Sine dato. MS. souč. v archivu českého místodržitelství.

J. M. římský, uherský, český král, pán náš nejmilostivější, milostivě knížatuom a stavuom království Českého, věrným poddaným svým, oznamovati ráčí, jakož J. M. Kr. s pomocí pána Boha všemohoucího k důstojenství a povýšenosti římského, uherského a českého království přijíti ráčil a nyní tolikéž se stalo, že s jistým milostivým povolením a vuolí J. M. C., pána a otce J. M. Kr. nejmilejšího v markrabství Moravském, knížetství Slezském a Horních a Dolních Lužicích za budoucího dědičného pána těch zemí podle starobylého, chvalitebného obyčeje, svobod a privilejí uveden a přijat býti ráčil, v čemž jsou se ve všem výš dotčených zemí obyvatelé a stavové k J. M. Kr. poddaně, poslušně, a povolně zachovali. Kdež pak maje J. M. Kr. v milostivé, zdravé paměti, že jsou knížata a stavové téhož království Českého předešlého času na milostivou žádost a z duoležitých příčin a potřeb, tehdáž stavům předložených a obzvláštně pak na zaplacení dluhuov nemalých, kterýmiž J. M. Kr. ztížen býti ráčí, a aby také i tudíž Její M. královnu, paní manželku svou a dítky J. M. nejmilejší a tak i dvůr J. M. Kr. tím dostatečněji vychovati moci ráčil, pomoc, totiž posudní, jednomyslně svolili, kteréhožto posudního svolení a dávání čas již vyšel: i poněvadž J. M. Kr. těchto nynějších časuov a zvláště k přijetí výš psaných tří království, kteréž se bezpochyby všemu křesťanstvu i také J. M. Kr. věrným poddaným a jiným J. M. dědičným zemím ke všemu budoucímu dobrému stalo, na tak daleké pracné jízdy do říše a nyní do markrabství Moravského, knížetství Slezského, Horních i Dolních Lužic a potom sem do království Českého k držení sněmů obecních i pro jiné znamenité potřeby J. M. Kr. i obecního dobrého a vlasti se dotýkající, znamenitá veliká vydávaní a outraty přicházejí, a také aby potomně J. M. Kr. duostojenství, stav i dvuor svuoj královský, jakž na krále římského, uherského, českého slušně náleží, držeti mohl, na ty prostředky a cesty, kudy a kterak by J. M. Kr. zase těch svých dluhův, jakž výš dotčeno, zbýti a ty zaplatiti pomysliti ráčí.

I nemohouc J. M. Kr. toho nikterakž pominouti, ač by rád stavuov v tom milostivě šanovati ráčil, nébrž zase znovu knížata a stavy o pomoc následovati: protož J. M. Kr. milostivě žádati ráčí, aby stavové vzhlédna na svrchu oznámené příčiny a potřeby J. M. Kr., jako i prvé, posudní na ty roky a časy, jakž J. M. C. bez pochyby poddaně svolí, tolikéž svolili a v tom se k J. M. Kr. jako k budoucímu králi a pánu svému (jakž J. M. Kr. té celé milostivé naděje k nim býti ráčí), ve vší povolnosti zachovají; neb jsou stavové markrabství Moravského, knížetství Slezského a markrabství Lužického též na milostivou žádost J. M. Kr. poddaně se zachovali a posudní svolili.

A J. M. Kr. jich knížat a stavuov i obyvateluov všech společně i rozdílně při J. M. C. i sám od osoby své královské milostivým králem a pánem býti a to jim milostí svou královskou zpomínati a nahrazovati ráčí.