MS. v archivu česk. místodržitelství.

J. M. římský císař, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, předkem od knížat a stavuov království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k dnešnímu dni a sněmu obecnímu, od J. M. C. na hrad Pražský položenému, sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí:

Ačkoli J. M. C., jsouc knižatóm a stavóm milostí svú císařskú náchylen, pokládáním a držením sněmuov i před outratami zbytečnými i také žádáním pomoci milostivě by je šetřiti ráčil, a i nyní by to J. M. C. rád byl učinil, než z mnoha duoležitých a nastalých potřeb a podle povinnosti své císařské i také pro zachování království a zemí J. M. C., věrných poddaných milých, i všeho křesťanstva, nemohl jest J. M. C. toho nijakž pominouti, nébrž sněm tento věrným poddaným svým rozepsati a milostivě držeti. A ráčí J. M. C. v své milostivé a dobré paměti míti, že jest království toto České s zeměmi k němu příslušejícími, podle svaté říše a s jinými J. M. C. královstvími a zeměmi dědičnými, pro obhájení a zachování království Uherského hranic a míst pomezních J. M. C, a všemu křesťanstvu k dobrému a pro víru svatú křesťanskú mnohé pomoci proti ouhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva, Turku, činili a dávali, kteréžto pomoci nejinam než k tomu pobožnému, chvalitebnému a křesťanskému skutku válečnému proti témuž nepříteli Turku vynaloženy jsou; kteréžto za těchto všech časuov J. M. C. proti témuž nepříteli Turku učiněné pomoci, J. M. C. od knížat a stavuov království tohoto milostivě a otcovsky přijímati a to všecko jim stavóm i s syny svými císařskými nejmilejšími milostivě zpomínati i nahrazovati ráčí. A při tom také knížata a stavové království tohoto v dobrých pamětech svých mají, kterak J. M. C. jakožto křesťanský císař a král z milostivé a otcovské náchylnosti netoliko pro zachování království a zemí, věrných poddaných svých milých, nébrž také všemu křesťanstvu k dobrému od počátku kralování svého až po ta všecka léta duochody a statky komory své císařské znamenitě a na větším díle všecky vynaložiti a rozzastavovati musel, tak že J. M. C. samému bez knížat a stavuov království tohoto a jiných J. M. C. království, zemí a věrných poddaných svých milých pomoci nikterakž možné není tomu tak znamenitému a mocnému nepříteli všeho křesťanstva, Turku, odolati, jakž pak to všecko J. M. C. na předešlých sněmích, kteréž J. M. minulých časuov zde na hradě Pražském držeti ráčil, knížatóm a stavóm obšírněji ráčil předložiti a oznámiti: i z těch výš oznámených příčin J. M. C., znaje toho znamenitě duoležitou potřebu býti, nemohl jest nijakž pominouti, nežli tento sněm jakž vejš dotčeno beze všeho dalšího prodlévání milostivě rozepsati a držeti.

