MS. v českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od 1541 do 1582."

Jakož jest J. M. nejjasnější kníže a pán, pan Ferdinand, římský císař, uherský, český král, jakožto král český, pán náš nejmilostivější, sněm obecní na hradě Pražském rozepsati a položiti ráčil, tak aby se všichni tři stavové na zejtří svatého Pavla na víru obrácení na hradě Pražském sjeli a najíti se dali, jakž též rozepsání J. M. C. v sobě šíře obsahuje a zavírá; na kterýžto sněm, nemoha J. M. C. pro nedostatek zdraví svého osobně přijeti, ráčil jest na místě svém nejjasnějšího kníže a pána, pana Maximiliána, římského, uherského a českého krále, syna svého nejmilejšího, pána našeho najmilostivějšího, vypraviti: kdež pak stavové království Českého poddaně a poslušně najíti se dali i také tomu, což jest J. M. Kr. na místě J. M. C. i také od osoby své královské na stavy vznésti a předložiti ráčil, porozuměli.

A předem, všichni tři stavové s zarmúceným a žalostivým srdcem jsou neradi o J. M. C. nedostatku zdraví uslyšeli a toho J. M., jakožto pánu svému najmilostivějšímu, věrně nepřejí, jeho svaté božské milosti z upřímného srdce prosíce, aby J. C. M. zase k dokonalému a prvnějšímu zdraví brzo přijíti dáti ráčil a v tom za mnohá léta v svém svatém požehnání ráčil ostříhati a zachovati. Kdež pak knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiní poslové z měst a tak všichni tři stavové z předložení sněmovního od J. M. C. stavuom učiněného a předloženého tomu jsou šíře porozuměli, proč a z kterých příčin a duoležitých potřeb J. M. C. týž sněm jest položiti ráčil: a předkem co se berně a pomoci na osazení zámkuov a hranic lidem válečným proti Turku, víry svaté křesťanské nepříteli, dotýče, v jakém nebezpečenství na ten čas pro neplacení lidu válečnému takoví zámkové a hranice jsou, i také jak na to příměří, kteréž J. M. C. s císařem tureckým s dosti znamenitým nákladem a sumy témuž císaři tureckému i baším jeho vydáváním udělati jest ráčil, na to málo se jest bezpečiti, tomu všemu z téhož předložení J. M. C. všichni tri stavové šíře jsou porozuměli. A ačkoliv to, jakž od začátku J. M. C. kralování na podobná, milostivá předloženi J. M. mnohé pomoci a berně z statkuov i lidí poddaných našich z své svobodné a dobré vuole i nad možnost svou jsme činili, ku paměti a bedlivému uvážení jsme sobě přivedli, jsouce té naděje, že J. M. C. jakožto od svých věrných poddaných to, což jsme tak z své svobodné a dobré vůle a poddané lásky J. M. činili a činíme, milostivě a s vděčností přijíti ráčí, znajíce to J. M. C., že stavové tohoto království Českého, kdyby co nejvýše činiti chtěli i své všecky statky vynaložili, nebude-li předkem všemohúcího milého pána Boha pomoci a podle toho J. M. C. milostivého a otcovského opatření při svaté říši a jiných potentátích křesťanských pomoci obmyšlení a zjednaní, že nám také není možné tomu nepříteli odolati a se takovými pomocemi dále obtěžovati, začež J. M. C. poníženě prosíme, aby J. M. C. nás od takových častých daní ochrániti ráčil; neb majíce stavové mezi sebou mnohé rozmlúvání strany těžkostí svých, kteréž jsou všecka tato léta až posavad strany takových dávek nesli i také nerovnosti mezi stavy, o čemž dobrou vědomost mají: i na takovou milostivou J. M. C. i tak J. M. Kr. žádost a duoležitou potřebu a zvláště pak, že J. M. Kr. král Maximilián, jakž králem a pánem našim býti ráčí, na místě J. M. C. i také sám od seby tento první sněm v království Českém držeti ráčí, na tomto jsou se všichni tři stavové království Českého snesli, že J. M. C. i také J. M. Kr. pro svrchu psanou potřebu do dvou let pořád zběhlých pomoc jsou svolili. Předkem, J. M. C. s komorú svú z statkuov podle důchoduov svých, knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města všichni tři stavové, opatové, proboštové, jeptišky, kněží, farářové, kteříž na farách jsou, ti, kteříž na ourocich neb statcích pozemských svých vlastních mají, i jiní klášterové, Mistři, kolegiátové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci, svobodni rychtářové, kteřížkoliv statky svobodné i zápisné a jakéžkoliv jiné anebo platy komorní mají, i městské šosovní, kteréž mají, aby šacovali; též také, kteříž peníze na ourocich, listech, zápisích anebo jakýchžkoliv užitcích mají, takž jakž nahoře dotčeno jest, zachovati se povinni jsou, i také poddaní v městech, městečkách J. M. C., knížecích, panských, rytířských, městských a duchovních anebo ve všech, z poručení pánuov jich statky své se svršky a nábytky jich užívajícími šacovati mají, kromě lidí pohořelých a těch, kteříž by ještě od pánuov svých lhuotu měli k placeni úrokuov; tolikéž v tom času stala-li by se komu jaká škoda ohněm, že by pohořel nebo lid jeho, anebo krupobitím že by škodu vzal, zač by jemu škody aneb lidem jeho se stalo, to má listem pod pečetí svou, přijma to k svému svědomí, berníkuom oznámiti a při tom zuostaven býti; též kupci, ležáci domácí i přespolní, kteříž v tomto království handle a obchody své vedou a mají, také podruzi, kteříž jsou v městech a v městečkách královských, knížecích, panských a rytířských a městských i jiných všech svrchu jmenovaných i tudíž ve všech, aby statky své s svršky a nábytky užívajícími šacovali kromě podruhuov, kteříž žádné živnosti nevedou, než toliko z peněz u lidí na den dělají. A každý, totiž komora J. M. C., kníže, pán a rytířský člověk, Pražané i jiná města, preláti neb úředníci jich mají v svých listech přiznávacích doložiti a se přiznati, co se na jednoho každého zboží a statku šacuňkův zběhne a sejde, aby osoby volené k vybírání takového šacuňku dokonale vyrozuměti mohly, co jeden každý od sebe a poddaných svých z toho šacuňku dáti a spraviti povinen jest, také ti všichni, kteříž peníze na úrocích, listech a všelijakých požitcích mají, tak aby se zachovali. A což se koli toho sejde, z jednoho tisíce kop grošuov českých 12 kop grošuov českých dáti a vyplniti mají najvyšším berníkuom na hradě Pražském, ode všech tří stavův voleným, totiž polovici na den sv. Havla nejprve příštího anebo dvě neděle potom konečně, a druhú polovici na den sv. Jiří hned potom přišlého anebo též dvě neděle potom konečně. A pakli by se v tom kdo tak nezachoval a takové berně tak a na ty časy nedal a nespravil, anebo listův přiznávacích nedal a neposlal nejvyšším berníkuom, tehda oni berníci mají a povinni jsou toho na každém dobývati s uvázáním se komorníkem od desk zemských a listy obrannými, jakž předešle o tom léta padesátého třetího sněmem vyměřeno jest. A tito berníci k vybíraní týchž berní voleni jsú: Mikuláš Zajíc z Hazmburku a na Budyni z pánův; Vilém Muchek z Bukova, purkrabě Karlštejnský a J. M. C. hejtman Nového Města Pražského z vladyk; Pavel Žipanský z Dražice z Pražan.

