MS. v česk. arch. zemsk. s nápisem:"Červení sněmové od 1541 do 1582."

Jakož jest J. M. najjasnější a najnepřemoženější kníže a pán, pan Maximilián římský cisař, uherský, český král, jakožto král český, pán náš najmilostivější, sněm obecní na hradě Pražském rozepsati a položiti ráčil, tak aby se všichni tři stavové nazejtří svatých Petra a Pavla na hradě Pražském sjeli a najíti dali, jakž též rozepsání J. M. C. v sobě šíře obsahuje a zavírá; na kterýžto sněm nemoha J. M. C. sám pro důležité a pilné potřeby a tu válku, kteráž nyní v království Uherském jest, a zvláště pro nepřítele všeho křesťanstva, Turka, sám osobně přijeti, ráčil se jest na místě svém najjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, arciknížete rakouského, knížete burgundského, hraběte tyrolského, J. M. C. pana bratra najmilejšího a pána našeho milostivého, bratrsky dožádati a při J. M. to obdržeti, že J. M. arciknížecí jménem a na místě J. M. C. všem třem stavuom tohoto království předložení, z jakých důležitých potřeb J. M. C. i všeho křesťanstva týž sněm položen jest, milostivě předložiti ráčil.

A kdež J. M. C. to v předložení svém stavům milostivě ku paměti přivésti ráčil, kterak J. M. císař Ferdinand, někdy pán náš najmilostivější, slavné a svaté paměti, nás stavy a obyvatele království Českého pobožně a spravedlivě mnohá a dlouhá léta spravovati ráčil, a že J. M. C., nynější pán náš najmilostivější, ráčí šlépějí J. M. C., slavné paměti, následovati, nás též milostivě spravovati, laskavě opatrovati a na své otcovské péči nic nedati sjíti, tak jakž též předložení to v sobě šířeji obsahuje a zavírá: i předkem stavové království Českého nad nemocí J. M. C. a potom nad to vejše nad smrtí velikou lítost, žalost nesli, měli a mají, nebo J. M. C. od počátku kralování svého stavy a obyvatele království Českého pobožně, spravedlivě, milostivě a dobrotivě, jako pravý otec vlasti, zemí a poddaných svých, až do smrti své opatrovati a ochraňovati ráčil, začež, netoliko co jest J. M. stavuom království Českého, ale všemu křesťanstvu dobrého činiti ráčil, pán Buoh všemohoucí J. M. do svého nebeského království přijíti a věčnou korunou obdařiti ráčil; J. M. pak C., pánu našemu nynějšímu najmilostivějšímu, z toho stavové, že je nicméně tak jako i J. M. císař Ferdinand, slavné a svaté paměti, v svém milostivém, laskavém, spravedlivém, otcovském opatrování míti a držeti ráčí, se vší poníženou poddaností děkují. A stavové království Českého J. M. C., jakožto králi a pánu svému najmilostivějšímu, poddaně a poslušně, jakž na věrné poddané záleží, vždycky, a jakožto pánům svým, králuom českým Jich M., slavných pamětí, předešle činili, též činiti a chovati se chtějí.

A na kteréžto J. M. C. i také na místě J. M. C. J. M. arciknížecí v spisu podání, i ústní milostivé předložení, na tomto jsme se knížata, páni, rytířstvo, Pražané a jiní poslové z měst, všichni tři stavové království tohoto snesli: neohlédajíce se na mnohé a veliké nedostatky své ani poddaných svých, poněvadž J. M. C. taková veliká důležitá i nenadálá potřeba toho jest nastala a zvláště jakým zoumyslným předsevzetím jest Turek a Vejda v království Uherském války proti J. M. C., beze vší příčiny jim dané, vyzdvihli, aby taková berně do dvou let J. M. C., slavné a svaté paměti, svolená, totiž z jednoho tisíce kop grošuov českých z statkův svých po 12 kopách grošův českých a tolikéž od poddaných svých též z jednoho tisíce kop grošův českých dvanácte kop grošův českých, tak a na ty roky, jakž v předešlém sněmu svoleno jest, aby dávána a vyplněna byla. Kteréžto berně dvouletní předešle svolené druhého roku díl první k dání přijíti má při svatém Havle nejprve příštím a druhá polovice při svatém Jiří, když se psáti bude léta šedesátého šestého.

