VE VÍDNI, 1556, 16 listopadu. - MS. v archivu českého místodržitelství.

Ferdinand I. vyslal ku králi polskému Zikmundu Augustovi jako posly: Hanuše v Slezi, kníže minstrberské a olešnické; Pertolta z Lippého na Moravském Krumlově, nejvyššího maršálka království Českého; Adama z Šternberka na Zelené Hoře, nejvyššího komorníka království Českého a Jana Longa a Antonína Karkezia, doktory v právích.

V obšírné instrukcí jim dané dotýká se král na prvním místě smlouvy, kterouž učinil s královnou uherskou Izabellou, vdovou, sestrou krále polského, těmito slovy: "Tak že jmenovaná králová uherská sama od sebe a jménem syna svého Sedmihradskou zemi dobrovolně se vším příslušenstvím i s tím se vším, co její syn v království našem Uherském a v Sedmihradské zemi jako dědic po otci svém měl, postoupila a to všecko J. C. M., pánu a bratru našemu nejmilejšímu, a nám odevzdala: a proti tomu zase jsme synu jejímu knížetství Opolské spolu se vším příslušenstvím, s zámky od starodávna k tomu náležitými, s duochody dvaceti pět tisíc zlatých uherských připojili, dali a zapsali, aby to drželi, užívali a tím vládnouti mohli na ten zpuosob, jestližeby ta suma dvaceti pět tisícuov zlatých uherských z duochoduov téhož knížetství zouplna vyplněna býti nemohla, abychom jiné duochody k vyplnění té sumy přidati ráčili; však toho sobě pozuostavujíc, aby syn již jmenované královny nám i dědicóm našim, králóm českým, vším tím povinnen byl a to podstoupil, což jsou předešlá knížata opolská předkóm našim, králóm českým, a nám z povinnosti činívali aneb ještě činiti podnes povinni jsou ..

Že jsou pak někteří artikulové v té smlouvě a v tom jednání svého pruochodu neměli, to nám slušně přičítáno býti nemuože ...

Jak upřímně těm jednáním a smlouvám od strany královny Izabelly a syna jejího dosti se dalo, tudy se poznává, že Její Lásky syn o to jest nikdá ani skrze sebe samého ani skrze své komisaře, tak jakž povinnost ukazovala, nestál, aby téhož Opolského a Ratibořského knížetství léno přijal, anobrž času uloženému a určitému k přijetí léna svévolně dal jest projíti. K tomu také, že poddaní jmenovaných knížetství a panství toho jsou nejednou toužili a naříkali, jak od jmenované královny Izabelly, správců a ouředníkův jejich, na ujmu a ublížení duostojenství našeho, jakožto krále českého a nejvyššího knížete slezského, i také proti privilegiím a svobodám jejich obtěžováni a utiskáni byli; a nad to výš, že jest se královna Izabella neostýchala s nemalou nezbedností na místě syna svého takových svobod žádati, jirnžto kdybychom povolili, jakož pak pro přísahu od nás stavóm království našeho Českého učiněnu povoliti jsme nemohli, bez pochyby žeby již dávno jmeno vaná knížetství a panství od poddanosti a vtělení k království Českému a zemí k němu příslušejících s velikou škodou a záhubou odcizena a jako za svobodnou zemi k království náležitou uvedena byla"...

Sedmihradskou zemi i království Uherské bouřila až i válku v zemi vyzdvihla a Turka na pomoc zavolala ...

Potom "ustavičně na tom jest stála a mimo náležitost na to nastupovala, aby se jí smlouvám učiněným od nás dosti dalo, podle toho také předešlého jejího na nás vznešení skrze hofmistra svého, léta padesátého čtvrtého učiněného, strany nesmírných a neslušných syna svého svobod nás upomínala, maje o tom dobrou vědomost, že mnohé ty svobody takové jsou, že se od nás aneb od stavuov království našeho českého a zemí k témuž příslušejících podle slibů a přísahy námi stvrzených nikterakž propůjčiti nemohou"...

"Protož z těch a takových příčin (že vedle smlouvy se nechovala) jsme jinače nemohli učiniti, než abychom ta již jmenovaná knížetství a jiná panství a statky, což jsme jich v Slezště podle smlouv a najednání, kteréž se mezi námi staly, byli postoupili a dali, zase od královny a syna jejího, jakožto našich protivníkův a smlouv nedržících, k ruce naší ujali ...

I toho se Jeho Lásce (králi polskému) důvěřujeme, že nikterakž nedopustí, aby královna Izabella s synem svým, aneb kdožkoli jiný z poddaných Jeho Lásky, při přijímání a zase se uvazování v jmenovaná knížetství a panství naše Slezská k ruce naší, kterážto podle práva spravedlivě na nás jsou připadla, proti nám se pozdvihoval aneb jakonžkoli překážku činiti chtěl ...