A kdež jsou Pražané všech tří měst Pražských na stav panský a rytířský, aby k tomu své povolení dali, když by tak a na ten den od J. M. C. jmenovaný osoby volené z stavův panského a rytířského na Karlštejn se vypravily, aby některé osoby z týchž měst Pražských, toliko pro spatření svátostí, koruny a klenotuov v kaple, z sebe vypraviti mohli, k tomu aby stav panský a rytířský své povolení dali, žádostivou prosbu vzložili: i na takovou týchž Pražan žádostivou prosbu stav panský a rytířský, ne z povinnosti než z své dobré svobodné vůle, k tomu jsou povolili a povolují, aby z jednoho každého města Pražského na tejž den, když by od J. M. C. uložen byl, šest osob předních tam na Karlštejn z sebe, toliko k spatření svátostí, koruny a klenotuov, vypraviti mohli. A když by to tak od týchž osob svrchu psaných a volených vyřízeno a spatříno bylo, tehdy koruna podle starobylého pořádku, jakž prvé zapečetína se najde, aby zapečetína byla, a jiné všecky věci, kdež prvé byly, zase v to místo vloženy, a dvéře a zámky, těch všech osob stavu panského a rytířského, kteréž jsú k tomu voleny, sekrety jich aby zapečetiny byly, a zámečník přísežný, v městech Pražských osedlý, k tomu, aby odmykal a zase zamykal, obrán byl. A jestliže by pak ty osoby od J. M. C. a stavuov vyslané to poznaly, že strany těch reversuov ohledání, oč jsou vypraveny, tak brzo by (poněvadž tu bedlivého a pilného přehlídnutí potřebí jest) hotovy býti nemohly: tehdy stavové k tomu své povolení dávají, aby ty všecky věci na hrad Pražský, oč tam k vyhledání vypraveny budou, s sebou přivezly a do pokoje bezpečného na hradě Pražském, opatříc a zapečetíc to, schovaly a nemeškajíc volně to vyhledaly, a zase potom, když by ty všechny věci, což potřeba káže, vyhledány byly, aby na Karlštajn, což nejspíše možné, dovezeno bylo.
Což se pak zřízení zemského dotýče, poněvadž jisté osoby jsou k tomu voleny byly a na tom seděly a něco toho i zkorigovaly, a ještě dokorigováno býti má, poněvadž z těch osob prvé volených některé nemocné jsou a některé i zemřely: i na místě těch jiné osoby voleny jsou, zejména z kraje Hradeckého místo Vácslava Vokrouhlického z Kněnic, nemocného, Zdeněk Záruba z Hustiřan a na Cerekvicích, z kraje Čáslavského na místě někdy Zdislava Zvířetického z Vartmberka Albrecht Novohradský z Kolovrat na Kralovicích, a na místě Jana Čejky z Olbramovic Jan starší Kalenice z Kalenic a na Zručech, z kraje Podbrdského místo Voldřicha Vamberského Karel z Svárova a na Huti Kdyni, a z Pražan místo Matyáše z Paumberku Pavel Zipanský z Dražice - i J. M. C. za to prosíme, aby k svému vyřízení a k vykonání přijíti mohlo. A tolikéž také, jakož jest léta 58. ve čtvrtek před svatým Martinem sněmem o práva městská zavříno a zuostáno bylo: ta též aby přehlédnuta a v jedno uvedena a zkorigována byla, neb k tomu artikuli na nynějším sněmě osoby z stavuov tyto voleny jsou: Ladislav z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, císaře J. M. jakožto krále českého dvoru maršálek a nad apelacími president, Jindřich z Valštejna a na Dobrovici, Jaroslav z Kolovrat na Petršpurce a Chyšech, Zdeněk z Šternberka a na Blatné, z pánuov; Zdeněk Malovec z Malovic a na Kamenici, Suda z Řenec, Víta ze Rzavého a na Stadlci, Ctibor Služský z Chlumu a na Tuchoměřicích z vladyk.