Což se pak berně posudní, na předešlém sněmě svolené, dotýče, poněvadž taková berně na vychování dvoru, slavné a svaté paměti, J. M. císaře Ferdinanda svolena jest, ač jsou se stavové nadáli, že by ji od povolání skrze smrt J. M. C. z tohoto světa dáleji nebyli povinni dávati: i na tom jsme se všichni tři stavové snesli, pro takové pilné potřeby a takové mnohé vydávání J. M. C., aby taková berně první přece do těch dvou let podle předešlého sněmu z každého věrtele buď bílého piva neb ječného po třech českých na každý kvartál, jakž svolena byla, dávána a vyplněna byla; však vejběrčí krajští při budoucím sněmu budou povinni osobně všem třem stavuom o tom zprávu učiniti a v spisu podati, co v kterém kraji takové posudní berně každého kvartálu neb roku se sběhlo.

A také, kdež J. M. C. na stavích též tohoto milostivě žádati ráčí, aby stavové na tomto sněmu ještě o jeden rok dáleji se o pomoc proti Turku snesli, aby J. M. C. od sebe i od poddaných svých, jakž předešle, zjednoho tisíce kop grošův českých dvanácte kop grošův českých a z každého věrtele buď bílého piva neb ječného tři groše české dáváno bylo: i na tom jsme se všichni tři stavové snesli, neohlédajíce se v tom (jakž předešle doloženo) na mnohé a veliké své i poddaných svých nedostatky, přes přemožení své na takovou J. M. C. milostivou žádost, aby ten třetí rok ještě k tomu taková pomoc od nás J. M. učiněna byla, totiž posudní aby se z každého věrtele piva buď bílého neb ječného (jakž předešle se vybíralo) na každý kvartál do toho roku vyjíti dávalo a vybíralo. A kdožby koliv buď k předešlým prvním berním svoleným i také nynějším se nepřiznával a posudního nedával, to též výběrčí krajští (poněvadž za to služby berou), které osoby piva na prodaj vaří a vystavují, s pilností aby vyhledali a kdožby koli takové berně posudní nedával a se nepřiznával, k tomu každému aby se prokurátor J. M. C., jakž předešle o tom sněmem vyměřeno jest, zachoval a toho dobýval.

Než co se berně od knížat a stavuov panského a rytířského i poddaných našich k vybírání dotýče, poněvadž na předešlém sněmu jsou se o to oba dva stavové vyšší s třetím stavem městským snésti nemohli, nýbrž J. M. C. snažně za to prosili, aby v tom spravedlivá rovnost vyhledána byla a z takových šacuňkuov z statků, kteréž pro nerovnost vyšší stavové trpěti nemohou, aby sešlo; a protož tak a na ten zpuosob s takovou vajmínkou třetího roku stavové takovou berni svolují: předkem, za to poníženě prosí, aby J. M. C. mezi tímto časem a rokem pořád sběhlým sněm obecní položiti a na týž sněm osobou svou bohdá šťastně sem na hrad Pražský aby přijeti ráčil, a tu předkem privilegie, starobylé zvyklosti, svobody a pořádky obecní naše, tak jakž jest při korunování svém povinností svou nám se v tom milostivě zavázati ráčil, potvrditi i také J. M. C., jakožto krále českého, naše obecní potřeby a věci, kteréž předešle J. M. podány jsou nyní na díle podáváme, s námi na místě postaviti a naříditi, tolikéž i ten artikul strany rovnosti, jakby mezi stavy předními, i také s třetím městským, ten třetí a poslední rok berně dávána a vybírána býti měla podle spravedlivosti,.k upokojení aby přivésti ráčil; kteréžto berně aby se tak mnoho sešlo a sběhlo jako předešlých berní, když se z šacuňkuov dávalo.