Co se pak druhého roku té pomoci vyplnění dotýče, za to J. M. C. všichni tři stavové království Českého prosí, aby před vyjitím tohoto roku a berně svolené sněm jiný na hradě Pražském položiti ráčil, a na týž sněm osobou svou J. M. C. tolikéž osobou svou J. M. Kr. milostivě aby mezi stavy tohoto království přijeti ráčili; a pakli by J. M. C. pro nedostatek zdraví, čehož pán Buoh ostříhati rač, nebo pro nějaký jiný zpuosob sem přijeti moci neráčil., ale aby J. M. Kr. milostivě osobou svou na místě J. M. C. i svém přítomen býti ráčil, a pakli by i to, čehož se bohdá stavové nenadějí, býti nemohlo, tehdy aby J. M. C. komisaře své na týž sněm vyslati ráčil: tu aby stavové s vuolí a vědomím J. M. C. neb J. M. Kr. neb komisařuov s mocí na ten sněm vyslaných ty všecky cesty mezi sebou obmýšleli, vyhledávali, kterak by nejvěrněji a nejspravedlivěji druhého roku bez šacuňkův statků na ty časy, jakž předešlého roku a taková suma, jakž v šacuňcích se najde, konečně J. M. C. i také J. M. Kr. na často jmenovanú potřebu dána a vyplněna a taková ztížnost, kterouž stav panský a rytířský k stavu městskému mají, aby spravedlivú rovnost nesla a k dobrému J. M. C. i také J. M. Kr. uvedena byla. A jestli že by pak co na jakém omylu a nesrovnání býti chtělo, to aby skrze přítomnost J. M. C. anebo J. M. Kr. anebo komisařův zmocněných prostředkem spravedlivým k nápravě přivedeno bylo.