I rozvažujíc J. M. Kr. při sobě podle příčin již od dávných časuov s velikou J. M. C. a věrných poddaných svých milých zkušenú škodú milostivě a otcovsky, že nikterakž J. M. možné není a býti nemuož, dotčenému tak mocnému a žíznivému nepříteli krve křesťanské Turku bez dostatečné a trvanlivé pomoci dostatečný odpor a zvláště pak jakú škodu učiniti, ani zpuosob válečný, jakž na to záleží, držeti, a k tomu také bez osoby hlavní, kteráž by nad lidem válečným zřízena a každého času pro mnohé příčiny a potřeby, kteréž se při zpuosobu válečném nacházejí, přítomna býti musila: a protož jest J. M. C. z milostivé a otcovské péče všemu zpuosobu válečnému k dobrému s radami J. M. to všecko, kterak by týž zpuosob válečný nejlépe zachován a držán býti mohl, i také jaký veliký počet lidu válečného jízdného i pěšího k osazení míst pomezních a v poli i s nejvyšším potřebí jest, a to coby na to jíti musilo, počísti dáti ráčil; ač to nejskrovněji nařízeno jest a umenšeno býti nemuože, veliká a znamenitá suma, jakž tomu knížata a stavové rozuměti mohou, se zběhne. I ačkoli J. M. C. již od několika let skrze posly své s císařem tureckým o pokoj a přiměří bedlivě jest jednati ráčil a přece jedná, i teď nedávno minulého času ještě jednu osobu k tomu poslu, kterýž v Konstantinopoli jest, tam vypravil, a o odpověď strany dotčeného pokoje a příměří témuž poslu při císaři tureckém jednati poručil: však na takové pilné J. M. C. jednání žádného pokoje se nadíti není, neb J. M. C. od dotčených posluov J. M. minulého měsíce Septembra psaní přišla, že před císaře tureckého, ani před Rustam baši s tím jednáním, kteréž mají, až posavad puštěni nejsou a tak, jakž toho jistú zprávu mají, i špehové se v tom srovnávají, že Turek vlastní svou osobou a pakli by pro nemoc svou sám osobně táhnúti nemohl, tehdy skrze jednoho předního baše svého z jara znamenité a veliké tažení polní na království Uherské a jiné J. M. země a místa pomezní jistotně předsevzíti chce, aby svuoj zpuosob tyranský vykonati mohl. A by pak jaké příměří při témž Turku objednáno býti mohlo, čehož se nikterakž nadíti není, však o tom knížatóm a stavóm i všem vuobec vědomé jest, že tomu tak mocnému a žíznivému nepříteli krve křesťanské, Turku, věřiti nesluší a na to se ubezpečiti není, nébrž toho veliká a duoležitá potřeba ukazuje vždycky každého času v hotovosti býti a jemu odpory činiti, neb jak mnohokrát Turek pod příměřím znamenitých měst, zámkuov a míst pomezních J. M. C. odjal a sobě podmanil, do země vpády činil, věrné poddané J. M. C. nelítostivě mordoval, zajímal a mnoho krve křesťanské prolil, i také co se strany vpádu do zámku Filoku a teď nedávného času strany vzetí zámku Totesu pod příměřím těch sedm měsícuov stalo, a k tomu že se Turek o zámek Palatu a Vasonu pokoušel, a je pod dotčeným příměřím slézti a sobě podmaniti chtěl, o tom knížata a stavové bez pochyby vědomost mají; kdež také týž Turek teď nedávno minulého času, shromáždivše lidu válečného okolo tří tisíc, na některá městečka, vesnice do Spišské země vpadl, J. M. C. poddané pálil, plundroval a do dvou tisíc lidu křesťanského zajal. I tu J. M. C. lid válečný, kterýž na těch hranicích Spišské země držeti ráčí, dověda se toho za týmiž Turky pospíšili a těch s pomocí pána Boha všemohúcího do tří tisíc osob na hlavu porazili a zajaté křesťany zase vysvobodili. A kdyby tak J. M. C. na těch a jiných pomezních místech veliký počet lidu válečného držeti neráčil, jiného se z příčin až posavad zkušených nadíti není, než že by Turek svými každého času činícími vpády a sjezdy do království a zemí J. M. C. přece páliti, lid zajímati, zámky a místa pomezní kaziti, hubiti a je dobývati nepřestával, jakž jest pak týž Turek podle zpuosobu svého tyranského před nedávným časem s desíti tisíci do země Charvatské vpád učinil, tu zemi naskrze protáhl, pohubil a popálil; z toho ze všeho knížata a stavové království tohoto bedlivě a zdravě rozuměti mohou, že J. M. C. a J. M. C. královstvím a zemím veliká potřeba toho ukazuje, nemohlo-li by více a dostatečněji, tehdy vždy podle toho uvážení J. M. C. válečně se přistrojiti a v hotovosti býti, aby se dotčenému Turku netoliko takovým oukladóm, vpádom a předsevzetí jeho bránilo, nýbrž také ty cesty předsevzaty byly, kterak by oddálen a jemu zase něco odjato býti mohlo.