A jakož jsou stavové na J. M. C. vznesli, žádajíc, aby J. M. C. ráčil, což se hor a kovuov v tomto království dotýče, s nimi se srovnati a uhoditi, tak aby hory vyzdvihovány býti mohly pro J. M. C. i také obecní dobré a užitečné: i na tom jest se J. M. C. s stavy snésti ráčil, že prvé odjezdu svého z tohoto království s úředníky a soudci zemskými, radami J. M. C. soudu komorního i také osobami od stavův k tomu přidanými to předsevzíti ráčí, kterýmžto ouředníkům a soudcím zemským i těm osobám všichni tří stavové moc dávají, aby s J. M. C. o to o všecko jednali a zavřeli, a což tak zavříno bude na budúcí časy tak aby to držáno bylo. A z stavu panského tyto osoby voleny jsou: Bohuslav Felix Hasištajnský z Lobkovic a na Ličkově, markrabství Dolních Lužic landfojt, Šebestián Hasištajnský z Lobkovic a na Hasištajně, Kašpar Šlik z Holejče, hrabě z Pasaunu a z Lokte, a na Haunštejně, Jiří hrabě z Gutnštejna a na Ryzmberce, Jaroslav Libštýnský z Kolovrat na Petršpurce a Chyšech, Karel z Bibrštejna a na Děvíně, Hendrych Kurcpach z Trachmburku a z Milče na Ronově a Lemberce; z stavu rytířského Václav starší Bechyně z Lažan a na Dušnících, Smil Myška ze Žlunic a na Hrádku nad Podiausy, Ctibor Služský z Chlumu a na Tuchoměřicích, Zikmund Valkoun z Adlaru a na Červeném Hrádku, Krištof Markvart z Hrádku, Jan Videršpergar z Videršperku a na Mutěníně a Joachym z Bílú a na Hřelovicích.
Což se také rozličných jiných a jiných ve všech věcech drahot dotýče, poněvadž to nepochází než skrze drahou neřádnou a neposlušnou čeleď a nádeníky; také skrze řemeslníky a překupníky po všech, kteříž překupují, bohatší sedláci od chudších obilí a jiné věci, i jiné překupníky, kteříž po zemi jdou, překupujíc všelijaké věci, taková všecka a všelijaká překupování aby přetržena a zastavena byla, a aby tomu každému, kdož by byl postižen, to což jest překoupil, pobráno býti mohlo; než chtějí-li aby na trhy svobodné do měst aneb městeček vezli a nesli, a tu aby každý svobodně sobě na trhu, což by chtěl, koupiti mohl.
O čeleď pak a o řemeslníky i o jiném, aby nad tím bez umenšení tak držáno bylo, jakž předešle léta 56. v středu po provodní neděli sněmem o tom o všem všemi třemi stavy zůstáno a vyměřeno jest. Než poněvadž strany dobývání pokut propadených v předešlých sněmích zatměle o tom dostaveno jest, protož aby hejtmané krajští o to, kdož by čího čeledína neb člověka v službu k sobě bez listu přijal, slyšeli a vejpovědi strany takové pokuty, kteréž mezi osobami z stavu panského, rytířského a městského 15 kop grošuov českých uloženo jest, činili; a na komž by takovou pokutu hejtmané krajští přisoudili, a ten podlé vejpovědi se nezachoval a pokuty ve dvou nedělích pořád zběhlých ode dne vejpovědi nedal, aby hejtmané krajští povinni byli relací k ouřadu soudu komorního učiniti, a podlé té relací má od téhož ouřadu puovodovi, když by toho žádal, list zatýkací vydán býti, a pakli by ten puovod na statek toho, na komž pokutu obdržel, právo vésti chtěl, to též bude moci učiniti. Než což se Pražan všech tří měst dotýče, poněvadž ti pod správu hejtmanův krajských nenáležejí: dopustil-li by se kdo z měšťan v týchž městech takové pokuty, na tom purkmistr a konšelé těch pokut dopomáhati mají. Což se pak jiných lidí poddaných i jiných obecních, kteříž stavu neužívají, dotýče, na těch, opovědúce se prvé pánu neb úředníku, nebylo-li by dopomoženo pokuty pět kop grošuov českých právem stavným, toho tím vším způsobem jako pro dluh dobývati se bude moci.
