VE VÍDNI. 1566, dne 18. a 22. července. MS. souč. v archivu česk. místodržitelství.

Předkem, aby komisaři naši dotčeným stavuom po dodání jim listu našeho císařského věřícího milost naši císařskú a všecko dobré pověděli a dále jim oznámili, že jsou se na uložený čas, jakožto věrní poddaní naši, podle jiných stavuov z zemí k témuž království příslušejících poslušně a povolně najíti dali, že to od nich, jakožto věrných poddaných našich, milostivě přijímati a jich milostivým císařem a pánem býti a zuostati ráčíme. A poněvadž toho potřeba ukazuje, aby dotčení stavové, kteříž se tak k nám v této potřebě naší a všeho křesťanstva osobně najíti dali podle pořádku a starobylého obyčeje, aby se věděti a vyhledati mohlo, kteří jsou vše přijeli a najíti se dali neb doma zuostali, zmustrováni byli, a protož aby komisaři naši vezmouce od vysoce urozeného Viléma z Rožmberka na Českém Krumlově, správce a vladaře domu rožmberského a nejvyššího komorníka království Českého a urozeného Zbyňka Berky z Dubé a z Lipého, na Zákupí, nejvyššího kamrmistra téhož království Českého, věrných našich milých, zprávu a registra, v kterýchž všichni obyvatele v krajích,.poznamenáni jsou, též i registra mustrovní (ač jestliže je mají) aby vzali a nahlídnouce v ně se vší pilností je stavy pořád mustrovali; a jestliže by se vyhledalo a našlo, že jest se někdo, jakž by náležité bylo, nevypravil anebo vně zuostal a nepřijel, ty všecky osoby aby pilně poznamenali, dotazujíc se toho na osobách ze všech krajuov, kteréž přítomny budou, na příčiny jejich nepřijetí i také možnost, o čemž jim komisařuom našim dotčené osoby z krajuov, jakž jim milostivě věřiti ráčíme, beze vší pochybnosti oznámí i zdání své ponížené, aby v tom rovnost zachována byla, nezatají. A což jim tak koli od nich oznámeno bude i také jak ten mustruňk vyřídí, o tom aby nám, nemeškaje, zprávu gruntovní učinili, v čemž my se potomně, nešetříc v tom nižádného, spravedlivě zachovati ráčíme, tak aby mezi stavy, jakž výš dotčeno, rovnost zachována byla.