A jakož také na předešlých sněmích více nežli jednou od J. M. C., slavné a svaté paměti, ale mnohokrát jest na stavy vznášeno, nicméně tolikéž všichni tři stavové mezi sebou jsou rozmlouvání mívali i nemalou ztížnost nad tím nesli, že když buď berně neb posudní J. M. C. svoleno bývá, k dostičinění a vyplňování takových berní a posudních veliká nerovnost se zachovává: protož na tom jsme se všichni tři stavové snesli, což tak svolíme, aby se J. M. tomu zadosti státi mohlo, předkem, aby ty všecky zadržalé berně i posudní ihned (poněvadž takové potřeby J. M. C. jsou) dávali a kdož by pak bezelstně, na ten čas nemajíc a s to býti nemohouc, dáti nemohl, ale což nejspíšeji možné a nejposléze konečně mezi tímto časem a svatým Václavem nejprve příštím dány a vyplněny aby byly; pakli by kdokoli věk takto se nezachoval, tehdy aby páni berníci (žádného v tom nešanujíc ani jakého prodlení dávajíc) k jednomu každému, jakž dole psáno, tak se zachovali. [L. 1565 dne 16. září poslal císař Maximilián arciknížeti Ferdinandovi list v příčině neodvádění zadržalých i nových berní: "Jakož V. L. o tom dobrú vědomost má, kterak na minulém sněmu, který v království našem Českém držán byl, stavové téhož království jednomyslně svolili a se zavázali všecky restanty, totiž zadržalé berně při času svat. Václava nyní minulého, berni pak svolenú při času svatého Havla také minulého, co na koho přijde, konečně spraviti a položiti beze všech dalších zadržování a prodlévání, jakž též svolení sněmovní to v sobě šířeji obsahuje a zavírá: načež jsme my se konečně a dokonale ubezpečili a jináče se nenadáli, nežli že se tomu všemu zadosti stane. Nyní pak tomu porozumíváme a jakž toho jistú zprávu máme, že netoliko restanty, ani berně mimo čas již vyšlý se nekladou, nad čímž nemalou, nežli velikou těžkost máme. Nebo jakož V. L. dobrou vědomost o tom má, jakými velikými a znamenitými vydáváními lidu válečnému netoliko osazením míst a zámků pomezních a hraničných, ale i tolikéž tomu lidu, kterýž proti nepříteli v poli chovati musíme, obtěžováni jsme; i poněvadž nyní při soudu komorním, kterýž se drží, nemálo lidu v Praze stavuov a obyvateluov bude, V. L. bratrsky žádáme, že V. L. těm, kteříž se tak sjedou, dostatečně to předložiti dá, jak nad tím znamenitú těžkost, škodu a nebezpečenství pro neplacení lidu válečnému na místech a zámcích pomezních a hraničných míti a nésti ráčíme; a ač bychom mohli k každému tomu, kterýž tak berní zadržalých i nynější nedal a nespravil, podle sněmovního zuostání se zachovati, ale ještě posavad jsme toho (nechtíce rádi žádného k škodě připraviti) zanechali, jsouce té naděje, že se každý sám upomene, pamatujíce na svolení sněmovní.