Item, což se hranic a mezí k tomuto království Českému náležících dotýče, poněvadž se tu v týchž vlastních mezech a hranicích od cizozemcův nemalé ublížení děje, tak že se v ně vkládají, lidi berou, mordují, chtějíce je sobě osobovati, i jiné mnohé překážky činiti nepřestávají: J. M. C. poníženě za to všichni tři stavové prosí, aby J. M. C. ráčil to milostivě bez prodlévání opatřiti a toho nedopouštěti, a co jest odjato, to k nápravě aby ráčil přivésti a zase k království připojiti; i také což jest smluveno nad tím svou milostivou ruku držeti, aby se tomu dosti stalo, a které jsou osoby se těch věcí dotýkaly a dotýkají, jakožto doktoři, prokurátorové, adjunkti, notáři i moršaderové, aby jim za jich práce a outraty nahrazeno a zaplaceno bylo.
A také J. M. C. stavové za to poníženě prosí, aby ty rozepře o meze mezi královstvím Českým a kurfiřtem sasským, kteréž od davních let na odporu jsou, co najdříve býti by mohlo, k srovnání milostivě přivésti ráčil; nebo od mnohých osob z stavuov se zpráva dává, že čím dále víc tomuto království mezí a gruntuov se ujímá. A také i ta zpráva jest, že mnoho svědkuov a starých osob, kteříž těch mezí a hranic svědomí byli a svědomí dávali, již jsou zemřeli, a kdyby to tak déle státi a trvati mělo, jest se obávati, že by se s takovým prodléváním čím dále více tomuto království odjímalo.
Také jakož se zpráva dává, že kurfiřt sasský při mezech na panství Děčínském, i také okolo Gotslobu a Blatné, mnohá znamení i vylizování cest i sloupy jest v mnoha místech v lesích a při cestách na gruntech království tohoto udělati a postaviti dal, z čehož by budoucně mnohé ruoznice o takové grunty mezi královstvím tímto a zemí Míšenskou povstati mohly: protož J. M. C. za to poníženě prosíme, aby J. M. na to vyslati a grunt toho všeho spatřiti a ohledati dáti ráčil, a spatříce to, k kurfiřtovi sasskému o to vyslati, aby takové vylizování, sloupy a znamení bez průtahů sňaty byly, aneb revers dostatečný od sebe dal, tak že taková znamení a vylizování mezem a gruntuom království tohoto v ničemž na ujmu ani ublížení žádné býti nemají. A jestliže by kurfiřt sasský o tom poručiti zanedbával, anebo reversu takového od sebe dáti nechtěl, tehdy aby J. M. C. o tom, aby to všecko posekáno bylo, poručiti ráčil, tak aby tomuto království pod takovým zpuosobem meze a grunty odjímány nebyly.
Jakož se také mnohé zprávy dávají, že odpovědníci království tohoto pod kurfiřtem sasským v zemích jeho se přechovávají a odtud do tohoto království škody činí, což všecko proti erbaňunkuom mezi královstvím Českým a domem sasským zřetelné jest: protož J. M. C. prosíme, aby na ty cesty milostivě pomysliti ráčil, aby takoví odpovědníci v těch místech fedrováni a trpíni nebyli, nébrž kurfiřt sasský aby k takovým osobám podlé vyměření erbaňunkuov se zachovati poručiti ráčil.
