Sine dato. MS. v archivu česk. místodržitelství.

J. M. římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilostivější, předkem od knížat a stavuov království tohoto Českého, jakožto poddaných svých věrných milých, že jsou se k dnešnímu dni a sněmu obecnímu od J. M. C. položenému poslušně a povolně najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí: ačkoli J. M. C. o tom žádné pochybnosti míti neráčí, že knížata a stavové, jakožto věrní poddaní J. M., v dobré a zdravé paměti mají, že jest J. M. nejednú než častokráte na sněmích obecních v předloženíchsvých na knížata a stavy vznášeti, a jim o moci a vitězství nepřítele všeho křesťanstva Turka, který netoliko v království a zemích J. M. ale na mnoha jiných místech v křesťanstvu na moři i na zemi válečným během jest zvítězoval a mnohá království a zelně pod svú moc podmanil,. dosti obšírně oznamovati i tolikéž své nejedny veliké těžkosti předkládati ráčil, a ty všecky věci s jich stavuov království Českého, tolikéž i jiných království a zemí dědičných, jakožto svých věrných poddaných, radů a pomocí, pokudž J. M. nejvýše možné bylo, k obhájení a zachování hranic a míst pomezních před sebe bráti a se vší pilností opatrovati ráčil; i aby knížata a stavové jináče se do J. M. C. ještě nenadáli, nýbrž té duověrnosti byli, co se těchto časuov stalo a zběhlo, že to také J. M. C. před nimi tajna učiniti neráčí, a zvláště poněvadž týž nepřítel všeho křesťanstva, Turek, tak se mocně do království a zemí J. M. vkořeňuje, kterak by dáleji J. M. C. s pomocí a věrnú radú stavuov hranice a místa pomezní opatřiti a ochrániti ráčil, neb toho veliké znamenité potřeby jsou, a nikoli toho pominuto býti nemuože.

A předkem, aby dotčení knížata a stavové o tom věděli, že J. M. C. od toho času, jakž jest v tomto království sněm obecní nejposléze držán byl, posla svého s velikým a znamenitým nákladem až do této chvíle u císaře tureckého v Konstantinopoli míti a skrze něho ten všechen čas se vší bedlivou pilností netoliko u samého císaře, nýbrž také při jeho najpřednějších baších, o pokoj a stálé příměří jednati jest dáti ráčil; a J. M. by nic raději viděti neráčil, než aby takový pokoj a příměří (prohlédajíce J. M. C. na mnohé vydávání a těžkosti stavuov) obdržán býti mohl: ale J. M. C. až posavad žádné jisté a gruntovní odpovědi od téhož císaře tureckého ještě míti a dosáhnouti moci neráčil, tak že se až posavad neví, na čem se týž císař turecký ustanoví a svuoj úmysl k válce čili k pokoji obrátí a oznámí; však se tomu dobře z předešlých jeho starých zpuosobuov rozuměti muže, že takové odtahy strany dání odpovědi k svému velikému forteli činí, a tak tudy svého příležitého času hledá a na to čeká, kterak by na země a poddané J. M. C. nenadále vpadnúti a ty hubiti a kaziti mohl. A jiného se nadíti není, nežli že on Turek na ta vítězství, kteráž jest času předešlého proti králi hišpanskému na moři obdržel a zámku Serues tak řečeného a ten ostrov dobyl, mnohem více svuoj tyranský zpuosob okáže a v své pýše se pozdvihne, posilní a více k válce nežli k pokoji mysl svú obrátí: ač jest se k tomu nejednú než mnohokrát poddával, že baši budínskému a jiným hajtmanuom svým na hranicích pomezních poručení učiní a dá, aby se proti J. M. C. i také poddaným J. M. všelijakž pokojně chovali a ničehož nepřátelského válečným během před sebe nebrali ani vpáduov žádných nečinili; ale však tomu ničemuž se dosti neděje, nýbrž skrze lid jeho válečný na pomezích zřetedlně proti tomu všemu se puosobí a bez přestání všelijaké praktiky a vpády se činí a před se berú, jakž jest pak teď mnoho časuov pořád pod způsobem přiměří na větším díle místa pomezní dobyl a dosáhl, a teď v těchto krátkých letech několiko zámkuov a míst pomezních, jakž tomu knížata a stavové z příležícího vejtahu vyrozumějí, svými lstivými obmysly a praktiky pod svú moc podmanil a jiného se ještě budoucně od něho nadíti není, nebo jako říkajíc každé hodiny ve dne i v noci štráfy a vpády do městeček a vsí na hranicích uherských, charvátských, slovanských k zkažení těch, k mordování, zajímání chudých poddaných působí, činí a před sebe beře a tak se čím dál tím více do království a zemí J. M. C. vkořeňuje tou měrou a bez přestání, že již těchto pořád zběhlých let na větším díle zemi Charvatskou a Slovanskou, kteréž království Uherskému a zemi Štýrské, Korytanské a Kranské jakožto zdi a pevné bašty byly, pod svú tyranskú moc podmanil a dobyl a velmi malý díl již těch pozuostává.

