MS. souč. v archivu českého místodržitelství.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, předkem od knížat, všech tří stavuov království Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k dnešnímu dni k sněmu obecnímu od J. M. C. rozepsanému a položenému sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí: ač J. M. C. pro pilné znamenité a duoležité potřeby netoliko J. M. vlastní, nýbrž knížat a stavuov i všeho království se dotýkající, to ráčil při sobě bedlivě uvažovati a uznávati, aby J. M. hned po smrti nejjasnějšího knížete, pána, pana Ferdinanda, římského císaře a uherského, českého krále, slavné paměti, pána a otce J. M. najmilejšího, sněm obecní v království Českém rozepsati a ten u přítomnosti své císařské držeti ráčil, avšak pro tu válku, kteráž se v království Uherském nenadále přitrefila a posavad trvá, možné jest J. M. pro veliké nebezpečenství království Uherského toho vykonati posavad nebylo a ještě není; z kterýchžto příčin J. M. C. na najjasnější kníže pána, pana Ferdinanda, arcikníže rakouské, J. M. C. bratra najmilejšího, bratrskú žádost vzložiti a to při J. M. arciknížecí obdržeti ráčil, že J. M. arcikníže jménem a na místě J. M. C. z příčin vejš psaných takový sněm obecní s knížaty a stavy držeti ráčí. [Arcikníže Ferdinand odebral se na začátku 1. 1564 do Tyrol, jakož o tom také sněm t. r. zprávu podává. Však hned po úmrtí císaře Ferdinanda (25. července) ustanovil císař Maximilian arciknížete Ferdinanda opět správcem a místodržícím království Českého a ohlásil to obyvatelstvu mandáty po krajích rozeslanými, kterýmiž (ze dne 12. srpna 1564) oznamuje, že arcikníže Ferdinand "na bratrskou žádost a prosbu k tomu se podvolil a spravování na místě a jménem naším v království Českém a zemích k němu příslušejících tím vším způsobem, jakž jest toho J. L. za živnosti J. M. C., jakožto krále českého, pana otce našeho nejmilejšího J. M., řídil a spravoval, až do dalšího našeho o tom nařízení, na sebe J. L. přijal; a také, aby spravedlivost lidská a právo i jiné věci chvalitebně, jakž prvé bývalo, pořádně držány byly a průchod svůj měly, ráčíme všecky ouředníky zemské i jiné, kteříž ouřady mají, rady a všecky, kteříž v soudech sedají, při jejich ouřadech, přísahách a místech, též i povinnostech, kterýmiž jsou J. M. C., jakožto králi českému, zavázáni byli, až do dalšího našeho nařízení milostivě zůstavovati, kromě co se obnovování ouřadův v městech našich v témž království Českém dotýče, kteréž zřízeným podkomořím pod správu jich náležejí: a protož Vám všem i jednomu každému zvláště milostivě poroučíme, abyste se nahoře psaným arciknížetem Ferdinandem, panem bratrem naším nejmilejším, J. L., jakožto v království našem Českém a zemích k němu příslušejících místodržícím, tím vším způsobem, jakž předešle za živnosti, slavné paměti, J. M. C. na místě našem, jakožto krále českého, spravovali, všelijakou náležitou povinnost a poslušenství k J. L. zachovali a činili"... (MS. v arch. města Prahy.)]