Předkem, páni hejtmané v každém kraji aby mezi tímto časem a svatým Vavřincem nejprve příštím všecky osoby z stavu panského i rytířského, duchovní neb světské, kteréž statky pozemské neb peníze na úrocích mají, kdežby koli bydlely, sepsati a poznamenati dali a ty což nejspíše možné pánuom berníkuom, nemuoželi prvé býti ale konečně na den svatého Vavřince nejprve příštího, na hrad Pražský aby odeslali, a oni páni berníci každý kraj před sebe ať vezmou a to hned vyhledají a jedno proti druhému přehlídnou. A jestliže by se v tom poznamenání od pánuov berníkuov která osoba kteréhož koli stavu neb řádu našla a vyhledala, že se ani nepřiznávala ani berně nedávala, toho hned aby před sebe obeslali; našlo-li by se, že jest listu přiznávacího ani berně nedával, tehdy aby spravedlivě jeho statek neb jmění šacovali a takovou berni, což předešle zadržal, aby každý byl povinen dáti a vyplniti, jakž napřed dotčeno; a pakli by kteří tomu dosti neučinili a takových berní zadržalých i nynějších příštích svatohavelské a svatojirské na ty časy a roky, jakž dány býti mají, nedali a nevyplnili, jestliže by měli na statku pozemském, mají nejvyšší berníci ihned po vyjití času, nepřidávajíc žádných rokův žádnému, nemeškajíc listem obranným v statek jeho se uvázati, a pokudž nejvýše možné sám jeden z pánův bernikův původem při takovém uvázání býti, a pakli by z hodných příčin sám býti nemohl, tehdy místo sebe osobu hodnou stavu panského neb rytířského za puovoda podle holomka vyslati má. K takovému uvázání hejtmané krajští od pánuov berníkuov obesláni býti mají, aby oba dva při tom byli, pakli by bezelstně anebo pro nedostatek zdraví oba dva při tom býti nemohli, ale jeden z nich konečně, a komuž by se pak koli listem obranným v statek uvázali, tehda ihned puovod mají to s hejtmany krajskými vyhledati, jestliže by se svrchkuov a nábytkuov tak mnoho vyhledati mohlo, že by ta berně s škodami a náklady, prodadouc je, spravena a vyplněna býti mohla, to buď při tom, a pakli nic, tehdy týž puovod s hejtmany krajskými bude moci pro touž berni i s škodami a náklady ten statek, bud na díle neb všechen, což by zadost k vyplnění a zaplacení bylo, prodati nebo zastaviti; však na takový zpuosob: což by tak prodáno neb zastaveno bylo, tehdy ten, kdož by co koupil neb na to puojčil, má toho rok pořád užívati a držeti a při vyjití toho roku, neb dvě neděle potom, bude-li chtíti ten, číž statek jest, to což prodáno neb zastaveno bude, zase sobě moci vyplatiti, dada tomu, kdož jest na to puojčil neb co koupil, touž sumu zouplna, vyberouc užitky toho statku při témž času přišlé, má a povinen bude hned toho jemu zase postoupiti.

Kteříž pak na dědinách svobodných nemají, než toliko peníze na užitcích, na těch aby listy zatýkacími, jakž prvé svoleno, dobýváno bylo: však tak, jestliže by pak kdo, zatčen jsa, zoumyslně zde na hradě Pražském seděti chtěl a, moha berní dáti, zoumyslna tím prodléval, tehdy, kdež by se toho koli nejvyšší berníci doptati mohli, za kým by peníze na úrocích neb jináč na užitcích měl, mají jemu psaní učiniti a co takové berně zadržané jest oznámiti, a ten má a povinen jest, jestli ouroci toho času přišlí budou moci postačiti, pakli nic, tehdy z sumy jeho tu berní i s škodami a náklady zaplatiti, a potom věřitel jeho povinen jest jemu to na sumě vyraziti. Však komuž jest J. M. C., slavné a svaté paměti, tolikéž i nynější J. M. C. co dlužen zůstati a býti ráčí, o to všecko (jakž předešlý sněm ukazuje) se učísti a na berních poraziti a bylo-li by vejše i zaplatiti milostivě poručiti povinen býti aby ráčil.

Než toto se při tom vyměňuje, jestliže by kterým osobám z stavů aneb poddaným jich ohněm, povodněmi, krupobitím, anebo jinak z dopuštění božího škody se staly, anebo kteříž by od pánuov svých ještě pro předešlé škody lhůtu měli, že by platuov jim nedávali: to když jeden každý nejvyšším berníkuom listem pod pečetí svou, příjma to k svému svědomí, což jest mu se škody neb poddaným jeho stalo, oznámí, má při tom zuostaven býti a to sobě z berně, což by jí dáti měl, sníti má.

Což se pak osob, kteréž by podle J. M. milostivé žádosti od stavův království Českého za rady válečné zejména voleny a jmenovány býti měly, když by J. M. C. je k sobě, aby k J. M. najiti se daly, obeslati ráčil, dotýče: na tom jsme se všichni tři stavové snesli, kterouby koliv osobu J. M. C. k tomu hodnou uznati a k sobě obeslati ráčil, opatříc jeho, aby v takové službě anebo v práci J. M. nač se vypraviti a při J. M. v té potřebě nač trvati měl, v tom se každý poddaně a povolně zachová.