A jakož jest Bernart Žehušický z Nestajova a na Ryzmburce, purkrabě kraje Hradeckého, na všecky tři stavy království Českého vznesl a jich k J. M. C. za přímluvu žádal, co se těch rozepří dotýče, kteréž mezi týmž Bernartem Žehušickým z Nestajova s jedné a Kundrátem Huburkem z Huburku a na Firšenštejně, hejtmanem knížetství Svidnického a Javorského z strany druhé, o grunty a meze mezi statkem jeho Skalským a Aderspachským dotýče, tak jakž i o to puohon před soud zemský on Bernart na něho Kundráta Huburka jest vzal, ho kterémžto puohonu vzetí J. M. C., více nežli jednou, komisaře své na ty grunty, o kteréž rozepře jest, vyslati ráčil, však až posavad na žádném místném konci to postaveno a vyřízeno není, než teď několiko mnoho let pořád tak ty věci k znamenitým a velikým těžkostem a škodám jeho Bernarta se protahují: i ač stavové království Českého té ponížené naděje k J. M. C. jsou, že na takovou poddanou stavuov přímluvu téhož Bernarta J. M. C. spravedlivě a milostivě opatřiti ráčí, však poněvadž pod takovými rezepřemi tu se ne samého jeho Bernarta Žehušického v tom dotýče, než mezí a hranic království Českého, pokudžby se tu od knížetství Slezských ubližovati chtělo, což J. M. C., jakožto králi českému, prvotně v to nahlédnouti a spravedlivě opatřiti náleží; a protož všichni tři stavové poníženě a poddaně J. M. C. prosí, poněvadž taková věc brzkého a spěšného opatření potřebuje, a ještě letos, když by se brzo před sebe vzala, vykonána býti muože, aby J. M. C. bez prodlévání, podlé předešlého oznámeni a milostivé od J. M. C. jemu Bernartovi Žehušickému odpovědi dané, ubrmany a komisaře na ty meze, oč rozepře jest, naříditi a vypraviti ráčil, tak aby již skrze J. M. C. bez dalších odtahuov meze a hranice, k království Českému náležící, opatřeny byly, a on Bernart Žehušický z Nestajova gruntuov těch, kteréž mu spravedlivě náležejí, bez dalších překážek užívati mohl.
Co se pak silnic po vodě na všech řekách v tomto království dotýče, J. M. C. ráčí se na to dáti vyptati a zvláště mají-li Kadanští, anebo kdo jiný, na to jaké privilegium nebo obdarování, a tento artikul též s nejvyššími úředníky, soudci zemskými a radami uvážiti, a to opatřiti, aby žádný strany těch silnic sobě slušně co ztěžovati neměl; však jestliže by J. M. C. neráčil pro zaneprázdnění svá toho moci na místě a konci postaviti, tehdy aby ráčil J. M. arciknížecí o tom milostivě poručiti, aby J. M. ráčil spolu s ouředníky a s soudci zemskými a radami J. M. C. soudu komorního to milostivě před sebe vzíti a uvážiti a na místě postaviti, anebo soud zemský.
Kdež J. M. C., jakožto král český, Janovi nejstaršímu z Lobkovic na Zbiroze a Točníku, nejvyššímu hofmistru království Českého, ves řečenou Březany od panství Hrádku Křivoklátu, ven z toho panství ležící, dědičně postoupiti, a proti ní zase jiné dvě vsi k tomu panství Hradeckému přiležitější, totiž Lešany a Neuchyně od něho Jana z Lobkovic, nejvyššího hofmistra království Českého, ujíti, a což jest zápisuov na týchž dvou všech vejše nežli ta ves, Březany stojí, on Jan z Lobkovic, nejvyšší hofmistr království Českého, měl, to jest jemu J. M. C. na hotových penězích dodati ráčil: i k tomu stavové své povolení dávají, aby J. M. C. jemu takovou ves do desk zemských dědičně vložiti a vepsati dáti ráčil.