A předkem J. M. C. o tom pochybovati neráčí, že knížata a stavové o tom dobrú vědomost mají, kterak někdy J. M. C., slavné paměti, jako věrný otec J. M. C. a J. M: arciknížete Ferdinanda a arciknížete Karla, mezi J. M. C. a dotčenými pány bratry J. M. z zvláštní otcovské péče ještě za živnosti své o království, země a věrné poddané, kteréž J. M. pán Buoh popříti a milostivě dáti ráčil, otcovské a bratrské podělení a vykázání s dobrým rozmyslem, dostatečným bedlivým uvážením s J. M. C. a Jich M. arciknížat, jakožto všech tří bratří, dobrým vědomím, povolením a stvrzením učiniti a naříditi jest ráčil; jakž J. M. C. za živnosti své k dokonání J. ll. jisté a konečné otcovské vuole J. M. nynějšího císaře do království Českého a zemí k němu příslušejících uvésti a to všecko, což J. M. C. strany korunování i jinak a zase tolikéž poddaným při těch věcech učiniti náleželo, jest vykonati ráčil. A tak v takovém podělení a vykázáni království České s zeměmi k němu příslušejícími, jakž nahoře dotčeno, J. M. C. se dostalo, a potom když J. M. C., slavné paměti, z vuole pána Boha všemohoucího život svůj časný pobožně a křesťansky dokonati ráčil a z tohoto pomíjejícího světa (držíce o tom nepochybně) do věčného odpočinutí, radosti, pokoje a spasení povolán jest, dotčené království České s zeměmi k němu náležejícími podle svobod jejich na J. M. C., jakožto na pravého, přirozeného dědice, připadlo a k dokonalému spravování přišlo.

Jest pak stavuom, věrným poddaným J. M. C., a všem vuobec vědomé a zjevné, jak po ty všecky časy J. M. C., slavné paměti, křesťansky, chvalitebně, dobrotivě a milostivě v spravování svém císařském a královském chovati jest se ráčil a s jakú velikú a snažnú péčí, pilností, starostí a prací v duostojenství svém císařském a královském státi, trvati a předkem nejvejše a přede všemi věcmi čest, slávu boží a vzdělání víry. svaté v svornosti křesťanské, upřímnou věrnou myslí a žádostí a podle své najvyšší možnosti obmýšleti a mezi všemi stavy svaté říše pokoj, jednotu zpuosobovati a to všecko, což k nepokoji a sváróm příčinu dávati chtělo, milostivě a otcovsky jest ráčil předcházeti. Zvláště pak ráčil J. M. C. všecku svú otcovskú pilnost a péči k tomu obrátiti, aby J. M. království, země a poddaní, kterýchž pán Buoh J. M. popříti a k správě poručiti ráčil, ode všech protivníkuov a nepřátel a obzvláštně proti dědičnému nepříteli všeho křesťanstva, Turku, ochraňováni, retováni a před nebezpečenstvím zachováni býti mohli; k čemuž pak i nynější císař J. M. tolikéž k tomu milostivě a otcovsky ráčí nakloněn býti, že s pomocí pána Boha všemohúcího šlépěje J. M. C., slavné paměti, následovati a tou měrou to všecko podle J. M. najvyšší možnosti a přemožení před sebe bráti, jednati a k tomu všelijak pomáhati, aby pánu Boha ke cti a chvále, svaté říši a všemu křesťanstvu a obzvláštně královstvím a zemím na J. M. C. dědičně připadlým a od pána Boha k spravování poručeným a svěřeným, a tak což by království Českému k prospěchu, všemu dobrému a poctivému se vztahovalo a přijíti mohlo, a předně pak stavy, věrné poddané J. M. C., při jejich starobylých dobře dobytých, chvalitebných privilegiích, svobodách a obyčejích zachovati, je ochraňovati a nad nimi milostivou ruku svou císařskou a ochranu i v svém vždycky milostivém poručení je míti a držeti ráčí.