I poněvadž J. M. C. k takovému pobožnému a křesťanskému skutku od stavuov království tohoto a jiných J. M. C. věrných poddaných dostatečné, stálé trvanlivé a skutečné pomoci potřebovati ráčí, zvláště poněvadž nyní čas dobrý a příležitý, kterýž prvé pro neučinění pomoci stálé a trvanlivé vždycky zameškáván byl, a ještě až posavad bez dostatečné stálé a skutečné pomoci nic by se provésti, ani zpuosob válečný naříditi nemohl, a k tomu by také žádná naděje nebyla, jestliže by knížata a stavové království tohoto a jiné, J. M. C. království a země dostatečné pomoci stálé a trvanlivé nesvolili, aby se co dostatečného a stálého při stavích svaté říše objednati a obdržeti mohlo: a protož J. M. C. knížat a stavuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby toho všeho, jakž výš dotčeno, i také to na oko spatřující nebezpečenství, v kterémž knížata a stavové tohoto království a jiní J. M. Kr. dědiční poddaní s manželkami, dítkami svými i vlastí svou postaveni jsou, bedlivě povážili a na hroznů a převelmi litostivú zkázu a záhubu svú, kteráž se na ně valí, od téhož litého ukrutníka, kdyby se jemu ještě časně nebránilo a odpor dostatečný nečinil, přijíti mohlo, vzhlídli, že taková pomoc stálá, poněvadž se ten ukrutník již velmi přiblížil, ne cizího národu, než jich vlastně samých a jiných J. M. C. království, zemí a věrných poddaných i zachování a obhájení víry naší svaté křesťanské se dotýče, bedlivě a zdravě knížata a stavové, jakž J. M. C. k nim té milostivé a duověrné naděje býti ráčí, k srdcóm svým křesťanským připustili a pomoc dostatečnú, stálú a trvanlivú najméně za 6 let pořád zběhlých, každého roku obzvláštně dvakrát sto tisíc padesáte pět tisíc kop m., proti témuž žíznivému nepříteli krve křesťanské, Turku, poddaně a jednomyslně svolili a vyplnili, a to mezi sebú a poddanými svými rozvrhli a nařídili, pokudž se jim za nejlepší zdáti bude, že by s nejmenší těžkostí jejich a poddaných jich býti mohlo; však aby na chudé poddané své více, nežli by slušné a náležité bylo, nevkládali, nébrž vtom rovnost zachovali. A tak knížata a stavové tohoto království, jakž J. M. C. k nim té milostivé naděje býti ráčí, k takovému křesťanskému a pobožnému skutku dobrý počátek učiní, a jiným k tomuto království příslušejícím zemím, i také svaté říši, aby v tom s nimi strany svolení a učinění pomoci rovnost zachovali, dobrý příklad na sobě ukáží, jakž pak J. M. C. milostivě a otcovsky toho úmyslu býti ráčí v zemích k tomuto království připojených neprodlévaje také sněmy držeti, nepochybujíc, jestliže knížata a stavové tohoto království, jakožto hlava, dostatečnú a stálú pomoc svolí, že se oni také v tom, znajíc potřebu toho duoležitú býti, povolně a poddaně zachovají. Neb také J. M. C. pominouti neráčí na nyní příštím sněmu říšském se stavy svaté říše o dostatečnú a trvanlivú pomoc se vší pilností milostivě a otcovsky jednati, a na pilnosti své, jakž jest J. M. C. i předešle činiti ráčil, nic sjíti nedá, na to se knížata a stavové jistotně ubezpečiti mohou. A J. M. C. té jisté a nepochybné naděje býti ráčí, pokudž knížata a stavové tohoto království, jakožto ti, kteříž nepříteli Turku blížeji nežli oni přísedí, v tom dobrý počátek, jakž výš dotčeno, učiní, že se jiné země k tomuto království příslušející i tolikéž stavové svaté říše také k tím větší a dostatečnější stálé pomoci přivésti budou moci, jakž jsou pak jiná J. M. C. dědičná knížetství a země na nyní předešlých sněmích také učinily a J. M. C. podle najvyššího přemožení svého dostatečnú a stálú pomoc za několik let poddaně svolily, jakž tomu knížata a stavové z příležejícího výtahu svolení jich šířeji vyrozumějí. [Léta 1558 svolili stavové Dolního arciknížetství Rakouského proti nepříteli Turku a k obhájení a zachování pomezí a hranic v království Uherském za čtyři léta 690.448 zl. r. (ročně 172.612 zl. r.); mimo to uvolili se nákladem svým vypraviti na tři měsíce 335 koní; dále kdyby toho potřeba byla desátý muž zhůru býti má, učinil by počet téhož lidu poddaného kromě měst a městeček 8000; na zaplacení dluhův a na vychování rodiny královské za čtyři léta 200.000 zl.; učinilo by všeho toho i s veřejným tažením za čtyři léta 1.226.848 zl. A kdyby císař nebo jeden ze synův jeho osobně do pole táhli: stav panský a rytířský se podvolil tolikéž osobně táhnouti.