Též za to se k J. M. C. všichni tři stavové přimlouvají, aby J. M. C. Janovi mladšímu z Lobkovic a na Tejně Horšovském, nejvyššímu purkrabí pražskému, na prostavení a opravu zámku a panství Tachovského dva tisíce kop grošuov českých k prvním sumám přiraziti a připsati milostivě ráčil, tak aby jemu ta suma při vyplacení podle jiných sum zase dána a zaplacena byla: a stavové k tomu své povolení dávají.
Na tomto jsme se všichni tři stavové snesli, kdožbykoli myslivce svého náchlebního měl, ten každý list jemu pod pečetí svou, že jemu ku potřebě s myslivostí jezdí neb chodí, dáti má: pakli by kdo, nemajíce takového listu ode pána svého, po myslivosti jezdící anebo chodící postižen byl, ten každý od toho, kdož by jej tak bez listu po myslivosti postihl, vzat býti má; pakli by ho vzíti nemohl, má naň, že jest po myslivosti proti zápovědi jezdil anebo chodil, to osvědčiti a ku pánu toho osvědčeného o pokutu, aby mu jí na něm dopomohl, poslati, a nedopomohl-li by, k němu o to, jakž zřízením zemským o tom vyměřeno jest, hleděti a na něm se té pokuty dosouditi, a dále se v tom podlé téhož zřízení zemského zachovati. Než sedláci, ti žádných myslivostí provozovati nemají, tak jakž o tom zřízením zemským prvé vyměřeno; jest a mimo to žádnému v městě ležáku neb podruhu, ani sedláku, takový list, aby po myslivosti jezdil nebo chodil, od žádného z stavuov, kromě náchlebnímu myslivci, dán býti nemá.
Na tomto jsme se všichni tři stavové snesli, aby každý pán, rytířský člověk i měšťan, kteříž na statcích a gruntech svých cla a mejta mají, cesty a silnice svobodné, kdež by toho v kterých místech a v zlých cestách potřeba byla, skrze kteréž mnozí lidé po zemi s náklady i jináč jedouce a pracujíce k nemalým škodám při živnostech svých přicházejí, slušně a náležitě opraviti dal a to tak, aby lidé skrze to k škodám nepřicházeli, opatroval; a pakli by kdo toho, jsouc napomenut, z oumysla zanedbával a takových zlých cest opravovati nedal, tehdy ten každý, kdož by se na neopravení těch cest škodu míti pravil, bude moci toho, kdož by tak těch silnic a cest svobodných na gruntech svých opraviti nedal, před J. M. C. aneb místo J. M. držícího, aneb před soud zemský, neb komorní obeslati, aby stál, a jemu z toho, z čehož ho viniti chce, práv byl. A též také, jestliže by kdo děláním rybníkuov, neb jakýmžkoli vedením neb vzdutím vody, kde cesty zkazil, a jsouc napomenut jich opraviti nedal, a někdo jedouc tudy, škodu by v tom místě vzal, tehdy také ten, komuž by se tak škoda stala, svrchu psaným zpuosobem k tomu každému o to hleděti má a moci bude; a na kohož by taková zoumyslnost a neopatření po napomenuti shledáno bylo, tehdy taková věc, tu kdež by vznesena byla, na tom, kdož by se toho dopustil, k nápravě přivedena býti má.
Za to se k J. M. C. všichni tři stavové přimlouvají, aby J. M. C., jakožto král český, Joachymovi Šlikovi z Holejče, hraběti z Pasounu a z Lokte, zámek Rabštejn, na kterémž by tak mnoho sum připsaných, jakž týž Joachym Šlik zprávu dal, býti mělo, jako kdyby dědičně koupen býti měl, jemu Joachymovi Šlikovi a jeho dědicuom v dědictví dáti ráčil, tak aby mu ve desky zemské vložen býti mohl: a jestliže k tomu J. M. C. milostivě povoliti ráčí, stavové k tomu své povolení dávají.