Proti tomu J. M. C. ráčí k stavuom té milostivé a nepochybné naděje býti, že oni, pamatujíce na povinnosti své, kterýmiž jsou J. M. C. zavázáni, k J. M. C., jakožto k vrchnosti jim od pána Boha nařízené a přirozenému dědičnému pánu svému, všelijakú poddanost a poslušnost zachovají a ve všech J. M. C: vlastních, i také království a zemí, věrných poddaných J. M., potřebách podle d. M., jakž o tom pochybovati J. M. neráčí, stanou a jako věrní poddaní najíti se dadí. A při tom J. M. C., stavuov, věrných poddaných svých milých, tejna činiti neráčí, ačkoli předešle J. M. C., slavné paměti, za živnosti své s císařem tureckým za některé léto pokoj a příměří učiniti ráčil, a J. M. nynější císař hned brzy po smrti J. M. C., slavné paměti, téhož císaře tureckého, tolikéž i on Turek J. M. C. strany obnovení a potvrzení dotčeného učiněného pokoje a příměří hledal a o to následoval a z obojí strany jsú sobě týž pokoj a příměří zachovati připověděli, a J. M. C. jemu císaři tureckému ihned na to dvouletní dar, kteréhož znamenitá suma přes dvakrát sto tisíc zlatých přišla, do Konstantinopole poslati ráčil a jiného se J. M. z toho ze všeho jednání neráčil nadáti, nežli že císař turecký ten prvnější utvrzený a nyní vnově obnovený pokoj, v kterýchž krále Jana syn pojat jest, pevně a neporušitedlně držeti oba budou: však týž Vejda pod tím, beze všech slušných příčin, takové učiněné smlouvě a dokonalému pokoji na ujmu a škodu J. M. C., království Uherského a věrných poddaných J. M., netoliko sám od osoby své, nýbrž i s J. M. C. protivníky, kteříž jsou se proti J. M. pozdvihli, nenadále, nedadouc prvé J. M. nic o tom věděti, válečný zpuosob mordováním a pálením jest před sebe vzal a některé zámky dobyl, obzvláštně pak také Turky v těch místech a tu okolo po týchž hranicích s sebou pojal a zdvihl, kteříž jsou jemu týchž zámkuov obehnati a dobývati, také prachem, střelbou i jinými válečnými potřebami z jiných tureckých zámkuov k jeho nenáležitému, svévolnému předsevzetí pomáhali, jeho zakládali, fedrovali; a tak jest odevřenú válku vyzdvihl. Přes to dotčený Vejda o to jest se pokusil a císaři tureckému i také bašóm tureckým na hranicích a místech pomezních skrze vyslané své, aby je proti J. M. C. a království Uherskému a věrným poddaným J. M. podle sebe k nepřátelskému pozdvižení a tažení přivésti mohl, mnohé nepravé a neduovodné zprávy dávati směl, tolikéž v království Uherském některé věrné poddané J. M. C. skrze připovídání a pohruožky k tomu namluviti a přivésti chtěl, aby se jeho nenáležitého předsevzetí přidrželi a jemu pomocni byli.

Protož J. M. C. toho nikterakž pominouti moci jest neráčil, nežli pro ty veliké příčiny J. M. dané, pro zachování království Uherského a věrných poddaných J. M., i také pro uvarování dalších škod a posměchu, co jest se J. M. C. a věrným poddaným J. M. od něho Vejdy hned při počátku císařováni a kralování J. M. beze vší dané příčiny a tak nenadále přitrefilo, proti němu se zasaditi a takovému jeho nenáležitému předsevzetí odepříti: jakž pak J. M. C. znamenitý počet lidu válečného jízdného i pěšího do království Uherského vypraviti ráčil, kterýž s pomocí pána Boha všemohúcího netoliko zámky, kteréž jest on týž Vejda J. M. C. a věrným poddaným J. M. vzal, ale také i jiných panství a zámků víc, kteréž jsou J. M. C., slavné paměti, prvé náležely a na J. M. nynějšího císaře přišly, zase mocí vzali a někteří se J. M. dobrovolně poddali. Na kterúžto nenadálú válku jest J. M. C. až do této chvíle znamenitý náklad šel a čím dále vždy den ode dne více se nakládati a vydávati musí; pročež J. M. C. své vlastní duochody komory uherské a znamenitá panství na díle prodati a jiné zastaviti, též také od duchovních a měst v královstvích a zemích J. M. znamenitú sumu objednati musel, k čemuž všemu týž Vejda pro své nenáležité předsevzetí jest J. M. příčinu dal a k tomu přivedl. I ač J. M. C. tehdáž ty věci s pomocí všemohúcího pána Boha tak daleko byl ráčil přivésti, že J. M. skrze lid válečný, kterýž k tomu velmi náchylný a toho vysoce žádostiv byl, takové J. M. vítězství, tím zpuosobem dobře dále obdržeti a