67. Policejní řád, jaký při sněmu a korunování krále Maximiliána v městech Pražských držán býti má.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM. 1562, 21. srpna. Tisk současný z archivu místod. v Inšpruku.

J. M. římského císaře, uherského a českého krále, pána našeho najmilostivějšího, nařízení a usazení, jaký řád při tomto sjezdu, sněmu obecním a J. M. krále Maximiliána, pána našeho milostivého, i také Její M. královny české, paní naší milostivé, korunování v městech Pražských ode všech držán a zachován býti má, jakž níže položeno a to pod, uvarováním J. M. C. skutečného a jistého trestání.

Vuobec aby se všichni pokojně chovali.

Najprvé ti všichni, kteří k tomuto (jakž nahoře dotčeno) sjezdu a korunování sem obesláni jsou, i také ti, kteří povoláni nejsou a sem přijedou, jakéhožkoli stavu, řádu aneb povahy, žádného nevyměňujíc, mají i s služebníky a čeládkou svou v hospodách i sice každému všelijak pokojně a náležitě se chovati, tak aby mezi nimi žádní hadruňkové, pranice a svády neb zlé vuole nepovstávali a na ně žádných žalob nepřicházelo. A kdož by se pak tak nezachoval, má skutečně trestán býti.

Strany všelijakých nevolí a pranic.

Jestli že by se jaká sváda nebo pranice stala, nemá se žádný podle strany jedné ani druhé zasazovati a ji zastávati. Však kdyby ta vrchnost, kteráž k tomu nařízena, tu tehdáž přítomna nebyla, mohou rozvazovati, aby to mezi nimi rozvedeno bylo, aby se ouraz anebo něco horšího z toho nestalo. A rychtář neb právo v městech Pražských, kteréž by se najprvé k takové svádě trefilo, má ty osoby, kteréž by se tak hadrovaly a praly (ježto by stavu rytířského nebyly) do vězení vzíti, než kteříž by z vyššího stavu byli, ty mají slibem, aby se před vrchnosti své postavěli, zavázati; kteréžto osoby nemají se právu téhož města v ničemž žádným zpuosobem na odpor stavěti, ani ku pomoci sobě toho bráti, že pod to právo nesluší, pod jistým na hrdle trestáním. A však ti, kteříž do vězení vzati budou, mají, neprodlévaje, vrchnosti své, pod kterouž náležejí, dodáváni a oznamováni býti.

Aby jeden druhého ze všech národuov duotklivými slovy ani skrze přibíjení hanlivých cedulí neb oustně v ničemž nedotýkal.

Nemá žádný národ druhého v řeči, v kroji, v šatech i v jiném zlehčovati aneb se jemu posmívati; také žádný, buď pak obyvatel aneb cizozemec, host aneb hospodář, žádným způsobem, skutkem, řečí, spisy ani jinak dotýkati, láti, utrhati, ani skrze cedule přibíjení zlehčovati a zhola v najmenším nic toho jeden proti druhému, což by se k něčemu zlému schylovati mohlo, před sebe nebrati, nýbrž přátelsky, uctivě a náležitě se k sobě chovati; tak aby žádná sváda a nesnáz z toho nepošla. Jestliže by pak jeden do druhého jakou ztížnost měl, muože jej z toho před vrchností jeho, pod kterouž, náleží, obviniti a tu spravedlivého opatření očekávati; kdož by pak to přestoupil, má skutečně trestán býti.

Strany ponuocky a hlásky.

Aby v čase nočním též i ve dne v městech Pražských mezi všemi vůbec žádná zlá vuole se nezběhla, ráčil jest J. M. C. a J. M. král Maximilián i J. M. arcikníže podle ponocných v každém městě zvláštní osoby k tomu zříditi; kteréž času nočního i ve dne s nimi choditi, a aby se toho ničeho, jakž dotčeno, nedálo, jednomu každému, pokudž možné, zbraňovati a od toho odvozovati mají.

Strany vín, ovoce a jiných ourod na vinicích, zahradách a na polích.

Jakož znamenitý počet lidí z cizích zemí mnohých národuov, z vyšších i nižších stavuov, k tomuto sněmu, sjezdu a korunování krále Maximiliána J. M. sem do měst Pražských se sjede a k tomu času víno, ovoce i všelijaké ourody na vinicích v zahradách i na polích dozrávati budou: protož J. M. C. všechněm i jednomu každému zvláště přísně poroučeti ráčí, aby žádný, jakž dotčeno, na vinicích, zahradách, štěpnicích i na polích na všelijakých ourodách a ovoci škody nečinil, ani služebníkuom a čeládce své toho dopouštěl. Byl-li by pak kdo v tom shledán a postižen, má skutečně trestán býti.

