MS. v archivu českého místodržitelství.

J. M. Kr., pán náš nejmilostivější, ráčil jest milostivě přijíti a vyrozuměti, co jsou J. M. Kr. osoby z království Českého, markrabství Moravského, obojího knížetství Slezského a Horních i Dolních Lužic sem obeslané, strany králové Izabelly vdovy a syna jejího, i také od J. M. Kr. jim postoupených knížetství Opolského a Ratibořského a panství Minstrberského a Frankštejnskeho na J. M. Kr. milostivý spis předložený sepsáno poníženě za odpověď podaly a poddánu radu a zdání své J. M. Kr. oznámily; z čehož J. M. Kr. milostivě nachází, že jsou ty věci rozumně, dostatečně, věrně a upřímně uvážily, a tak J. M. Kr. takovú jich bedlivú a věrnú práci a radu od nich milostivě přijímati ráčí

A jakož také J. M. Kr. proti dotčené králové Izabelle a synu jejímu pro zachování přátelství, lásky a svornosti všecky cesty a prostředky (o kterýchž tolikéž samy osoby obeslané v spisu zdání a radě své zmínku činí) předsevzíti a ty obmýšleti ráčil, aby tudy při dobré přívětivosti zachováni býti mohli: však J. M. Kr. zhola nic tím při nich užitečného zjednati ani zpuosobiti neráčil a nemohl, protož J. M. Kr. milostivě se na tom ustanoviti ráčil, aby J. M. Kr., na takovú jich osob sem obeslaných, věrných poddaných, svých milých, poníženu, poddánu a upřímnú radu a zdání k J. M. králi polskému, synu a ujci svému milému, některé znamenité osoby z království Českého a zemí k témuž království příslušejících vypraviti a J. M. králi polskému, skrze kteréhož i také skrze J. M. paní máti královu Bonu všecky ty věci až posavad mezi J. M. Kr. a dotčenou královou Izabellou a synem jejím jednány a žádány i předkládány byly, obšírně předložiti rozkázati ráčí s tím dalším doložením, že J. M. Kr. podle zpuosoby a potřeby této věci a jmenované králové Izabelly i také syna jejího prodlouženého těžkého, protivného, nesnesitedlného jednání dále toho pominouti neráčí a nemuože, nébrž že J. M., jsa k tomu strany osoby své královské, království a zemí potřeby přinucen, v výš dotčená knížetství a panství z dostatečných slušných a spravedlivých příčin, kterýchž J. M. král polský, jako vysoce rozumný král, podle příležitosti a zpuosobu těch zběhlých věcí bezpochyby sám snadně povážiti a uznati muože, bez dalšího prodlévání zase se uvázati a ty k rukám svým královským ujíti ráčí. Jsa J. M. Kr. té přátelské, otcovské a nepochybné naděje k J. M. králi polskému, že to J. M. k žádné protimyslnosti nebude, nébrž ani nad to, že J. M. král polský se tomu dívati ani toho dopustiti neráčí, aby J. M. sestra, králová Izabella, a syn její aneb který z J. M. krále polského poddaných se takovému od J. M. Kr. zase v ta knížetství a panství, J. M. Kr. náležitá, uvázání v čem zasaditi neb skrze sebe aneb kohožkoli jiného jaké překážky v tom činiti a pokusiti se měli, tak jakž to všecko samo v sobě slušné a spravedlivé jest; a J. M. Kr. zase proti tomu otcovsky a přátelsky nachýlen býti a i k tomu poddávati se ráčí, J. M. králi polskému ve všem jiném všecku otcovskú lásku a přátelství okázati a činiti. J. M. Kr. také, pokudž toho potřeba bude, aby se ta věc na stavy vznesla, na to milostivě pomysliti ráčí.

A poněvadž již uvázání a ujití svrchu dotčených knížetství a panství se státi má a skrze obeslané osoby poddaně se o tom zmínka činí, i také pro jiné mnohé slušné příčiny a toho uvážení, toho se pominuti aneb tím odkládati nesluší a nenáleží: protož J. M. Kr. častopsaných obeslaných osob, věrných poddaných svých, milostivě žádati ráčí, aby J. M. Kr. v tom, totiž kterak a na jakýby zpuosob takové uvázání a ujití těch knížetství a panství předsevzato a k svému jistému vykonání přijíti mohlo, své zdání a radu oznámily. Na tom J. M. Kr. vděčnú a poníženu libost ukáží, a J. M. Kr. jim to milostivě zpomínati i nahrazovati ráčí.