netoliko to všecko, což rušitel pokoje a nepřítel J. M. C. Vejda kromě země Sedmihradské v moci své schoval, zase pod poslušenství J. M. přivésti, nýbrž také dotčenému lidu válečnému až právě do země Sedmihradské táhnouti dopustiti byl moci ráčil, však proto J. M. C. neráčil jest takovou věcí pospíchati, než raději s tím pomalu a povlovně zacházeti, obávajíce se J. M. C., aby větší roztržitosti a prolití krve křesťanské, zvláště pak aby se Turek v to nevetřel, z toho nepřišlo; též také i proto, poněvadž na těch místech již psaný Vejda k najvyššímu komisaři lidu válečného. J. M. C. skrze psaní a jednání začal se ponižovati, jakoby se uznával v svém škodném předsevzetí vinen býti, hledaje tou měrou smíření a pokoje a chtíce se J. M. C. podle vší vuole a žádosti J. M. poddati, tím zpuosobem jako by to všecko dobrým a upřímným oumyslem mínil; pročež J. M. C. jsouce žádostiv pokoje a z přirozené přívětivosti císařské, neohlídajíce se na to, co jest J. M. tu dobrého a prospěšného potkati mohlo, raději J. M. toho pominouti a k tomu jednání a pokoji přistoupiti a vuoli svú dáti ráčil. Kdež pak na takové povolení a jemu Vejdovi glejtu dání od téhož Vejdy jeho přední rada a zprávce váleční Štefan Batory z Šumbeo s jedním Polákem, kterýž také Vejdy přední rada a mundšenk jest, k již dotčenému najvyššímu komisaři J. M. C. na Sakmair vypraveni byli, aby se s ním o jistý a konečný pokoj snesli a umluvili: jakož pak oba dotčení vyslaní Vejdovi desátého dne minulého měsíce března toho na Sakmairu hledali, tak že mezi, nimi se všech stran pořádná a Vejdovi dobře příjemná, poctivá a snesitedlná kapitulací aneb smlouva na ustavičný a věčný pokoj mezi J. M. C. a Vejdú zpuosobena, zavřena a upevněna byla, k čemuž jest J. M. C. také ihned povolení své dobrovolné dáti ráčil, jakž jsou pak toho také zmocnění Vejdovi na místě jeho se vší ukázanú vděčností přijali a zdržeti připověděli. A nad to dotčený Vejda již jmenovaného Štefana Batoryho, radu a vyslaného svého, netoliko k najvyššímu komisaři polnímu na Sakmair, ale i k osobě J. M. C. do Vídně, aby již ta věc k svému jistému skutečnému a dokonalému vyřízení a upevnění přivedena byla, vypravil; však takovou výpravou tak dlouho se prodlévalo, že tím zpuosobem takovému lstivému a nepravému podvodu a obmyslu (kterýž se nyní proti všeliké lidské naději velmi zle a nekřesťansky zjevuje, okazuje a seznává,) z některých příčin toho času dosti nápodobné bylo, čemuž J. M. C., aby tak falešně zacházeti měl, vždy věřiti neráčil. A když dotčený posel k J. M. přijel, v prvním přednešení svém dostatečné listy ukázal, že jest k J. M. se vším dokonalým zmocněním pro jisté a konečné upevnění a potvrzení takového již zpuosobeného pokoje vypraven, avšak hned potom dáleji tou měrou jednání své začal, v kterémž mnohého neslušného a velmi ztížného zjinačení, kteréž předešlému snesení strany pokoje velmi naproti bylo, hledal, a pod tím J. M. C. k znamenitému ublížení a zlehčení všecku krajinu J. M. C. za řekou Tisou ležící tou měrou a tím jednáním odjíti byl chtěl, skrze což by J. M. C. v znamenitú a nenabytú škodu uveden býti musel; kterýmižto takovými neupřímnými obmysly vždycky toho šetřil, aby mu se tím jednáním lstivým prodloužilo, berouc sobě od jednoho času k druhému odklady, až J. M. naposledy skrze mnohé kuntšofty z mnohých míst (čemuž jest zprvu počátku věřiti neráčil) dostatečně a jistotně spraven býti ráčil, kterak Vejda sám od osoby své k zjevné válce se strojí, k tomu že turecké hejtmany válečné ze všech míst a hranic skrze své nepřestávající jednání k tomu přivedl, a tolikéž baši temešvárského, béga z Solnaku s jinými Turky z Budína vyzdvihl, i také že již on Vejda sám osobně nedaleko od houfu tureckého polem leží, několiko tisíc lidu při sobě má a ještě větší pomoci očekává. A tak J. M. C. nemohl pominouti pro takové lstivé a podvodné jednání často psaného posla Vejdova v hospodě jeho v Vídni slibem zavázati, jeho dobře opatřiti a vartú osaditi dáti ráčil. Tolikéž se přihodilo, že těchto nedávno pominulých časuov dva zámci v Charvatské zemi, jakožto Byhyč a Krupa, od Turků obleženi jsou.

