NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1562, 28 září. MS. souč. v archivu česk. místodržitelství.

Jakož jsou na J. M. C., pána našeho nejmilostivějšího, některé osoby ze všech tří stavův království Českého pod obojí způsobou přijímajících poníženou prosbu a žádost vzložili, aby J. M. C. konsistoř pražskou milostivě obnoviti a osaditi, i také ouřad administrátorský naříditi a opatřiti ráčil: kdež pak J. M. C. na poníženou prosbu týchž stavův pod obojí ráčil jest jim toho milostivě dopustiti, aby se spolu sjíti a společně strany obnovení a dosazení dotčené konsistoře rozmluvení míti mohli. I majíce s milostivým povolením J. M. C. v úterý po svatém Matouši, evangelistu Páně, nyní minulém léta tohoto šedesátého druhého společné shledání u veliké koleji císaře Karla v Starém městě Pražském, některé osoby, které se jim hodné viděly, k ouřadu administrátorskému i také k osazení konsistoře J. M. C. poznamenaných jsú podali: i ač J. M. C. netoliko na takovou poníženou prosbu jich, ale sám od sebe, znaje toho potřebu velikou, té vůle jest býti ráčil tak učiniti a před odjezdem svým ouřad administrátorský i také konsistoř osaditi a naříditi, než majíc J. M. C. před sebou pilný a brzký odjezd i také pro ránu boží morovú, kteráž se čím dál tím více v městech Pražských rozmáhá, zde déle zůstati nemohouc, neráčil jest moci tak spěšně, pokudž náleží a potřeba ukazuje, to opatřiti, ani se volně na to vyptati a rozmysliti a toho jim potvrditi a zvláště v tom rozdělení kněžstva pod obojí způsobou, mezi nimiž někteří v nemalých bludech a nářcích jsou, což ještě k rozvážení a rozeznání nepřišlo; jakož pak J. M. C. té věci skrze mandáty své tištěné teď nedávných dnův po všech krajích tohoto království rozeslané do jiného příležitějšího času musiti odložiti jest ráčil, při čemž J. M. C. toho na ten čas ještě zanechávati ráčí. Však nicméně jsouc J. M. C. tak k straně pod obojí, jako pod jednou náchylen a jsouc žádostiv, aby mezi věrnými poddanými J. M. C., mezi stranou pod obojí jako pod jednou řád, láska, pokoj a jednota zachována byla a jiné sekty kacířské a pikhartské se v tomto království nerozmáhaly a nebyly, ráčí J. M. C. jim na ten čas a do milostivé vůle své za administrátory, kteříž by to opatrovali a k tomu dohlídali, usazovati poctivé kněze Jana Mistopola, děkana sv. Apollinařiše, a kněze Martina, faráře u sv. Mikuláše v Menším městě Pražském, kterýmž přísně poroučeti a přikazovati ráčí, aby o to pilnou péči měli, k tomu dohlídali a to opatrovali spolu s jinými konsistoriány, předkem, aby všecko kněžstvo pod obojí způsobou řádně živi jsouce, jednostejně lid obecní víře svaté křesťanské podle starobylého způsobu a kompaktátův vedli a vyučovali, od sekt jiných pikhartských a bludných, které se stranou pod obojí kují, ostříhali, odvozovali a nového učení mimo starobylé křesťanské pořádky církevní neuvozovali, nébrž při mši svaté a jiných svátostech církevních i při jiných všech dobrých křesťanských církví svatou nařízených pořádcích strany zpívání a ceremonií, tak jakž jsú to předkové jich činívali, aby se chovali a z toho nevykračovali, lid podle slova božího a ustanovení církve svaté obecné křesťanské k témuž napomínali a v tom se jedni od druhých nedělili, poněvadž z takových rozdílův nesvornosti, mnoho zlého a veliká roztržitost i pohoršení mezi lidmi a žádná láska, což v skutku se shledává, pochází a povstává. A za konsistoriány, kteříž by nadepsaným adminitrátorům nápomocni byli, J. M. C. poctivé kněze Jindřicha, opata slovanského, Mistra Jana Kolínského, faráře u sv. Mikuláše v Starém městě Pražském, Mistra Jiříka, rektora na ten čas učení Pražského, doktora Tomáše Vodňanského, kněze Jana, faráře u matky boží před Tejnem, kněze Jana, faráře u sv. Jiljí, kněze Jiříka, faráře u sv. Havla, kněze Havla, faráře u sv. Martina, kněze Jana, faráře u sv. Pangráce a kněze Jana, faráře u sv. Jindřicha, usazovati a jim všem poroučeti ráčí, jestliže by čemu sami zadost učiniti, aneb čemu odolati nemohli, aby k J. M. C. a bez přítomnosti J. M. k J. M. arciknížeti Ferdinandovi své zření a útočiště měli; a J. M. C. i J. M: arcikníže v potřebách jich všech i v tom ve všem, což k dobrému jich všech a k rozmnožení cti a chvály boží, též zachování jednoty a lásky křesťanské mezi lidmi sloužiti bude, jich v ničemž opustiti neráčí, nýbrž nad nimi svou milostivou ruku držeti a jich milostivým císařem a pánem býti a zůstávati ráčí.

Co se pak kněze Havla Gelasta a jiných jeho spolu tovaryšův dotýče, kteří jsou sobě do některých kněží pod obojí ztížnost kladli a na J. M. C. to vznesli, jakoby mimo starobylost věci nové učiti, kázati a dobré starobylé církevní pořádky a ustanovení tupiti, opouštěti a lid od toho vésti měli: o těch J. M. C. poroučeti ráčí administratorům a konsistoři, aby jim na ten čas pokoj dali, a na ně bez vůle a vědomosti J. M. C., aneb bez přítomnosti J. M. C., J. M. arciknížecí, až do šťastného J. M. C. zase bohdá příjezdu a do tohoto království navrácení a dalšího těch všech věcí rozeznání a spravedlivého opatření; nesáhali a těžkosti jim žádné nečinili pod skutečným trestáním. [K takovému císařskému vyhlášení vyslati museli Pražané Starého i Nového města po dvou osobách z rady, z konsistoře čtyry přední osoby.]