A když taková dostatečná stálá pomoc svolena bude, ráčil J. M. C. s J. M. králem Maximilianem, synem J. M. C. nejmilejším, poněvadž by J. M. C. pro říšské věci ne vždycky přítomen býti mohl, na tom zuostati a otcovsky a milostivě snésti: tak že J. M. král Maximilian synovsky a poslušně jest povolil tomu válečnému zpuosobu sám přítomen býti a to podle nejvyšší možnosti své s pomocí pána Boha všemohoucího před se bráti, na pilnosti své nic sjíti nedadúc, tak jakž jest J. M. Kr. prvé roku minulého povoliti ráčil, kdyby se byla tehdáž dostatečná a trvanlivá pomoc svolila.

A protož J. M. C. knížat a stavuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby to nařídili a opatřili, aby taková pomoc proti témuž nepříteli Turku, znaje toho potřebu velikú i také věc pobožnú a křesťanskú býti, na časy a roky určité položena a k svému vykonání a vyřízení na tyž časy určité konečně přijíti mohla; neb jakú velikú škodu a zameškání takové svolené pomoci, časné nespravení s sebú přináší, toho knížata a stavové dobře povážiti mohou. A J. M. C. ráčí se k tomu milostivě poddávati, že k takové službě polní věrné poddané své z toho království a jiných zemí k tomuto království příslušejících před jinými fedrovati, službu jim do pole dávati a jich potřebovati ráčí; při tom knížat a stavuov panského a rytířského, co se osobního tažení do pole dotýče, milostivě a otcovsky žádá, když by J. M. C. aneb který z synuov J. M. najmilejších v tom času sám osobně do pole proti často psanému nepříteli všeho křesťanstva Turku vojensky táhnúti ráčil, aby knížata, páni a rytířstvo pro zachování vlasti své a pro dobré všeho křesťanstva také vlastními osobami svými do pole táhli, jakož pak jiné J. M. C. dědičné země mimo všecky svolené pomoci tolikéž jsou k tomu osobnímu do pole tažení poddaně svolily.

Dále J. M. C. pochybovati neráčí, že knížata a stavové tohoto království v dobrých pamětech svých mají, že J. M. C. jim stavóm na předešlých sněmích obšírně, milostivě a otcovsky oznamovati a předkládati ráčil, kterak J. M. C. pro časté a znamenité války a mnohé sem i tam daleké pracné jízdy netoliko vlastní statky komory své na větším díle všecky a na najvýš rozzastavovati, nébrž se k tomu ještě v znamenité a veliké dluhy, a to skrze nižádné zbytečné vydávání a utrácení, než toliko pro zachování a ochránění J. M. C. křesťanských a věrných království, zemí a poddaných proti tomu nepříteli Turku, dáti jest musil: protož J. M. C. knížat a stavuov milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby J. M. C, z takových dluhuov, v kteréž jest pro oznámené příčiny z přinucení a pro veliké potřeby, bez kterýchž nijak býti nemohlo, též i pro zachování jich samých vjíti ráčil, poddaně a věrně pomohli, a na zaplacení takových dluhuov J. M. C. z každého sudu piva k prvnějšímu posudnímu ještě tři groše bílé za šest let pořád zběhlých poddaně svolili; a aby mezi všemi obyvateli tohoto království, poněvadž všichni pivovaruov nemají, nébrž jiné a jiné živnosti a hospodářství provozují, rovnost zachována byla, aby knížata a stavové na ryby, obilí a jiné hospodářství,5 co kdo mimo potřebu svú vlastní uprodá, sbírku slušnú položili, a J. M. C. takové, sbírky peněžité, co by se té zběhlo, na pomoc k zaplacení takových dluhuov poslušně vydávali a spravavali, neb také země J. M. C. dědičné na nynějších sněmích podle svolené a dostatečné stálé pomoci několikrát sto tisíc dluhuov k zaplacení na sebe poddaně přijaly, a k tomu ještě i jiných více artikuluov pro výš dotčenú potřebu svolily, než J. M. C. na knížatech a stavích tohoto království, ač mnohem bohatší a dostalejší jsou nežli Dolní Rakouské země, nyní žádati ráčí.