Také se všichni tři stavové k J. M. C. přimlouvají, aby J. M. C. Joachymovi z Švamberka a na Kynžvardě na prostavení a opravu zámku Kynžvardu pět set kop gr. českých k prvním sumám přiraziti a připsati milostivě ráčil, tak aby jemu ta suma při vyplacení jiných sum zase dána a zaplacena byla: a stavové k tomu své povolení dávají.
Též k J. M. C. všichni tři stavové se přimlúvají, aby J. M. C. Veronice z Lípy a na Kolíně k ruce sirotkuom po někdy Karlovi z Žerotína, manželu jejím a otci jich, pozuostalým, jeden tisíc kop grošuov českých na prostavení a opravu zámku a panství Kolínského k prvním sumám přiraziti, též také dva životy na Kašpara Melichara a Jana Lukáše přidati a připsati milostivě ráčil, tak aby táž svrchu psaná suma týmž sirotkuom při vyplacení podlé jiných sum zase dána a zaplacena byla: a stavové k tomu své povolení dávají.
Také všichni tři stavové se k J. M. C. přimlouvají, aby J. M. C. Kateřině Berkové z Hungergoštu a na Novém Zámku puol druhého tisíce kop gr. českých, na prostavení a opravu zámku a panství Bezdězského, k prvním sumám přiraziti a připsati milostivě ráčil, tak aby táž suma při vyplacení podle jiných sum zase dána a zaplacena byla: a stavové k tomu své povolení dávají; též také aby J. M. C. po smrti Mikuláše Zajíce život, který na ni Kateřinu převeden jest, po vyjití toho života po smrti její na syna jejího, neb syny, život připsán a přidán byl.
A jakož jest J. M. C. Václavovi z Vřesovic duom na hradě Pražském, blízko domu nejvyššího purkrabství pražského ležící, dědičně dáti ráčil, kterémužto domu místa nějakého od domu nejvyššího purkrabství pražského potřebuje: protož Jich M. všichni tři stavové to nejvyššímu purkrabí pražskému v moc dávají, a pokudž o též místo s týmž Václavem z Vřesovic se narovná, k tomu povolují a místo dávají, tak aby ouřadu purkrabství pražského v tom ublíženo nebylo.
Též k J. M. C. se všichni tři stavové přimlouvají, aby J. M. C. Mandaleně Hysrlové z Křešťan k ruce a na místě sirotkův po někdy Mikulášovi Hysrlovi, manželu jejím a otci jich, pozuostalým, jeden tisíc kop gr. českých na prostavení a opravu statku Kundratického k prvním sumám přiraziti a připsati milostivě ráčil, tak aby táž suma při vyplacení podlé jiných zase dána a zaplacena byla: a stavové k tomu své povolení dávají.
K J. M. C. všichni tři stavové o Mistra Matouše Kolína z Chotěřiny se přimlouvají, aby témuž Mistru Kolínovi ten plat od někdy doktora France lektorovi v učení pražském, kterýž by knihy Homera poety jazykem řeckým mládencuom četl, kšaftem odkázaný, podlé obdarování J. M. C. a tehdáž Kr., kteréž jest J. M. témuž Mistru Matoušovi majestátem svým, milostivě k tomu povolujíc, potvrditi ráčil, což i dskami zemskými zapsáno jest, a jemu ten plat předešlá léta vycházel, též zase k živnosti a za práci jeho, jemu a po smrti jeho rektoru, děkanu a Mistruom, profesoruom universitatis učení pražského aby připadl, a buď z též vsi nebo odjinud vycházel, tak aby kšaftu a poslední vůli a dobrým úmyslem odkázaní téhož doktora France zadosti státi se mohlo.