A kdyby pak i k tomu přišlo, že by týž císař turecký do některého léta příměří učiniti anebo v nynějším způsobu zůstati chtěl, což nic jistého není a malá k tomu naděje jest, tehdy nic méně jemu, jakožto tyranu, pohanu a nepříteli jména a krve křesťanské, jakž toho mnohokrát zkušeno, věřiti naskrze nesluší, nébrž toho veliká a duoležitá potřeba ukazuje, aby netoliko na těch místech pomezních na takovú jeho nekonečnost každého času pilná bedlivost míti se mohla, tak aby ještě ti pozuostalí zámci a místa pomezní, nic méně jakoby odevřená válka byla, dostatečně osazeni a opatřeni byli, ale také každého času jemu jeho lstivé vpády, pokudžby najvýš možné bylo, hájeny a bráněny býti mohly. I poněvadž ta tříletní pomoc J. M. C. předešle svolená v brzkém času již vyjde, nemohl jest J. M. C. toho nikoli pominouti, nýbrž knížatóm a stavóm takovú těžkost nepřítele, kteráž se na J. M. C. a země J. M. valí a jde, krátce oznámiti: a protož J. M. C. často psaných knížat a stavuov z nahoře dotčených příčin milostivě a otcovsky napomínati a jich žádati ráčí, aby vzhlednouc na již oznámené příčiny a potřeby o dostatečnú a stálú pomoc do čtyř let pořád zběhlých zase se snesli a z tisíce kop grošuov po 14 kopách gr. č. od osob svých a tolikéž od poddaných svých J. M. C. svolili, tak aby každého času místa hraničná a pomezní opatřena, osazena a zdržána býti mohla, nebo jiné předešlé a J. M. C. svolené a vyplněné pomoci jinam nikam a na žádná jiná místa obráceny nejsou a nebyly; než toliko na lid válečný a osazení hranic a míst pomezních. A k tomu J. M. C. pro nespravení a nepoložení časně svolených pomocí a berní, nechtěl-li jest J. M. místa pomezní a hranice bez osazení a opatření nechati, musil jest na záplatu dotčeného lidu válečného nejednou než častokrát peníze s velikou a znamenitou těžkostí a škodou pod ourok objednati a lidu služebnému platiti, což jest se mimo naději J. M. stalo a k tomu pak že mezi stavy tohoto království veliká nerovnost v šacování a zpravování berní jest, a tak tudy J. M. C. velmi málo té pomoci k rukám přišlo, jakž tomu všemu stavové od berníkuov svých zemských porozuměti budou moci. A poněvadž taková místa hraničná a pomezní jedna od druhých dosti daleko leží, a nepřítel je nepřestává čím dále tím více svým tyranským zpuosobem a praktikami obtěžovati, a jako každý den lidu J. M. C. válečnému, kterýž na týchž místech J. M. držeti ráčí, překážku činí: pro kterúžto příčinu J. M. C., neohlédajíce se na to, že J. M. podle nejvyšší možnosti své statky a duochody komory J. M. rozzastavovati a od jiných království a zemí dědičných J. M. nemalé než veliké a znamenité pomoci obdržeti a jinam nikam nežli k tomu pobožnému a chvalitebnému skutku, k obhájení a zachování míst pomezních a hraničných, vynaložiti ráčil, jakž se pak knížatóm a stavóm to všecko registry pořádnými i také skrze colmistra jich polního okázati a doptati se muože, však,jest to všechno proti tak mocnému nepříteli postačiti nemohlo, nýbrž až posavad přece na všecku záplatu osazování a špihování zámkuo nemalú než znamenitú sumu peněz za několik mnoho měsícuov, několikrát sto tisíc, lidu válečnému na hranicích dlužen zuostávati a týž lid válečný ničímž jiným než toliko trošty, dobrými slovy a přípovědmi, že jim brzy záplata nařízena bude, zdržovati ráčí; nebo sice nic jiného nebylo by očekávati, než že by již dávno byli táž místa a hranice opustili a odtud, pustých jich nechavše, pryč utáhli.

