Sine dato. MS. v archivu česk. místodržitelství.

J. M. římský, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, předkem od knížat a stavuov království tohoto Českého, věrných poddaných svých milých, že jsou se k dnešnímu dni a k sněmu obecnímu od J. M. Kr. na hrad Pražský položenému sjeli a poslušně najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí: ačkoli J. M. Kr. jsouc k knížatóm a stavóm milostí svú královskú náchylen, pokládáním a držením sněmuov i před outratami zbytečnými i také žádáním pomoci milostivě by je šetřiti ráčil, a i nyní by to J. M. Kr. rád byl učinil, než z duoležitých a nastalých potřeb a podle povinnosti své královské, i také pro zachování království a zemí J. M. královských, věrných poddaných milých, i všeho křesťanstva nemohl jest J. M. Kr. toho nijakž pominouti, nébrž sněm tento věrným poddaným svým rozepsati a milostivě držeti.

A ráčí J. M. Kr. v své milostivé a dobré paměti míti, že jest království toto České s zeměmi k němu příslušejícími podle svaté říše a s jinými J. M. Kr. královstvími a zeměmi dědičnými pro zdržení a zachování království Uherského hranic a míst pomezních, J. M. Kr. a všemu křesťanstvu k dobrému a pro zachování víry svaté křesťanské mnohé pomoci proti ouhlavnímu nepříteli všeho křesťanstva Turku jsou učinili a dávali: kteréžto pomoci ne jinam než toliko k tomu pobožnému, chvalitebnému a křesťanskému skutku válečnému proti témuž nepříteli Turku vynaloženy jsou, jakž se pak to všecko z rejstr colmistróv i tohoto nyní minulého 57. léta počtem najde, a J. M. Kr. na předešlých sněmích a sjezdích a zvláště při nejposlednějším sněmu, kterýž J. M. Kr. nyní minulého léta zde na hradě Pražském držeti ráčil, načež se J. M. Kr. (pro další zaneprázdnění) táhne, knížatóm a stavóm to všecko obšírněji oznámiti a milostivě předložiti ráčil.

A k tomu také knížata a stavové království tohoto v dobrých pamětech svých mají, kterak J. M. Kr., jakožto křesťanský král, z milostivé a otcovské náchylnosti netoliko pro zachování království a zemí i věrných poddaných svých milých, nébrž také všemu křesťanstvu k dobrému po ta minulá léta, jakž nyní dotčeno, důchody a statky komory své královské znamenitě a na větším díle všecky vynaložiti a rozzastavovati musil, tak že J. M. Kr. samému nikterakž možné nebylo a není tomu tak znamenitému a mocnému nepříteli všeho křesťanstva Turku, kterýž J. M. Kr. a zemím J. M., čehož buď pánu Bohu požalováno, tak se přiblížil a již blížeji nežli kterému z křesťanských potentátuov přísedí, bez knížat a stavuov tohoto království a jiných J. M. Kr. království a zemí a věrných poddaných, též i stavuov svaté říše a jiných křesťanských potentátuov pomoci odolati, o čemž pak jednomu každému vuobec vědomé jest, i také že J. M. Kr. na osobě své královské, coby k dobrému a užitečnému pro zachování království, zemí a věrných poddaných svých potřebného bylo, milostivě a otcovsky nic sjíti jest dáti neráčil, nébrž se vší pilností podle vší své možnosti ježděním do říše a do jiných království a zemí k věrným poddaným svým, neohlédajíc se na žádné nebezpečenství, kteréž J. M. Kr. potkati mohlo, ani zdraví svého v tom nešetříc, pracovati a jednati jest ráčil. Také i toho J. M. Kr. pominouti jest neráčil posly své k císaři tureckému vypraviti, aby s ním o pokoj a příměří s pilností jednali, jakož pak J. M. Kr. dotčené posly své k císaři tureckému, na kteréž až do tohoto času J. M. Kr. i na dary baším a jiným přednějším radám tureckým, kteříž takové věci a jednání fedrovati pomáhají, jakž u nich obyčej jest, nemalý náklad a outrata šla, vypraviti ráčil, kteřížto poslové J. M. Kr. ač jsou na pilném a bedlivém svém jednání při císaři tureckém a jeho přednějších baších strany obdržení pokoje a příměří, jakž jsou o tom od J. M. Kr. poručení měli, nic sjíti nedali: však jest týž císař turecký ty posly J. M. Kr. na čtyři léta při sobě zdržel; a je vždycky od jednoho času k druhému odtahoval, tak že jsou až posavad žádné jiné odpovědi dosáhnouti nemohli, nežli tu, že žádost císaře tureckého, předkem a nežli-by se v jaké další jednání o pokoj a příměří dáti chtěl, jest tato, aby se jemu zadržalý dvouletní dar poslal a zámek J. M. Kr. Ziget aby do gruntu zbořen a zkažen byl, a když by se to stalo, tehdy že by se teprve v další jednání dáti chtěl.

