MS. v českém archivu zemském s nápisem: "Červení sněmové od 1541 do 1582."

Jakož jest J. M. C. nejjasnější a nejnepřemoženější císař římský, uherský, český král, pán náš nejmilostivější, knížatuom, pánuom, rytířstvu, Pražanuom i jiným posluom z měst, všem třem stavuom království Českého, milostivé a otcovské předložení učiniti ráčil, kterak J. M. C. hned z počátku kralování svého vždycky to obmýšleti a opatrovati ráčil a ráčí, aby království toto a země k němu příslušející, jakožto věrní poddaní J. M., když by pán Buoh J. M. C. od smrti uchovati neráčil, v lásce, v svornosti a v pokoji zachováni býti mohli, tak jakž též J. M. C. milostivé předložení to vše v sobě šíře ukazuje a zavírá:

I na takové J. M. C. milostivé a otcovské předložení a podle předešlého sněmu a jistého snesení, kterýž držán byl na hradě Pražském léta 1549 ve čtvrtek po svaté Školastice při přítomnosti J. M. na onen čas královské a již J. M. C., tak když by J. M. C. s stavy království tohoto snésti se ráčil, aby J. M. král Maximilián korunován byl, jakž týmž sněmem šíře zavříno a dostaveno jest, na tomto jsme se všichni tři stavové snesli a svolili.

Předkem, aby J. M. Kr., král Maximilián, pán náš milostivý, učiníc povinnost stavuom království tohoto i také potvrdíc všech privileji a svobod našich podle starobylého pořádku a obyčeje, tak jak jsú předešle králové čeští, Jich M. slavné paměti, též i J. M. C., pán náš nejmilostivější, jakožto král český, činiti ráčili, na království České i s Její M. královnou Marií, paní naší milostivou, tuto neděli najprvé příští a Její M. královna hned nazejtří, to jest v pondělí na den svatého Matouše apoštola a evangelisty Páně, korunováni byli; však tak a na ten zpuosob, jakž revers od J. ll. krále Maximiliána k stavuom království Českého s jistými výminkami daný, to vše v sobě obsahuje a zavírá: a stavové království Českého to všecko, což jsou předešlým králuom českým, slavné paměti, též i J. M. C., jakožto králi českému, činili, také od sebe učiniti a vykonati chtějí.

Též také berní, kteráž se při korunování krále českého od starodávna dávala, stavové království Českého J. M. králi Maximiliánovi, pánu našemu najmilostivějšímu, po puol ouroku svatohavelském od poddaných svých vyberouc, při vánocích najprvé příštích dáti a vyplniti máme. A kdož lidí nemají, než peníze své na úrocích, buď starých neb nových, aneb na platích komorních, buďto opatové, preláti, proboštové, jeptišky, mistři; kolegiátové, manové, dědinníci, svobodníci, nápravníci, dvořáci: ti všichni aby se též tak zachovali a po puol ouroku polouletním, jakž jich listové svědčí, též tak na ten čas svrchu dotčený dali a vyplnili; a J. M. Kr. po krajích aby sobě osoby voliti a k tomu zříditi ráčil, kteréž by takové berně od lidí (i také listy přiznávací) v krajích přijímaly, a jeden každý, když takovou berní osobám od J. M. Kr. v kraji voleným přinese nebo pošle, aby při též berní hned list přiznávací dal nebo poslal, přijma to k své víře a k svému svědomí, že jest se v tom spravedlivě zachoval, a pravou polovici ouroku svatohavelského, což mu z lidí jeho přichází anebo což na úrocích nebo komorních platech má, vybral a dal. A jestliže by se kdo tak nezachoval na výš dotčený čas a té berně nespravil a nedal: na takového každého aby list zatýkací neb obranní na statek jeho od ouřadu desk zemských, jakž předešlými sněmy vyměřen jest, vzat byl. Však jestliže by kteří lidé pohořelí byli, nebo se znovu stavěli a od pánuov svých lhůtu měli, tak že by pánuom svým ouroku neplatili, aneb že by ještě pán Buoh na které v tom čase oheň dopustiti ráčil: ti a takoví pohořelí těch berní platiti a dávati povinni býti nemají.

A nad to výše poznavše stavové od Její M. králové po vše časy že jest vždycky a ve všech potřebách, kdož jsou se k Její T. oč utíkali, naší milostivou paní a přimluvcí při J. M. C. a též J. M. králi Maximiliánovi, páních našich najmilostivějších, býti ráčila a té nepochybné naděje jsou, že na budoucí časy býti ráčí, z své dobré svobodné vuole a poddané lásky a ne z jaké povinnosti, což J. M. králi Maximilianovi puol ouroku svatohavelského stavové dáti mají, toho polovici z svých vlastních ourokův, nic poddaných svých neobtěžujíc, při témž času, vánocích najprv příštích, dáti jsme se podvolili, jsouce té naděje, že Její M. od stavův to vděčně a milostivě přijíti ráčí.