180. Štěpán Bohdanecký píše Václavovi Albínovi z Helfenberku, kanclíři na Českém Krumlově, o mustruňku Milčínských poddaných, o nedostatku zbroje a o jich neposlušnosti.

V MILČÍNĚ. 1566, 26. srpna. Orig. v arch. Třeboň.

Službu svú V. M. vzkazuji. Urozený pane, pane Václave Albíne. Podle poručení V. M. dnes mustroval sem všecky poddané k panství Milčínskému přislušející, tolikéž i z města Milčína vybral sem dvě osobě na koních, že se hoditi, tak za to mám, budou moci, aby jely, tolikéž i pěších 10, ježto na práci málo mají, nýbrž někteří z nich po hospodách a krčmách chodíc se radí, vadí a lidem pokoje nedadí. Při tom pak mustruňku nacházím veliký nedostatek v zbroji, neb jí dosti málo mají, pravíc tak, že by předešlého tažení, když s nebožtíkem panem Drachovským do pole táhli, že zbroj skuoro na větším díle dali a ta že jest tam pozůstala a jim zase navrácena není; Milčínští se tím vymlouvají, že což sou koli doma pozůstalé zbroje měli, že jest ohněm zkázu vzala a pohořela. Protož nevím jak se bude V. M. líbiti, když ty osoby v jmenovaný počet jízdných i pěších vypraveny budou, když byste den toho jmenovati ráčili aby se najiti daly a postavily v určitém místě; koně také ač dosti zpuosobné na pohledění jsou, však na trvanlivost nevím jak budou, nebo nic tak dobrého před rukami na témž panství najiti se nemuož, všecko chaterné a dosti špatné koně mají; ve jméno pána Boha já je předce V. M. odešli, abyste ráčili očitě spatřiti rejtary s koňmi i zbrojí, též i pěší, nebudou-li se V. M. líbiti a za nedostatek ráčíte uznati jakou věc při nich, račte napraviti anebo je domů zase odeslati, nechť by jiní na to místo se dostatečnější vyhledali a z panství Milčínského nechť by pomoc peněžitou učinili, to při vuoli V. M. buď. Vzkládali na mne Milčínští žádost, abych se za ně k V. M. přimluvil, poněvadž hodných koní a zbroje nemají, abyste ráčili s nimi milost učiniti, aby těch rejtarů dvou nevysýlali: dána jim zase ode mne odpověď, že já toho nikterak učiniti nemohu a nesmím, poněvadž sem služebník, abych měl se za to přimlouvati a jináče to činiti mimo poručení od V. M. dostatečné; porozuměl sem, že sou se na tom mezi sebou snesli a že o to V. M. psaní učinili a tohoto člověka z sebe k V. M. naschvál odeslali, - ode mne oni žádného povolení ani lhůty v tom nemají, nýbrž aby předce podle poručení V. M. se to vykonalo. V. M. za to poníženě a pokorně prosím, ať mi se v tom posměch nečiní, když ráčíte o jakou věc psáti a poroučeti k vyřízení a spravení, ať se v tom tak zachovají a jináč nepremují, neb dosti lehce sobě osoby mé váži a pokládají, jakž sem předešle V. M. o tom psal, že někteří z ouřadu praví mne za nehodného býti k spravování jich, a což sem poručil nechtěli vykonati, protož sem žádostiv byl a sem, abyste ráčili k nám přijeti, neřáduov a rozpustilostí pospraviti a těch některých rohovatých potrestati, aby se jiní káli a mnohých věcí konati přestali. V. M. též prosím, račte mi odeslati něco papíru na registra posudní i pro potřebu ať mám. - Datum v pondělí po sv. Bartoloměji l. 66.

Onehdy to psaní od V. M. dodáno mi tepruv v pátek v 24 hodin před svatým Bartolomějem, a hned té hodiny poručil sem rychtáři, aby dal znáti Milčínským, aby o polednách dali se najíti všichni pospolu, každý se zbrojí co jí kdo má, v sobotu na den svatého Bartoloměje, a oni tak poslušně se v tom zachovali, že dosti málo jich se sešlo bez zbroje někteří s holmi a prázdní k posměchu.




Přihlásit/registrovat se do ISP