Tolikéž sme tomu srozuměti ráčili, kterak by mezi nahoře psanými stavy a obyvateli již psaného království našeho Českého mnohé staré nemocné, chudé a nemožné osoby býti měly, tak že někteří z nich pro sešlost věku a nedostatek zdraví na vozích vézti se dají a jiní pro chudobu, nemoha se, jakž by náleželo, k tomu tažení vypraviti, pěšky jdou, však aby tudy poslušnost a povolnost i poddaný oumysl svuoj k nám ukázali, že jsou doma zůstati nechtěli, nýbrž na mustruňk očekávají, a tu jeden každý z nich těžkosti, nemožnosti a omluvy své, aby v tom šanováni a z takového tažení propuštěni byli, předkládati chtí: a protož jest poručení naše, aby komisaři naši přijmouce k sobě podle nadepsaných Viléma z Rožmberka a Zbyňka Berky, jakožto najvyšších, z každého kraje království Českého jednu osobu, příčiny jednoho každého zvláště pak, kteréž by osoby nemocné, sešlé a staré byly a osobně takové práce vojenské podniknouti nemohly, se vší pilností uvážili; tak jestliže by kdo pro jisté příčiny, kteréž by patrné byly, domů odpuštěn býti měl, aby se to s vuolí a s uznáním týchž osob výš psaných stalo. Však na ten konec, kteráž by osoba tak z jistých a uvážených příčin doma zuostati měla, ta aby podle uznání týchž osob sumu peněz k obci ihned položila a spravila, na kteříž by se osoby ouřední s služebníky jejich v tom tažení (ač nejsou-li prvé v tom opatřeni) vychovati mohli, a nicméně, aby ten každý, kdož by doma zuostal, počet svuoj s osobami a koňmi hodnými a potřebami k tomu náležitými s jinými stavy vypravil a v tom se poslušně zachoval; k tomu ten každý, kdož by tak z toho osobního tažení pro příčiny jisté, aneb také pro nemožnost propuštěn byl, aby list náš císařský pro opatření poctivosti své měl, kteréhož jeden každý při nás hledati bude moci, tak aby sobě jeden do druhého slušně neměl co ztěžovati. A když tak často jmenovaní stavové a obyvatele království Českého, jakž sluší a náleží, zmustrováni budou, mají jim nahoře psaní komisaři naši oznámiti, aby k Prešpurku táhli a tu na osobu naši císařskou a další oznámení naše očekávali; neb jiní stavové a obyvatele z zemí k dotčenému království příslušejících, kteříž toliko na ně očekávají, tolikéž u Prešpurku, neprodlévaje, najíti se dají a také tu na nás a další poručení naše očekávati budou. A jakož jest již prvé J. L. arcikníže Ferdinand, pan bratr náš nejmilejší, s milostivým vědomím naším s nejvyššími ouředníky zemskými království Českého na hradě Pražském v radě, rytmistry a jiné osoby ouřadní podle zpuosobu vojenského mezi týmiž stavy a obyvateli téhož království k takovému tažení pro lepší řád a aby se jeden každý z nich věděl kým spravovati, nařídil a ustanovil: čehož my, znajíc, že takové nařízení a ustanovení dotčených ouřaduov na dobré míře postaveno jest, při tom zanechávati ráčíme, poroučejíc často psaným komisařům našim milostivě, aby již dotčeným stavům a obyvatelům svrchu psaného království Českého jménem a na místě našem poručili, aby se týmž Vilémem z Rožmberka, jakožto svým nejvyšším, a Zbyňkem Berkou, jakožto lejtingerem jeho, i jinými ouředníky a správci jim přidanými, kterýmž aby k ouřaduom jich přísahy náležité vydány byly, všelijak spravovali a k nim se povolně a poslušně chovali, i také sami mezi sebou svornost, lásku a dobré přátelství (jakž pak o nich nepochybujem) zachovali; tak aby často psaní stavové a obyvatele k nám do pole v dobrém zpuosobu a řádu vojenském táhnúti a my jich vedle jiných věrných poddaných našich proti dotčenému nepříteli Turku potřebovati mohli.

Co se pak fendrycha, kterýž by v témž tažení praporec hlavní království Českého nesl, dotýče, poněvadž urozený Ladislav Popel z Lobkovic jsa právě za fendrycha volen, pro ouřad svuoj při apelacích na hradě Pražském odjeti nemůže: protož aby komisaři naši témuž nejvyššímu a stavuom i obyvateluom téhož království oznámili, že ráčíme k tomu milostivé povolení naše dávati, aby urozený Vácslav Zajíc z Hazmburku na Strakonicích za fendrycha ustanoven a jemu takový praporec k nesení svěřen byl; jakož pak k často psaným stavuom často jmenovaného království Českého té milostivé naděje býti ráčíme, že se v tom ve všem, jakožto věrní poddaní naši, poslušně věrně a poddaně chovati budou,. což my jim každého času vší milostí naší císařskou zpomínati a nahrazovati ráčíme. A jakž komisaři naši tu věc najdou a vyřídí, o tom aby nám, nemeškaje, oznámili. Na tom milostivú vuoli naši císařskou naplní. Dán v Vídni ve čtvrtek po rozeslání svatých apoštoluov léta 66.

Post scripta. Také jsme hodnověrně spraveni, kterak by někteří z stavuov království Českého, kteříž nyní v tom tažení k Znojmu přitáhli, se v rozličných řečích slyšeti dáti měli, totiž, že by v svoleních sněmovních zřetedlně státi nemělo, aby nám takovým osobním tažením s námi do pole povinni byli, nýbrž že zavření sněmovní v sobě obsahuje, že nás podle jich nejvyšších možností opouštěti nemají, a protož kteříž by sami táhnouti nechtěli, že by mohli jiné osoby na svém místě vypraviti; item, že svolení sněmovní, kteréž se na dvě letě vstahovalo, již vyšlo; item, že jsme stavuom nejprve sněm položiti měli a jich tak pojednou skrze mandáty vyzdvihnouti neměli, tak jakž se pak v Moravě, prvé nežli se stavové v tažení osobní dali, sněm držeti a k tomu, kdyby i na místě svém vypravili, že by jim proti tomu revers dán býti musel, a naposledy že by věděti chtěli, jak dlouho v poli zuostati a držáni býti mají, mohli-li by takový čas vytrvati a tomu dosti učiniti.