I poněvadž J. M. Kr. a J. M. Kr. královstvím a zemím na té věci a zvláště na výš dotčených dvou artikulích strany zboření a zkažení zámku Zigetu a vydání toho dvouletního daru vysoce a znamenitě záleží: neb měl li by zámek Ziget zbořen býti, již by Turek beze vší překážky odevřenú cestu do J. M. Kr. knížectví Štýrského a na díle arciknížectví Rakouského, jakožto tohoto království a zemí k němu příslušejících pevnú zeď a baštu, měl a dosáhnouti mohl, a na to místo by zase Turek znamenité. upevnění ustavěti dal k záhubě a zkáze všemu křesťanstvu, zvláště pak J. M. Kr. zemím a poddaným. A měl li by pak zadržalý ten dvouletní dar císaři tureckému, kteréhož žádostiv jest; poslán býti a přiměří dostatečné, jakž by J. M. Kr. a J. M. Kr. královstvím a zemím potřeba kázala, se obdržeti a dosáhnouti nemohlo, jest potřebí nač pomysliti; a proti tomu zase, jestliže by takový dar odeslán býti a Ziget se zbořiti neměl, tehdy obávati se jest, že by příměří pruochodu svého míti nemohlo, a s něho sjíti by muselo.

I poněvadž z týchž posluov J. M. Kr. někdejší biskup pětikostelský a nyní biskup v Erle a Zaj Ferencz od císaře tureckého ke dvoru J. M. Kr. jsou přijeli, a Augeriusa z Buzbeku, spolutovaryše svého, k vyřízení ostatních jednání a věcí v Turcích zanechali, jeda na cestě, zastavili se u baše budínského a viděli psaní a rozkaz císaře tureckého, aby proti J. M. Kr. aneb poddaným J. M. Kr. válečným a nepřátelským zpuosobem nic předsevzato nebylo, až by výš dotčení poslové J. M. Kr. takové podání císaře tureckého oznámiti mohli a jemu císaři tureckému zase odpověď strany přijetí takového příměří přinesena byla. Kteréžto poručení císaře tureckého jest baše budínský k dostatečnému vykonání přivedl a tomu dosti učinil. Kdež pak J. M. Kr. proti tomu také při svých poddaných hajtmaních a lidu válečném takové příměří naříditi rozkázati a lid válečný z říše, kterýž s velikým nákladem v Uhřích držán a chován byl, s pole stáhnouti poručiti ráčil. A při tom ráčil J. M. Kr. císaři tureckému psaní učiniti, poněvadž se tu nemalých než velikých věcí dotýče, že to J. M. Kr. na věrné poddané své a jiné křesťanské potentáty vznésti a s nimi o to radu držeti musí, poroučejíc též při tom výš dotčenému Augeriusovi z Buzbeku, kterýž při císaři tureckém zuostal, aby strany dání odpovědi od J. M. Kr. císaři tureckému (jakž výš dotčeno) k krátkému časů nepovoloval. I z těch příčin, znaje J. M. Kr. toho duoležitou a znamenitou potřebu býti, neráčil jest moci pominouti, tu všecku věc, na jaký by jistý zpuosob císař turecký příměří s J. M. Kr. udělati chtěl, na knížata a věrné poddané své z tohoto království a zemí k němu příslušejících i z jiných J. M. Kr. dědičných zemí, obeslavše je k prvnímu dni měsíce Decembra nyní minulého léta před sebe do Vídně, milostivě vznésti, aby toho všeho v radě u sebe bedlivě povážili, a J. M. Kr. k dalšímu uvážení v tom radu a zdání své oznámili: jakž jest se pak to od nich poslušně a poddaně stalo. Kteréžto obeslané osoby z království Českého a zemí k němu příslušejících, slyšíc