II. Jednání "předních osob" z koruny České ve Vídni léta 1557.
272. Předložení královské některým "předním osobám" z koruny České, kteréž na vyzvání krále Ferdinanda I. s zástupci ostatních zemí do Vídně se hýly sjely k 1 dni měsíce prosince l. 1557.
MS. v archivu českého místodržitelství.
J. M. římský, uherský a český král, pán náš nejmilostivější, předkem od knížat, najvyšších ouředníkuov zemských a rad J. M. i jiných z království Českého, markrabství Moravského, obojích knížetství Slezských a markrabství Lužických, věrných poddaných svých milých, že jsou se na obeslání J. M. Kr. sem sjeli a poslušně i poddaně najíti dali, milostivě přijímati a dále jim oznamovati ráčí: jakož J. M. Kr. z vysoce duoležitých přinucených příčin, jakž o tom obeslané osoby samy dobru vědomost mají, netoliko pro vlastní osobu J. M. Kr., nébrž předkem J. M. Kr. královstvím a zemím i také věrným poddaným k dobrému a užitečnému, nijakž pominouti toho moci neráčil posly své k císaři tureckému vypraviti, aby s ním o pokoj a příměří s pilností jednali, jakž pak J. M. Kr. takové posly své k císaři tureckému, na kteréž až do tohoto času J. M. Kr. nemalý náklad a outrata šla, vypraviti byl ráčil; i ač ti poslové J. M. Kr. na pilném a bedlivém svém jednání při císaři tureckém a jeho přednějších baších strany obdržení pokoje a příměří nic sjíti jsou nedali, však jest týž císař turecký ty posly J. M. Kr. více nežli čtyři léta při sobě zdržel a je vždycky od jednoho času k druhému odtahoval, tak že jsou až posavad žádné jiné odpovědi dosáhnouti nemohli nežli tu, jakž tomu obeslané osoby z příležícího výtahu vyrozumí
[Ferdinand I poslům svým, kteříž při císaři tureckém drahný již čas prodlévali, léta 1557 na začátku měsíce dubna psaní učinil, poněvadž nic zjednati nemohli, aby odpuštění vzali a domů se navrátili. Před odchodem svým s basemi tureckými mnohé jednání jsou měli a prosili, aby poslání své oustně předložiti mohli, čehož naposledy také dosáhli. Dne 28 měsíce června t. r. přednesli osobně před císařem tureckým "své potřeby", načež dne 1 srpna skrze Ruštam baše odpověď jest jim dána: že císaře tureckého konečná vůle jest, aby "král římský" zámek "Ziget" ihned kázal zbořiti a do gruntu zkaziti, a vedle toho dar, kterýž od pětiletního příměří za dvě léta pozůstává, aby poslal a napotom větší a znamenitější dary "vydával". Na ten způsob, že císař turecký "králi římskému" toho dílu království Uherského, kteréhož na ten čas v držení jest, pokojně zanechá, jakžby to komisaři od obou stran zřízení vymeziti a vyměřiti měli, potom že by císař turecký s "králem římským" věčný pokoj učiniti chtěl. S takovou odpovědí měli se poslové Ferdinanda I biskup Pětikostelský a Zay Ferencz domů navrátiti. Ačkoliv by rádi lepší odpověď, zvláště strany zámku Zigetu, domů byli přinesli, a se vší pilností také o to jednali, ničeho dosáhnouti nemohli. Ruštam baše jich napomínal, aby uposlechli a pánu jeho příčinu nedávali k válce, kteráž již nastrojena a pohotově jest. A tak byli poslové s odpovědi ústní i psaním císaře tureckého k Ferdinandovi vypraveni. Psaní císaře tureckého bylo v ten rozum jako odpověď jeho ústní: že každého času k pokoji náchylný byl a jest, pětiletní příměří že ne skrze něho neb z jeho strany než "králem římským" k zrušení přišlo, neb lid jeho válečný země a poddané turecké bez přestání ztěžoval a zvláště ti z "Zigetu", kteříž až po dnešní den od svého zlého způsobu a předsevzetí nepouštějí, a tak že nijakž možné není, aby jaký pokoj zdržán býti mohl, pokud ten zámek v tom svém způsobu stojí. A protož, pokudž "král římský" pokoj s císařem tureckým míti chce, že jest potřebí, aby zámek "Ziget" do gruntu zkaziti dal, potom že se dále o roční dary i také strany ostatních prostředků, kterak by pokoj "udělán býti mohl, jednati bude moci"].
Z kteréhožto výtahu zretedlně rozuměti jest, že žádost císaře tureckého, předkem a nežliby se v jaké další jednání o pokoj a příměří dáti chtěl, jest tato: aby se jemu zadržalý dvouletní dar vydal a zámek J. M. Kr. Ziget aby všecken do gruntu zbořen byl, a jakžby se to stalo, tehdy žeby se v další jednání teprva dáti chtěl.