Z těch i jiných případností snadně a dobře se rozuměti muože, schyluje-li se jich takové předsevzetí k učinění pokoje a příměří či nic, a co z toho dále pojíti chce. Z kterýchžto příčin pokoje žádného se nadíti není, nýbrž více odevřené války v království Uherském očekávati; a kdyby pak i pokoj neb příměří nějaké uděláno a stvrzeno bylo, tehdy vždy hranice a zámky pomezní J. M. C. opatřiti a s znamenitým a velikým nákladem vychovati musí. A protož J. M. C. nijakž toho pominouti moci neráčí pro uvarování dalšího posměchu a škody větší počet lidu válečného do království Uherského vypraviti a lid válečný, kterýž prvé, jakž dotčeno, tam jest, větším počtem lidu posilniti a retovati; jakž pak J. M. již rejtary i knechty přijímati a, což nejspíše možné, je tam vypraviti ráčí, na kteréž, jakž stavové u sebe toho zdravě povážiti mohou, opět znamenitá suma peněz a větší nežli prvé jíti a dávána býti musí. A poněvadž J. M. C. z oznámených příčin na tuto hodinu jistotně věděti neráčí, bude-li chtíti císař turecký ten vnově potvrzený pokoj držeti čili nic, k čemuž z napřed psaných příčin málo se schyluje: mohou opět stavové při sobě zdravě povážiti, že J. M. C. pro uvarování velikého nebezpečenství, škody a záhuby, kteréž by netoliko království Uherskému, ale také jiným královstvím a zemím dědičným, k těm hranicím příležitým, věrným poddaným J. M., anobrž všemu křesťanstvu z této nynější války přijíti mohly, od hranic království Uherského na tento čas odtrhnouti a odjeti žádnou měrou moci neráčí, nebo by to Uhrům a jiným okolním zemím, věrným poddaným J. M. C., rozličné myšlení a roztržitost přinésti mohlo. A protož z těch příčin J. M. C. takové válce blízko přítomen býti a lid válečný všemi potřebami podle vší najvyšší možnosti opatrovati a co dále k tomu náleží to naříditi musí.