to všecko a povážíc toho pilně, J. M. Kr. jsou tuto poddanú odpověď toliko od osob svých mezi jiným daly, aby J. M. Kr. takovú věc, na kteréž všemu křesťanstvu vysoce a znamenitě záleží, na věrné poddané své sněmem obecním vznésti a jim o tom oznámiti ráčil. I poněvadž J. M. Kr. v tom jednání při zemích svých dědičných, věrných poddaných milých, znamenitú pomoc obdržeti ráčil, a království Uherské také nic méně podle nejvyšší možnosti své pomoc od sebe učiní, k tomu také J. M. Kr. milostivě a otcovsky pominouti neráčí s stavy svaté říše a s jinými křesťanskými potentáty o skutečnú pomoc jednati, jakž pak J. M. Kr. v brzkém času s pomoci pána Boha s některými kurfiršty říšskými strany těch i jiných nastalých duoležitých příčin přátelské shledání míti ráčí; a poněvadž pak to jednání strany příměří jisté není, ani na to spolehnúti neb ubezpečiti se muožeme, a kdyby pak i jaké příměří objednáno bylo, však (jakž o tom všem vuobec vědomé jest,) tomu žíznivému nepříteli krve křesťanské Turku věřiti nesluší, tak jakž jest za času příměří předešlých žádného pokoje a příměří nezdržel, nýbrž pod příměřím mnoho znamenitých měst, zámkuov a míst pomezních J. M. Kr. odjal a sobě podmanil, do zemí J. M. Kr. vpády mnohé činil, věrné poddané J. M. Kr. nelítostivě mordoval a zajímal a mnoho krve křesťanské prolil, a tak své tyranství ukrutné nad lidem křesťanským podle vuole své provozoval a vykonával: z kterýchžto již uznalých a slušných příčin a pro uvarování dalších neřestí a záhuby lidu křesťanského, věrných poddaných J. M. Kr., veliká a znamenitá pomoc pro zachování zámkuov a míst pomezních v Uhřích, Charvatích i jiných J. M. Kr. dědičných zemích k tomuto království i jiným zemím J. M. Kr. blíže příležících, na kterýchžto místech lidu válečnému J. M. Kr. nemálo ještě dlužen pozuostávati ráčí, potřebovati se bude museti, aby císař turecký další cesty otevřené na tyto již jmenované J. M. Kr. země a věrné poddané nedosáhl; neb jestliže z toho příměří (jakž se obávati) sejde, tehdy mnohem více na vychování lidu válečného, jízdného i pěšího, kterýž se v poli v Uhřích chovati musí, i také na stavení zámkuov a míst pomezních, na střelbu, na armádu, lodi a mosty, na profanty, špehy a jiné všelijaké k válce náležité potřeby, i proti králové Izabely synu jejímu a jiným J. M. Kr. neposlušným a bouřlivým poddaným, kteříž se v ochranu císaři tureckému poddali, nemalá suma vynaložiti se musí.

A pakli by příměří uděláno bylo, k čemuž, jakž nyní dotčeno, malá naděje jest, tehdy nic méně místa pomezní pustá zanechána býti nemohou, nýbrž vždycky každého času osazena a všemi potřebami k válce náležitými opatřena býti musejí; jakož jest pak J. M. Kr. všecky svolené pomoci všemu křesťanstvu k dobrému a užitečnému každého času i nyní minulého léta, jakž se to z počtu colmistrova najde, milostivě a otcovsky vynaložiti ráčil. A jestliže by císaře tureckého i ten oumysl byl, že by se v jaké příměří dáti chtěl, tehdy by to bez znamenité sumy peněz, kteráž by se jemu ročně vydávati musela, býti nemohlo.