Jak se strany ohně jeden každý chovati má.

Jestliže by se přitrefilo a v kterém z měst Pražských (čehož se s pilností šetřiti sluší a má) oheň vyšel: nemá žádný cizí a neznámý, buď ve dne aneb v noci, za příčinou hašení neb jinou k ohni přistupovati, kromě toliko ty osoby, kteréž v jednom každém městě Pražském tomu nařízeny jsou, než má každý v hospodě své zuostati. A kdož by pak to přestoupil, má přísně trestán býti. Však proto mají J. M. C., J. M. Kr., Jich:VI. arciknížat i jiného panstva služebníci k pánuom svým se najíti dáti.

Strany opatření světla.

Mají hosté, služebníci jejich i sic jeden každý při topení, rozsvěcování světla v komorách, v maštalích s pilností toho šetřiti a dobře opatrovati, aby nepilností a nedbanlivostí jich škoda se nestala: neb jestliže by se skrze čížkoli nedbanlivost a při tom nešetrnost komu jaká škoda stala, ten má proto skutečně trestán býti.

Aby žádný v noci bez světla na ulici nechodil.

Item, mají také hosté na to paměť míti a toho pilně šetřiti, aby časně a záhy do svých hospod nacházeti se dali a tam v noci zůstávali. Jestliže by pak kdo pro službu panskou aneb sice za příčinou potřeby a jednání svého za dne do hospody přijíti nemohl, tak že by se mu po ulicech cestou svou v noci jíti dostalo, má se ten i jiní na ulicech, zvláště v noci, uctivě a náležitě chovati a bez světla nechoditi. Jestliže by se pak kdo tak nezachoval, má podle přečinění skutečně trestán býti.

Kdo by ručnice v městech vystřeloval.

Také nemá žádný jakéhožkoli stavu a povolání, buď ve dne neb v noci v ohradě měst Pražských ručnic krátkých neb dlouhých vystřelovati. Než kdož by s ručnicí kratochvíl provozovati a se koštovati chtěl, ten má na místech k tomu zřízených, kdež by se škody a nebezpečenství obávati potřebí nebylo, to učiniti, pod skutečným trestáním. A protož má každý hospodář hosti svému, ihned jakžby do domu jeho přijel neb přišel, o tom, jakž dotčeno, oznámiti a vajstrahu jemu dáti. Pakli by hospodář toho zanedbal, má také proto dostatečně trestán býti.

Strany žebrákuov a nemocných lidí.

Kteříž by pak cizozemci i jiní přespolní lidé a zvláště neznámí žebráci a těm podobní, ježto by škodlivými, jedovatými nemocmi a jinými neduhy nakaženi byli, sem se do měst Pražských přibrali: ti aby se pro všelijaké příčiny po vyhlášení a oznámení tohoto nařízení bez meškání z týchž měst Pražských vybrali a déle se zde nepřechovávali, a těm osobám, které od měst k tomu nařízeny jsou, aby takové nemocné z města vypravily, žádná překážka činěna býti nemá, tak aby dobrý řád v tom držán byl.

O pištcích, bubenících, smyčcích a kajklířích.

Item, žádní kajklíři, pištci, hudci, šprochýři a k těm podobné osoby nemají při tomto sjezdu a shromážděni nahoře dotčeném v městech Pražských k žádnému panstvu ani k jiným choditi, leč by obzvláštně a naschvále povoláni byli, pod přísným trestáním a pokutou.

Strany falešných a podvodných her.

Nemá žádnému falešná, podvodná ani jiná hra dopuštěna býti: však osobám z stavu panského a rytířského i jiným dobře zachovalým v domích a hospodách jejich i sice v jiných místech poctivých bez podvodu hráti se dopouští, než aby i tu nic toho, což by býti nemělo se nedálo. I sice všelijaké falešné a podvodné hry pod skutečným trestáním se zapovídají.

O překupování.

Jakož by se snad někteří obyvatelé z měst Pražských i jiní cizí a přespolní o to pokusiti mohli, potravy všelijaké na silnicích a cestách, i sice kteréž se sem vezou, překupovati a hned zase zde prodávati, z čehož by i nemalá drahota přijíti mohla: protož aby takové překupování jednomu každému se zastavilo a žádnému toho dopuštěno nebylo, J. M. C. o tom přísně všem vůbec poroučeti ráčí, aby žádný, buď měštěnín neb obyvatel zdejší, též z okolních měst, městeček, ani dvořenín, ani kterého pána služebník, žádného nevyměňujíc, buď sami neb skrze osoby k tomu zřízené netoliko v městech, ale ani ve třech mílech okolo měst Pražských žádných potrav a profantuov na prodaj neskupovali, nýbrž takoví profantové všichni aby do měst Pražských na trhy svobodné se vezli, pod uvarováním J. M. C. hněvu, nemilosti a skutečného trestání a nad to pod propadením takové potravy, kteréž by mimo toto nařízení nakoupil. A také žádný na trzích svobodných v městech Pražských, tak dobře jako jinde, žádných profantův a potrav aby nepřekupoval a zase neprodával pod nadepsaným trestáním.