A protož knížata a stavové sami toho jakožto rozumní povážiti mohou, jestliže hranice osazeny a opatřeny lidem válečným dostatečně nebudou a záplata se jim nestane, že jiného se z příčin až posavad zkušených nadíti a očekávati není, nežli každé hodiny vpáduov a sjezduov do království a zemí J. M. C. a podle jeho tyranského způsobu a obyčeje kažením zámkuov a míst pomezních zahubenim a zajímáním poddaných J. M., tolikéž také i znamenitého a velikého polního tažení a obležení jedno přes druhé očekávati jest, a nad to více obávati se jest, jestliže by Turek nynější J. M. C. znamenité hraničné zámky, kteréž jest J. M. s pomocí a nákladem J. M. a svaté říše i také jiných J. M. království, zemí a poddaných pomocí upevniti a osaditi dáti ráčil, pokusil a ty (čehož pane Bože uchovati rač) jakžkoli dobyl a pod moc svou dostal, že by čím dále tím více na jiné země a poddané J. M. C., okolní a blíž příležící, bez přestání sahal, je dobejval, vpády a štráfy činil, a jakž najvýš býti muože, sužoval a tak podle svého tyranského zpuosobu čím dáleji vždy hlouběji se vkořeňoval; J. M. C. také ve všech J. M. království a zemích i na jiných místech o žádných takových pevných místech, kdyby tato od nepřítele (čehož pán Buoh uchovati rač) vzata býti měla, věděti neráčí, kde, kudy a kdy by jemu již takové jeho štráfy a vpády bráněny býti mohly, a tak skrze to netoliko J. M. C. země a království, nébrž také svatá říše a všecko křesťanstvo v největším nebezpečenství státi a posledního svého zkažení očekávati by musely. I poněvadž J. M. C. toliko na vychování lidu válečného, na často psaných ještě zbývajících a pozůstalých místech hraničných a pomezních, kteráž dosti daleko jedna od druhých, jakž dotčeno, leží, znamenitá suma jde; však i toho J. M. C. před knížaty a stavy, jakožto svými věrnými poddanými, dáleji také tajiti neráčí, že J. M. netoliko na Turku samém velikého a mocného nepřítele míti ráčí, ale i také v Spišské krajině a v městech bánských, kdež hory jsou, lid válečný proti krále Janovému synu a jiným, kteříž se proti J. M. C. svévolně pozdvihli a za nepřátely postavili, místa pomezní a hraničná osaditi a s velikým nákladem chovati musí, ačkoli J. M. C. s dotčeným krále Janovým synem na několik měsícuov příměří míti ráčí, však jemu také věřiti nesluší, poněvadž se císař turecký vedle něho tak tuze zasazuje, jeho v ničemž opustiti že nechce, zjevně se ohlašuje; a kdyby J. M. C. těchto všech časuov v Spišské zemi v těch místech lid válečný držeti a míti neráčil, tehdy by znamenitý kus země a krajiny a zvláště bánská města a hory zlaté, stříbrné a měděné, kteréžto největší duochody ještě v království Uherském jsou, ztratiti musel, což jest se proto až posavad s pomocí pána Boha všemohúcího nestalo, a J. M. C. toho týmž lidem válečným až do této chvíle obrániti ráčil.