I poněvadž toto J. M. Kr. milostivé otcovské žádostivé předložení skutku dobrého, chvalitebného i křesťanského a svaté víry křesťanské vysoce se dotýče, a nám jakožto křesťanóm na to bedlivě a zdravě pomysliti, to všecko k srdcím připustiti sluší: čemuž jsou knížata a stavové již dostatečně porozuměti mohli, by pak i příměří jaké s císařem tureckým uděláno býti mělo, což se více ještě nyní nejistiti nežli jistiti muože, že nicméně J. M. Kr. z příčin výš oznámených a předložených nemalé nýbrž veliké a dostatečné pomoci pro zachování a obhájení hranic a míst pomezních potřebovati musí, a zvláště jestliže by z toho jednání strany pokoje a příměří sjíti mělo.

A protož J. M. Kr. knížat a stavuov tohoto království Českého, poddaných svých věrných milých, milostivě a otcovsky žádati ráčí, aby se o pomoc peněžitú dostatečnú snesli a takovú pomoc J. M. Kr. pro obhájení křesťanstva a J. M. Kr. království, zemí i tudíž pro zachování jich samých a vlasti své, statkuov, manželek a dítek svých, jakž J. M. Kr. té milostivé a otcovské jisté naděje k nim býti ráčí, svolili a dali, aby netoliko stavové svaté říše a jiní křesťanští potentáti, nýbrž také jiné země k tomuto království připojené, majíc v tom dobrý příklad sobě od nich ukázaný, v tom následovali a se také o dostatečnú pomoc snesli, jakž pak J. M. Kr. jakožto král a pán křesťanský i s syny svými nejmilejšími v tom ve všem s věrnými poddanými svými, jakž toho kdy potřeba kázati a nejvýš lidsky možné bude, státi a všecko učiniti ráčí, jakž jest se až posavad od J. M. Kr. vždycky milostivě stávalo. A J. M. Kr. takové pomoci jinam nikam obrátiti a vynaložiti neráčí, než toliko proti Turku na lid válečný a potřeby k válce náležité, a všemu křesťanstvu a J. M. Kr. královstvím a zemím k dobrému a užitečnému: kdež J. M. Kr. té jisté a nepochybné naděje k knížatuom a stavuom tohoto království, jakožto k věrným poddaným svým milým, býti ráčí, že J. M. nic méně než jakž jsou J. M. Kr. předešle nejednou znamenité pomoci svolovali, i nyní tolikéž podle nejvyšších možností svých sami sobě k dobrému svolí a vyplní, a v tom se k J. M. Kr. poslušně a poddaně zachovají. Neb toho knížata a stavové pilně povážiti mohou, jestliže by hranice a místa pomezní v království Uherském k tomuto království a jiným zemím J. M. Kr. příležícím lidem válečným a všemi potřebami válečnými, jakž na to záleží, dostatečně opatřena býti neměla, že se každého času od nepřítele Turka, čehož pán Buoh zachovati rač, nenadálých vpáduov do země k zkáze a záhubě věrných poddaných J. M. Kr. i popálení statkuov jich, mordováním a zajímáním žen a dítek jich, jakž jest se předešle jinde za času příměří i válek od toho ukrutníka stávalo, obávati se jest: čehož všeho knížata a stavové tohoto království, jakž J. M. Kr. té milostivé a duověrné naděje k nim býti ráčí, při sobě zdravě a bedlivě pováží a připustíc takové tyranství a ukrutenství toho nepřítele Turka k srdcóm svým, což nejdříve možné, o pomoc peněžitou dostatečnou proti témuž žíznivému nepříteli krve křesťanské Turku, jakž výš dotčeno, se snesou, a J. M. Kr. takovou pomoc svolí. Na tom na všem často jmenovaní knížata a stavové předkem pánu Bohu všemohoucímu líbezný a křesťanský skutek okáží a J. M. Kr. milostivú vuoli naplní, kterouž jim J. M. Kr. všem společně i jednomu každému zvláště milostí svú královskú zpomínati a milostivě nahrazovati ráčí.