A jakož jest J. M. C. všech tří stavův, což se osobního tažení do pole dotýče, milostivě žádati ráčil, jestliže by J. M. C. v tom času sám osobně do pole proti často psanému nepříteli všeho křesťanstva, Turku, anebo i vévodovi země Sedmihradské vojensky táhnouti ráčil, aby knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města pro zachování vlasti své a pro dobré všeho křesťanstva podle J. M. C. také vlastními osobami svými do pole táhli a J. M. neopouštěli na takovou J. M. C. milostivou žádost všichni tři stavové, jsou se svolili a snesli, že J. M. C., jakožto pána svého najmilostivějšího, přišla-li by toho v tom času potřeba, že by proti Turku, nepříteli všeho křesťanstva, anebo vévodovi Sedmihradskému, kterýž se jest s Turkem spolčil, do pole hnutí vojenské bylo, že J. M. C. opouštěti podle svých nejvyšších možností nemáme; však tak, jestliže by prvé, nežli by kterého dílu berně dávání přišlo, v tom čase ven z země tažení býti mělo, tehdy z té berně a pomoci svolené, buď z prvního aneb z druhého dílu sjíti má, nébrž jeden každý na pomoc k výpravě osoby své to za sebou zuostaviti má.

Nad to vejše pro opatření království tohoto, poněvadž všichni okolní knížata v zemích svých veřejnost i také hotovost mají a tolikéž také i na předešlých sněmích o tom mnohokráte rozmlouváno, a by hotovost v tomto království nařízena býti měla: a protož o to jsme se všichni tři stavové snesli, aby každý ze dvou tisíc kop grošuov českých jeden kůň s pacholkem i náležitou zouplna zbrojí měl a držel se vším což rajtaru a střelci náleží; a po všech krajích aby mustruňkové držáni byli ten pondělí po svatých Šimoniši a Judovi nejprve příštích, na kterýžto den všichni obyvatelé království tohoto podle šacuňkův s počtem svým najíti se dáti mají, aneb na místě svém vyslati. A k takovému mustrování voleni jsou: z kraje Bechyňského, z stavu panského Zdeněk Krajíř z Krajku a na Landštajně, z stavu rytířského Jan Leskovec z Leskovce na Cerekvici a Leštné; z kraje Prachenského, z stavu panského Vácslav Zajíc z Hazmburku na Strakonicích, nejvyšší Mistr převorství českého a dědičný truksas v témž království Českém, z stavu rytířského Petr Boubinský z Oujezda a na Dubu; z kraje Litoměřického, z stavu panského Jan mladší z Valdštajna a na Oujezdě, z stavu rytířského Oldřich Dubanský z Duban a na Liběšicích, Její M. králové podkomoří měst v království Českém; z kraje Kouřimského, z stavu panského Jaroslav Smiřický z Smiřic a na Kostelci, z stavu rytířského Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic a na Pyšelích; z kraje Vltavského, z stavu panského Jan z Říčan a na Kosově Hoře, J. M. C. rada, z stavu rytířského Jan Velemyšský z Velemyšlovsi a na Tajnici nad Sázavou, hejtman kraje Vltavského; z kraje Podbrdského, z stavu panského Ferdinand Švihovský z Ryzmberka a z Švihova na Dobříši, z stavu rytířského Vácslav mladší Bechyně z Lažan a na Dlouhé Lhotě a Vobořišti; z kraje Slánského, z stavu