A kdyby pak J. M. C., jakž svrchu dotčeno, nejraději chtěl, osobou svou císařskou při tom sněmu býti, není J. M. na ten čas nikterakž možné, ale však poněvadž tak veliká potřeba a nebezpečenství nastává a toho se nijak pominouti nemuože, než aby sněm obecní v království Českém držán byl, nemohl jest J. M. C. toho pominouti, nežli takový sněm rozepsati a skrze J. M. arciknížecí, jakž svrchu dotčeno, na dožádání J. M. držeti. I neráčí J. M. C. o tom pochybovati, že stavové dobrú vědomost mají, kterak J. M. až posavád na lid válečný v Uhřích a osazení hranic a míst pomezních veliká suma peněz, kteráž se na několikrát sto tisíc vztahuje, vzešla a ještě každého dne jde, nad to také lidu válečnému na osazení míst hraničných na díle od dvou a puol třetího léta placeno není, kteréžto ty i jiné znamenité dluhy na J. M. C. od slavné paměti J. M. C. k zaplacení přišly; a jestliže by se lidu válečnému záplatou dáleji prodlévati mělo, jest se obávati, že by pro nezaplacení z míst hraničných odtáhnouti, těch pustých státi a zanechati museli; kteréžto zámky a místa pomezní (čehož pán Buoh všemohoucí uchovati rač) potomně Turek snadně a beze vší práce pod moc svou sobě podmaniti by mohl. Jaké by potom stavuom, jako těm, kteříž témuž nepříteli blízko přísedí, i jiným J. M. okolním zemím a věrným poddaným J. M. i všemu křesťanstvu nebezpečenství a škoda přijíti mohla, mohou stavové i jeden každý tomu snadně porozuměti. I ač se J. M. C. nadál, že stavové, prohlídajíce k této zřetedlné a na oko veliké potřebě, prvnější svolenou pomoc a posudní bez odporuov vyplní a spraví, čehož se jest až posavad nestalo, berouce sobě některé osoby ze stavuov snad ty příčiny ku pomoci, že by též berně pro smrt J. M. C., slavné paměti, dáti povinni nebyli, ješto ty příčiny, proč a z jakých jest se táž pomoc pro dobré a obhajování všeho křesťanstva svolila, jsou nepominuly. [V příčině omylného rozhlašování o sjití berně válečné sněmem 1564 svolené, rozeslali nejvyšší úřadníci a soudcové zemští při soudu zemském o suchých dnech postních pospolu shromáždění listy po krajích (ze dne 30. března 1565), kterýmiž oznamují, že je zpráva došla, "kterak by někteří lidé to v kraji roztrušovati a na nějakém omylu stavěti chtěli, jakoby ta berně, kteráž jest při minulém sněmu 1564 proti Turku nepříteli všeho křesťanstva na osazení zámkův pomezních svolena byla, pro povolání z světa tohoto od pána Boha všemohoucího císaře Ferdinanda minouti měla; kteréžto omylné rozhlašování nemálo při nás s podivením jest, že se lidé o to pokoušeti a jinač, než týž sněm ukazuje, to vykládati smějí, a tak snad i tudy radí, chtíc, což J. M. C. dobrého a užitečného všemu křesťanstvu na ten čas šťastně s lidem svým válečným proti nenáležitému a zlému předsevzetí Hanuše Vejdy s pomocí pána Boha všemohúcího provozovati ráčí, aby snad takovému dobrému, nemajíce lidem v poli čím platiti, i také na zámcích osazených lidu držeti, překáženo bylo; neb zřetedlně v témž sněmu strany té berně svolený artikul vysvětlen jest, že J. M. C., slavné a svaté paměti, císaři Ferdinandovi i také nynějšímu císaři J. M., tehdáž J. M. Kr., pánuom našim nejmilostivějším, do dvú let pořád zběhlých takovú berni jsme svolili a dáti připověděli v časích v témž sněmu vyměřených, však posledního roku té berně dání, že J. M. C. nám před tím sněm obecní položiti ráčí, a na tom že se jednati má, aby rovnost mezi stavem panským a rytířským z jedné a stavem městským-z strany druhé v těch berní dávání zachována byla. Kdež pak my nejvyšší ouředníci a soudce zemští, znajíce se tím spravedlivě povinni býti, tak jsme se zachovali, první díl té berně při času sv. Havla minulého vyplnili, a tolikéž při sv. Jiří nejprve příštím druhý díl tohoto roku dáti a vyplniti beze všech odporuov chceme a jiné naděje do J. M. C. nejsme, než že J. M. C. prvé, nežli třetí díl té berně, to jest o sv. Havle nejprve příštím k dání přijde, nám podle téhož artikule sněmovního sněm obecní k vyhledání té rovnosti položiti ráčí, tak aby to, což J. M. svoleno jest, podle spravedlivé rovnosti v tom zachování beze všech odtahuov na časy určité od nás dáno, a