Co se pak pivovarní berně posudní dotýče: na takovou J. M. C. a J. M. Kr. krále Maximiliána pánuov našich nejmilostivějších, milostivou žádost a potřebu, na tom sme se všichni tři stavové snesli, abychom J. M. C. po dvou groších českých a J. M. králi Maximiliánovi po jednom groši českém z jednoho každého věrtele piva bílého neb ječného, což kdo na prodej vystaviti dá až do výš psaných dvou let pořád zběhlých dali a vyplnili. Kteréžto posudní hned v úterý po neděli Invocavit, to jest po první neděli postní najprvé příští, se vybírati počíti má, a při suchých dnech letničných najprvé příštích první dávka J. M. C. i také J. M. Kr. aby dána a vyplněna byla, a tak při každých suchých dnech až do vyjití těch dvou let vajběrčím krejským aby se dávalo. A stavové království Českého k vybíraní takového posudního tyto osoby volili jsou. [Nebyly vepsány do desk.] ... Kteréžto J. M. C. i také J. M. Kr. přísahou zavázány býti mají, aby každého čtvrt léta J. M. C. a J. M. Kr., anebo komuž poručeno bude od Jich M., takové pivní berně pilně vyberouce vydávaly, a po vyjití každého roku podle osob od J. M. C. i od J. M. Kr. k tomu volených osobám od stavuov k tomu zřízeným, což se každého roku toho posudního sejde, ti výběrčí počty pořádné aby činili.

A což se pak všech zadržalých berní i také posudních dotýče: na tom sou se všichni tři stavové snesli, kdož jest koli co toho za sebou zadržel a zanechal, aby všecky takové berně i také posudní J. M. C. i také J. M. Kr. konečně mezi tímto časem a svatým Janem najprvé příštím dali a vyplnili, tak aby v tom rovnost držána byla, což jest J. M. C. a Kr. svoleno, tomu aby se dosti stalo pod pokutami předešlými sněmy na to uloženými; však což komu J. M. C. také povinen a dlužen spravedlivě býti ráčí, v tom času s jedním každým aby se spravedlivý účet stal, urovnal a na místě postavil.

A jakož také stavové při šťastném J. M. Kr. krále Maximiliána na království České korunování po puol úroku jsou dáti a vyplniti povinni byli a obzvláště Její M. Kr. ne z povinnosti, ale z své dobré a svobodné vuole a z zvláštní lásky, kterúž k Její M., jakožto paní své milostivé, mají, čtvrt ouroku jsou též svolili: i kterékoli osoby až posavad zouplna těch obojích ourokuov jsou nedaly a nesplnily, to aby konečně mezi tímto časem a svatým Jiřím najprvé příštím od jednoho každého ze všech tří stavuov dáno a vypraveno bylo.

A jakož jest J. M. C. všech tří stavuov co se osobního tažení do pole dotýče milostivě žádati ráčil, jestli že by J. M. C., aneb který z synův J. M. najmilejších, v tom času sami osobně do pole proti často psanému nepříteli všeho křesťanstva Turka vojensky táhnúti ráčil, aby knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města pro zachování vlasti své a pro dobré všeho křesťanstva také vlastními osobami svými do pole táhli a Jich M. neopouštěli: i na takovou J. M. C. milostivou žádost všichni tři stavové sou se svolili a snesli, že J. M. C. tudíž J. M. Kr. krále Maximiliána, pánuov svých najmilostivějších, přišla-li by toho v těch dvou letech ta potřeba, že by proti Turku, nepříteli všeho křesťanstva, do pole hnutí vojenské bylo, že J. M. C. a J. M. Kr. opouštěti podle svých najvyšších možností nemáme; však tak, jestli že by prvé, nežli by kterého dílu berně dávání přišlo, v těch dvou letech tažení ven z země býti mělo, tehdy z té berně a pomoci svolené bud z prvního aneb z druhého dílu sjíti má, kteréhožtokoliv roku takové tažení by bylo v těch dvou letech, nýbrž jeden každý na pomoc k výpravě osoby své to za sebou zuostaviti má. [Relatotové do desk vepsáni nebyli.]