panského Zdenek z Vartmberka a na Buštěhradě, z stavu rytířského Hynek Kekule z Stradonic; z kraje Plzeňského, z stavu panského Krištof z Roupova a na Pořičí, z stavu rytířského Humprecht Černín z Chuděnic a na Chuděnicích; z kraje Žateckého, z stavu panského Jaroslav z Kolovrat a na Petršpurce, z stavu rytířského Erhart Štampach z Štampachu na Děkově; z kraje Boleslavského, z stavu panského Zbyněk Berka a Dubé a z Lipého na Mělníce a Zákupí, nejvyšší kamrmajstr království Českého, z stavu rytířského Vácslav z Vřesovic a na Byšicích; z kraje Hradeckého, z stavu panského Albrecht Smiřický z Smiřic na Náchodě a Škvorci, z stavu rytířského Krištof Zilvar z Pilníkova a na Vlčicích a Smidařích, J. M. C. rada; z kraje Rakovnického, z stavu panského Krištof z Kolovrat a na Všesulově, z stavu rytířského Jan Myška ze Žlunic a na Horosedlích; z kraje Čáslavského, z stavu panského Albrecht Novohradský z Kolovrat a na Královicích, z stavu rytířského Beneš Beneda z Nectín a na Vilémově; z kraje Chrudimského, z stavu panského Vácslav Hougvic z Biskupic na Litomyšli, z stavu rytířského Bernart Gerštorf z Gerštorfu a na Cholticích; a ti aby na to zření měli, jak jeden každý k mustruňku s počtem svým přijede, každého zvlášť aby poznamenali, z příčiny té, kdož by tak zouplna s počtem svým na koních s zbrojí a s ručnicemi, jakž náleží, úpravně najíti se dal, ten při tom zuostaven aby byl, a který by pak čeho neměl, aby od těch osob k mustruňku zřízených svrchu psaných jemu tehdáž hned oznámeno bylo, aby se v tom ve všem spravil a s jinými, jakž náležité jest, se srovnal. A páni berníci všecky šacuňky do krajuov týmž hejtmanuom krajským a těm osobám, kteréž mustrovati budou, poslati mají, z příčin těch, aby se tím spraviti mohli, všichni-li jsou se podle šacuňkův svých s počtem svým na mustruňk najíti dali aneb poslali. A když se tak ten mustruňk vykoná, tehdy každého roku na budoucí časy, dokudžby J. M. C., jakožto král český, s stavy o to se jináče snésti neráčil, v každém kraji aby takoví mustruňkové držáni byli v pátek po božím vstoupení nejprve příštím jeden a na zejtří svatého Matouše hned potom nejprve příštího, pakli by ho v sobotu bylo, že by v neděli mustruňk držán býti měl, tehdy do pondělího toho odloženo druhého mustruňku aby bylo, tak abychom v tomto království, jestliže by toho jaká potřeba byla a kdo nám škoditi chtěl, k obraně a ochraně své hotovi býti mohli. A takoví mustruňkové po krajích býti mají v těch městech, kdež obyčejní sjezdové bývají, totiž: v kraji Bechyňském na Táboře, v kraji Prachenském na Písku, v kraji Litoměřickém v Litoměřicích, v kraji Kouřimském v Kouřimi, v kraji Vltavském v Selčanech, v kraji Podbrdském v Berouně, v kraji Slánském v Slaném, v kraji Plzeňském v Plzni, v kraji Žateckém v Žatci, v kraji Čáslavském v Čáslavi, v kraji Chrudimském v Chrudimi, v kraji Boleslavském v Boleslavi, v kraji Hradeckém v Hradci, v kraji Rakovnickém v Rakovníce.