Protož Vám komisařům našim milostivě poroučíme, jestliže by dále takové ztížnosti od stavuov společně neb rozdílně na Vás vzneseny byly, abyste je hned prvotně přívětivě, jakž nejlépe rozuměti budete, od toho vedli a jim to pilně předložili, že bychom se takové jejich ztížnosti, kterouž sobě nyní na pomoc berou a zvláště poněvadž již jako v plném tažení jsou, žádnou měrou nebyli nadáli, nebo takové osobní a svolené tažení za slavné paměti císaře J. M., pána a otce našeho nejmilejšího, i také od nás na místě J. M. C. od stavuov království Českého a jiných zemí k němu příslušejících na jiný zpuosob žádáno nebylo: nežli kdyby J. M. C., slavné paměti, anebo my osobně do pole proti nepříteli Turku táhli, aby stavové také sami osobně podle jich nejvyšších možností s námi táhli a nás jako věrní poddaní neopouštěli. A k tomu jim i toho doložiti, kdyby pak i takové svolení strany osobního tažení tak světle a zřetedlně hledáno a od dotčených stavuov svoleno nebylo: tehdy mohou již psaní stavové, jako milovníci poctivosti, sami při sobě křesťansky a zdravě povážiti, že jim, jakožto věrným poddaným našim, z povinnosti všelijak náležité jest, aby nás jakožto krále a dědičného pána svého a toho, kterýž pro ochranu a retuňk jich samých, tolikéž království, zemí a poddaných našich, věrných milých, a všemu křesťanstvu k dobrému sami vlastní osoby naší císařské s naší nejvyšší možností strany. takového polního tažení šanovati neráčíme, v takové nynější nastalé veliké válečné potřebě osobami svými neopouštěli. Z té příčiny abyste je na místě našem od takového jejich předsevzetí se vší pilností s dobrou přívětivostí odvozovali a jich, což nejvýš muožete, napomínali, aby strany takového osobního svoleného tažení, jakž té konečné naděje k nim, jakožto věrným poddaným našim, býti ráčíme, a zvláště ohlédajíce se na tuto znamenitú zřetedlnú váleční potřebu, kdež v pravdě skutečně obrany se potřebuje, bez všelijaké další obtížnosti pro zachování rovnosti mezi stavy jiných k království Českému připojených zemí s dobrou poddanou vuolí a chutí poslušně se zachovali a v tom se poddaně najíti dali. Dále, jestliže by také to předkládati chtěli, že jsme stavuom podle posledního sněmovního zavření před vyjitím té svolené pomoci a berně sněm obecní položiti a ten osobou naší vlastní císařskou držeti měli: tehdy jim toto za odpověď dejte, že stavové toho u sebe sami zdravě a poddaně povážiti mohou, že nám takového sněmu (jakž bychom to milostivě rádi byli učinili) držeti nijakž možné nebylo a to z příčin těchto, předkem pro tu válečnou výpravu, kterouž jsme předešlého roku proti vejvodovi předsevzíti museli a druhé pro sněm říšský, na kterémž jsme všemu křesťanstvu i také zemím a poddaným našim k dobrému znamenitú pomoc zjednali a obdrželi, i také že se nyní sami proti témuž nepříteli Turku a proti jeho moci osobou naší vlastní císařskou do pole strojíme a to což k válce náleží spravovati a nařizovati musíme.

A protož nemají sobě stavové tím způsobem proti nám čeho slušně ztěžovati, by pak i na tom se pozastavovati chtěli, že jsme stavuom v markrabství Moravském tohoto času sněm obecní držeti dopustili: strany toho sněmu jsou tyto příčiny, že jich předešlé zavření sněmovní v sobě obsahuje, když oni osobami svými zhuoru budou a vytáhnou a my jich přes hranice proti ouhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva potřebovati ráčili, abychom s nimi o to milostivě jednali, což bychom, kdyby oni v svém rystuňku a tažení se spolu byli sjeli a zhuoru byli, bez držení takového sněmu dobře při nich zjednati byli mohli, ale že jsme stavuom markrabství Moravského, jakž dotčeno, sněm položili, to se pro výpravu obecního desátého člověka k tomu tažení stalo, místo kteréhožto desátého člověka vypravení nám znamenitou peněžitou pomoc svolili, a takový sněm že jest se bez přítomnosti osoby naší císařské a blízko odsud dobře vykonati mohl, jakož jsou pak stavové knížetství Opavského tolikéž učinili; ješto kdyby nám byl čas k držení sněmu v Čechách postačil, byli bychom tam sami osobně na sněmu býti museti ráčili, k čemuž z duoležitých příčin výš psaných nijakž přijíti jsme nemohli.