I poněvadž J. M. Kr. a J. M. Kr. královstvím a zemím na té věci, a zvláště na výš dotčených dvou punktích neb artikulích strany zboření a zkažení zámku Zigetu a vydání toho dvouletního daru vysoce a znamenitě záleží, neb mělliby zámek Ziget zbořen býti, již by Turek beze vší překážky odevřenú cestu do J. M. Kr. knížetství Štýrského a na díle arciknížetství Rakouského jměl: a protož obeslané osoby, jako věrní poddaní J. M. Kr., toho zdravě povážiti mohou, s jakouby to znamenitou a nenabytou škodou a ztrátou J. M. Kr. a J. M. Kr. království a zemí býti muselo, k tomu také, mělliby ten dvouletní dar císaři tureckému, kteréhož žádostiv jest, poslán býti a příměří dostatečné, jakžby toho J. M. Kr. a J. M. Kr. královstvím a zemím potřeba kázala, se obdržeti a dosáhnouti nemělo, také by nemálo ztížné a nač pomysliti bylo; a proti tomu zase, jestližeby se takový dar odeslati neměl, tehdy obávati se jest, žeby příměří pruochodu svého jmíti nemohlo a z něho sjíti by muselo.
Z těch příčin J. M. Kr. pominouti jest nemohl je dotčené osoby, jako věrné rady a poddané své, sem k sobě obeslati a jim o tom milostivě a otcovsky oznámiti s tou další milostivou a otcovskou žádostí, aby dotčený výtah se vší pilnú bedlivostí uvážily a to k srdcóm svým připustíc J. M. Kr. radu a zdání své sepsané, coby v tom J. M. Kr. a J. M. Kr. královstvím a zemím k dobrému a užitečnému učiniti náleželo, oznámily.
A poněvadž také obeslaným osobám dobře vědomé jest, že tato letošní pomoc již vyšla a proti nepříteli Turku vynaložena jest, a zase J. M. Kr. země, věrní a poddaní, před týmž nepřítelem Turkem opatřiti se musí: a protož J. M. Kr. milostivě žádati ráčí, aby vyslané osoby mezi sebou to bedlivě povážily a radu svú J. M. Kr. oznámily, poněvadž J. M. Kr. odjezd odsud do Ulmu se změnil, takže J. M. na hrad Pražský a odtud do říše do města Frankfurtu na neděli masopustní jeti ráčí, kterého by času J. M. Kr. v království Českém, tolikéž v jiných zemích k témuž království příslušejících, sněmy držeti ráčil, a mohlliby sněm obecní na hrad Pražský na clen Nového léta rozepsán a položen býti, a mělyliby k témuž sněmu osoby s plnu mocí z jiných zemí, jakž se předešle dalo, také obeslány aneb obzvláště v každé zemi sněmy držány býti, tak aby soudóm pořádným, kteříž se pro lidské spravedlnosti drží, na překážku nebylo, a také aby tím časněji osoba J. M. Kr. s J. M. dědici a věrnými poddanými před týmž nepřítelem Turkem s pomocí boží před vpády a záhubami mohli opatřeni býti.
Na tom na všem milostivu vuoli J. M. Kr. naplní, kterúž jim J. M. Kr. vší milostí svú královskú zpomínati i nahrazovati ráčí, neb jest toho netoliko J. M. Kr. a J. M. Kr. království a zemí, nébrž i jich samých veliká, znamenitá a duoležitá potřeba
[v jaká slova "přední osoby" z koruny České a zástupcové jiných zemí na takové předložení královské odpověděli, nevíme; rozum však odpovědi poznáváme z instrukce královským poslům dané na sněm do Moravy l.1558:... "Neráčili jsme moci pominouti tu věc, na jakýby jistý zpuosob císař turecký příměří s námi udělati chtěl, na knížata a věrné poddané naše z království našeho českého a zemí k němu příslušejících i z jiných dědičných zemí našich, obeslavše je k prvnímu dni měsíce Decembra nyní minulého léta před sebe do "Vídně, milostivě vznésti, aby toho všeho u sebe v radě bedlivě povážili a nám k dalšímu uvážení o tom radu a zdání své oznámili, jakž jest se pak to od nich poslušně a poddaně stalo. Kteréžto obeslané osoby z království Českého a jiných zemí k němu příslušejících, slyšíc to všecko a pováživše toho pilně, nám jsou tuto poddánu odpověď toliko od osob svých mezi jiným daly, abychom takovú věc, na kteréž všemu křesťanstvu vysoce a znamenité záleží, na věrné poddané naše na sněmích obecních vznésti a jim o tom oznámiti ráčili].