vyplněno bylo. A protož znajíce toho potřebu i naši povinnost býti, V. M. a Vás všech žádáme a napomínáme, abyste nedadouc sobě žádným takovým výkladem omylným překážeti, takovou berni, jestliže jest kdo dílu prvního svatohavelského ještě nedal a nevyplnil, hned pánuom berníkuom na hrad Pražský odeslali a vyplnili, a tolikéž i při nejprve příštím sv. Jiří tak se zachovali; neb jestliže by se toho nestalo, jeden každý z V. M. a Vás může to dobře znáti, že netoliko pokutou týmž sněmem vyměřenou páni berníci k jednomu každému zachovati by se mohli, ale i jináč strany nerovnosti s námi, když by tomu, což jest připověděl, dosti nečinil, a skrze to jakž napřed dotčeno, takové dobré předsevzetí a začetí aby nazpátek pro nevyplnění též berně jíti mělo, další těžkosti anebo domluvy k sobě očekávati by musel". (MS. v arch. města Prahy.)] Protož z těch oznámených příčin J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby oni, prohlídajíce k takové veliké a zřetedlné potřebě a znamenitému vydávání, kteréž J. M. C. z svých vlastních duochoduov déle činiti a nésti nikoli možné není, takovú svú svolenú pomoc a posudní, což se jich koli pozuostává, na kteréž se J. M. C. dokonale a jistě ubezpečiti ráčil, beze všeho prodlévání a což nejspíš býti muože, položili a ostatní berni a posudní podle svolení sněmovního dali a spravili, aby J. M. C. ty peníze, kteréž J. M. posavad s obtížností pod veliké ouroky objednati musel, zase platiti a což zbývati bude, na zaplacení lidu válečného obrátiti moci ráčil. A poněvadž taková dvouletní svolená pomoc při svatém Jiří nejprve příštím vyjde, a ta válka v Uhřích, netoliko aby se umenšovati měla, nýbrž čím dále tím více s nemalým nebezpečenstvím se rozmáhá: J. M. C. milostivě a otcovsky stavuov napomínati ráčí, aby stavové, prohlídajíce k nastalým velikým potřebám, po vyjití již dotčené svolené pomoci J. M. C. zase takovúž pomoc, berní a posudní, totiž od sudu tři groše bílá, jakž jsou prvé na sněmu J. M. C., slavné paměti, a J. M. nynějšímu císaři svolili, ještě za rok pořád zběhlý k takové veliké nastávající potřebě, kteráž větší býti nemuož, znovu svolili, dali a poddaně vyplnili. A jakož na předešlém sněmu, kterýž na hradě Pražském léta minulého šedesátého čtvrtého ve čtvrtek po svatém Pavlu na víru obrácení při přítomnosti J. M. C., na místě slavné paměti císaře J. M., držán byl, mezi stavy téhož království strany snesení o pomoc berňovú roztržitost byla, tak že stav panský a rytířský na tom se byli snesli, aby jiný zpuosob při svolení vybírání a činění pomoci J. M. C. před sebe vzat byl, k čemuž jest stav městský (příčiny toho některé kladouc) tehdáž přivoliti a toho podniknouti nemohl, tak jakž jest to všecko J. M. C. v spisech podáno bylo, za to stavové J. M. C. prosíc, aby J. M. C. v roce pořád zběhlém znovu sněm obecní při přítomnosti osoby své držeti ráčil, aby se ty cesty obmýšlely a vyhledávaly, kterak by najmírněji a najspravedlivěji J. M.. C. pomoc bez šacování statkuov dána, vyplněna a rovnost v tom zachována býti mohla, jakž týž artikul v sobě šíře svědčí: i poněvadž J. M. C., jakž výš dotčeno, z příčin oznámených k tomuto sněmu osobú svou císařskou nijakž přijeti a postačiti nemuož, protož J. M. C. stavuov milostivě žádati ráčí, aby stavové tím zpuosobem (jakž na předešlém sněmu) od sebe se nedělili, nýbrž již psanú pomoc J. M. C. na ten zpuosob, jakž jsou to J. M. C., slavné paměti, šacováním statků svých pro obhájení a zachování království, zemí a věrných poddaných J. M. drahně let pořád činili, poddaně, povolně a jednomyslně svolili, a jiným zemím k témuž království připojeným na sobě dobrý příklad ukázali; a J. M. C. při budoucím sněmu, kterýž J. M. při přítomnosti své osoby císařské, což nejdříve možné bude, držeti ráčí, v to se vložiti, mezi stavy se vší pilností a bedlivostí to všechno, což by k dobrému, prospěšnému a užitečnému všeho království,Českého a k vzdělání i také rozmnožení obecního dobrého bylo, jednati a ty cesty před sebe vzíti a to k dobrému konci přivésti ráčí, tak aby mezi stavy skrze prostředky slušné a spravedlivé rovnost, svornost a láska zachována býti mohla.