Item, jestliže by také stavové strany takového jejich osobního tažení reversu žádali, aby to jejich privilegiím a svobodám bez ujmy bylo: teď Vám takový revers hotový posýláme, abyste jej před rukama majíce jim jej vydali a vedle toho na místě našem oznámili, že jsme toho jistého císařského oumyslu a vuole dotčených stavuov i jiných poddaných našich, věrných milých, proti jich dobře nabytým privilejím a svobodám žádnou měrou neobtěžovati, nýbrž jich při těch milostivě chrániti a nad nimi ruku držeti ráčíme.

Tolikéž, jestliže by stavové při Vás toho hledati a žádati chtěli, aby jim oznámeno bylo, jak by dlouho při nás v poli trvati měli: abyste jim v známost uvedli, že to nám učiniti možné není, neb my sami toho věděti nemuožeme, jak dlouho ta válka trvati a jaká potřeba naše a všeho křesťanstva v tom bude. Protož o tom nepochybujem, že se dotčení stavové, jakožto věrní a poslušní poddaní naši, k nám, jakožto k králi a pánu svému dědičnému, podle jiných k království Českému připojených zemí a věrných poddaných, nelitujíce netoliko statku a možnosti své, nýbrž i životy své pro obranu jména a víry svaté křesťanské, tolikéž pro obranu obecní vlasti své, tak dobře jich samých statkuov a zboží, manželek a dítek, na to vážíce, podle jich nejvyšších možností poddaně a poslušně okáží a nás nijakž neopustí; jakož pak i my sami osobu naši císařskú vedle nich všech stavuov tímž zpuosobem milostivě nasaditi, vážiti a jich v ničemž opustiti neráčíme.

A jestliže by stavové přes nadepsané artikule ještě jiné jaké ztížnosti oznamovati chtěli: tehdy jich také od toho, jakž nejlíp budete uměti, a my Vám milostivě věříme, se vší pilností odvozujte a dotčené osobní tažení s námi do pole fedrujte.

Naposledy mají komisaři naši na místě našem jich psaných stavuov žádati, aby hned po vykonání mustruňku upřímo a nejbližší cestou k Prešpurku táhli a tam osoby naší císařské a dalšího oznámení očekávali; jakož jsme pak i při stavích markrabství Moravského, Horního i Dolního Slezska též takové nařízení učiniti ráčili, nebo tam profianty a jinými potřebami mnohem lépe nežli na těchto místech, kdež nyní leží, opatřeni a fedrováni budou moci býti; a jakž jen stavové, věrní poddaní naši milí, u Prešpurku se stáhnou, tehdy my ihned, poněvadž toliko na ně očekáváme, zhuoru býti a s nimi se v poli strhnouti ráčíme.

A jakž ty věci při nich zjednáte a vyřídíte, o tom nám, což nejdřív možné, zprávu poddaně učiňte; na tom milostivou a jistou vuoli naši císařskú naplníte.

Dán v městě našem Vídni v pondělí den svaté Maří Magdaleny léta 66.

Post scripta. [Die deutsche Übersetzung des ersten Theiles der Instruction hat sich nicht erhalten.] So kombt uns glaubwirdig fur, dass etliche Personen aus den Ständen der Kron Behaimb, so allda zu Znaym im Zuezug ankom ben, sich allerlei Reden vernehmen lassen sollen, als nemblich, dass in den Landtägen nit ausdrucklich stehe, dass sie den personlichen Zuezug mit uns ins Feld zu leisten schuldig, sonder der Landtagsbeschluss vermöcht, uns nach ihrem höchsten Vermugen nit zu verlassen; derhalben so möchten sie, so selbst nit ziehen wollten, andere Personen an ihrer Statt schicken. Item, dass die Landtagsbewilligung, so auf zwei Jahr gestellt, allreit furüber. Item, dass wir den Ständenzuvor ein Landtag, wie in Märhern beschehen, halten und sie alsbald und dergestalt durch Generalmandat nit aufbieten hetten sollen. Daneben wo sie je die ihrigen abfertigten, dass ihnen dargegen ein Revers gegeben werden mueste. Und beschliesslichen begerten sie zu wissen, wie lang sie zue Feld bleiben und sich aufhalten sollen, ob sie dieselbig Zeit kunnten ausharren und derselben statt thuen.