Jakož jsou bratří a strejci z Šenfeldu, kteří v tomto království obydlí své mají, na všecky tři stavy království tohoto Českého vznesli a oznámili, kterak jsou se s strejci svými odtudž z Šenfeldu, kteříž v Míšni pod J. M. kurfiřtem sasským jsou a tam obydlí a statky své mají, o společnost lenní, aby jedni po druhých nápady měli, snesli, však že toho při J. M. kurfiřtu sasském společně a poddaně hledati i v tom sobě nápomocni býti mají; i také aby mohli tíž bratří a strejci z Šenfeldu mezi sebou se urovnati, kterak by manželky své věny a dcery odbývati i opatřiti v tomto království měli a mohli, žádajíce aby stavové k J. M. C., Í aby takové jich porovnání a snesení ve dsky zemské vloženo a vepsáno býti mohlo, se přimluvili a též stavové k tomu své povolení dali: na kteroužto jich bratří a strejcuov z Šenfeldu snažnou žádost k J. M. C. se všichni tři stavové přimlouvají, aby J. M. C. na poníženou žádost jich k nim se nakloniti, i tomu, ač jestliže při J. M. kurfiřtu sasském tíž bratří a strejci z Šenfeldu, kteříž v zemi J. M. jsou, aby k tomu také povoliti a toho dopustiti ráčil, předkem a prvotně to objednají, milostivě povoliti ráčil, a stavové také k tomu své povolení dávají.
Též všichni tři stavové k J. M. C. se přimlouvají o Henrycha staršího z Švamberka, aby J. M. C. na prostavení zámku Zvíkova tisíc kop gr. českých povoliti ráčil: a stavové též k tomu povolují.
Také všichni tři stavové k J. M. C. se přimlouvají za Krištofa Kostomlatského z Vřesovic, aby J. M. C. zámek jeho Kostomlaty s jeho příslušenstvím, poněvadž týž statek na žádném nápadu J. M. C. není a povinností žádných ani služeb z téhož manství nečiní, než toliko sama přísaha, a on Krištof Kostomlatský několik synuov dorostlých má a dva z nich ženatí jsou, kteříž také již i děti mají, z manství a jeho Krištofa z přísahy manské milostivě propustiti ráčil.
Jakož J. M. C., pán náš najmilostivější, nám suplikací Adama Lva z Rožmitála podati a za něho se milostivě přimlúvati ráčí, aby ty osoby, kteréž za něj rukojmové jsou, k tomu své povolení daly, aby z závazku, na kterémž pro ně již teď na dvaceti let jest, prázden a z něho propuštěn býti mohl, tak jakž táž jeho suplikací to v sobě šíře obsahuje a zavírá: i poněvadž se tu samých toliko rukojmí za něho dotýče, kterýchž již skrovný počet na ten čas zde při sněmu jest, a kteříž přítomní jsou, těm se bez jiných nevidí na takovou žádost jeho Adama Lva odpovědi dávati a bez jiných k tomu povolovati; než na tom jsou se snesli, aby všichni rukojmové jeho Adama Lva v pondělí po suchých dnech postních nejprve příštích na hrad Pražský se sjeli, a tu že chtějí o to společní rozmluvení míti a J. M. C. odpověď dáti.
Též také, aby všichni rukojmové za někdy Jaroslava z Pernštejna, na týž den v pondělí po suchých dnech postních nejprve příštích na hrad Pražský se konečně najiti dali a to z hodných a potřebných příčin, i také aby vklad podle smlouvy ve dsky zemské panství Pardubského při tom času J. M. králi Maximiliánovi vykonán a na místě postaven býti mohl; pakli by kdo nepřijel a k jaké škodě tudy přišel, ten aby sám sobě v tom vinu dal.
A poněvadž tohoto času při tomto sněmu obecním ti všichni, kteří při soudech dvorském a komorním činiti. mají, zde dlouho zdržáni pro týž sněm jsou, tak že by lidem dlouhý čas pro outraty a náklady se dostal býti: a protož s milostivým povolením J. M. C. soudu dvorského i také komorního se odkládá do nazejtří na vír u svatého Pavla se obrácení nejprve příštího.