Co se pak obecních a jiných artikuluov, kteréž J. M. C. k vyřízení náleží, dotýče, ty také. M. C. při témž sněmu před sebe vzíti, se vší pilností vážiti a je na místě postaviti ráčí, tak že sobě stavové nebudou míti co slušně ztěžovati.

A kdež jsú také stavové na předešlých sněmích z poddané lásky, kterúž jsou k předešlému císaři J. M., slavné paměti, měli, i také nyni k J. M. C. mají, poddaně se podvolili, jestliže by se přitrefilo, že by J. M. C., předešlý nebo nynější, osobně táhnouti do pole ráčil, tehdy že by stav panský a rytířský podle J. M., jakožto pána svého, osobami svými také táhnouti chtěli: ráčí J. M. C. stavuov milostivě žádati, aby ještě ten artikul, jakž prvé, při tomto nynějším sněmu, takové své poddané a z srdce upřímné podvolení, zase obnovili a svolili.

Při tom pak J. M. C. toho před stavy tajna učiniti nemuož, že J. M. jistú zprávu míti ráčí, kterak by z těch svolených pomocí a posudních nemalá suma za některými osobami z stavuov pozuostávati měla, a potřeba velká káže, aby takové pozuostávající berně a posudní spraveny byly: protož J. M. C. stavuov milostivě napomínati a žádati ráčí, aby jmenované berně a posudní beze všech odtahuov podle svolení sněmovních v ta místa kdež náleží berníkuom spravili, tak aby ty peníze, což nejspíše možné k rukám J. M. C. odeslány býti mohly.

I poněvadž se zpuosob válečný v Uhřích, jakž dotčeno, velmi nebezpečný ukazuje, a jakž se to na oko nyní spatřuje, ještě větší nebezpečenství z toho by přijíti mohlo, tak že by J. M. C. snad proti vší vuoli J. M. a jako z přinucení v veliké a valné tažení neb válku dáti se musel: z těch příčin J. M. C. dotčených stavuov milostivě žádati ráčí, aby na tomto nynějším sněmu několik osob z prostředku svého, kteréž zpuosobu válečnému rozumějí, nařídili a volili, aby J. M. C. ty i jiné osoby z jiných zemí, kdyby toho potřeba kázala, míti, je k sobě obeslati a s nimi o ty a takové případné věci válečné radu držeti mohl. A J. M. C. té konečné vuole a oumyslu býti ráčí v jiných království a zemích J. M. sněmy rozepsati, a nyní v Rakousích a potomně také v svaté říši sněm říšský držeti a s stavy svaté říše i s jinými křesťanskými potentáty o pomoc znamenitú, stálú a trvanlivú proti nepříteli všeho křesťanstva, Turku, jednati, a na J. M. milostivé a otcovské péči nic sjíti dáti neráčí. Kdež pak J. M. C. k stavuom, věrným poddaným svým milým, té milostivé a nepochybné naděje býti ráčí, že stavové na toto milostivé otcovské předložení, jakž jsou předešle vždycky věrně a poddaně až posavad činili, poslušně se zachovají, jiným zemím na sobě, jakž, výš dotčeno, dobrý příklad okáží a jednomyslně žádosti J. M. C. vyplní a konečně vykonají; což J. M. C. jim všechněm i jednomu každému zvláště vší milostí svú císařskú a; královskú zpomínati a nahražovati, jejich milostivým císařem a králem býti, zuostati a je stavy dostatečným reversem, že jim takové svolení jejich dobrovolné k žádné ujmě a škodě jich svobodám a privilegiím nyní i na budoucí časy býti nemá, opatřiti ráčí.