O obilí.

Co se pak všelijakých potrav a obrokův dotýče, o tom tak, jakž níže položeno, držáno býti má: strych pšenice nemá dráže než za čtyrmecítma grošuov bílých, to jest padesáte šest krajcarův brán býti; strych žita za dvadceti grošuov bílých, to jest čtyřidceti šest krájcarův dva peníze bílá; strych ovsa za dvanáct grošuov bílých, to jest osmmecítma krajcarův.

Bílý a režný chléb.

Co se pak bílého i také režného chleba dotýče: ráčil J. M. C. Pražanuom poručiti, kterak ten a po čem v slušném trhu prodáván býti má, jakož pak pruoby a míry, jak veliký chléb pečen a po čem který brán býti má, pod rathouzy, v kotcích i jiných místech vystrčeny to ukazují.

Jak se maso a ryby kupovati mají.

Co se kupování masa a ryb dotýče, poněvadž zde ten obyčej není, aby se ty věci na váhu kupovati měly, než jakž kdo podlé očitého spatření co koupí: a protož J. M. C. osoby k tomu naříditi ráčil, které toho šetřiti a bedlivý pozor svuoj na to míti mají, aby v trhu slušná koupě držána byla a žádný v kupování i prodávaní mimo slušné ztěžován nebyl.

Ryby ušlechtilejší a lepší.

Co se pak ušlechtilejších a lepších ryb dotýče, jakož jsou pstruhy, lipany, lososy, mřeně, raky a jiné k tomu podobné ryby: ty jeden každý podle vuole a libosti své, však v slušné ceně, prodávati bude moci.

O zvěřině a ptactvu malém i velikém.

Jakby se pak všelijaká zvěřina malá i veliká, tolikéž i pernatá jako bažanti, tetřevové, jeřábci, koroptve a k těm podobné ptactvo kupovati mělo; to se při jednoho každého vuoli, kdož prodává a kupuje, zůstavuje.

Item, zajíc nemá dráže než za osm grošův bílých, to jest osmnácte krejcaruov a dva bílá peníze prodáván býti.

Item, hus krmná, celá se všemi droby za šest grošů bílých, to jest čtrnáct krejcarův.

Item, kapoun za pět grošů bílých, to jest jedenáct krejcaruov a dva bílá peníze.

Item, slepice za půl třetího groše bílého, to jest pět krejcaruov a půl třetího peníze bílého.

Item, kůře mladé za dva groše bílá, to jest za čtyry krejcary a dva bílá peníze.

Item, prase za čtyry groše bílá, to jest devět krejcarův a jeden peníz bílaj.

Item, kačice za puol druhého groše bílého, to jest za puol čtvrta krejcaru.

Item, kopa vajec za šest grošův bílých, to jest čtrnáct krejcaruov.

Item, žejdlík másla za dva bílá, to jest čtyry krejcary a dva bílá peníze.

Item, žejdlík sádla vepřového anebo husího za půl třetího groše bílého, to jest pět krejcarův a dva peníze bílá.

O všelijakých víních.

Žejdlík uherského a rajnského vína nemá než za osm peněz bílých, rakouského a moravského vína žejdlík za sedm peněz bílých a českého žejdlík za šest peněz bílých a nic dráže prodáváno a šenkováno býti.

Sladká vína a piva ječná přespolní.

Co se pak vin sladkých a piv ječných přespolních dotýče, poněvadž v této zemi takoví nápojové nerostou a se nevaří a s nemalými náklady sem se vezou: protož bude moci jeden každý hospodář a šenkýř takový nápoj podle vůle a libosti své a však proto za slušné peníze šenkovati, vydati i prodati.

Bílé pivo.

Sud aneb věrtel piva bílého nemá dráže a vajše než po třidcíti a čtyřech groších bílých placen a brán býti; neb J. M. C. ráčil jest již nařízení učiniti, aby šenkýřky pivo v slušnosti dávaly.

O hospodách.