A jakož také pro Karlštajn a jiné potřeby zemské páni úředníci a soudce zemští na místě všech tří stavův království Českého za některé sumy, na kteréž již od dávního času úrokové jdou a J. M. často napomínáni býti ráčí, jsou se rukojmové postavili: a protož z této berně, kteráž při času svatého Havla a svatého Jiří, [J. M. C. svolené, dána býti má, při svatém Havle tři tisíce kop míšenských a druhé tři tisíce kop míšenských při svatém Jiří] [Hranatou závorkou uzavřená slova jsou v zápisu deskovém vynechána - bezpochyby nedopatřením.] nejprve příštím, též sobě pro splacení týchž dluhuov zuostavují, a berníci těm osobám, kteréž z soudu zemského nejprve příštího oznámeny budou, vydati mají a povinni budou, a ty osoby potom při najprvnějším sněmě z těch sum počet stavuom, kam je vydaly, učiniti mají.

Co se pak počtuov ze všech starých berní dotýče, na tom jsme se všichni tři stavové snesli: aby takoví počtové hned po soudu komorním nejprve příštím [vyřízeni byli, osoby k tomu zvolené] na sv. Matouše hned na noc aby se sjely a nazajtří ráno v pokoji, kdež jim ukázáno bude, podle osob od J. M. C. k tomu zřízených najíti daly, a hned na ty počty aby zasedly, a ty všechny s pilností přeběhly a do soudu zemského všecky vykonaly, nikam se nerozjíždějíc, a hned při soudu zemském o tom zprávu učinily. A tyto osoby k přijímání takových počtuov voleny jsou: z stavu panského Jan Bořita z Martinic a na Smečně, purkrabě Karlštajnský, Ladislav z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, J. M. C. v království Českém dvoru maršálek a nad apelacími president, Jan nejmladší z Lobkovic na Novém Hradě, Joachym Novohradský z Kolovrat na Želenicích a Košátkách; z stavu rytířského Mikuláš Miřkovský z Tropčic na Miřkově, J. M. C. rada a hejtman hradu Pražského, Albrecht Bryknar z Brukštajna na Libni nad Vltavou, J. M. C. prokurátor v království Českém, Jiřík Žďárský z Žďáru a na Kladně, Ctibor Sluzský z Chlumu a na Tuchoměřicích, a z Pražan, z Starého města Pražského Jiřík Zvůnek z Ottrsdorfu, Adam Horký z Vysokého; z Nového města Jan Šturm z Kryfmperku, Ondřej Sutter. A jestliže by který z těch osob pro nedostatek zdraví k tomu najiti se dáti nemohl, nicméně jiní předce aby to vykonali a vykonati povinni byli; a svrchu psané osoby při přijímání počtu mají zvláštní pozor na to míti, aby to vyhledáno a vytaženo bylo, co na colmistra polního a na písaře při každém svolení berně jest se vydalo, tak aby J. M. C. aneb J. M. arciknížeti na místě J. M. C. a stavům o tom jistou zprávu při budúcím soudu zemském učiniti mohly.

Jakož jest to nastalo, že mnozí ječmen a pšenice nezdělané ven z země vezou, skrze což mnohým chudým lidem, kteříž slady na prodaj dělají i také kteří piva vaří a posudné dávají, překážka při živnostech jich se děje: protož aby žádný takových ječmenuov a pšenic nezdělaných ven z země (kromě krajuov Žateckého, Litoměřického a Slánského) nevezl; pakli by kdo v tom, an ječmen a pšenici (kromě krajův dotčených) z země ven veze, postižen byl, tehdy ten každý, kdož by jej tak postihl, bude moci takový ječmen a pšenici pobrati a sobě schovati.

Jakož také mezi některými osobami z stavův království tohoto s jistými osobami z markrabství Moravského a knížetství Slezského o meze i jiné věci jsú rozepře, protož stavové království tohoto volili jsú k takovým rozepřem za komisaře osoby tyto: předkem mezi Janem Burjanem Žampachem z Potnštejna na Žampachu a Janem z Bozkovic na Zábřehu, Zikmunda z Šelnberka na Vrchovině z pánuov, a z rytířstva Hertvíka Žehušického z Nestajova na Rysmburce; mezi Janem Leskovcem z Leskovce na Cerekvici s Jiříkem, Jeronýmem a Pavlem bratřími Macky z Čížova na Batelově, též mezi Vlachyněm Leskovcem z Leskovce na Novém Rychnově a Jihlavskými: Viléma z Talmberka na Jankově, Zdenka z Krajku na Landštajně z pánuov, z rytířstva Zdenka Malovce z Malovic na Kamenici a Michala Španovského z Lisova na Pacově; mezi nadepsaným Hertvíkem Žehušickým s panem biskupem Olomouckým a jinými v markrabství Moravském: Zdenka Berku z Dubé na Rychmburce z pánův, a z rytířstva Zikmunda Anjela z Ronovce na Městci Heřmanově; mezi týmž Hertvíkem Žehušickým a sirotky někdy Kundrata Huburka a jinými osobami: Jiřího z Valštajna na Hostinném z stavu panského, a z rytířstva Krištofa Zylvara z Pilníkova na Vlčicích; kterýmžto stavové plnou moc tímto sněmem dávají, kdyžkoli od J. M. C. týmž komisařuom, též také stranám nadepsaným den jmenován bude, aby se na těch místech, o kteréž mezi svrchu psanými stranami činiti jest, najíti dali a to všecko, oč rozepře jest, očitě spatřili a tomu vyrozumějíce budou-li moci i na místě postavili; pakli by nemohli, tehdy o tom o všem J. M. C. zprávu svou dali. A listové mocní pod pečetí zemskou k tomu vydáni býti mají, tak jakž předešlých sněmuov relací ode všech tři stavův o tom učiněna jest, a J. M. C. stavové království tohoto prosí, aby J. M. stavuom markrabství Moravského, též knížetství Slezského, o tom skrze psaní J. M. poručiti ráčil, aby tolikéž tak učinili a osobám, kteréž za komisaře také voliti budou, plnou moc listy pod pečetí zemskou dali, neb předešle pro nedání takové plné moci komisí se rozešly.