Hierauf wellen wir euch gnediglichen befohlen haben, wofern dergleichen Beschwerungen von den Landständen sammentlich oder sonderlich weiter furkommen wollten, so wöllet ihnen anfänglich dasselbig mit bestem Fueg und glimpflicher Verweisung, als ihr immer thuen kunnt, ableinen und dass wir uns dieser ihrer Einfuerung und vermeinten Beschwerung, sonderlich dieweil sie allreit in volligem Anzug, keineswegs versehen hätten; dann der begerte personlich und bewilligte Zuezug ist von weiland der vorigen Kais. Mt. hochlöblichister Gedächtnuss noch auch uns von Ihrer Mt. wegen bei den Ständen der Kron Behaimb nit anderst begert noch anderer Gestalt, dann auf den selbs eignen der Ständ personlichen Zuezug nach ihrem höchsten Vermugen gemeint und verstanden worden und gesetzt, dass die Bewilligung des Zuezugs gar nit so klar und lauter gesuecht noch auch von den Ständen bewilligt wär worden, so haben doch bemelte Ständ als Ehrliebende bei sich selbs christlich und vernunftig zu erwägen, dass ihnen als den getreuen verpflichten Ständen und Underthanen in allbeg gebüren will, uns als ihren naturlichen Kunig und Erbherrn und der wir zu Schutz und Rettung ihrer, auch unserer getreuen Kunigreichen, Land und Underthanen und ganzer gemeiner Christenheit zum besten unsrer selbs kaiserlichen Person mit Darsetzung unsers äussersten Vermügens ins Feld zu rucken nit verschonen thuen, in solcher jetz vorstehenden höchsten Kriegsnot mit ihrem personlichen Zuezug nit zu verlassen. Derhalben so wöllet sie hierauf von unserntwegen von ihrem Furnemen bestes Fleisses mit gueten Glimpfen abweisen, und sie zum höchsten vermanen, dass sie uns berurten personlichen und bewilligten Zuezug, inmassen wir unser gnedigists Vertrauen in sie als unsre getreue Underthanen setzen, sonderlich in Bedenkung der hohen und grossen augenscheinlichen Kriegsnot, da irt Wahrheit die äusserist Gegenwehr vor der Hand und kein Hinderziehung mehr ist, on einiche fernere Difficultirung zu Erhaltung der andern unserer Kron Behaim incorporirten Land Gleicheit mit guetem underthenigem Willen und Gemuet leisteri und sich diesfalls des Gehorsambs verhalten wöllen. Ferner ob sie weiter furwenden wollten, dass wir den Ständen vermug des jungisten Landtagsbeschluss vor Ausgang der bewilligten Hilf und Steuer einen Landtag ausschreiben und denselben mit unserer eignen kaiserlichen Person ersuechen sollen, werden sich die Ständ selbs gehorsamblich und genuegsamb zu berichten wissen, dass uns bisher nit muglich gewest, solichen Landtag, wie gnedigist gern wir es gethan, sonderlich und anfänglich von wegen der Kriegsexpedition, so wir negstverschienes Jahrs wider den Weyda furnemen muessen und dann auch des Reichstags halber, allda wir allgemeiner Christenheit auch unsern getreuen Landen und Leuten zum besten ein stattliche Hilf erhandelt und erlangt, und nicht weniger, dass wir uns jetzo wider den Erbfeind den Turken gegen seinen mächtigen Anzug mit unsrer eignen kaiserlichen Person ins Feld rüsten und das Kriegswesen anstellen muessen, furzunemen und zu halten.