A ačkoli J. M. C. s dotčeným lidem válečným, kterýž na týchž všech pomezních místech chovati ráčí, těchto časuov Turku v šermiclích a jináče nemalú škodu jest učinil, a však proti jeho tak veliké moci nemohlo jest nic postačiti, nebo téměř vždycky tři i čtyři na jednoho našeho jsou. J. M. C. sám to milostivě a otcovsky uznávati ráčí, že knížatóm a stavuom nemálo ztížené a těžké jest tak mnohá léta J. M. C. pořád pomoci činiti, ale však proto vždy lépěji, snázeji a lehčeji jest dostatečné pomoci svolovati a svému sousedu pomoci brániti a hájiti, nežli by na sebe vpádu nebezpečenství a své vlastní záhuby a zkažení přede dveřmi viděti a očekávati musili. Jakž pak teď těchto časuov J. M. C. některé země dědičné, totiž ostatní díl země Charvatské, Slovanské, též Štýrsko, Korytany a Kransko i také hrabství Gercské, neohlídajíce se na to, že jsou J. M. C. nemalé než veliké pomoci vedle jiných dědičných zemí až posavad činily a činí, nic méně každého dne zdvižení země a osobního do pole tažení a retuňku proti mnohým tureckým vpádóm a zkažení jich samých, manželek a dítek i statku přede všemi očekávati a v velikém nebezpečenství státi musejí, ješto (pánu Bohu buď chvála) od počátku kralování J. M. C. až do této chvíle knížata a stavové království Českého nižádného vpádu od žádného nepřítele jsou neměli, ani který najmenší z poddaných jich zkažen není a i ještě s pomocí pána Boha všemohoucího od J. M. C. milostivě, věrně a otcovsky opatřeni a ochráněni budou a opuštěni býti nemají. A tak z těch příčin J. M. C. k často psaným knížatóm a stavóm jiné naděje býti neráčí, nežli že po pilném a bedlivém uvážení, rozjímajíce sobě všecky jmenované nastalé potřeby i také k paměti přivedouc mnohé příklady všech těchto let ukrutenství a tyranské předsevzetí Turka a co jest se událo, výš jmenovanú pomoc svolí a na sobě zemím k tomuto království náležitým i jiným královstvím a zemím dědičným J. M. C. dobrý příklad okáží; jakž pak J. M. C. v těch zemích příslušejících k království Českému bez obmeškání a v jiných království a zemích svých dědičných po vyjití prvnějších čtyřletých svolených berní za další pomoci jich následovati a jednati pominúti neráčí, a J. M. C. o tom nepochybuje, že se také nicméně jakž i prvé podle svých nejvyšších možností podle jiných zemí povolně a hotově najíti dadí. Tolikéž J. M. C. stavuov království Uherského, kterýchž dosti málo jest (což pánu Bohu buď požalováno) a najblížeji nepříteli a tomu ohni přisedl, o pomoc dostatečnú žádati i také s stavy svaté říše, jakž toho najprvnější příležitost bude, o takovú pomoc jednati pominúti neráčí. A když tak knížata a stavové království tohoto Českého, jakž J. M. C. o tom žádné pochybnosti míti neráčí, takovú výš psanú pomoc svolí, načež země k království tomuto náležející a jiná království a země J. M. své obzvláštní zření mají, tehdy též příslušející země i jiná království a země J. M. dědičné tím snázeji a k větší pomoci se hnúti dají: nebo jestliže by království toto takové pomoci nesvolilo, tehdy se jest jistotně toho a nejiného obávati, než že skrze to J. M. C., pro mnohá a znamenitá vydávání a nemožnost, místa pomezní opustiti a lidu válečného dáleji držeti moci neráčí, nýbrž pustá a ztracená zanechati, a Uhři a jiné najblíž nepříteli přísedící země k dokonalému zoufalství, (že jsou opuštěni) postaveni by býti musili. A také by nic méněji stavóm svaté říše a jiným královstvím a zemím J. M. C. zlý a strašlivý příklad dán byl, a skrze to (což pán Buoh milostivě brániti rač) jedna země s druhou v největší zkažení a k nenabytým škodám a záhubám přijíti by musely. Ale J. M. C. k knížatóm a stavóm té jisté a nepochybné naděje býti ráčí, že se knížata a stavové, jakožto ti, kteří od počátku J. M. C. kralování a panování každého času jako dobří křesťané a udatní zmužilí lidé a J. M. C. věrní poddaní k J. M. C. se poslušně zachovávali, vzhlednúce na tuto důležitú pilnú potřebu a velikú nebezpečnost, o dostatečnú pomoc snesou a zvláště, poněvadž takové pomoci proti tomu dědičnému nepříteli, kterýž zahubuje a potlačuje víru naši svatú křesťanskú, a pro zachování míst a hranic pomezních se vynakládají, kteréžto křesťanské jméno od toho tyrana, jakožto pohana, na nejvýš se haní a potupuje, i také pro nevinné křesťanské krve prolití, kteráž těchto všech let ustavičně pořád až do tohoto času od téhož ukrutníka a pohana tak tyransky prolita jest, a k tomu také ten chudý a ubohý křesťanský lid u věčnú hovadskú služebnost podroben a jako nerozumná hovada ven z země vedeni, zkaženi, nelítostivě prodáváni bývají, všem dobrým a věrným křesťanóm k obhájení a k retuňku svých křesťanských buduov i také své vlasti, v kteréž jsou oni a jejich předkové až posavad pokojně a bezpečně bydleli, tolikéž jich manželkám, dítkám i statkóm k dobrému podle jich nejvyšších možností jmění, těla i krve své povinně jim náleží vynaložiti, jakž pak J. M. C. s věrnú radú a pomocí všech poddaných a zemí, svých věrných milých, k odvolání a bránění proti témuž nepříteli a jeho tyranskému předsevzetí až posavad nižádné pilnosti a práce, pokudž nejvýše možné bylo, litovati neráčil.

