na pomoc poslati, kteří by snad netoliko se těmto pomohli obrániti ale i o něco jiného pokusiti směli, a J. C. M. lidu to zaneprázdnění učiniti, na kteréž on snad na ten čas nemyslí.

Jestliže J. M. C. jaký lid k Bělehradu vypraviti ráčí, uznáváme za potřebné, aby J. M. C. na osobu, který by nejvyšším nad tím lidem byl, pomysliti ráčil, tak aby ho všichni podnikli a k němu poslušenství zachovali, aby taková věc dobrým řádem jíti a konána býti mohla. Tažení jakby se předsevzíti a jak jeden každý houf jeden na druhý své zření miti by měl, to zde prvé než by vytáhli, potřebí jest naříditi.

Poněvadž ten lid snad několiko dní na té cestě bude, profantem jakby jeden každý mohl opatřen býti, v čas to obmysliti se musí. Strany noclehu páni Uhři nejlepší zprávu jako ti, kteří země své povědomi jsou, o tom dáti budou moci to rozhodnutí, aby lid pěší podle jízdy postačiti a lidé pro sebe i pro koně vodu míti mohli. Střelba dostatečná se všemi dostatky vypravena býti musí a na to zvláštní péči míti, aby přišly-li by jaké pršky a nečasy dobře zaopatřena byla, k čemu se i nemálo šancknechtů potřebovati bude. Kterak by pak angrif se státi aneb na nepřítele sazeno a udeřeno býti mělo, s těžkostí co gruntovně o to můž mluveno a zavíráno zde býti; než u nás snáší se, že ta osoba, kteréhož za nejvyššího J. M. C. nad tím lidem vyslaným ustanoviti ráčí s jinými nejvyššími osobami jemu přidanými, uhlídajíc příležitost nepřítele, budou věděti jak to předsevzíti.

A s tím se V. M. arciknížecí poníženě poručeni činíme. Datum v ležení u Rábu dne 13. Octobris léta 66.