Darumben so haben sich die Ständ diesfalls gegen uns fueglicher Weis mit nichte zu beschweren, unangesehen dass sie furgeben wollten, dass wir den Ständen in Märhern neulicher Zeit einen Landtag zu halten verstattet; dann mit demselbigen Landtag hat es diese Gelegenheit. Nachdem ihr voriger Landtagsbeschluss vermag, wann sie uns den personlichen Zuezug leisten und wir sie uber die Gränitz wider den Erbfeind der Christenheit bedurfen wurden, dass wir derowegen mit ihnen gnedigiste Handlung pflegen sollten, welchs wir, wann sie in der Rüstung des Zuezugs aufgewest und zusammen komben wären, ohne Haltung eines Landtags wohl hätten verrichten mugen; dass wir aber den märherischen Ständen, wie obstehet, einen Landtag gehalten, ist vonwegen des gemeinen zehenden Manns Aufbot und Zuezugs halber, darfur sie uns ein ansehenliche Geldhilf bewilligt, und dass auch dieser Landtag Abwesenheit unserer kaiserlichen Person und der Nähne halber wol beschehen mugen, beschehen, wie uns dann dergleichen des Fürstenthumbs 7.roppau Underthanen auch gehorsamblich bewilligt haben; da wir entgegen den Landtag in Behaim, wo es auch immer die Zeit und Gelegenheit hätt geben mugen, durch unser selbs kaiserliche Person hätten besuechen und halten muessen, welches uns aber aus hieoberzälten verhinderlichen und begrundten Ursachen nit muglichen gewest wär.

Wurden auch die Ständ solchs ihrs personlichen Zuezugs halber ein Revers begeren, dass ihnen solchs an ihren Freiheiten und Privilegien onnachtheilig sein sollt, so schicken wir euch hiemit solches Revers verfertigt zue, des ihr ihnen behändigen, auch darneben von unserntwegen vermelden sollen, dass wir des gnedigsten Willens und kaiserlichen Gemuets, bemelte Ständ auch andere unsere getreue Underthanen wider ihr wohlerworbne Privilegien und Freiheiten keinswegs zu beschweren, sonder sie dabei allzeit gnedigst zu schutzen und handzuhaben.

Wofern auch die Ständ bei euch ansuechen und begern wollten, ihnen die Zeit, wie lang sie bei uns im Feld verharren sollen, nambhaft zu machen, solchs ist uns zu thuen nit muglich; dann wir selbs nit wissen könnden, wie sich die Kriegs expedition anlassen und hinaus im Feld zu verharren erstrecken wirdet. Derhalben stellen wir in keinen Zweifel, bemelte Ständ werden sich als unser gehorsame und getreue Underthanen gegen uns als ihrem Kunig und Erbherrn neben der andern unserer Kron Behaim incorporirten Landen getreuen Underthanen nit allein ihr Guet und Vermugen, sonder Leib und Leben zu Beschützung des christlichen Namens und Glaubens auch Errettung des gmeinen Vaterlands sowohl ihrer selbs Hab und Gueter, Weib und Kind höchsts ihrs Ver mugens gehorsamblich erzeigen unduns mit nichte verlassen, wie dann wir für unser kaiserliche Person selbs bei ihnen den allgemeinen Ständen gleichermassen allergnädigist zuesetzen und sie mit nichte verlassen wöllen.

Wofern sich aber die Stände uber diese vorerzählte under ihnen selbs angebrachte Beschwerartikel was mehrers und weiters furbringen wollten, so wöllet ihnen dasselbig auch eurem höchsten Verstand und Fleiss nach, wie unser gnädigs Vertrauen zu euch steht, mit allem gueten Glimpf ableinen.

!, Es sollen auch letzlich unsre Commissarien an gedachte Landständ von unserntwegen begern, dass sie von wegen einfallender Manglung der Proviant alsbald nach vollzogner Musterung stracks und den negsten Weg auf Pressburg zueziehen und unsrer kaiserlichen Person und ferners Bescheids gewarten, wie wir dann gleichsfalls mit den Ständen in Märhern, auch Oberund Niedersehlesien die Verordnung gethan haben; dann sie daselbst mit Proviant und anderer Notturft viel besser, als deren Orten sie diesmals liegen, versorgt und versehen werden mugen. Und alsbald sie bei Pressburg ankommen sein, wöllen wir uns mit unserer kaiserlichen Person auch nit saumen; dann wir allein auf sie die getreuen Ständ der Kron Behaim, Märhern, Slesien und Lausitz bisheran gewartet haben.

Und wie ihr die Sachen hiemit allenthalben abhandeln und verrichten werdet, das wöllet uns zum eheisten gehorsamblich berichten. Daran vollbringt ihr unsern gnädigisten Willen und entliche Meinung.