Kdež rozvažujíc J. M. C. to při sobě, že taková žádost na knížata a stavy strany posudního a sbírky z ryb, z obilí a z jiného hospodářství, jakž výš dotčeno, vzložena, bez zvláštní obtížnosti jim dáti přijde a J. M. C. ta suma k zaplacení takových velikých a těžkých dluhuov k nemalému prospěchu a pohodlí se stane a bude: ráčí J. M. C. k knížatóm a stavóm té milostivé a otcovské naděje býti, že sobě to tím méně ztěžovati budú a v tom se k J. M. C. povolně a poddaně zachovají, zvláště pak připustíc to k mysli své, že jiní poddaní (ač mnohými říšskými dávkami obtěžováni jsou) panóm svým dluhy, v kteréž z menších a ne z takových velikých přinucených příčin a potřeb vešli, věrně platiti pomáhají a na sebe je k zaplacení přijímají; téhož se J. M. C. k knížatóm a stavóm, věrným poddaným svým, milostivě nadíti ráčí; že J. M. C. v tom také neoslyší. Kdež maje J. M. C. knížat a stavuov, věrných poddaných svých milých, předešlé časté činěné pomoci v milostivé paměti, milostivě by je rád žádáním dalších pomocí šetřiti a šanovati ráčil, avšak rozvažujíc při sobě, že nikterakž J. M., jakž výš dotčeno, možné není bez pomoci stálé, věrné a skutečné J. M. C. království, zemí a věrných poddaných tomu tak mocnému a ukrutnému nepříteli Turku odolati ani těch dluhů, v kteréž J. M. C. z přinucených příčin a potřeb, výš dotčených, vjíti musil, zaplatiti, nemohl jest J. M. C. pominouti toho na knížata a stavy vznésti, té milostivé a otcovské naděje k nim jsa, že toho všeho u sebe jako věrní poddaní bedlivě pováží, a J. M. C., jakožto pána svého milostivého, i sami sebe pro zachování manželek, dítek, statkuov i vlasti své neopustí, šetříc i toho pilně, že jsou oni z daru božího za kralování J. M. C. až posavad v pokoji, více nežli jiné všecky J. M. království a země, seděli a zachováni byli, v čemž jich pak ještě J. M. C. nic méně jako i prvé podle nejvyšší možnosti své s pomocí pána Boha všemohoucího, nelitujíc v tom žádné práce, ochraňovati a svú otcovskú péči o ně míti ráčí. A protož J. M. C. o nich pochybovati neráčí, než že v tom ve všem milostivú a slušnú žádost J. M. strany trvanlivé pomoci a zaplacení dluhuov pro jich samých tolikéž dobré a užitečné poddaně a povolně vyplní; neb jestliže by od knížat a stavuov dostatečné stálé a skutečné pomoci svoleno nebylo, čehož se J. M. C. do nich nikterakž nenaděje, tehdy J. M. C. jim stavóm zřetelně a milostivě oznamovati ráčí, že J. M. zámků a míst hraničných dáleji před vpády tureckými, jakž zpuosob a lstivost turecká dobře vědomá jest, ochrániti ani opatřiti a nad to pak jemu dostatečného a skutečného odporu učiniti nikterakž možné není; jaká by pak z toho nenabytá a znamenitá škoda a zkáza přijíti musila, toho všeho knížata a stavové zdravě povážiti mohou. Z těch ze všech oznámených i jiných hodných a slušných příčin J. M. C. k knížatóm a stavóm tohoto království té milostivé a otcovské naděje býti ráčí, že připustíce to k srdcóm svým a na takovú velikú všeho křesťanstva potřebu pilně pomyslíc, J. M. C. výš žádanú stálú a trvanlivú pomoc pro zachování a obhájení víry