A jakož jest J. M. najjasnější a velikomocné kníže a pán pan Ferdinand, arcikníže rakouské, kníže burgundské, hrabě tyrolské, pán náš milostivý, ráčil předešlého sněmu, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 64 ve čtvrtek po sv. Pavlu na víru obrácení na stavy tohoto království i při přítomnosti z zemí vyslaných k tomuto království náležících vznésti i to milostivé oznámení učiniti, že J. M. arciknížecí z poručení a jistou volí J. M. C., slavné a svaté paměti, do knížetství horních a předních Rakouských zemí, a to z pilných a duoležitých příčin a potřeb se obrátiti ráčí, připomínajíc, kterak mnohá léta a všechen ten čas s pilnou bedlivostí a prací obyvatele království tohoto Českého a jiných zemí, k tomuto království příslušejících, podle nejvyšší možnosti své a jednoho každého, kdož jsou se k J. M. v potřebách svých utíkali, spravedlivě opatrovati jest ráčil, čehož se milostivě nadíti ráčí, že sobě žádný do J. M. arciknížecí nemá co slušně ztěžovati; jakž pak v obšírnějších slovích k stavům od J. M. jest to promluveno a předloženo bylo: na kteréžto J. M. předložení stavové i jiní vyslaní z zemí k tomuto království náležících z takového milostivého opatrování a práce, což pak i sami to u sebe uznali a uvážili, že v skutku se jest to našlo a od J. M. takové pracování bedlivě vykonalo a dálo, se vší ponížeností jsou "vykonali"; [Má býti zajisté "děkovali"] i protož aby taková milostivá péče a práce J. M. arciknížecí netoliko slovy ale i skutkem poznala se vděčná býti, na tomto jsou se stav panský a rytířský sami od sebe, beze vší žádosti J. M., z zvláštní lásky k okázání skutečnému takové vděčnosti snesli, aby J. M. arciknížecí ouroku svatohavelského vyberouc z lidí a poddaných svých stav panský a rytířský i duchovní, kteříž koli v tomto království poddané mají, polovici dali a položili, a to konečně ve dvou nedělích po sv. Havle nejprve příštím. Což se pak těch osob, kteréž peníze na ourocích, listech, jistotách, zápisích, dskami neb registry mají, dotýče, ty také všechny a jeden každý z stavu panského a rytířského, mužského i ženského pohlaví, z jednoho tisíce kop grošuov českých jednu kopu grošuov českých při témž čase, jakž nahoře položeno, totiž dvě neděle po svatém Havle spraviti a dáti povinny jsou. A taková suma od nás dobrovolně svolená má od berníkuov království Českého prvním sněmem volených všecka vybrána a v moc J. M. arciknížecí dána a položena býti, a to pod pokutou takovou, jakž jsou se stavové o berni peněžitou tohoto sněmu nynějšího J. M. C. svolenou snesli a srovnali. Však kdožby koli na ourocích pod pět set kop míšenských měl a jiného statku že by neměli, zvlášť lidé chudí a vdovy a sirotci, ti nejsou povinni takové pomoci činiti a dávati. A stav panský a rytířský k J. M. arciknížecí, jakožto pánu svému milostivému, té naděje jsou, že takové toto svolení milostivě a laskavě J. M. přijíti ráčí, a při J. M. C., pánu našem najmilostivějším, i J. M. od osoby své v našich potřebách (jakž pak každého času to J. M. předešle činiti) přímluvčím a pánem naším milostivým býti a zuostati ráčí.

Však toto naše svolení sněmovní, kteréž z žádné povinnosti než z své dobré a svobodné vuole všichni tři stavové jsme svolili, nemá býti a není k ujmě a k škodě privilegiím, svobodám a starobylým zvyklostem a pořádkům našim, nýbrž podle J. M. C. milostivého podvolení, aby nám na to revers dáti ráčil.