Že pak často jmenovaný dědičný nepřítel Turek těchto let pořád zběhlých takové štěstí a vítězství měl, to z ničehož jiného nepochází, nežli pro náš nepobožný a pokání nečinící život a zlé obcování, a jest se jistotně a konečně obávati, jestliže od takových hříchuov a nepobožností nepřestaneme, že takové viditelné a na oko patrné trestání od pána Boha všemohúcího nikoli nepřestane, ani se umenšovati bude. A jestližeby pak knížata a stavové, vzhlednúce na tuto nejvyšší napřed psanú potřebu, dostatečnú, trvanlivú a stálú pomoc nedali a nesvolili, ač do nich J. M. C. té naděje nikoli býti neráčí, tehdy J. M. C. knížatóm a stavóm o tom zjevně a milostivě oznamovati ráčí, že J. M. C. nebude nijakž možné dále takových hranic a míst pomezních lidem válečným opatrovati a zdržeti a nad to pak vejše Turku jeho každého dne a hodiny vpáduov brániti a hájiti, mnohem méněji pak nenadálých vpáduov a vojenských válečných tažení v dostatečné bránění se postaviti, připraviti a nahotoviti. Jaká by pak skrze to veliká, znamenitá a nenabytá škoda a poslední zkažení přijíti muselo, to mohou sobě knížata a stavové poddaně všecko povážiti; ale J. M. C. té jisté a konečné naděje, jakž svrchu dotčeno, do stavuov býti ráčí stálé a trvanlivé pomoci.

A když ta tak obdržána bude, tehdy ráčil jest J. M. C. krále Maximiliana, J. M. syna svého nejmilejšího, (poněvadž J. M. pro spravování říšských věcí nevždycky přítomen býti moci ráčí) k tomu přivésti, tak že J. M. ráčil jest se synovsky a poslušně k tomu podvoliti těm válečným věcem sám přítomen býti, a to s pomocí pána Boha všemohúcího se vší nejvyšší bedlivú pilností opatrovati a říditi, jakž pak až posavad to J. M. se vší věrnú a nejvyšší pečlivostí činiti ráčil.

Při tom také knížat a stavuov panského a rytířského, co se osobního tažení do pole dotýče, milostivě a otcovsky žádati ráčí, když by J. M. C. aneb který z synuov J. M. nejmilejších v tom času sám osobně do pole proti často psanému nepříteli všeho křesťanstva Turku vojensky táhnúti ráčil: aby knížata, páni a rytířstvo pro zachováni vlasti své a pro dobré všeho křesťanstva také vlastními osobami svými do pole táhli a J. M. C., jakožto pána svého dědičného, v tom neopouštěli, jakž jsou pak k tomu předešle též poddaně svolili a jiné země a království J. M. též to činí.

