MS. v archivu českého místodržitelství.

Najjasnější a najmilostivější králi! Jakož jste V. Kr. M. nám, osobám k V. Kr. M. obeslaným, na tu poddánu radu a zdání naše, kteréž jsme z poručení V. Kr. M. učinili, zase spisu podati a na týž spis poslední, jakž i prvé, rady a zdání našeho milostivě žádati ráčili, tím dokládajíc, poněvadž by již z mnohých slušných a uznalých příčin bez prodlévání od V. Kr. M. v knížetství Opolské a Ratiborské též v panství Minstrberské a Frankštejnské uvázání zase se státi mělo, abychom v tom V. Kr. M. radu a zdání své oznámili, kterak a na jaký by zpuosob takové uvázání a ujití těch knížetství a panství předsevzato a k svému jistému vykonání přijíti mohlo, tak jakž týž spis V. Kr. M. nám podaný to v sobě šíře obsahuje a zavírá: i v pravdě, milostivý králi! bychom co u sebe mimo předešlé naše V. Kr. M. oznámení platnějšího neb užitečnějšího najíti neb obmysliti mohli, znajíc se tím i povinni býti, jistě že bychom V. Kr. M. rádi to oznámili, ale poněvadž nic jiného ani platnějšího mimo to, což předešle od nás oznámeno jest, u sebe najíti nemuožeme, poníženě prosíme, že nám to ve zlé obraceti neráčíte; neb předešle při našem sprostném však upřímném, věrném a poníženém zdání jiného jsme najíti u sebe nemohli, nežli abyste V. Kr. M. k králi polskému poslati ráčili, a z téhož poselství a odpovědi, jestližeby se tomu vyrozumělo, žeby král polský tomu i s poddanými svými pokoj dal, jakž pak k tomu nižádné slušné příčiny, aby se v to co ujímati aneb tomu čemu překážku činiti anebo svým poddaným toho čeho dopustiti měl, nemá, tehdy abyste V. Kr. M. v táž knížetství a panství sami se uvázati ráčili; a pakliby král posléz přes to, nemaje k tomu od V. Kr. M. žádné slušné příčiny ani poddaní jeho, toho se něco dotýkati chtěl, buď skrze praktiky králové Izabelly aneb jak koli jinač, tehdy prvé nežli byste V. Kr. M. v táž knížetství se uvázati ráčili, jakž předešle naše ponížené zdání bylo a ještě jest, abyste na země a poddané své to vznésti ráčili, tak aby, přišlaliby další potřeba, V. Kr. M. ráčili moci věděti k dobrému V. Kr. M., království Českému a jiným zemím k tomu království příslušejícím, jak dáleji to před sebe vzíti; neb proto to jest v předešlém spisu doloženo, abyste se v táž knížetství uvázati ráčili, ač jestližeby z též odpovědi krále polského uznati neráčili dáleji na země a poddané své nějaké další těžkosti.

A jakož ste V. Kr. M. nám dnešního dne zase odpověď na ponížené zdání naše dáti ráčili, z kteréž jsme porozuměli, že to všecko od nás milostivě přijímati ráčíte, toliko abychom V. Kr. M. ponížené zdání své, při kterém času v každé jedné zemi k království Českému připojené sněmové a v kterých místech by držáni, tak aby soudóm a jiným potřebám zemským překáženo nebylo, i také na též sněmy kteréby osoby od V. Kr. M. za komisaře vyslány býti měly, oznámili: i to jsme mezi sebou rozvažovali a tyto časy a místa týmž sněmům žeby se nejlépe trefiti mohly, obmýšleli, v markrabství Moravském v pondělí po svatém Mikuláši, to jest sedmého dne měsíce Decembra, v městě Olomouci; v knížetství Slezském v pondělí po svaté Lucii, to jest čtrnáctého dne měsíce Decembra, ve Vratislavi; v Horních Lužicích v outerý po svaté Lucii, to jest patnáctého dne téhož měsíce, v městě Budyšíně; v markrabství Dolních Lužic též na týž den patnáctého dne téhož měsíce Decembra v městě Libině.

Co se pak komisařuov, kteréž byste V. Kr. M. na ty sněmy vyslati ráčili, dotýče, to stuoj při milostivé vuoli V. Kr. M., koho k tomu voliti a vyslati ráčíte; neb my sami mezi sebou kdybychom jedni na druhé ukazovati měli, obáváme se toho, že bychom jedni druhým spíše protimyslnost ukázati nežli se o to urovnati mohli. Však za to poníženě prosíme a zvláště my z království Českého, kteříž již mnohá léta časuov jako bez přestání v jiných a v jiných prácech V. Kr. M. potahováni býváme, ješto nám již zdraví ani útraty v těch věcech postačovati nemohu, abyste V. Kr. M. v tom nás milostivě sanovati a jiné osoby, kteréž tolikéž práce nenesou a při lepší čerstvosti, zdraví i statkuov jsou, na též sněmy za komisaře obmysliti ráčili.

A to sme, nejmilostivější králi! s potěšením rádi uslyšeli, že V. Kr. M. to milostivě obmýšleti ráčíte pro takové znamenité potřeby V. Kr. M. i nás všech věrných poddaných se dotýkající, že mezi nás na týž sněm osobu svú královskú bohdá šťastně do království Českého přijeti ráčíte. A jakž prvé tak i nyní poníženě prosíme, že V. Kr. M. krále Maximiliána J. M., jakožto budoucího pána našeho, tolikéž Jich M. arciknížata, pány naše milostivé, při tom míti ráčíte. O čemž jest bohdá ku pánu Bohu všemohoucímu naděje, že V. Kr. M. při přítomnosti Jich M. ten sněm ve všem dobrém vykonati a zavříti ráčíte. S tím se V. Kr. M. poddaně poručena činíme.