naší svaté křesťanské poddaně svolí a vyplní a jiným J. M. C. k tomuto království připojeným zemím též i stavuom svaté říše dobrý příklad na sobě ukáží, zvláště pak i to sobě ku paměti přivedouc, že jsou často psaní knížata a stavové skrze posly své, kteréž na minulý sněm říšský do města Řezna byli vyslali, stavóv svaté říše za pomoc jich podle sebe žádaje, oznámiti dali, že proti témuž nepříteli Turku, aby tyranskému předsevzetí jeho mohlo odepříno býti, dostatečnú pomoc od sebe učiniti chtí; a k tomu také jim stavuom mnohem snadněji přijde, když pojednou trvanlivú pomoc, bez kteréž se, jakž nahoře dotčeno, nic stálého vyříditi nemuože, svolí, že tak častých sněmuov, jakž jest se těchto časuov stávalo a stavové sobě sami v tom ztížnost kladli, držeti potřebí nebude, a oni také, jsúce doma a hledíc hospodářství svého, těch jízd a outrat uvarovati se mohú, nebo sotva někomu tak mnoho berně od osoby jeho dáti přijde, co na sněmích utratí a doma svého zmešká. I lid válečný, když uhlídá, že trvanlivá pomoc svolena a jim se stále platiti bude moci, tehdy oni pro takovú jistú a stálú záplatu a službu polní trvanlivú na menších žoldích přestanú a slúžiti budú. Neb tohoto nynějšího léta svolené berně a pomoci (kteréž kdyby zúplna všecky zpraveny a položeny byly a za žádným kdyby jí nic nebylo zuostalo) více nevynesly než několik a osmdesát tisíc, a J. M. C. strany spěšného objednání peněz na lil válečný veliká lichva a znamenité nádavky na směňování peněz a k tomu na berníky a jiné potřeby a vydávání jíti musily; a tak J. M. C. táž pomoc k tomu, jakž svolena byla, velmi málo v ruce vešla: kterak jest pak J. M. C. takovú malú sumú tak mnoho hraničných míst, která s pohanem Turkem míti ráčí, lidem válečným a všemi jinými potřebami válečnými opatřiti a jim záplatu učiniti mohl, toho knížata a stavové při sobě rozvážiti mohú. A tak tudy z těch příčin, poněvadž od knížat a stavuov tohoto království ta pomoc svolená tak málo vynesla, ještě J. M. C. na ty všecky potřeby válečné znamenitú sumu dlužen pozuostávati ráčí. A protož J. M. C. často psaných knížat a stavuov tohoto království milostivě a otcovsky za to žádati a k nim té jisté a celé naděje býti ráčí, že při sobě všecky vejš dotčené příčiny a co jim všem na tom záleží s pilností a se vší bedlivostí zdravě pováží a k srdcóm svým připustí, a J. T. C. podle najvyšších možností svých výš žádanú a oznámenú stálú věrnú pomoc poddaně svolí, k skutečnému vykonání přivedú, a na sobě jiným k dobrému příkladu, jakž J. M. C. o nich pochybovati neráčí, nic sjíti nedadí. A J. M. C. k tomu se milostivě poddávati ráčí, je dostatečným reversem opatřiti, že jim to k žádné ujmě jejich svobodám býti nemá. A nad to knížata a stavové mohou se toho J. M. C. jistě důvěřiti, že J. M. jich svou vlastní osobú císařskú podle svého najvyššího přemožení i s syny svými nejmilejšími opouštěti neráčí, nébrž každého času milostivě a otcovsky opatrovati a to jim všem společně a jednomu každému zvláště vší milostí svú císařskú nahrazovati, císařem a pánem jich milostivým býti a zuostati ráčí.