Jestliže by kdo byl, kterýž by sobě zvláštní hospodu neb pokoj najal, neb ještě najíti chtěl a od hospodáře by stravy ani obroku nebral, tak že by toliko z domu neb pokoje a od jiného platiti měl: v tom se má hospodář s hostem svým o záplatu snésti. Jestliže by se pak spolu srovnati nemohli, tehdy mají od J. M. C. k tomu zřízené osoby o to mezi nimi uhoditi, aby žádný sobě ničehož slušně ztěžovati neměl.

O jídle a předním stolu.

Najprvé od jídla, když se maso strojí, hospodář dávati má troje maso, jako: maso na polívku, v koření, pečité, k kterémuž hus, kůře neb slepice a potom vaření a jiné krmě, totiž aby všeho pět neb šest krmí bylo; a za takové jídlo nemá hospodář více bráti nežli po třech groších bílých, to jest po sedmi krejcařích, než pitím jeden každý host sám sebe opatřiti má; chce-li pak host k stolu pivo míti, má za jídlo a pivo po třech groších bílých a třech penězích bílých, to jest po osmi krejcařích platiti.

O jídle a stolu služebníkuov a pacholkuov.

Od stolu služebníka neb pacholka, při kterémž by se jim dvoje maso dávalo na polívku a pečité aneb v koření a vaření k tomu, že by toho čtyři krmě byly: nemá žádný hospodář více nežli puol třetího groše bílého, to jest pět krejcarův a půl třetího peníze bílého za jídlo a za pivo bráti.

O stravě skrovnější.

Jestliže by pak kdo na skrovnější stravě přestati chtěl: toho má jemu hospodář v slušných penězích příti a v tom žádného nenadsazovati; kterýž by se pak tak nezachoval, má skutečně trestán býti.

O pokrmích v rybní den.

Item, v rybní den, když se ryby k stolu, jako kapry, štiky a jiné obecné ryby dávají, poněvadž se ryby v koupi s masem téměř srovnávají: a protož k takovému obědu má pět neb šest krmí se dávati, a troje ryby, a od takového obědu nemá hospodář více, než jakoby maso dával, bráti. Jestliže by pak host něco od dražších a lepších ryb míti chtěl, ten se má s hospodářem svým obzvláštně o to smluviti a o záplatu snésti; jakž pak při takových stolích, kdyby sobě co obzvláštně od ptákův neb jiné zvěřiny neb něco k tomu podobného strojiti dáti chtěl, též tak, že se o to obzvláštně jeden každý umluviti povinen bude, držáno býti má.

O líhání a postelích.

Co se loží a šatův ložních dotýče: host, který by u hospodáře stravu svou měl, od něho obrok koňský bral, není povinen a nemá hospodáři od líhání, platiti. Který by pak hospodář hostě měl, že by u něho netrávil, než někde jinde aneb sám sobě skupoval: ten má od dobrého lože panského, ležel-li by na něm sám, neb sám druhý, za noc šest peněz bílých a neb dva krejcary platiti; od lehčejšího lože, na němž by služebníci neb služebnice leželi, nemá hospodář neb ti, číž by šaty byly, než, tři peníze bílá, to jest jeden krejcar za noc bráti.

Jak hospodáři hostem oves dávati mají.

Žádný hospodář aby hosti svému strychu ovsa dráže nedával, mimo to, jakž na trhu platí, než o dva groše bílá, to jest čtyři krejcary a dva peníze bílá.

Strany stání, sena a slámy.

Kterýž by host od hospodáře seno a slámu bral: ten má hospodáři svému od koně za den a za noc devět peněz bílých, totiž tři krejcary za seno a slámu dáti, pakli by i obrok od hospodáře bral, tehdy dva krejcary, a ten, kterýž by oves, seno a slámu odjinud měl, toliko jeden krejcar hospodáři od stání dáti má a nic víc.

Což se kupování sena a slámy na svobodných trzích dotýče: poněvadž v tom nemohl řád udělán býti, muož jeden každý to, zač stojí, kupovati; a J. M. C. ráčil osoby naříditi, které k tomu dohlídati mají, aby v tom žádný, kdož kupuje neb prodává, ztěžován nebyl.

Také J. M. C. všem vuobec a zvláště obyvatelům měst Pražských přísně přikazovati ráčí, aby se v domích, na ryncích a ulicech čistotně chovali, žádného rumu, blat a nečistost v domích ani před domy neb na ryňcích a ulicech netrpěli, nýbrž každého času ven z měst vyvozovati dali a z oken žádných nečistot vylévati nedopouštěli. A tak J. M. C. přísně poroučeti ráčí, aby tyto všecky nahoře jmenované artikule od jednoho každého bez přerušení držány byly a z toho vykračováno nebylo pod uvarováním nemilosti J. M. C. i skutečného trestání.