Dále J. M. C. pochybovati neráčí, že knížata a stavové tohoto království v dobrých pamětech svých mají, že J. M. C. jim na předešlých sněmích obšírně, gruntovně, milostivě a otcovsky oznamovati a předkládati jest ráčil, kterak J. M. C. pro časté znamenité, bez přestání těžké války a vydávání od počátku J. M. kralování až do této chvíle netoliko vlastní statky komory své na větším díle všecky a na nejvýš rozzastavovati, nýbrž podle toho i u velikú znamenitú sumu peněz se zdlužiti k tomu přinucen býti ráčil toliko pro zachování, ochránění, retuňk a bezpečenství J. M. C. křesťanských a věrných království, zemí a poddaných; z kterýchž příčin knížata a stavové, jakožto věrní poddaní, J. M. C. léta minulého 58. na vyvazení týchž dluhuov a vychování J. M. od každého sudu piva po 2 gr. poníženě svolili: i poněvadž takového svolení čas již teď brzo vyjde, J. M. C. knížat a stavuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby stavové tolikéž pro prvé jmenované těžké vydávání i také tu velikú potřebu, v kteréž J. M. C. pro ustavičnú válku na hranicích k obdržení a obhájení těch obtížen býti ráčí, a že také J. M. C. své všecky duochody podle všech zemí pomoci na válečné potřeby vynakládati ráčí; avšak, jakž prvé povědíno, to postačiti nemuože, a k tomu také J. M. C. léta tohoto jednu z dcer svých nejmilejších, arcikněžnu Leonoru; za kníže Mantuanské k stavu svatého manželství dáti ráčil, a tak J. M. strany věna a vejpravy znamenitá suma jíti musila, bez čehož jest také býti nemohlo, to všecko k myslím a srdcím svým připustíce, J. M. C. zase do čtyř let též pořád zběhlých též posudní a nad ty dva gr. ještě některý gr. na sudu poddaně svolí, nebo při J. M. se snáší, že knížata a stavové to snadně a lehce bez zvláštní těžkosti své učiniti mohou, jakž knížata a stavové o tom sami dobrú vědomost mají, že jeden každý obyvatel, kterýž piva vaří, podle vuole své dráž o čtyry nebo pět grošů podle potřeby své, a jakž toho čas jest, vejše nadsadí a proto při svých poddaných, kteříž to pivo pijí, žádné škody nepoznává, tak že stavové k takové J. M. C. veliké a důležité potřebě dobře výšeji nežli ty 2 groše s sudu svoliti mohou. A obzvláště pak rozmýšlejíce se a rozvažujíce sobě, jakým zpuosobem jiným kurfirštuom a knížatuom říšským (kteříž při nejmenším nižádné takové jednostejné těžkosti vydávání a tohoto mocného, ukrutného a velikého nepřítele Turka, jako J. M. C. proti sobě míti ráčí, nemají) od poddaných jejich znamenité stálé a trvanlivé pomoci toliko na jich dvoru vychování se činí a jim dávají, jakž pak J. M. C. toho zprávu míti ráčí, že v zemi Sasské od jednoho sudu piva se jeden tolský groš dává, ač týž sud piva s větším nákladem a mnoho dražeji se vařiti musí; když se knížat a stavuov český sud piva proti tomu nákladu jejímu sečte, tehdy nejméně na jeden sud český piva 10 gr. se zběhne. A protož J. M. C. té celé a nepochybné naděje k knížatóm a stavóm, jakž výš dotčeno, býti ráčí, že se knížata a stavové v této milostivé žádosti J. M. C., jakožto věrní poddaní, hotově a povolně ukáží a najíti dadí; a pakli by knížata a stavové nějaké jiné cesty příhodnější, snadnější a lepší, skrze kteréž by J. M. C. z takových dluhuov, v kteréž jest J. M. C. pro svrchu psané příčiny vešel, spomoženo býti mohlo, tolikéž i na vychování J. M. věděli a najíti mohli, tehdy jest J. M. C. milostivá žádost, že o tom také J. M. poddaně oznámí a v tom ve všem jakožto věrní poddaní na svém nejvyšším přemožení nic sjíti nedadí. A J. M. C. se k tomu milostivě podávati ráčí, je dostatečným reversem opatřiti, že jim to k žádné ujmě a škodě jich svobodám a privilejím býti nemá. A jestliže také knížata a stavové jaké artikule obecní J. M. C. a jich stavuov se dotýkající mají, ty mohou J. M. C. oznámiti a předložiti, a J. M. C. v ty nahlednúti a v tom se milostivě zachovati ráčí. A nad to knížata a stavové mohou se J. M. C. jistotně důvěřiti a té naděje býti, že J. M. jich, svú vlastní osobú císařskou podle svého nejvyššího přemožení i s syny svými nejmilejšími opustiti neráčí, nýbrž každého času milostivě a otcovsky opatrovati a ochraňovati i jináče jim to všem stavuom společně a jednomu každému obzvláště vší milostí svú císařskú nahrazovati a zpomínati, císařem a pánem jich milostivým býti a zuostati ráčí.